Výborný obraz i fotografie, skvěle do ruky padnoucí tělo a bohaté a intuitivní možnosti propracovaného ručního nastavení dokáží tento přístroj vynést určitě na vrchol zájmu o tuto videokameru. Již nyní můžeme prozradit, že jde o jednu z nejlepších cenově dostupných kamer pro náročné amatéry.
Tato novinka je plná milých překvapení, mezi něž patří již léty osvědčený 3MOS systém obohacený o vylepšení PRO a posílený o Backside Illuminated senzor, společně s obrazovým snímačem Crystal Engine Pro II. Ten napomáhá vynikající reprodukci barev ve vysokém Full HD rozlišení a to i při zhoršených světelných podmínkách.
Po vyjmutí z transportní krabice jsem měl v ruce přístroj, který na mě učinil velmi dobrý dojem. Okamžitě jsem se začal těšit na práci s ním a ověřování jeho kvalit. S postupem doby jsem se přesvědčoval o tom, že můj první dojem byl správný. Specifikace výrobce by vás mohly hned z počátku také zajímat.
Tělo videokamery
Válcové tělo z matného černého plastu, tedy dokonale otisků prstů vzdorné o rozměrech (š) 67mm x (v) 72mm x (h) 150 mm a hmotností 417 g bez akumulátoru, padlo do mé středné velké dlaně jako ulité. Okamžitě jsem s přístrojem jakoby srostl. V ruce se drží příjemně a jistě. Ani po pevném sevření se neozývají nepříjemné skřípavé zvuky. Při klasickém držení s pravou rukou ve třmenu jsem jen malinko znejistěl tím, že se malíček dotýká části mikrofonní mřížky umístěné hned za prstencem objektivu. Mé obavy byly ale liché.
Podrobná obhlídka přístroje
Začnu od zadní části, kde se nachází pouze šachta na akumulátor, hledáček a hlavní video spoušť.
Video spoušť
Jak vidíme na obrázku, je ve tvaru vertikální výseče kruhu s červeným bodem uprostřed, umístěna přesně tam, kam se položí palec, když máme dlaň ve třmenu. V jejím stisknutí, s akumulátorem přibaleném spolu s kamerou nic nebrání. S náhradním mohutnějším akumulátorem směrem dozadu, se bude palec opírat o její stěnu a my budeme zapínat a vypínat nahrávání spíše hranou palce a to může být už méně pohodlné. Spoušť má poměrně značný zdvih – cca 2 mm a k aktivaci či deaktivaci záznamu dochází až při jejím úplném domáčknutí.
Šachta pro akumulátor
Ta je hluboká cca 25 mm a základní dodavatel energie je v ní téměř bezezbytku uschován. K jejímu zasunutí je potřeba odklopit LCD monitor, protože se tam zasouvá – na rozdíl od videokamer např. Canon a Sony, kde je akumulátor zasouván odspoda nahoru – z boku zleva doprava a po domáčknutí za ní zapadne pérová západka, která brání akumulátoru, byť i částečnému vysunutí. Dobíjecí blok drží v těle přístroje pevně. Nijak se neviklá a nevydává tak o sobě vědět nepříjemnými zvuky.
Poznámka: K možné zlosti lidí, jež mají doma akumulátory ke starším typům videokamer Panasonic, je uspořádání kontaktů odlišné, a je proto nutné dokoupit případný náhradní akumulátor úplně nový.
Barevný elektronický hledáček
Tato kamera, jak se na opravdovou videokameru sluší, má EVF hledáček. Ten je elektronický o uhlopříčce 0,24“ (0,61 cm), s hustotou 263 424 obrazových bodů. Je vysouvací. K mé lítosti ovšem už ne výklopný směrem nahoru. Celé tělo hledáčku je z tvrdého plastu včetně okuláru, který má po celém obvodu osazení, aby se usnadnilo jeho vysouvání. Při úplném vysunutí se zaaretuje (znehybní) téměř neznatelným cvaknutím. Tím se může kamera oživit z pohotovostního „usnutí“. Po straně je za okulárem mírně vyčnívající ozubené kolečko, umožňující dioptrickou korekci.
Obraz v něm je za běžných světelných podmínek dostatečně jasný. V menu se dá jas v případě potřeby ještě zesílit. Jeho struktura je dosti jemná a obraz v něm ostrý. Při rychlém pohybu do stran (tzv. švenkování) se v něm obraz nepatrně rozmazává, ale naštěstí se nepřelévá. Zobrazují se v něm stejné ikony jako na LCD panelu. Ty jsou svou velikostí úměrné a nepřekážejí ve výhledu. Skrýt úplně bohužel nejdou. Ty základní zůstávají na místě celou dobu, kdy je hledáček aktivní.
Tím je popis zadní části kamery vyčerpán a my se posuneme směrem doleva, tam kde se nachází LCD panel, který po odklopení odhalí několik zásadních ovládacích a přípojných prvků.
Velkoplošný LCD panel
Je širokoúhlý s uhlopříčkou 3,5“ (8,8 cm) a skládá se z 1 152 000 obrazových bodů. Je dotykový a na povely reaguje rychle a přesně. Má v základním nastavení poměrně přesné barevné podání ve srovnání s reálnou předlohou. V menu se skrývá poměrně široká paleta jeho možného nastavení. Jeho plastový rámeček je prostý jakýchkoliv ovládacích prvků či otvorů. Jen v jeho levém spodním rohu si můžeme všimnout malého pryžového špuntíku, který se při zavřeném panelu opírá o baterii.
Po jeho úplném vyklopení se dá otočit obrazovkou směrem dopředu o 180°, kdy se na něm obraz převrátí tak, aby byl shodný se snímanou skutečností. Směrem k hledáčku se dá obrátit dolů o 90°, což je vhodné pro snímání s kamerou drženou přímo nad hlavou. I zde se dá jas v případě potřeby zesílit.
Stěna pod LCD panelem
Ukrývá dvě mřížky – obdélníkovou děrovanou, tam je ukryt malý reproduktor, který je využit v případě přehrávání zaznamenaných souborů samotnou kamerou na LCD monitoru, a druhou kruhovou, kde se ukrývá malý ventilátor. Ten se snaží ochladit vnitřek přístroje. O míře jeho účinnosti by se ale dalo polemizovat.
Dále tu máme dvě kruhová tlačítka.
Zapnutí/ vypnutí videokamery
První veledůležité se mačká těsně u hrany závěsu LCD panelu a je tlačítkem zásadního významu. Oživuje se jím chod videokamery. Jeho funkce je skvělá v tom, že přístroj zapne, ale při zavření LCD monitoru anebo zasunutím hledáčku, se kamera uvede do pohotovostního stavu (zapíná se v menu), ve kterém dokáže setrvat pět minut. To je potom indikováno pomalým blikáním zelené diody na místě, ke kterému teprve postupně doputujeme. Když se s kamerou po tuto dobu nic neděje, uspí se a vypadá jako úplně vypnutá. Je to ovšem jen zdání. Stačí opět aktivovat některý ze zobrazovačů a přístroj ihned ožije a během malé chvilky je připraven k akci.
Když chceme přístroj na konci práce s ním vypnout úplně, opět zmáčkneme výše zmíněné tlačítko a kamera se bezezbytku deaktivuje.
Funkce tohoto tlačítka je logická a vynikající ve své funkčnosti. Tady by si mohla vzít firma Sony příklad, protože její otravné okamžité zapnutí přístroje vždy, když otevřeme LCD panel, – když třeba jen potřebujeme vložit či vyjmout paměťovou kartu – je silně frustrující.
Poznámka: Výše zmiňované ovladače plní svojí funkci bezvadně ALE! Musím zde kritizovat jejich umístění pod LCD monitorem. Copak opravdu musí být takto uschovány?! Proč je výrobce neumístí vně těla přístroje, ptám se. Místo by se na ně určitě našlo, např. do řady tam, kde jsou již teď dva oválná stříbrná tlačítka, k jejíž funkci se dostanu později.
Na tomto místě nám zbývá zmínit ještě propojovací zdířky.
Konektory
Pod LCD monitorem se ukrývají tři a jsou v těle umístěny do pomyslného velkého písmene L. Horní je mini HDMI zdířka pro propojení s HD přístroji a zobrazovači.
Hned pod ním je specifický A/V konektor, jehož prostřednictvím můžeme připojit kabelem dodávaným spolu s kamerou do TV nebo DVD rekordéru. Společný pro video i zvuk.
Třetím přípojným místem je mini USB 2 konektor, pro spojení videokamery s počítačem a k následnému transferu zaznamenaných dat na úložný prostor v počítači.
Poznámka: Majitelé čteček paměťových karet mohou být této manipulace ušetřeny a skrze program HD Writer AE 5.0 mohou transportovat data z toho zařízení.
Možnosti ručního nastavení
Na této straně těla kamery nezapomeneme ani na malé stříbrné obdélníkové tlačítko s nápisem CAMERA FUNTION. Je umístěno mezi LCD panel a prstenec objektivu a slouží k vyvolání a přepínání čtyř manuálních funkcí.
FOCUS – přepínání mezi automatickým AF a manuálním MF zaostřováním, se dá realizovat prostřednictvím otočného prstence kolem objektivu nebo dotekem na LCD obrazovce. To samozřejmě platí i pro ovládání zbylých ručních nastavení. Při manuální ostření prstencem je nám pomocníkem něco jako profesionální metoda Peaking, (která si ale úspěšně našla cestu i do amatérského ranku) kdy se právě zaostřená místa v konturách zbarví do modra. Při takto probíhajícím ostření se scéna na displeji orámuje ve stejném modrém odstínu. To se děje i při ručním ostření za probíhajícího záznamu.
K usnadnění ručního zaostření se zaostřená místa obarví do modra
WB – vyvážení bílé, kde je na výběr z několika předvoleb – automatického vyvážení bílé, Slunečné počasí, Zatažená obloha, dva interiérové režimy s umělým osvětlením zářivka, žárovka a konečně ručního nastavení podle barevné teploty snímané scény tak, že před objektiv dáme např. bílou čtvrtku. Nastavení pak probíhá při blikání ikony
Po zastavení blikání této ikony a chvilkovém zčernání obrazovky, je ruční nastavení úrovně bílé dokončeno.
SHTR – slouží k zadání rychlosti času závěrky v krocích automatická pomalá závěrka 1/25 a dále 1/50, 1/100, 1/125, 1/180, 1/250, 1/350, 1/500, 1/750, 1/1/1000, 1/1500, 1/2000, 1/3000, 1/4000 a 1/8000 vteřiny. Při přepnutí do foto režimu je rozmezí 1/2, 1/3, 1/6, 1/12, 1/25 – 1/2000 vteřiny.
IRIS – zde můžeme nastavit clonové číslo, které upraví otvor clony v objektivu a tím zároveň určí, kolik světla pronikne skrze ni na světlo citlivé snímače. Hodnoty clony se dají nastavit ve stupních F1.7, F2.0, F2.4, F2.8, F3.4, F4.0, F4.0, F5.6, F6.8, F8.0, F9.6, F11, F14 a F16.
A když to nestačí, dokáže zesílit elektrický signál, na který je dopadající světlo na snímač přeměňováno. Je to tzv. hodnota zisku značená v decibelech od 0dB do 18dB v rozdílech po třech.
Tímto jsem zcela vyčerpal popis levé strany přístroje a postoupím k přední části, kde vévodí širokoúhlý objektiv. Při čelním pohledu nás zaujme několik věcí. V první řadě přední pupila objektivu, potažená antireflexní vrstvou, který se při nečinnosti přístroje uzavře plastovou krytkou, aby se zabránilo vniknutí nečistot na tu tuto velmi citlivou oblast.
Nad čočkou objektivu je výbojka blesku pro přisvícení nedostatečně osvětlených scén v rozsahu 1 m – 2,5 m, při použití samostatné funkce Fotografování. V menu se dá nastavit priorita záblesku, buď ručně anebo to přenechat na zvážení na přístroji samotném, tedy automatickém režimu. Záblesk se dá zesílit nebo naopak zeslabit, aby se zabránilo nedostatku nebo přemíře světla, které způsobí, že fotografie není správně exponována.
Po stranách čočky objektivu jsou otvory, do kterých se připevňuje volitelná 3D předsádka Panasonic VW-CLT2 a přístroj se tak přemění v 3D kameru.
Tubus objektivu obepíná vroubkovaný multifunkční prstenec, o kterém se zmíním obšírněji až později. Pod objektivem je z čelního pohledu vlevo AF senzor, pro vyslání pomocného neviditelného paprsku, který pomůže při zhoršených světelných podmínkách v automatickém režimu pohotově zaostřit na daný předmět ve scéně, od kterého se rychlostí světla odrazí a vrátí zpět a přístroj si podle rychlosti návratu bleskurychle přepočítá vzdálenost mezi zaostřovanou scénou a kamerou a zaostří na dané místo.
Poznámka: Ani tento pomocný systém není všemocný, a i když je dosti spolehlivý, dělají mu problémy velmi členité scenérie, kdy se stává, že paprsek prostě zabloudí, protože se odrazí jinam než zpátky ke kameře. Když k tomu dojde, ostřící automatika zaváhá a objektiv si tzv. dýchne – daná scéna se potom na krátký čas rozostří a záběr nám tak pokazí. Na to přijdeme bohužel většinou až, když si promítáme již nahraný obraz na mnohem větším zobrazovači, než má k dispozici samotná kamera.
Pod objektivem, blízko středu jeho svislé osy je červená LED dioda, která informuje lidi před kamerou, že se začalo natáčet, jejím rozsvícením. Toto se dá naštěstí v menu vypnout a většinou tak dosáhneme většího klidu osob před kamerou. Rozsvícená dioda uvede plno lidí do nervozity a je tedy dobré jí mít ve většině případů vypnutou.
Objektiv
Průřez objektivem v Panasonic HC-X920
Optika je zastoupena špičkovým německým výrobcem Leica a jeho optika Dicomar, dodávaná do videokamer Panasonic, je zárukou kvalitního záznamu HD obrazu.
Objektiv má světelnost F1.5 na širokém (WIDE) ohnisku a F2.8 na dlouhém (TELE) ohnisku. Optický zoom v tomto případě dosahuje přiblížení obrazu 12x. Vzdálenost ohniska je 2.84 – 34, mm což je v přepočtu na kinofilmové políčko 29.8 – 399.2 mm. Objektiv kreslí ostře. Na širokém ohnisku se projevuje na postranních svislicích nepatrný poduškovitý efekt, kdy se hrany bortí do středu obrazu. Je to ale tak nepatrné, že si toho při běžném natáčení vůbec nevšimneme. Naopak aberace na dlouhém ohnisku se nijak rušivě neprojevuje.
Prstenec kolem objektivu
Objektivy vyšší třídy videokamer Panasonic, mají jednu skvělou věc, kterou je v tomto případě vroubkovaný prstenec kolem objímky objektivu. Ten u této kamery zastává tři funkce ručního ovládání. Při automatickém zaostřování supluje páčku zoomu na horní straně těla kamery. Elektronický přenos signálu si tu vybírá svoji daň a transfokace tímto způsobem je dosti obtížná. Jinak je reakce na pootočení prstence znatelně opožděná a dokázat s ním plynule přibližovat či oddalovat chce určitý cvik.
Poznámka: Zmíněná páčka bude tedy ve většině případů mnohem spolehlivější. Transfokace prstencem tu své místo určitě má, ale je bohužel z principu elektronického přenosu povelů omezena.
Ruční zaostření prstencem
Lépe je na tom tento ovladač při ručním zaostřování. Ke správnému zaostření napomáhá obdoba funkce Peaking, která zaostřená místa obarví, v tomto případě do modra ve stejném odstínu, jako se objeví rámeček kolem scény, vždy když pohneme prstencem a máme přepnuto na ruční ostření. K naší smůle se při ruční ostření nezobrazuje vzdálenost v metrech a orientace je tak v zobrazovaném prostoru obtížnější.
Poznámka: Na rozdíl od klasického Peakingu, kdy se zaostřené kontury zvýrazňují barevnými čarami na svislicích neustále, tak u tohoto přístroje jen v okamžiku pohybem zaostřovacího prstence, což považuji za nedomyšlené řešení.
Jsou situace, kdy si chceme pohlídat hloubku ostrosti, tedy na co všechno máme ve scéně zaostřeno, protože při zoomování směrem ke kratšímu ohnisku – výraznějšímu přiblížení objektu – se hloubka ostrosti efektně krátí a může se se stát, že při dynamické scéně najednou bude zaostřeno moc dopředu nebo naopak dozadu, než jsme měli v úmyslu. Trvalým zapnutím obarvení zaostřených míst se dá tomuto předejít pružným doostřováním, když k takové situaci dojde.
Zoom neboli transfokace
Optické přiblížení, kdy ještě nedochází k degradaci obrazu elektronickým přiblížením s určitým výřezem z plochy snímače, je jak už víme 12x. Toto je tedy jediné bezpečné nastavení zoomu, kdy máme stoprocentní jistotu, že obraz bude brilantně ostrý bez jakékoliv degradace.
Dále je tu možnost nastavení na pětadvaceti, čtyřiceti a sedmsetnásobné přiblížení, ale to jsou pouhé výřezy ze snímače, kdy se bere obraz z jeho poměrné části a uměle se převede na velikost celé obrazovky. Výsledky těchto nastavení jsou doslova příšerné a jejich použití je nemožné.
Ano. Přiblížení tzv. iZoom 25x, se v návodu tváří, že při jeho použití ještě nedochází k degradaci obrazu, ale není tomu tak. Obraz i při nastavení na nejvyšší možné rozlišení je v tomto případě výrazně zkreslen.
Poznámka: Někomu to možná nemusí vadit, mě taková nastavení, která vedou ke zničení původní kvality obrazu dosaženého pouhým vykreslením optickým, silně vadí. Výhodou videokamery Panasonic je to, že je možno tento prznič obrazu nezapínat. Velká pochvala.
Malé odbočení: U kamer Sony je toto degradující zvětšení pevně spřaženo se zapnutým stabilizátorem obrazu, a i když je tady degradace minimální, je přeci jen patrná. Vypnout se dá pouze zbavením se možnosti použití jinak vynikajícího stabilizátoru. Konstruktéry v tomto případě opravdu nechápu.
Vychylovací páčka primárně sloužící zoomu na horní straně kamery, při přehrávání obrazového materiálu v kameře slouží k zesilování, případně zeslabování zvuku vestavěného reproduktoru a také ke zvětšení náhledů v režimu přehrávání.
Rychlost zoomu
Rychlost posunu zoomu je podle vychýlení páčky plynule se zrychlující či zpomalující. Je tu tedy možnost proměnné rychlosti. Bohužel ani největší vychýlení páčky nezajistí dostačující pohotový přesun z nejširšího ohniska do nejdelšího nebo naopak. Zde by si mohl vzít Panasonic příklad od kamer Sony, které v této kategorii vynikají.
Zaostření v režimu zoomu
Při širokoúhlém nastavení 1x kamera ostří přibližně od 3,5 cm. Při dlouhém ohnisku 12x, se dá zaostřit přibližně od vzdálenosti 1,2 metru.
Nepříjemný postřeh: Po vypnutí kamery se přednastavení zoomu v určité poloze zruší a nastaví se zpět do nejširšího ohniska. To dokáže práci ve specifických případech, nepříjemně zkomplikovat.
Objímka objektivu má závit 49 mm. Jejím prostřednictvím se dá na objektiv nasadit sluneční clona dodávaná společně s přístrojem nebo nějaký ochranný či efektový filtr.
Tvar dodávané sluneční clony se mi zdá k účinnému zaclonění před dotíravým šikmým osvětlením, i když beru v potaz poměrně hluboce uložený objektiv v těle kamery jako nedostatečné. Tento kroužek se mi ovšem osvědčil jako ochrana před nechtěným předestřením prstů do zorného pole objektivu, při ovládání kamery otočným prstencem.
Stabilizace obrazu – velmi dobrá
Tlačítko pod větracím otvorem s označení O.I.S. – zapíná, anebo vypíná stabilizátor obrazu. Jeho funkčnost připomene ikona na zobrazovačích vpravo, v horní části. Ta má dvě podoby částečně rozdílné podle toho zda je v menu Hybrid O.I.S. aktivovaný nebo nikoliv.
Pětiosý stabilizátor Hybrid I.O.S. slouží k omezení jemných pohybů kamerou. Název hybridní v názvu znamená, že k omezení chvění obrazu zaviněného nedostatečně pevným držením kamery v ruce dochází dvěma kombinujícími způsoby. Navzájem si tu vypomáhají optický a elektronický stabilizátor a tím je chvění obrazu omezeno ještě ve vyšší míře, než kdyby kamera využívala jen jeden z těchto způsobů stabilizace a to optický.
U tohoto přístroje je možno nastavit tedy stabilizaci obrazu hybridní, pouze optickou anebo ji úplně vypnout, např. v případě, že je obraz snímán z pevného stativu. To platí pro natáčení.
Při nastavení na foto režim můžeme nastavit dva typy stabilizace. V režimu 1 je stabilizátor aktivní neustále, při nastavení do režimu 2 se funkce stabilizátoru zapne až ve chvíli namáčknutí tlačítka Foto spoušť.
Vlastní zkušenost mi potvrdila, že stabilizace v tomto přístroji je na velmi vysoké úrovni. Velký účinek je patrný dokonce i na dlouhém ohnisku, zoom 12x. Optický stabilizátor obraz nijak nedeformuje, a když tak opravdu jen nepatrně. Člověk se musí opravdu hodně soustředit, aby takový nedostatek odhalil.
Ke komfortu při natáčení videa přispívá funkce Level Shot, která se stará o to, aby i se při nakloněném přístroji vychýleném od horizontální osy záznam srovnal do vodorovného stavu.
Poznámka: Pro lidi s pevným držením kamery bez třesu nebo jen jemným třesem rukou mohu tento přístroj vřele doporučit. Avšak pro ty, kterým se ruka chvěje z nějakého důvodu více než by samy chtěli, je tento druh Hybridní I.O.S. stabilizace na hraně. Ty uspokojí jedině „ballanced“ stabilizace vyšší komerční třídy kamer Sony, typy z roku 2012 a 2013.
Po vyčerpávajícím popisu přední strany kamery se přesuneme tam, kde se kamera drží pod hřbetním třmenem.
Hřbetní třmen
Po prvotním vybalení videokamery z krabice, jsem si říkal, že je tento celo koženkový třmen, lemovaný červeným stehem je dosti malé plochy a měl jsem pochybnosti o pohodlnosti držení kamery s jeho pomocí.
Musím ale přiznat, že mé původní zdání bylo mylné, protože tvar i materiál se v praxi osvědčil bez výhrad. Ale přeci jen tu jedna malá výtka je. Na hřbetním třmenu postrádám očko, nejlépe kovové, na připevnění ramenního (krčního) popruhu.
Poznámka: Pro někoho to nedostatek být nemusí. Já jsem ovšem zvyklý nosit kameru pohodlně na krku, kde je vždy pohotově po ruce. Ruce si v pauzách mezi natáčením odpočinou, ale přístroj je zároveň stále na dosah.
Na tomto boku kamery je několik důležitých míst. Vlevo na horní části pod plastovou krytkou se skrývá napájecí konektor, jehož prostřednictvím se kamera napájí elektrickou energií, která také dokáže skrze tento přípojný bod nabíjet právě připojený akumulátor. Ten dodávaný s kamerou se nabíjí cca 150 minut a vydrží dle mé osobní zkušenosti 30 – 60 minut, podle způsobu natáčení.
V jeho blízkosti je LED dioda, která svítí červeně při zapnutém přístroji, bliká červeně při nabíjení akumulátoru nebo bliká zeleně, když je kamera v pohotovostním, pětiminutovém stavu. Ještě zelenš svítí, když je aktivováno Wi-Fi.
Na opačném konci tohoto boku jsou dvě barevně neodlišené zdířky typu mini jack 3,5 mm pro připojení sluchátek a externího mikrofonu s pasivní paticí, taktéž chráněné odklápěcí plastovou krytkou. Při aktivování vstupu zasunutím do přípojky pro sluchátka pro přímý odposlech, se na LCD panelu objeví možnost nastavit hlasitost, v případě mikrofonu je možnost nastavení citlivosti v nastavení přístroje. Sluchátka slouží pro přímý odposlech, pro posouzení snímaného zvuku, ať již vestavěným nebo externím mikrofonem.
Hned kousek od těchto konektorů trochu výš, je další plastová krytka, pod níž se tentokrát skrývá malá patice s aretací pro zasunutí pasivní patice standardní velikosti, která je taktéž v balení kamery. Ta je připravena pro možné využití nějakého přídavného přístroje, nejčastěji již zmiňovaného externího mikrofonu nebo třeba světelného zdroje.
Celkově je tato strana, kterou téměř bezezbytku skryje dlaň kameramana zdrsněna a na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná o tvrdší pryž. Není tomu tak. Je to zase jen plast, po kterém v létě mohou stékat ze zpocené dlaně s velikou pravděpodobností pramínky potu a to také proto, že se tělo kamery silně zahřívá. Vsadil bych se, že v létě bude horká až na hranici udržitelnosti, zvláště při natáčení za použití hledáčku. Malý větráček nebude mít šanci vyhnat horký vzduch, protože je pod zavřeným displejem vlastně ucpán a proto bude jeho smysl na kameře silně omezen. Když se natáčí skrze hledáček, jeho hlasitost je nepřehlédnutelná i v tomto chladném období, co potom v parných letních dnech.
Tímto byly vyčerpány užitečné informace o této straně kamery. Teď se krátce podíváme na okamžik, na její spodní část, kde bude výčet poměrně skromný a proto i stručný.
Stativová matice
Ta je, jak si můžeme všimnout na přední spodní části, nikoliv v těžišti kamery, kde by se měla objevit v ideálním případě. Těžiště by se mohlo srovnat jen za použití kapacitou silnějšího a tedy i těžšího akumulátoru.
Šachta pro paměťové karty
Úložiště pro jedinou paměťovou kartu typu SD (512MB – 2GB), SDHC (4GB – 32GB) a nebo SDXC (48 a 64GB) od rychlostní třídy 4. Je pod spodní hranou dlaně uzavíratelná dvířky na malém pantu. Vlevo je malá červená kontrolka, která nás informuje o právě probíhajícím zápisu či čtení z karty. Její indikaci při práci s kamerou uvidíme jen opravdu těžko.
S takto umístěnou šachtou na SD karty se může snadno, že na některých stativech bude nutné kameru pro její výměnu ze stativu demontovat, což může pohotovou práci dost komplikovat.
Poznámka: Kamera stojící volně na desce stolu je dosti vratká. Plastové mini výstupky na jejím dně tomuto problému nejsou ochotny nikterak pomoci. Malé pryžové podestýlky by svoji práci vykonaly nejspíše o mnoho lépe. Přístroj na hladké dýhované desce stolu nezbedně popojížděl, když jsem se pokoušel o povely na LCD panelu svými doteky. Musel jsem tak používat ač nerad obě ruce.
Naší obšírnou prohlídku korpusu videokamery Panasonic HC-X920 uzavřeme na její horní straně, kam si dovoluji zahrnout i ovladače, které jsou dobře patrné i z pohledu ze stran.
Prohlídku začnu popisem přepínače režimů nad dvířky ukrývajícími konektor napájení. Ten má tři polohy a to: zleva Režim přehrávání, Režim záznamu filmu a Režim záznamu statických snímků.
Na opačné straně jsou:
Tlačítka nad LCD panelem
Nad zavřeným LCD panelem jsou dvě již výše okrajově zmiňovaná stříbřitě lesklá tlačítka. Vlevo s ikonou iA – Inteligentní automatika a vpravo s popiskem Wi-Fi.
První slouží k otevření panelu nástrojů na obrazovce, kde je možno vybrat z pěti možností: iA, iA+, Kreativní – natáčení speciálního videa, SCN – scény – jedenáct různých úzce specializovaných nastavení podle druhu specifické scény, kterou hodláte natočit a konečně MNL – manuální nastavení. Zde jsou nastavení shodná, jako když použijeme výše popisované tlačítko CAMERA FUNCTION na boku přístroje.
Druhé je zaměřené úžeji. Wi-Fi rovná se bezdrátový přenos mezi kamerou a počítačem nebo televizí umožňující toto propojení vzduchem.
Zabudovaná funkce Wi-Fi umožňuje i během záznamu Full-HD snímků odesílat data prostřednictvím Ustream. Na předem zadané e-mailové adresy lze odeslat zprávu upozorňující na začátek přenosu. Pomocí aplikace Panasonic Image může uživatel dálkově kontrolovat záznam zvuku, ovládat zvětšení a závěrku s živým náhledem na chytrém telefonu nebo tabletu. K dispozici je rovněž přehrávání vybraných scén a sdílení v sociálních sítích. Funkce monitorování domova dovoluje kontrolovat domácnost nebo chování domácích zvířat ze vzdáleného místa pomocí chytrého telefonu nebo tabletu. Uživatel na ně může dokonce promluvit nebo pořídit snímky. Podrobnosti najdete v elektronické příručce, ke které je odkaz níže.
Odkaz na podrobnější popis na webových stránkách Panasonic ZDE
Teď se dostáváme na úplný vrchol těla kamery a zde nacházíme tři prvky. Dva ovládací – páčka zoomu a foto spoušť a v přední části kamery 5.1 zoom mikrofon.
Páčka zoomu
Výkyvná páčka, která má v režimu snímání video i foto funkci přibližování nebo oddalování scény před objektivem a v režimu přehrávání záznamu přímo v kameře, můžeme ovládat jednak zvětšení náhledů klipů a fotografií na LCD panelu a taktéž se touto páčkou v režimu přehrávání videa zesilujeme či tlumíme zvuk vycházející z reproduktoru v těle kamery.
Foto spoušť
Za páčkou zoomu vidíme oválné stříbřitě lesklé tlačítko, které slouží k záznamu statických snímků ve foto i video režimu. Dá se s ním pořídit snímek i při natáčení videozáznamu, a to na rozdíl od kamer Sony i v režimu 50p. Chválím. Ve foto režimu se objeví ve středu obrazu rámeček a nad ním po zaostření a optimalizaci expozice, zelený bod. Potom můžeme spoušť domáčknout.
Vestavěný mikrofon
Na vrchní straně kamery hned za objektivem je pěti kanálový mikrofon. To naznačuje i jeho krycí mřížka. Naštěstí se dá ale přepnout do klasického stereo snímání zvuku.
Zvuk sejmutý tímto mikrofonem je dostatečně plastický a dynamický i v „pouhém“ stereo 2.0 záznamu. Panasonic si své zákazníky v tomto ohledu dostatečně hýčká a umožňuje mimo automatického záznamu nastavit hladinu zvuku i ručně v menu přístroje a to velmi oceňuji.
Poznámka: Móda snímání více kanálového zvuku na komerčních kamerách je podobně nesmyslné, jako honba za vysokým elektronickým násobkem přiblížení zoomu. Také nemá pražádný praktický smysl. Je zase jen vějičkou na neinformované zákazníky.
Můj názor je takový, že mikrofon na videokameře má být STEREO 2.0 a ideální umístění je vpředu, pod objektivem. Jen tak společně s vhodným nastavením směrovosti je zaručeno, že mikrofon nebude snímat každé naše zafunění či vzdychání v náročném terénu, který potom nejde odstranit ani v postprodukci záznamu. Prostorový zvuk se zásadně míchá do záznamu, až při zpracování a úpravách natočených záběrů.
Zvuk – na velmi slušné úrovni
Vedle plné automatiky, kdy si přístroj hlídá maximální úroveň hlasitosti, je k dispozici ještě dvojí ruční nastavení síly zvukového signálu, který prochází vestavěným nebo i externím mikrofonem.
AGC ON – Umožní nastavení požadované úrovně záznamu. Zároveň si však hlídá, aby nebyly špičky signálu přebuzené a tím pádem nepříjemně zkresleny.
AGC OFF – Umožní nastavení požadované úrovně záznamu, avšak maximální velikost signálu si musíme pohlídat samy, jinak dojde k nepříjemnému přebuzení zvuku a tím k jeho znehodnocení.
Ruční nastavení se provádí v rozsahu -30dB až +12dB. Ztlumit úplně se nedá.
Větrný filtr
U žádné kamery by neměl chybět větrný filtr, který více či méně dobře dokáže omezit zvuk nárazů větru na mikrofon. Zázraky však nedokáže ani ten rádoby nejdokonalejší elektronický filtr. Všechny jsou udělány tak, aby ta daná konkrétní složka zvuku, který vítr vyluzuje, byla v tomto zvukovém pásmu co nejvíce a tedy nejúčinněji omezena. Z principu se to ovšem vede jen částečně ořezem hlubokých tónů. Zde je tedy na výběr ze tří nastavení, Silný, Normální a vypnuto. Jeho sílu indikuje ikona na zobrazovači. Nicméně je tak malinká, že je skoro k ničemu.
Zvýraznění basů – i to je možné
Někdy je naopak vhodné basové složky zvýraznit a i to tato kamera zvládá dobře. Zesílení hloubek je možné v krocích 0dB, +3dB a +6dB. Je tu k mání i nastavení FILTR ZVUKU, který naopak nízké frekvence ve zvuku potlačí.
V nastavení mikrofonu je též možnost STEREO nebo ZOOM. V prvním případě jde o klasické snímání zvuku, který je neměnný, i když použijeme transfokátor. V druhém případě dojde ke spřažení zoomu objektivu s mikrofonem a zvuk se s postupným přibližováním dlouhým ohniskem zesiluje a snímá silněji vzdálenější zvukové projevy.
Úroveň signálu můžeme pozorovat i na LCD zobrazovači, který se liší svým vzhledem při nastavení 5.1 nebo 2.0 zvuku. Zvuk je zaznamenáván v obou případech v Dolby Digital 384Kbps, 48KHz. V případě iFrame módu pak v AAC.
Popisem mikrofonní části jsem vyčerpal plně popis korpusu kamery a jeho součástí. Další popis je věnován možnostem různých nastavení některých dalších funkcí, převážně v menu přístroje.
Zebra – zobrazení přepalů
Zebra nás upozorní zobrazením a zvýrazněním tzv. přepalů šrafováním viz obrázek, kdy se místa kde hrozí přeexponování scény, tzn., že taková místa budou ve výsledku bez prokreslení, tedy pouhé bílé fleky na obrazovce. Tato funkce se dá v menu pouze zapnout či vypnout. Podrobnější nastavení chybí. Přesto je pro svůj obecný účel dostačující.
.
Moaré (červené obloukovité pruhy přes celý obrázek) si nevšímejte. Nebyl v plánu. J
Menu – přehledné a intuitivní
Fonty a hlavní ikony jsou příjemně veliké. I člověk se slabším zrakem na blízko, spolehlivě nastaví všechny položky. Všechny položky jsou přehledně a intuitivně uspořádány a veškerá potřebná nastavení lze snadno realizovat i při práci s kamerou.
Průvodce
V menu v nastavení záznamu je mj. možnost zapnout jednu velmi užitečnou funkci – tzv. Průvodce, který Vám dokáže stručně, ale většinou i dostatečně výstižně popsat podrobnosti o všech možných nastaveních, která jdou v menu provést. V takovém případě před kliknutím dotekem na ikonu, skrze kterou chceme něco v nastavění pozměnit, nejprve ťukneme dole uprostřed na displeji na písmenko „i“ a potom na to, co chceme případně přenastavit. Objeví se nám podrobnější informace, jak můžete vidět i na přiloženém videu.
Q. MENU – rychlý přístup k některým nastavením
Na dvě kliknutí na LCD panelu se dostaneme do položky quick (rychlé) menu, kde se dá pohotově nastavit až deset položek. Prvních pět položek se zobrazuje v automatickém režimu, ostatní přibydou v nastavení manuálním. Režim nahrávání, Rozlišení snímku, Napájení LCD, Pomocná mřížka a vodováha, Úroveň mikrofonu, MF pomocník, Zobrazení přepalů (zebra), Svítivost a Histogram. Některé podrobnosti najdete v přiložených videích o menu a o nastavení.
PRE-REC – předtočení záznamu
Pre-Rec se aktivuje v menu a pohotověji také na boční ovládací liště. Kamera tak jakoby neustále nahrává záznam do své paměti a při zapnutí nahrávání dokáže zaznamenat tři vteřiny před samotným stiskem video spouště. To je v případech, kdy je třeba reagovat velmi pohotově neocenitelný pomocník. Nedoporučuje se využívat více než je nutné, protože tím výrazně stoupá spotřeba energie z akumulátoru a dochází tím k jeho rychlejšímu vyčerpání.
Vodováha – výborní pomocníci
Je v tomto přístroji zastoupena dvakrát. Obě její varianty jsou velkým pomocníkem pro usnadnění manipulace s kamerou.
První, která se dá aktivovat i deaktivovat na boční liště na LCD panelu vlevo a je velmi šikovným pomocníkem, který nám usnadní kontrolu nad udržením přístroje ve vodorovné poloze, se nazývá Auto level stabilizer (Vyrovnání snímání). Její ikona se po její aktivaci objeví na pravém okraji LCD obrazovky ve tvaru jakési pomyslné houpačky. Vodorovná čára s trojúhelníčkem pod ní uprostřed nám názorně ukazuje dle jejího náklonu, v jaké poloze se přístroj drží a velmi chytře napovídá, kdy je potřeba držení dorovnat, co se horizontálního držení týká. Vychýlení na jednu či druhou stranu je indikováno tím, že se v ideálním případě vodorovná čára vychýlí doleva či doprava a naznačí nám tím, že je třeba pohybem ruky (zápěstí) korigovat její držení.
Druhou variantu vodováhy známe především z digitálních zrcadlovek. Dá se zapnout i v rychlém menu a na rozdíl od té prvně jmenované hlídá nejen sklon horizontální, ale i vertikální. Ta se dá nejlépe využít při práci se stativem a jeho efektivnějším vyrovnání.
Poznámka: Obě varianty vodováhy jsou velmi užitečné a já Panasonic chválím za jejich implementaci do tohoto přístroje. Byla by proto hloupost je plně nevyužívat, protože nám velmi ulehčí naší práci při pořizování záběrů. Její první varianta je ve foto režimu kamery neaktivní. Logicky nejdou využívat obě najednou.
Ruční nastavení: LCD panel, tlačítko + prstenec
Je velmi pohodlné a dostatečně propracované. Dá se nastavovat na dotykovém panelu, ale je tu myšleno i na vážnější práci s hledáčkem, což velmi oceňuji a jednotlivé funkce a jejich nastavení je realizováno tlačítkem CAMERA FUNCTION na boku přístroje, za otočným prstencem objektivu, který je v tomto případě využíván k přepínání mezi vyvolanými funkcemi zmiňovaným tlačítkem, kterým nastavení také fixujeme.
Histogram
Histogram napomáhá v optimalizaci expozičních hodnot a zobrazuje se buď při ručním nastavení času závěrky a zisku nebo neustále, ale dá se také trvale vypnout.
Svítivost
Možnosti nastavení zobrazení jsou stejné jakou u histogramu. Tato funkce pomáhá optimalizovat doladění ideální expozice při specifickém osvětlení scény, např. při velkém kontrastu, kdy chceme dodržet specifickou expozici na objektu, jejíž okolí se diametrálně odlišuje tonalitou.
Návod k obsluze – vzorový
Návod k používání je v elektronické podobě na dodávaném CDR nosiči anebo je možné si ho stáhnout z Českého zastoupení Firmy Panasonic na internetu. Je k mání stručná příručka se základním popisem práce s přístrojem, ale také propracovaná rozsáhlá interaktivní PDF příručka, která je vyčerpávající a o obsluze kamery se v ní dozvíte opravdu hodně. Zde zaslouží Panasonic velkou pochvalu. K nahlédnutí ZDE.
Záznam videa – nemůžete chtít víc
V této kameře určené k záznamu videa v full HD rozlišení je možné natáčet buď do AVCHD 50p, 50i a MP4 (iFrame). S volitelným nástavcem se touto kamerou dá pořizovat i AVCHD 3D záznam ve Full HD.
1080/50p (28Mbps / VBR), (1920 x 1080) / PH (24Mbps / VBR), (1920 x 1080) / HA (17Mbps / VBR), (1920 x 1080) / HG (13Mbps / VBR), (1920 x 1080) / HE (5Mbps / VBR), (1920 x 1080) / iFrame (28Mbps / VBR), (960 x 540) / AVCHD 3D (28Mbps / VBR), (1920 x 1080) / SbS (17Mbps / VBR), (1920 x 1080)
Video pořízené touto kamerou má vynikající kvalitu obrazu, která se velmi blíží skutečné předloze anebo je shodná. To samozřejmě záleží na podmínkách při samotném natáčení. Poradí si ve velmi spoře osvětlených scénách. Tam se objeví jen minimální, nenápadný šum. Při záznamu bodového osvětlení vzniká kolem nich poutavá hvězdice z rozptýlených paprsků světla. Já osobně jsem byl výsledky tohoto přístroje tak nadšen, že se s ním po testování budu jen velmi těžko loučit.
Video pořízené touto kamerou má vynikající kvalitu obrazu
Kreativní programy
MINI – tam si vyznačíme úsek v obraze, který má být zaostřený. Po aktivaci se přístroj přepne v případě nastavení v 50p, na 50i záznam. 8mm video (8mm), (snímán je i zvuk), Video bezezvuku (SILN) využijete, když budete chtít svému záznamu dodat patinu starých filmů natočených na pás. Je tu také možnost zvolit časosběrné nahrávání (INTV) 1, 10, 30 vteřin, 1 a 2 minuty.
Fotografie – zapomeňte klidně na druhý přístroj
Videokamera je primárně určena k natáčení, ale poslední generace těchto HD přístrojů zvládá velmi dobře i snímání fotografií na velmi dobré úrovni. Tento Panasonic HC-X920 není výjimkou. Naopak. Můžeme ho bez obav používat i jako fotoaparát. Snímky se ukládají ve formátu JPEG. Na výběr máme ze třech nejfrekventovanějších formátů a to: 4:3, 3:2 a 16:9, ve filmovém režimu 16:9. Rozlišení snímků v megapixelech: 16:9 – 20.4M (6016×3384), 9.4M (4096×2304) a 2.1M (1920×1080), 3:2 – 16M (4896×3264), 8M (3456×2304) a 2M (1728×1152), 4:3 – 15,1M (4480×3360), 5,8M (2784×2088) a 0.3M (640×480). I tato kamera stejně jako ty u konkurence pořízené snímky interpoluje, tedy skládá z více obrazových bodů, než jich má samotný celkem samotný snímač. U tohoto přístroje to ovšem není nijak na škodu, protože snímky ve vysokém rozlišení jsou i po velkém zvětšení na velmi dobré úrovni, a proto si na dovolené vystačíte s jedním přístrojem a kompaktní digitální fotoaparát můžete nechat klidně doma v šuplíku.
Potěšitelné je, že si můžete vybrat i rozlišení při fotografování s nastaveným režimem natáčení, shodný jako při 16:9 foto režimu.
Výsledné fotografie vynikají věrností barev. Jejich podání je měkčí, jakoby sametové, lahodící oku.
Fotografovat se dá i v sérii rychle jdoucích snímků za sebou. Po aktivace této funkce se při stisku spouště zaznamená 50 snímků za vteřinu. Potom si z nich můžete vybrat jen tu část série snímků, která vám nejvíce vyhovuje. K dispozici je tu i samospoušť, se zpožděním 2 nebo 10 vteřin.
Nastavit si dále můžete blesk na automatické spouštění (pouze ve foto režimu), trvale zapnuto nebo vypnuto, můžete jeho účinnost zesílit nebo zeslabit a také použít pro potlačení červených očí.
V menu si také můžete zvolit, zda chcete při zmáčknutí spouště slyšet imitaci zvuku závěrky nebo ne.
Nejen, že si můžete při snímání videa dotekem na LCD panelu určit místo, kam má kamera primárně zaostřit a přizpůsobit podle toho i vhodnou expozici. To samé jde i ve foto režimu, navíc s tím, že se tímto dotekem dá ihned exponovat snímek. Funkce se aktivuje v menu, ve vyskakovací liště na levé straně dotekového zobrazovače.
Fotografie z této kamery jsou výborné. Originální soubory stahujte zde…
Dodávané příslušenství
Akumulátor VW-VBN130, Síťový adaptér VSK0733, Síťový kabel K2CQ2YY00117, AV kabel K1HY12YY0018, USB kabel K2KYYYY00201, Mini kabel HDMI K1HY19YY0021, Sluneční clona VDW2412, Patka pro příslušenství VYC0996, CD-ROM Software, CD-ROM Návod k použití VFF1127.
Software HD Writer AE 5.0
Je určen k zachytávání a správě videa a fotografií. Má také některé funkce k drobným úpravám natočeného materiálu kamerou.
Dálkový ovladač – chybí, ale neschází
Ten přibalen není z jednoduchého důvodu. Díky implementaci Wi-Fi je možné ovládat tuto kameru smart (tzv. chytré) mobily nebo tablety.
Slovo závěrem
Domnívám se, že výše popsanými postřehy jsem dost dobře nastínil, jaký přístroj se vám dostane do rukou, když si ho pořídíte. Má sice pár drobných, spíše kosmetických nedostatků, ale ve valné většině převládají moderní technologie, zabalené do dobře padnoucího těla přístroje, díky němuž bude natáčení téměř pohádkou. Ten kdo si Panasonic HC-X920 pořídí, bude nadšen kvalitou Full HD videa i pořízenými fotografiemi. Dokáže s ním natáčet spolehlivě ve všech myslitelných situacích a možná i v těch pro někoho nemyslitelných. Chcete skvělou videokameru, která je sestavena tak, aby uspokojila úplného amatéra, který chce kvalitu a je ochoten za ni si připlatit, nebo poučeného videotvůrce, který neváhá sáhnout po ručním nastavení přístroje, aby ještě umocnil kvalitní výsledky touto kamerou pořízené? Potom je tu právě Panasonic HC-X920, který oba tábory plně uspokojí.
Tento přístroj se firmě Panasonic velmi vydařil a závěrem se dá říci jediné – jděte do něj a budete maximálně spokojeni s výsledky, které vám dokáže Zprostředkovat. Na úplný závěr, když zamhouřím oko na některými drobnými nedostatky, musím zajásat a zakřičet – Bravo!
Rozdíl mezi 920 a 920M
Tyto dva shodné typy kamer odlišuje pouze 32GB vestavěné pevné záznamové paměti v modelu 920M.
zápory | klady |
---|---|
– chybí LANC konektor | + kvalitní obraz |
– pouze kosmetická sluneční clona | + multifunkční prstenec kolem objektivu |
– nešikovně uložená tlačítka zapínání kamery a stabilizátoru | + ruční nastavení a funkce |
– velké zahřívání těla kamery | + snadnost nastavení všech funkcí |
+ přehledné a intuitivní menu |