Digitální pozemní vysílání DVB-T je sice v médiích skloňováno ve všech pádech, ale i přes chaotickou osvětu, má značná část populace pořád jen kusé nebo zkreslené povědomí o tom, co vlastně přechod na digitál obnáší a koho se týká.
Den D, čas Č
Je skoro k nevíře, že od prvního experimentálního digitálního vysílání pozemní TV u nás uplynulo nedávno už deset let. Člověk by očekával, že při dnešním technologickém vývoji urazí za tu dobu neuvěřitelnou cestu. Pravdou však je, že v našich malý českých poměrech nejde nikdy nic jak by mělo a je to bohužel i případ rozvoje DVB-T. Takže jsme momentálně ve stavu, kdy na části území DVB-T jakž takž funguje, ale (pominu-li Prahu) nepřináší divákům žádnou podstatnější přidanou hodnotu v podobě mnoha nových kanálů a doplňkových služeb. Propagace a podpora ze strany státu je prakticky nulová, obstrukce kolem rozdělování vysílacích licencí vyloženě trapné a zatím si settop box pro příjem pořídila jen část obyvatel, kvůli (rádoby) lepšímu obrazu dosavadních pár kanálů.
Přitom podle plánu digitalizace, schváleného ČTU, se už letos mají některé lokality začínat odpojovat od analogového signálu (například Brno bude bez analogového signálu už v září 2007). To vše, aniž by byla většina lidí připravena na příjem digitální a tak jim nezbude, než sledovat celkem nudné zrnění.
Přirozeně tento proces nezasáhne naprosto všechny. Majitelé satelitních přijímačů, kteří už léta přijímají stovky digitálních kanálů si maximálně pořídí kartu pro dekódování CzechLink (pokud české programy jejich paket už dávno neobsahuje, navíc konečně už vysílá přes satelit dosud stagnující Nova). Ve větších městech je značná část diváků napojena na kabelové rozvody a pro ně nemá smysl se digitalizací vůbec zabývat. Jejich kabelový provider je schopen dodávat starý dobrý analogový signál základních programů prakticky po neomezenou dobu a to i v souběžném digitálním vysílání po kabelu. Zde je však přechod na digitální příjem snazší v tom, že pokud nastane ta chvíle, dodavatel signálu vše každému zákazníkovi včas vysvětlí a dodá mu i technologické řešení pro příjem. Kdo však přijímá dosud TV signál z éteru, bude se muset postarat sám, jinak přijde čas Č, kdy neuvidí na milované obrazovce nic, nastane panika a nedej bože se člověk vrátí k té odporné četbě, věnování se rodině nebo jiné děsivě duchaplné zábavě. Ale fuj!
Propojení, zapojení, spojení
Základní věcí, kterou DVB-T potřebuje, je anténa. Naštěstí lze většinou využít dosavadní anténní rozvody (úpravu potřebují jen některé společné domovní rozvody), v místech blízkých vysílači dokonce stačí k obyčejný kus drátu nebo lépe malá pokojová anténka se zesilovačem. Odpadá při tom nekonečné kroucení s anténou pro vyladění nejlepšího příjmu, signál buď je a obraz je stoprocentní nebo signál není a obrazovka je černá. Žádné rušení, přeslechy, sněžení nebo duchy, na které jsme zvyklí. Důležitá je jen síla signálu. Pokud je nízká, dochází ke kostičkování, zasekávání nebo výpadku kompletního kanálu (multiplexu).
V dosahu několika km od vysílače většinou stačí i klasická pokojovka
Teď už zbývá obstarat zařízení obsahující digitální TV tuner normy DVB-T. Ten může být obsažen přímo v nové TV nebo DVD rekordéru, ale nabídka a funkčnost těchto zařízení je zatím dost tristní. Výrobci využívají nejistoty panující kolem DVB-T a snaží se u nás na poslední chvíli vyprodat svoje stará analogová zařízení. Poslední možností je koupit tuner jako samostatnou krabičku, tedy settop box, který dokáže prakticky jakýkoliv analogový přístroj pošťouchnout dál do digitálního věku.
Příklad STB s HDMI Samsung DTB-B460F
Přitom jsem se dosud setkal se spoustou bludů, ve kterých lidé žijí. Tím nejčastějším je domněnka, že stačí jeden tuner “píchnout“ někam na anténní rozvod a napájet z něj signálem všechny televize a videa v domě. Případně pocit, že jeden přístroj bude stačit alespoň pro dvě televize ve dvou místnostech. Je to samozřejmě nesmysl, leda že byste se v obou pokojích chtěli koukat na stejný program.
Settop box nejlépe přirovnat třeba k VHS videu nebo DVD přehrávači. Připojuje se k TV stejnými cestami a obdobně TV dodává přes A/V konektory obrazový a zvukový signál. Stejně jako video má i vlastní dálkový ovladač a dokáže v jednu chvíli zobrazit jen jeden kanál.
Zadní panel dobře konektorově vybeveného STB
Při výběru settop boxu je třeba hledět na několik základních kritérií. Není jich ale mnoho. Nejdříve je třeba zjistit, jakými volnými vstupními konektory disponuje TV, aby settop box byl vybaven příslušným výstupem. Nejčastěji se bude propojovat přes SCART, ale je možné, že je TV tak stará, že žádné vstupy, kromě toho anténního nemá. Pak přichází na řadu settop box s tzv. RF modulátorem, který neudělá nic jiného, než že zmoduluje výstupní signál opět do koaxiálního anténního výstupu a to na určitou nastavenou frekvenci. Ta se pak jednoduše naladí na televizoru. Majitelé A/V receiverů určitě sáhnou po kousku s digitálním zvukovým výstupem (koax nebo optika) a kdo chce kvalitní signál do LCD nebo plazmové TV, určitě zváží dražší model s HDMI výstupem a přepočtem obrazu do vyššího rozlišení 720p nebo 1080i.
Špatně zobrazené EPG vypadá asi takto
Druhé zásadní kritérium, je podpora češtiny. Nejen české OSD menu, ale především dekódování českých znaků v teletextu a EPG (elektronickém programovém průvodci). Luštění různých paznaků není moc příjemné, bohužel stále je na trhu spousta produktů, které s češtinou marně bojují.
Příště se krok po kroku podíváme na zjištění pokrytí digitálním signálem a samotné ladění. Není to nic složitého, takže čekejte jen krátký článek;)
