Recenze Sony HDR-PJ650VE: dobrá kamera pro středně náročné

Novinka na trhu, která svou kvalitou neurazí žádného středně náročného zákazníka. Jejími devizami je především obraz a zvuk a o to jde při pořizování videokamery především. Nejen milovník a obdivovatel kamer Sony neudělá chybu, když na ní zaměří svoji pozornost. Mnohé určitě nadchne, jiné alespoň potěší. 

Protože je to přece přístroj osvědčené značky Sony, která je v tomto segmentu trhu stále lídrem. Je osazena vynikajícím stabilizátorem obrazu, který doposud nemá konkurenci a mnohé potěší i možnost, rovnou si natočené záběry promítnout třeba na zeď a kochat se tak svými záběry s celou rodinou nebo přáteli.

První dojem

Na tento druhý nejvyšší u nás prodávaný typ videokamery Sony, který se u nás v republice začal prodávat na konci března roku 2013, ve mně budil naději, která bohužel nebyla zcela naplněna. Po rozbalení jsem v ruce držel přístroj tvarově osvědčené koncepce, která má ale z mého pohledu opět i tytéž nedostatky, co její předchůdkyně a některé ještě malinko závažnější. Nejsou ovšem nijak zásadního rázu. Jde spíše o kosmetické vady, ale u tak renomované firmy jako je Sony, bych předpokládal, že dají na připomínky uživatelů a dizajn a ovládání přizpůsobí jejich přáním.

Jako obvykle to vezmu pěkně z gruntu, jak se říká, a kameru podrobím důkladné prohlídce, která postupně obnaží výhody i nedostatky daného přístroje. Rozhodl jsem se jí občas porovnat s HDR-CX730E typové řady roku 2012, kterou osobně vlastním.

Zde máme podrobný popis technických dat přímo na stránkách Sony.cz: specifikace

Tělo videokamery

Tubus cca 450 gramů vážícího přístroje (s dodávaným akumulátorem 540 g) je z tuhého matně černého plastu o rozměrech š/v/h 67 mm x 72,5 mm x 134 mm, který se s nasazeným dodávaným akumulátorem a sluneční clonou zvětší na 92 mm x 80,5 mm x 156 mm. Do středně velké dlaně se vejde tak akorát a drží se s dlaní ve třmenu pevně a jistě. Palec i ukazováček při tom dosednou bezproblémově na určené hlavní ovládací prvky. Dlaň Evropana bohužel spolehlivě zakryje šachtu s konektory připravenými pro vážnější práci s přístrojem. To je daň za neustálé honění se výrobců za co nejmenšími rozměry spotřebních videokamer. Tohoto nepříjemného problému může uniknout snad jen ruka dětská nebo ruka nějaké štíhlé Asiatky. Ten samý problém vyvstává při nasazení nějakého příslušenství do patice běžně ukryté pod víčkem na vrchní straně těla uprostřed, mezi zoom páčkou a mikrofonem. Při použití jakéhokoliv příslušenství je klasické držení kamery velmi omezeno, ne-li přímo znemožněno. A to není dobře.

Podrobná obhlídka videokamery

Začneme zadní částí, kde je prvků nejméně.

Na první pohled tu vévodí akumulátor, na obrázku dodávaný NP-FV50. Ten vydrží v běžném provozu dle mých zkušeností cca 45 – 60 min. Akumulátory u tohoto typu kamery vydrží cca o třtinu déle, než je tomu u CX730 z roku loňského. Nad ním vidíme hledáček, který má nový dizajn a upřímně řečeno, nemohu říci, že se vyvedl více, než ten co byl standardem před ním. Nejvyšší typ PJ780 má dokonce ponechán ten starší, stejný jako je i na CX730. Proč došlo k inovaci u řady PJ650/660 opravdu nechápu. Nakonec jiná je jen skořepina. „Střeva“ jsou u všech typů kamer z roku 2012/2013 shodná.

Nový hledáček a menší utopená spoušť nahrávání jsou bohužel spíše krokem zpátky než inovací

Tlačítko START/STOP na pravé straně určené pro ovládání palcem se oproti loňské řadě o něco zmenšilo a navíc je trochu utopeno v mírné prohlubni, která bohužel ztěžuje jeho pohodlné mačkání.

Dole pod spouští je pod dvířky ukryt konektor pro napájení kamery a nešikovné dobíjení akumulátoru přímo v těle přístroje.

Poznámka: Může nás ale utěšit fakt, že když si pořídíme externí nabíjecí modul, můžeme v případě, že vlastníme akumulátorů více (to vidím pořád jako nutnost), můžeme dobíjet hned dva akumulátory najednou.

Na srovnávacím obrázku nahoře je vidět, že, aby tělo PJ650 nepřesáhlo nějaké imaginární číslo šíře kamery, bylo zúženo tak, aby ani se silnějšími dvířky LCD panelu, které jsou nutné pro zabudování projekční lampy, nebylo překročeno. Na jeho zadní straně vedle akumulátoru musím pochválit výrazný výstupek pro jeho snadnější a tedy i pohotovější otevírání.

LCD panel s projektorem a co je pod ním

Protože jsem již zmínkou přivedl řeč na LCD panel, přesuneme se teď plynule k jeho popisu.

Když je zavřený, vidíme na něm jeho nejdůležitější vnější část a tou je DLP projektor s LED R/G/B zdrojem světla. Jeho parametry zůstaly bohužel shodné s předešlými typy a jeho rozlišení je tedy pouhých 640 x360 bodů, s kontrastním poměrem 1500:1. Při jeho rozměrech se tomu ale můžeme jen těžko divit. Sony je na tuto maličkost velmi hrdý a marketingový tah je to nejspíše vskutku povedený. Každého (mě nevyjímaje), kdo ho poprvé uvidí v akci je uchvácen. U kamer typové řady 2013 je navíc možno skrze něj promítat obraz ze smart mobilů, tabletů a notebooků.

Poznámka: Moje zkušenost je ovšem taková, že sledovat obraz jeho prostřednictvím brzy omrzí, protože je k tomu nutno mít minimálně zatemněnou místnost a se čtvercem vzdálenosti je obraz z projektoru bledý a neostrý. Natočit si Full HD video a potom ho takto promítat, je s prominutím snad hřích.

Pod LCD panelem

Teď dvířka otevřeme a pod nimi se nám objeví několik ovládacích prvků, dva shodné konektory s rozdílnou funkcí a šachta pro SD (Secure Digital) a MS (Memory Stick Duo Mark2) paměťové karty. Vedle vstupu pro kartu v horní části je červené svítící LED dioda, která nás informuje svým poblikáváním o tom, že se právě děje zápis a proto se NESMÍME v danou chvíli pokoušet kartu vyjmout, protože hrozí její poškození a s ní i poškození dat na ní zaznamenaných.

Pod posuvnými dvířky se ukrývají ještě dvě mini HDMI zdířky. Ta horní PROJECTOR IN pro promítání projektorem videa z vnějšího zdroje a ta spodní HDMI OUT, pro signál z přístroje vystupující a jdoucí do HDTV televizoru, kde na rozdíl od projektoru uvidíme video v té nejvyšší možné kvalitě, kterou videokamera dokázala zaznamenat. (Samozřejmě úměrně kvalitě samotné HDTV.)

Hned vedle vidíme čtyři tvrdá plastová tlačítka. Nahoře dvě oválná, s modrým středem pro aktivaci projektoru a to pod ním pro přepnutí kamery do módu přehrávání na LCD nebo TV při jeho propojení přístroje prostřednictvím výše popsaného mini HDMI.

Ještě nám tu zbyla dvě kulatá mačkátka. To s nápisem LIGHT (světlo) zapne po prvním stisku světlo v režimu AUTO, to znamená, že kamera sama rozezná, kdy je úbytek hladiny světla takový, že už je nutno přisvítit. Opakovaným stiskem světlo nuceně zapneme a dalším stiskem vypneme.

Úplně dole nám zbylo tlačítko POWER, které má funkce dvě. Prvotní je bohužel vypnutí přístroje, protože se zapíná, ať chceme nebo ne, otevřením LCD panelu nebo vytažením elektronického hledáčku. My si potom můžeme zvolit, zda přístroj vypneme jejich uzavřením (zasunutím) nebo si necháme kameru připravenou v „pohotovostním stavu“ a zdroj napájení vypneme tlačítkem.

Poznámka: Zde by mělo Sony nahlédnout pod pokličku firmě Panasonic a vzít si příklad z funkčnosti jejich tlačítka POWER, které je alespoň u mnou testované HC-X920 umístěné podobně nevhodně, jako je tomu u stávajícího přístroje. Proč toto tak důležité tlačítko nemůže být přístupné na těle kamery podobně, jako je tomu u ovladače MODE, který přepíná mezi natáčením videa a fotografováním zůstává obrovskou záhadou! I kdyby chtěl někdo mermomocí zapínat přístroj způsobem, který preferuje již nějaký ten pátek Sony, tak by to mohlo být umožněno nastavením v menu, když už se tedy nepoučí u konkurence.

Na této straně kamery už nám zbývá jen odhalit jemně ozubené multifunkční točítko, které slouží k ručnímu nastavení šesti funkcí a to: Ostření, Expozice, Clona, Čas závěrky, korekce automatické expozice a Posun vyvážení bílé. Sedmou možností je různě nastavené ruční ovládání přivést k základnímu nastavení funkcí Reset. Tyto funkce jde nastavovat taktéž i doteky na LCD obrazovce.

Přední část

Přejdeme k přední straně kamery, ale ještě zůstaneme u zmíněného otočného voliče, který má uprostřed, z přední strany dobře patrné tlačítko. To při krátkém namáčknutí přivede kameru do zvolené funkce, kterou z těch výše popisovaných chceme preferovat a nastavíme si jej v menu.

Dlouhým stiskem se nám na displeji objeví všechny nastavitelné funkce a my si otáčením vybereme v tu chvíli pro nás nejpotřebnější. Některé z nich můžeme i kombinovat. Opětovným lehkým stiskem přejdeme k dané funkci a tu můžeme opět otáčením malého prstence jemně ovládat.

Poznámka: Jemně ovládat chce určitý cvik a z toho vyplývající rutinu. Ze začátku totiž budeme s velkou pravděpodobností najíždět na požadovanou funkci dosti obtížně, protože otáčení prstence klade minimální odpor a bude se nám často stávat, že přejedeme tam, kde jsme nechtěli být. A to velmi nepříjemně zdržuje. Voličem nejde kroutit stále stejným směrem. Jak se dostaneme na poslední řádek, musíme se opět nepohodlně vracet. Nekonečné rolování by práci zefektivnilo, o tom jsem přesvědčen.

Já osobně bych ale tento kroutící volič funkcí, viděl raději v mnohem starší podobě, který se objevuje např. na videokamerách Sony NEX VG. Tlačítkem se otáčí a funkce se potvrdí jeho stlačením. Praktické a zároveň velmi pohotové.

Objektiv

Na přední straně vévodí objektiv – oko kamery. PJ650 je osazena firemním Sony Lens „G“ sklem. Bylo zde upuštěno od skvělého německého výrobce optiky Carl Zeiss a jeho Vario Sonnar T*. Svojí funkci však plní velmi dobře. Má světelnost F1,8 na (Wide) širokém ohnisku a 3,4 na (Tele) přiblížení. Ohnisková vzdálenost je 26,8 mm – 34,8 mm. Při převodu na 35 mm formát je to ekvivalent 26,8 mm – 321,6 mm (16:9), (při stabilizátoru nastaveného na Standardní nebo vypnuto) kdy je optické přiblížení 12x. Při nastavení stabilizace na Aktivní, se přiblížení upraví na 20x. Nesmyslné a neupotřebitelné je digitální přiblížení 160x. Průměr filtru je 46 mm nebo 37 mm s dodávaným redukčním kroužkem, který ovšem zabrání využití dodávané sluneční clony.

Poznámka: Zoom bohužel nemá v grafickém znázornění na displeji přechod z čistě otické transfokace 12x, do pomocné elektronické 20x, při Aktivní stabilizaci. Zvláště u tohoto typu kamery, by to bylo velmi vhodné, abychom měli jistotu, že obraz zůstane na dobré kvalitativní úrovni. O tom se zmíním ale podrobněji později. Kéž by Sony napadlo do grafického znázornění přidat hodnotu přiblížení v číselné podobě, nejen vlastně jen hrubý orientační proužek, který má slabou vypovídací hodnotu. Když ne u všech typů kamer Sony, tak vyšší třída by si to určitě zasloužila. Mojí opakovanou kritiku ale zainteresovaní lidé v Sony nečtou a tak je náprava asi v nedohlednu.

Za objektivem se skrývá snímací čip Exmor R CMOS o velikosti uhlopříčky 4,6 mm (typ 1/3,91“) s hrubím počtem cca 5 430 000 obrazových bodů (pixelů) a efektivních 5 020 000 obrazových bodů (16:9). O zpracování obrazu se pak stará firemní obrazový systém BIONZ.

Poznámka: Oproti PJ780 nebo CX730 z roku 2012 se nám objektiv „G“ oproti Carl Zeiss optice, trochu scvrkl. Stejně tak i snímací čip, který má s německým objektivem uhlopříčku 6,1 mm. Kvalitě obrazu to ovšem, zdá se výrazněji neuškodilo a stabilizace se zdá být v PJ650 ještě o něco účinější.

Velikost vstupní pupily a rámečku kolem ní je u novějšího typu znatelně menší

Světlo a blesk

Nad objímkou objektivu se na nás jako dvě malá očka bílé diody, které mají ve video režimu funkci přisvícení, a ve foto režimu se z nich stává blesk. V prvním případě jde nastavit intenzita svítivosti v menu na Standardní nebo Jasné.

Blesk má při fotografování potom tyto možnosti nastavení: Auto, Zapnout a Vypnout, úroveň záblesku Více, Normální a Méně a konečně se dá aktivovat/deaktivovat. Redukce červených očí, která nejprve spustí předzáblesk, aby se osobám před objektivem stáhly zorničky v očích, a potom teprve dojde k expozici a osvícení scény zábleskem při zachycení fotografované scény.

Vlevo dole je potom temné lesklé okénko, které je čidlem pro dálkový ovladač dodávaný s kamerou. U tohoto typu kamery v něm ovšem chybí infračervený reflektor pro funkci Nightshot, pro natáčení v úplné tmě, protože ho přístroj vůbec neobsahuje. V něm je ještě ukryta červeně svítící LED dioda, která se aktivuje při spuštění natáčení. Někdy je vhodná, ale naštěstí se dá v menu vypnout a neznervózňuje osoby před objektivem, protože jsou ušetřeni od informace „Jééé, on nás už zase točí!“

Je načase se přesunout zase o kousek dál, tam, kde se kamera v tradičním uchopení drží.

Tato strana je opatřena dezénem připomínajícím svou strukturou kůži. Je to bohužel jen klam. Pořád se jedná jen o plast. Z kůže a to umělé, je hřbetní řemínek, který je zase naštěstí širší, než u její předchůdkyně CX730. A hned je to na komfortu držení znát.

Nepohodlný hřbetní řemínek, omyl vývojářů na CX730

Do něho je zasazen, mnou často kritizovaný „ocásek“ s USB konektorem, který kamerám Sony dělá u lidí už dlouho ostudu a majitelé videokamer ostatních výrobců si z něho, dělají oprávněnou legraci. Tuto „vychytávku“ jsem ale již v jiných článcích pranýřoval dost a tady si to tedy již odpustím.

Poznámka: Toto si ale odpustit nedokáži. Místo, aby tento USB ocásek zmizel, tak vývojáři raději z kamery vypustili léty prověřený mini USB konektor, pro propojení kamery s PC klasickým USB kabelem. K tomu ocásku přidají pomocný spojovací kabel, ve kterém drze tvrdí, že je určen pouze pro stávající videokameru. Ptám se PROČ?! Vždyť je to obyčejný USB kabel s konektory samec/samice, který se dá využít všude tam, kde je ten původní krátký, zrovna jako ten směšný, připevněný nelogicky pevně k tělu přístroje.

Abych ale Sony nekřivdil. V tvrzení, že je něco nekompatibilní s jinými přístroji, rádi používají o ostatní renomovaní výrobci. Jak ta chamtivost výrobců, nejen spotřební elektroniky ty lidi ale drtí, že.

Konektory pro externí mikrofon, sluchátka a Multi/micro USB

Je dobře, že kamera obsahuje konektory pro externí mikrofon a příposlech sluchátky, jen je velká škoda, že jsou tak nešikovně umístěny. Jak už jsem se zmínil výše, při klasickém držení kamery s dlaní ve třmenu, se k nim prostě nedostaneme, protože je ta dlaň překrývá. Když bude kamera na stativu, problém odpadne. Když odsuneme krycí dvířka, máme tu pod nimi dva 3,5 mm velké minijacky. Horní červený, pro mikrofon, který lze touto zdířkou i napájet a ten pod ním zelený pro sluchátka, kterými ihned slyšíme, co za zvuk a jak kamera právě snímá.

Poznámka: To má konečně i u Sony nějaký význam, protože – světe div se – je možno v PJ650E upravit sílu přijímaného zvukového signálu ručně, alespoň v menu přístroje. Není to nejpohodlnější řešení, ale díky i za to.

Třetím, nejspodnějším vstupně výstupním konektorem je MULTI/mikroUSB, který nahradil několik let využívaný AV/R konektor, který měl podobnou funkci a asi i mini USB. Kabel k němu v dodaném příslušenství budete ale hledat matně. Je ho třeba v případě potřeby dokoupit. Pro běžné užívání v dnešní moderní době plochých televizorů není skoro třeba. Dá se z něho totiž vyvést, standardní signál PAL, s 720 x 576 prokládanými řádky a to už začíná být opravdu přežitek.

Tento MULTI konektor je také vhodný pro ovládání některých funkcí ovladačem na stativech k tomu určených. Např. ze stativu Sony VCT-VPR1

Ve výčtu prvků na této straně přístroje chybí už jen LED dioda umístěná nad vstupem pevně přichyceného USB konektoru a označená popiskem POWER/CHG. Ta svítí zeleně, když je kamera zapnutá nebo oranžově, když se v ní dobíjí akumulátor.

A můžeme se v klidu zaměřit na horní část přístroje, kde se nachází od zadní části hledáček, na kterém si můžeme všimnout otočného ovladače na seřízení dioptrické korekce. Avšak nemohu se ubránit dojmu, že na starším hledáčku bylo umístění tohoto nastavení umístěno vhodněji.

Nastavení dioptrické korekce u nového a staršího hledáčku

V bezprostřední blízkosti hledáčku jsou tři další ovladače. Spoušť PHOTO, pro pořizování statických obrázků, výkyvná páčka zoomu s označení W – Wide (široký) a T – Tele (blízký), pro přiblížení a oddálení vzdálenějšího objektu před objektivem. V módu přehrávání videozáběrů projektorem potom tyto dva ovladače slouží pro výběr a potvrzení funkcí s tímto promítáním spojenými.

Třetím ovládacím prvkem je tlačítko MODE, pro přepínání mezi video a foto režimem. Toto se dá přepínat i na dotykové obrazovce v pravé spodní části.

Málem bych zapomněl na ještě jeden ovládací prvek a tím je šoupátko na horní straně dvířek LCD panelu. Je označeno popiskem PROJECTOR FOCUS a slouží k zaostření obrazu promítaného projektorem. Na můj vkus má až příliš lehký posun a seřízení se tím malinko komplikuje.

Patice pro nejen aktivní příslušenství

Uprostřed horní strany videokamery se pod víčkem ukrývá nový typ patice pro příslušenství, který je oproti starší verzi větší a více připomíná patici pro zábleskové přístroje na starších zrcadlovkách. I tato patice je aktivní, i když to na první pohled nevypadá, protože miniaturní kontakty jsou schovány pod jejím rámečkem v přední straně. Je na ně připraveno i nové příslušenství, včetně přechodky pro příslušenství na starší typy videokamer Sony.

Zde jsou některé z nich: reflektor 4190Kč,  mikrofon 4190Kč,  botka 690Kč,  Wi-Fi 1990Kč

Nová patice pro příslušenství na typové řadě 2013

ADP-MAC Adaptér patice pro starší příslušenství Sony

Mikrofon – kvalitní zvuk

V přední části v ozdobném lesklém rámečku pod mřížkou připomínající planžetu elektrických holicích strojků, se ukrývá mikrofon tvářící se jako prostorový 5.1 kanálový, ale kolik ukrývá mikrofonních vložek ve fyzické podobě, mně není známo. Osobně typuji dvě až tři. Surround prostorový zvuk se vytváří elektronickou cestou.

Poznámka: Prostorový zvuk 5.1 na spotřebních kamerách je jen vějičkou na případné nezkušené zájemce o videokameru. Kdo má opravdový zájem na tom, aby slyšel v zadních reproduktorech domácího kina výrazné vlastní funění a podobné nedůstojné zvuky, které prostorový zvuk tak rád zdůrazňuje. STEREO tedy 2.0 je mnohem lepší variantou.

Co se zvuku týká, je tento mikrofon velmi zdatný. Zvuk z něj je dostatečně plastický a kupodivu má schopnost velmi dobře snímat i hluboké tóny i přesto, že je aktivovány protivětrná elektronická ochrana, která zpravidla ořízne právě nízké basové frekvence. Se silným větrem si ovšem úplně neporadí a je dobré si na něj sehnat ochranu z co nejhustší syntetické kožešinky s dlouhým vlasem. Tak se větrné nárazy mnohem lépe eliminují, i když ne docela. Většinou o 15dB, v nejlepším případě až o 30dB a to už je velmi slušné.

Mikrofon si můžeme nejen přepnout do stereo módu, ale můžeme aktivovat i mikrofonní zoom, kdy s postupným přibližováním objektu transfokací (zoomem), se bude zesilovat i zvuk odtamtud přicházející. Při mých pokusech se jednalo spíše o stupňovité zesilování zvuku, ne plynulé jak by se dalo očekávat.

Zvuková část obsahuje i nastavení Přiblížení hlasu. Jeho účinnost ovšem není nijak velká a může být aktivován jen tehdy, když není zapnutý zoom zvuku a naopak.

Poznámka: Musím konstatovat, že tento vestavěný mikrofon je mnohem lepší, než ten na mé CX730E. A to je pro nové majitele určitě dobrá zpráva. A není poslední, protože i obraz, jak si napíšeme později, za ním nijak výrazně nezaostává.

Prohlídku těla přístroje zakončíme pohledem na spodní stranu, kde spatříme pro mne ne zrovna šikovné umístění stativové matice. Problémy s tímto umístěním mohou přijít hlavně na stolních mini stativech.

Opět porovnání s vpravo umístěnou CX730, která má stativovou matici správně, přibližně v těžišti přístroje.

Na štítku se také dozvíme, že PJ650 je vyrobena v Číně. To vidím osobně na kamerách Sony poprvé. Předtím, jak je vidět na CX730 byly tyto přístroje vyráběny přímo v zemi vycházejícího slunce – Japonsku.

Zevrubná prohlídka jednotlivých částí je u konce, ale my se teď ještě zaměříme na některé části podrobněji.

Optický stabilizátor

V tomto přístroji vyšší třídy je namontován tzv. vyvážená stabilizace, kdy je celá optika pohyblivá v jakémsi pouzdře a otřesy dokáže eliminovat mnohem účinněji, než je tomu u klasických optických stabilizátorů, kde se pohybuje „plave“ jen střední optický člen. Tím ale kolikrát dochází k deformacím obrazu v jeho krajích. K tomu tady s principu dojít nemůže. Stabilizace je účinná v celém pásmu transfokace. Budete se až divit, kolik toho s přehledem ustojí.

Poznámka: Moje vlastní zkušenosti s několika typy kamer Sony s ballanced stabilizací je taková, že si ji nemohu vynachválit. Komu se jen trochu více třesou ruce, nemůže uvažovat o jiné videokameře, než jsou právě Sony s touto převratnou vychytávkou.

Ale má to i stinnou stránku a tou je to, že záběry při panorámování tzv. dojíždějí a to jak při Aktivní tak i Standardní stabilizaci. Je třeba s tím počítat a jde většinou jen o cvik, než se tomu dokážete účinně bránit. A když chceme mít jistotu, aby se to nedělo vůbec. Můžeme stabilizaci úplně vypnout a použít kvalitní, bytelný stativ.

Mechanismus Vyváženého (ballanced) objektivu – zde z PJ780, v principu jde ale o to samé

Sluneční clona

Menší je objektiv, adekvátně k tomu se tedy zmenšila i sluneční clona. To chápu. Co nepochopím je ale to, proč je clona mělčí a tím pádem i méně účinná a navíc proč je její tělo místo z matného plastu, jako tomu je u CX730, který zabraňuje odrazu zatoulaných světelných paprsků do objektivu, což potom sluneční clonu dost degraduje, když jí výrobce najednou udělal jen z pololesklého plastu, který místo aby paprsky světla pohlcoval, je nepříjemně odráží. To asi zase soudruzi z Japonska něco nedomysleli anebo se nedej bože domnívají, že na tom nezáleží, že je to jen taková ozdoba na kameře navíc. Tudy ale cesta nevede.

Sluneční clona PJ650 v porovnání se clonou na Sony HDR-CX730E

Poznámka: Jak píši v každém článku o kamerách – díky za ní! Sluneční clona by neměla chybět na žádném objektivu. Plní dvě ochranné funkce. První a hlavní je, že chrání do jisté míry – podle jejího druhu – objektiv před dopadem šikmého světla do objektivu, které potom vytváří ve videu nepříjemný jakoby mléčný závoj, který dělá obraz mdlým a rozplizlým.

Druhá její výhoda je, že chrání objektiv před drobnými nečistotami poletujícími vzduchem, mechanickým poškozením nebo zpravidla mastným prstům dotknout se přední čočky objektivu. Mastnota jde z objektivu nesnadno dolů a jeho následným neopatrným čištěním ho můžeme i trvale poškodit. To se potom při případné opravě dost prodraží.

Dotykový LCD panel – obvyklých 7,5 cm, 16:9

Jeho velikost se ustálila u spotřebních kamer Sony, na uhlopříčce 7,5 cm (3,0 palce). Má 921 000 tisíc obrazových bobů ve formátu 1920 x 480. Jeho rámeček je stejného barevného odstínu, jako tělo přístroje a prostý jakýchkoliv ovládacích prvků. Jen na jeho spodní straně, se ukrývají dva malé reproduktory s nastavitelnou hlasitostí. Zázraky se zde ve kvalitě zvuku očekávat logicky nedají.

Má lesklý povrch a otisky prstů se na něj chytají stejně dobře, jako vosy na pivo. Suchý bavlněný hadřík mějte tedy vždy po ruce. Je, jak je dnes již obvyklé dotykový a jeho prostřednictvím se nastavuje ve videokameře téměř všechno.

Prostřednictvím LCD plochy se dá dotekem na konkrétní místo i ručně zaostřit na daný objekt a upravit ve stejném místě zároveň i expoziční hodnoty. To je velmi užitečná funkce.

Barevné podání LCD zobrazovače neodpovídá zcela předloze v reálném světě. Posun barev je dosti výrazný.

Poznámka: Mně by udělala firma Sony radost, kdyby k této třídě videokamer nad dvacet tisíc korun montovala alespoň obrazovku o velikosti uhlopříčky 3,5“, tedy 9 cm. Stávající, v kombinaci s malými písmenky a ikonografickým znázorněním obecně, si moc lidí s unaveným zrakem nablízko, nezíská.

Menu a nastavení

Grafická podoba je už několik let stejná. Je dosti přehledná a je jen otázkou času, kdy se orientace v ní stane rutinní záležitostí. Kdo má zájem vidět jeho podrobnější strukturu, její video je v článku o Sony HDR-PJ580VE. Tam sice nejsou znázorněny všechny položky, které má tento testovaný přístroj, ale obrázek si tím uděláte dosti jasný.

Ovládání doteky je jisté. Odezva je okamžitá i na lehký dotek, jen trefit se na malé ikonky není vždy otázkou prvního pokusu.

Poznámka: Struktura nastavení a ovládání není špatná, ale dovoluji si konstatovat, že konkurence ji má přehlednější a logičtější. Velká písmena a ikony by práci s kamerou v mnohém usnadnily.

Již ustálené grafické znázornění hlavních položek v menu přístroje.

Dvě hlavní obrazovky, zobrazující se při běžném natáčení.

Na obrazovce vlevo je patrné, že si v menu můžete vybrat tři přednastavené funkce, které jsou potom přístupné dotekem z hlavní obrazovky. Toto je přístupné při nastavení displeje na Zap. – zapnuto. Když zvolíme Auto, objeví se obrazovka vpravo, která vystřídá tu první po třech vteřinách. Na ní je druhá spoušť a taktéž dotykové ovládání zoomu, ale možné jen jednou rychlostí. Hlavním ovladačem – výkyvnou páčkou se dá rychlost přiblížení/oddálení regulovat plynule z pomalé do rychlé.

Poznámka: Rychlost nájezdu páčkou zoomu se u PJ650, oproti CX730 dosti zpomalila. To není dobře.

Elektronický hledáček EFV

Nový korpus hledáčku mě nijak nenadchl. Jeho výhodou je, že zakryje oko a do něj pak neproniká tolik světla, jako u předešlého typu. Naštěstí je stále i výsuvný a výklopný směrem vzhůru. Vnitřní struktura je pravděpodobně stejná, jako u ostatních typů spotřebních videokamer Sony. Je ve formátu 4:3 a obraz 16:9 se v něm jeví ještě menší. Bohužel se v něm zobrazují nelogicky i ovládací ikony, znázorněné na LCD panelu a tím ještě zmenšují výhled, protože v něm nesmyslně překážejí, i když je nabíledni, že jsou tam zbytečně. A při tom jde jen o softwarovou záležitost, která by se dala při troše snahy upravit. Na Sony kamerách bylo donedávna i tlačítko DISPLAY, kterým se dalo ikonografické znázornění dočasně vypnout. Velmi šikovná věc. Proč zmizelo je pro mne velkým otazníkem.

Obraz v hledáčku je jasný a při panorámování se v něm obraz jeví klidným. Jeho bodová struktura je na dobré úrovní, ale kdyby Sony začalo montovat do svých kamer této kategorie ultra jemné OLED displeje, mohlo by to být ještě mnohem lepší a pro oko příjemnější.

Okulár hledáčku je z tvrdého plastu, a i když je plochý, i tak může poškodit plastová skla brýlí. Proto je vhodné ho polepit nějakým materiálem, který tomu dokáže zabránit. Parazitující světlo do něho bude pronikat ze všech stran a tak vám asi nebude moc platný ani v situacích, kdy nepůjde např. na jasném slunci použít LCD obrazovku, i přesto, že se dá u ní v menu jednorázově přidat jas.

Poznámka: Když už se vývojáři u Sony dopracovali k tomu, dávat na objektiv sluneční clonu, mohlo by je napadnout, že na opačném konci kamery je problém podobný, ne-li horší a přidělat k hledáčku vhodnou gumovou očnici. Výlisek za pár drobných, a jak to panečku zvýší obslužný komfort přístroje. Na mou CX730 se naštěstí hodí podobná očnice z kamery Canon XA10. Tomu jsem nedávno věnoval celý článek, který zájemci najdou také na stránkách Digilidi.cz. Na okulár hledáčku PJ650, by se hodila, jen za cenu její úpravy. Kutilům se to ovšem může povést.

Elektronický hledáček v porovnání s typem Sony HDR-CX730E

Individuální nastavení a motivové programy

Kamera může být nastavena na plnou – velmi spolehlivou – automatiku. V drtivé většině případů odvede svou práci se ctí. V tomto nastavení vám kamera bude ukazovat zelenými ikonami na obrazovce vlevo nahoře, v jakém módu právě natáčí. Můžeme ale použít i motivové programy, které jsou vyladěny na specifickou scénu před objektivem. V menu ji najdeme pod položkou – Volba scény a najdeme v ní devět možností: Noční scéna, Noční portrét, Východ/západ slunce, Ohňostroj, Krajina, Portrét, Bodový reflektor, Pláž a poslední – Sníh.

V režimu snímání máte k dispozici ještě speciální nastavení – Plynulé pomalé nastavení a Golfový záběr. Ten posledně jmenovaný rozloží natočenou rychlou scénu do pruhů ze statických snímků k pozdější analýze.

Pro náročnější video tvůrce je k mání v menu oddíl Asistence snímání, kde lze nalézt mj. Zvětšené ostření, pomocnou mřížku se znázorněním tzv. zlatého řezu, která usnadňuje umístění objektů ve scéně. Dále je tu možnost aktivovat funkci Zebra, která nám napomáhá předejít přeexponovaným částem záběru tím, že nám je znázorní šikmým šrafováním. Jde nastavit na 70% anebo 100%.

Peaking – skvělý pomocník při ručním ostření

Je tu také velmi šikovná funkce Peaking, pojmenovaná v menu česky Vyznačení. Jde o velmi šikovnou pomůcku, která Vám v případě její aktivace dokáže vyznačit obarvením svislic na hranách objektů, kde a kam je právě zaostřeno. Vyznačení je zde možné v bílé, červené a žluté barvě.

U tohoto typu kamery kvituji, že je peaking jemnější, než u typů kamer z roku 2012. Scéna je tak přehlednější, než tomu bylo u starších typů kamer.

Peaking – Vyznačení PJ650

Peaking – Vyznačení CX730

Úložná média – vnitřní pevná paměť + paměťové karty

Tento typ přístroje má 32GB vnitřní paměti, k využití je ale jen 28,1GB. Když nám vnitřní paměť dojde, můžeme začít ukládat snímaná data na paměťové karty SD – nejméně třídy 4 a MS Duo Mark 2 do velikosti 64GB u Secure Digital, respektive 32GB u Memory Stick.

Poznámka: Typ PJ660 dodávaný no jiných regionů planety má 64GB. Ve střední Evropě se zkrátka pořád na zákaznících šetří, protože si to necháme líbit. Je to stejné jako např. s kvalitou jídla u nás a jinde v západní Evropě.

Napájení kamery a dobíjení

Dodávka elektrické energie do kamery, respektive do akumulátoru v ní zasunuté obstarává síťový adaptér AC-L 2000, který pomůže nabít dodávaný úplně prázdný akumulátor za cca 150 minut.

Akumulátor standardní – výdrž na jedno dobití vyšší

NP-FV50, který je již tradičně dodáván několik let u Sony ke všem spotřebním kamerám, dokáže v PJ650 vydržet cca o třetinu déle, než je tomu u CX730. Firmě Sony se tedy u tohoto typu přístroje povedlo snížit spotřebu elektrické energie celkem výrazně. Každá ušetřená mAh (miliampér hodina) se počítá. Vydrží, jak už jsem se zmínil výše 45 – 60 minut běžného provozu. Stejně ale kameraman toužící po delších natáčecích časech bude muset dokoupit alespoň jeden silnější akumulátor. Na výběr má z NP-FV70 a NP-FV100. Sedmdesátka vydrží cca tři až čtyři hodiny natáčení, stovka potom cca pět až šest hodin natáčení.

Fotografie – od čipu s uhlopříčkou 4,6 mm nelze čekat zázraky

Je zde realizována v již léty prověřené ztrátové kompresy JPEG a dá se zaznamenat do poměru stran 16:9 a 4:3 (3:2, tedy vhodných pro papírové pohlednice 10×15 bohužel chybí.) Jelikož jsem s fotografiemi ze své CX730 vesměs spokojen, byl jsem zvědav, jak se s nimi popasuje PJ650. Výsledky mě vlastně nepřekvapili. Menší snímací čip se tu logicky projevil negativně. Ani interpolace nepomůže v této kameře fotografie podstatně vylepšit. U CX730 bych se nebál jít do papírových fotek o velikosti cca A4. U PJ650 je degradace dosti výrazná, řekl bych tak o jednu až dvě třídy podle okolností, stačí tedy tak maximálně na pohlednicový formát. Když je více zvětšíte, zvýrazní se neostrost a vylezou i neduhy již zmíněné interpolace, tedy umělého dopočítávání pixelů. Fotky na Ulož.to k porovnání ZDE.

Kvalita obrazu – lepší, než by se dalo očekávat

Po přečtení manuálu, kde jsem se dozvěděl, že PJ650 má menší čip, jsem se obával, že kvalita full HD obrazu zákonitě klesne. Mýlil jsem se, tedy částečně.

Záběry na široké ohnisko jsou, dalo by se říci k nerozeznání od těch z CX730, která má snímací čip, cca o třetinu vetší 6,1 mm. Obraz je přirozeně probarvený s dostatečnou ostrostí, plný detailů, jak se na full HD video sluší. Kvalita jde ale směrem dolů, když máme zapnutou plnou automatiku, jejíž nedílnou součástí je Aktivní stabilizace a s ním spojená vyšší transfokace 20x. Můžeme se tomu vyhnout tím, že přepneme na Standardní a tím pádem se nám nepatrně rozšíří široké ohnisko a zoom je teď opravdu jen optický s přiblížením 12x. I zde je už znatelná určitá degradace obrazu a to rozmazáním a navíc s obrazovou aberací – fialové pruhy na hranách předmětů. U přiblížení 20x se ještě zvýrazní. Na tu ale nemá vliv tolik menší čip, jako spíše optika objektivu. Mohu vás ale trochu uklidnit, stejným neduhem trpí při transfokaci na 17x i moje CX730. Z doslechu vím, že se tato aberace může projevovat rozdílně silně, kus od kusu, kamera od kamery.

Kamera dobře natáčí i za horších světelných podmínek. S nárůstem šumu a úbytkem barevnosti je třeba logicky počítat. Při umělém nočním osvětlení ulic si PJ650 s tak malým snímačem vede velmi zdatně.

GPS – snadná orientace

Satelitní sít zajišťující dokonalou orientaci o vaší poloze – GPS

Tato kamera může určit a také zaznamenat do videí a fotografií vaší zeměpisnou polohu a to díky Global Positioning System – satelitnímu systému americké armády, podle kterého se řídí i navádění navigace v autech, mobilech atd. Tyto informace lze potom použít v určitých aplikacích pro zobrazení dané polohy na mapách na internetu. Také se stará o automatické seřízení data a času.

Poznámka: Já osobně tuto funkci nepotřebuji. Musím ovšem uznat, že pro bloudění v přírodě je to dobrá věc. Máte přehled o tom, kde se právě nacházíte a kudy jít dál, abyste se dostali na vámi vytýčené místo. Bohužel signál ke kameře nepronikne do budov, ale dle mé zkušenosti ani do vlaku.

Návod k použití – ekologie stranou

Je přibalen v podobě papírových brožur v mnoha jazykových mutacích, včetně češtiny. Je poměrně stručný, ale pro zevrubný pohled na obsluhu přístroje postačuje. Stejný se dá stáhnout z webových stránek Sony i v elektronické podobě.

Poznámka: Sony si se spotřebou papíru asi hlavu nedělá, protože přibližně polovina hmotnosti krabice s videokamerou a příslušenstvím je zastoupena, právě papírovými návody k použití, jakoby nestačil přibalit jen např. regionální a anglický, který by byl zákazníkovi v té dané zemi přibalen až v okamžiku prodeje přístroje.

Před závěrečným shrnutím si připomeneme rozdíly u HDR-PJ650VE a starší HDR-CX730E

Vyrobena v Číně, má pomalejší zoom, menší čip 4,6 mm ku 6,1 mm, menší objektiv Sony Lens G oproti Carl Zeiss (to se však negativně nijak neprojevuje), nová patice na příslušenství, umístění stativové matice výrazně mimo těžiště, menší a pololesklá sluneční clona, menší průměr závitu pro filtr nebo redukční kroužek a horší rozlišení fotografií.

PJ650 má jak se mi jeví o trochu dokonalejší stabilizaci, jemnější a tedy přehlednější Peaking a lepší pohodlnější hřbetní řemínek.

Poznámka: Kdo si chce pořídit kameru s parametry, jako měla CX730, která se dnes již hodně špatně shání, musí sáhnout hlouběji do kapsy a pořídit si cca o deset tisíc dražší PJ780VE (nebo typ z roku 2013 PJ740VE). Ta má ovšem zase ten mikrofon na nožičce, kterému výrazně brání ve snímání zvuku zpředu nasazená sluneční clona. To je ale dle mého skromného mínění jediný vážnější nedostatek, alespoň podle dostupných obrázků. Má ale chlupatou ochranu proti větru již v základním balení.

Možná alternativa pro movitější – Sony HDR-PJ780VE

Závěreční shrnutí

Do tohoto článku jsem nedokázal dopodrobna pojmout všechny funkce, které kamera obsahuje, ale to podstatné jsem neopomenul.

I přes zdánlivě vypadající kritický pohled výše, musím konstatovat, že videokamera Sony HDR-PJ650VE dokáže potěšit mnoho zájemců o natáčení Full HD videa. Obraz i zvuk je z ní na pořád vysoké úrovní, kterou jsou kamery firmy Sony, dlouhá léta známé. I přes některé výtky dokáže vytvořit velmi kvalitní obraz i zvuk, který po návratu např. z dovolené potěší. Její ovládání a nastavení se dá při troše tréningu zvládnou bez obtíží.

Fotografie bohužel nejsou její nejsilnější stránkou, ale pro promítání na HD televizorech nebo počítačových monitorech je stále na dobré úrovni. S klidem se ale vyrovná kvalitě fotografií z mnoha mobilních telefonů.

Má také velkou škálu možností ručního nastavení a to se cení. Pro toho, pro nějž bude tato kamera přístrojem prvním, udělá zajisté velmi dobrou službu. Kdo má ovšem ve spotřební kategorii Sony videokamer „ultimátní“ nároky, ať se poohlédne ve vodách Sony, jinde.