Jak naladit satelit aneb satelitní televize od A do Z

Satelitní příjem je velkou konkurencí pozemního vysílání. Má své nevýhody, ale jeho výhody převažují. Zjistěte vše o tomto způsobu příjmu televizního vysílání. Vysvětlíme si jak technologii, kterou jsou vybaveny satelitní přijímače, tak i možnosti naladění, nastavení paraboly, propojení a výběr vhodných prvků a poskytovatele vysílání.

• Výhody a nevýhody satelitního příjmu
• Jakého poskytovatele vysílání vybrat a kolik to stojí
• Průvodce satelitní technologií (pozice družice, parabola, transpondér, LNB)
• Příjem z více satelitů (monoblok, multifeed)
• Satelitní rozvody, kabely, rozbočení
• Jak naladit satelit respektive jak správně nasměrovat parabolu
• Satelitní přijímače – zorientujte se v nich
• Sdílení karet pro přístup k vysílání

V současnosti nabízí satelitní vysílání výrazně širší nabídku programů, než digitální pozemní příjem. Vyšší je také kvalita a najdeme zde i širší plejádu programů v HD rozlišení. Na rozdíl od pozemního vysílání ale není zadarmo. Nicméně běžnou nabídku zhruba 35 českých a slovenských programů lze sledovat od nevelkých 29 korun měsíčně. Co tedy pro satelitní příjem potřebujeme a co nám vše nabízí?

Výhody satelitního vysílání

• Širší nabídka programů
• Lepší pokrytí signálem
• Více HD programů, nově i 3D vysílání
• Většinou vyšší kvalita obrazu a zvuku (viz článek kvalita DVB-T versus DVB-S)

Nevýhody satelitního vysílání

• Většinou jde o placené služby
• Většinou se platí za každý přijímač (dekódovací kartu), ne jen za „jednu parabolu“

Satelitní vysílání je dostupné téměř všude, má vynikající pokrytí signálem. A není tolik náchylné na rušení, což se o DVB-T říci nedá. Nabízí velký výběr programů, kvalitní obraz a zvuk a obecně je v adaptaci nových technologií o krok napřed před českým pozemním vysíláním. Nevýhodou je nutnost platby poplatků poskytovateli vysílání. A to za každý přijímač zvláště. Ceny začínají na 29 korunách měsíčně. Ale i za takto nízkou sumu dostanete mnohem více, než v pozemním vysílání.

Poskytovatel? Skylink nebo freSAT nebo DIGI TV

Ze satelitu sice můžete přijímat spoustu programů i zdarma (FTA – Free to Air), ale jen málo těch českých a slovenských. FTA vysílání lze tedy brát jako zajímavý bonus, kterým si doplníte placený příjem českých a slovenských programů. Jde zejména o německé, rakouské, nizozemské, francouzské či polské programy.

Pro příjem českých a slovenských programů ze satelitu je třeba zvolit poskytovatele. Zmiňme 3 nejvýznamnější a v podstatě jediné, ze kterých má cenu volit. Jsou to nejrozšířenější Skylink, potom freSAT od UPC a nakonec DIGI TV. Jejich nabídka většinou obsahuje základní levný balíček všech českých a slovenských programů vysílaných na našem území (cca 35 programů). Kromě toho u nich ale najdeme i do našich jazyků lokalizované prémiové kanály typu HBO, Discovery a podobně. Více viz zjednodušená srovnávací tabulka:

DIGI TV s nějakou nabídkou pro satelitní příjem základních CZ/SK programů nepočítá. V porovnání nabídky Skylink a freeSAT pak docela jasně vede Skylink. Jak cenou, tak nabídkou. Na rozdíl od freeSAT má v základním balíku totiž i HD programy.

Tabulky plní roli spíše orientační, protože nabídka jednotlivých poskytovatelů je dosti bohatá a košatá. Je třeba si ji projít a porovnat takové balíčky, které se blíží vašim požadavkům. Balíčky Skylink i freeSAT samozřejmě kromě prémiových kanálů obsahují i základní programovou nabídku (je započítána). V případě Skylinku tedy i s HD programy. Za prémiové programy v HD se pak připlácí. DIGI TV v HD vůbec nevysílá. Zatím pouze Skylink dává možnost zvolit si svých 7 prémiových programů zcela dle sebe a nevázat se na nějaký konkrétní balík předvybraných televizních programů.

A nějaká rada pro výběr?

• Od DIGI TV dejte ruce pryč. Kvalita i nabídka jsou mizerné. Viz také náš starší článek o kvalitě DIGI TV
• Skylink je po sloučení s CSlinkem jednička na trhu. Má příznivé ceny, bohatou nabídku i slušnou kvalitu. Avšak zákaznická podpora vázne (nesmíte po nich chtít nic navíc)
• freeSAT je na trhu nejmladší a nejvíce se snaží. Dbá na kvalitu a zákaznický servis, za což si oproti Skylinku připlatíte

Základní programová nabídka Skylinku

Poplatky, jednorázové náklady a závazky

S využíváním satelitního vysílání některého z poskytovatelů jsou spojeny i další náklady. Víceméně již jednorázové. Například za dekódovací kartu. Nezapomeňte také, že když se zavážete službu využívat nějakou dobu, můžete získat další slevy a podobně. Dá se říci, že Skylink nabízí větší možnosti volnosti, kdežto freeSAT o něco menší, ale na druhou stranu vám třeba i dodá techniku a zaplatí její montáž, když se mu zavážete.

Jak se říká: „když ptáčka lapají, hezky mu zpívají“. FreeSAT se v poslední době chopil toho, že Skylink naštval své zákazníky servisním poplatkem a nabízí různé akce, když k němu přejdete. Zde máte případný prostor pro vyjednání výhodného obchodu – například získáte kompletní techniku s příspěvkem na instalaci. A po roce můžete kontrakt zrušit a technika vám zůstane. Ale ani freeSAT není žádný misionář šířící pravdu a lásku mezi televizní diváky. Za jeho slogan propagující „žádné měsíční poplatky“ by si zasloužil pár facek, jelikož u freeSAT karty sice neplatíte měsíční poplatek, nýbrž platíte poplatek roční. A v přepočtu větší, než u Skylinku.

Výhody a nevýhody satelitního vysílání jsme si uvedli, naše poskytovatele srovnali a nyní k technologii příjmu. Ti, kteří se jí zabývat nechtějí, si mohou objednat služby odborníků a nechat si vše bez starostí dodat až do obýváku. Ostatní se mohou do tohoto nemalého sousta zakousnout s námi.

DVB-T a DVB-S je lépe vést odděleně dvěma kabely. Ale to není vždy vhodné. Ani sloučení signálu (například podobným prvkem vlevo) nicméně nepředstavuje zásadní nedostatek. Sloučený signál pak rozbočí zásuvka až v místě příjmu (obrázek vpravo). Rozbočování satelitního signálu do více větví má svá specifika a obecně se proto příliš nedoporučuje

Pro jistotu si zopakujme pravidlo, že na jeden kabel vedoucí z LNB lze připojit více přijímačů, ať už rozbočením, nebo přes průchozí zásuvku či přijímač (loop out). Ale v jeden moment jej může využívat aktivně jen jeden přijímač. Ostatní přijímače na téže větvi mohou přijímat pouze stejný transpondér (teoreticky mohou přijímat transpondéry se stejnou polarizací a pásmem), jako ten řídící. I pokud například máte přijímač se dvěma tunery a chtěli byste je aktivně využívat třeba pro sledování programu z jiného transpondéru, než ze kterého právě nahráváte, tak si pro něj musíte připravit LNB se dvěma výstupy.

Jak naladit satelit respektive jak správně nasměrovat parabolu

Pokud nebudete náročný satelitní divák, vystačíte si pro příjem silných družic na našem území i se 60cm offsetovou (dnes nejrozšířenější – ta s tyčkou pro LNB dole) železnou parabolou. 80cm parabolu volte ale raději vždy, když máte dostatek místa. Myslíte-li to vážněji, volte průměr 85 cm a hliníkové provedení, které je trvanlivější. Větší parabola vám dá signálovou rezervu pro horší klimatické podmínky a případné využití příjmu z více družic.

Příklad pokrytí signálem versus potřebný průměr paraboly. V tomto případě jde o pokrytí signálem z ASTRY 3B na pozici 23,5°E

Než se pustíte do montáže paraboly, bylo by dobré si zhruba lokalizovat svou vytouženou družici. V dnešní době rozšířené reality je to o něco snazší, než dříve. Stačí namířit na oblohu chytrý mobil s patřičnou aplikací (DishPointer) a na displeji se vám vykreslí obraz z kamery a na něm létají družice na těch místech, kde jsou ve skutečnosti. Je to pěkné, ale prakticky to až tak moc nepomůže.

Potřebné vodítko pro nastavení paraboly najdete na webu  dishpointer.com

Lepší je zjistit si všechny potřebné informace o družici, například na webu dishpointer.com. Zde si zvolíte družici, pozici na mapě, kde budete instalovat anténu, a dozvíte se vše potřebné. Na mapě se vám vykreslí přímka, která ukazuje směr na družici. Najděte si v tomto směru orientační bod, přes který přímka prochází a na něj potom nasměrujete parabolu. Anebo můžete využít třeba buzolu a na ní si najdete uvedený azimut.

Náklon paraboly (elevaci) si můžete nachystat v klidu domova. Pro ČR se nastavuje nejčastěji rozmezí 31-34° pro družici ASTRA 3. Někdy nemusí být stupnice vyražena přesně, takže se může vyskytnout nutnost náklon poopravit

Než se ale vydáte na střechu (či balkon), nastavte si na parabole náklon (elevation). Družice samozřejmě není na horizontu, takže musíte parabolu namířit výše na nebe, ve správném úhlu. Pro Brno a Astru 23,5°E je to například 33,2 stupňů. Může též být potřeba mírně pootočit s LNB, i když jde o méně zásadní krok. Otočení LNB (LNB skew) je též uvedeno na zmiňovaném webu – je naznačeno graficky, jako byste stáli za parabolou.

S připravenou parabolou a kabeláží se můžete vydat na místo, odkud budete signál přijímat. Velmi důležité je, abyste parabolu mohli připevnit k opravdu kolmému výložnímu ráhnu. Náklon paraboly i natočení LNB již máte zafixováno, takže se můžete věnovat tomu, aby parabola, respektive její „tyčka“ pro LNB ukazovala přesně směrem k družici.

Pro dokonalé naladění je vhodný kvalitní měřák signálu, který ale není levný. A ty levné jsou k ničemu. Nicméně uspět lze i bez měřáku. Jen je dobré mít spojení s někým u přijímače, který vám bude zprostředkovávat změny v síle a kvalitě signálu.

Na přijímači je dobré si vše správně nastavit, ideálně pro manuální ladění jednoho konkrétního transpondéru (dle jeho frekvence), o němž si zjistíte, že na kýžené družici vysílá a jaké programy obsahuje (viz třeba ASTRA a seznam programů s jejich parametry). Pokud jste netrefili směr na poprvé, otáčejte maximálně jemně parabolou v předpokládaném směru nalevo či potom napravo. Na přijímači se hodnoty signálu objevují s mírným zpožděním, proto otáčejte opravdu maximálně pomalu a po minimálních krocích. Jakmile začne přijímač ukazovat nějaký signál, postupně pozici paraboly dolaďujte, abyste dosáhli maximálních hodnot (nemusí být 100%, ale slušné jsou i hodnoty větší než 85 %). Pak můžete spustit ladění daného transpondéru. Máte-li vše v pořádku, pak naladíte několik programů včetně toho vytipovaného. Není-li tam ten vytipovaný, mohlo se snadno stát, že jste naladili programy z jiné družice. V tom případě musíte mířit znovu a lépe.

Méně spolehlivý způsob je namířit parabolu, potom zkoušet naladit automaticky různé družice a buďto to vyjde, nebo ne. Často takto naladíte jinou družici, než jste chtěli, ale naladíte aspoň něco.

Pokud se úspěch nedostavuje, zkuste ještě měnit mírně náklon paraboly a postup opakovat. Obzvláště tehdy, když si nejste zcela jisti kolmostí soustavy, ke které máte parabolu připevněnu.

Satelitní přijímače

Povedlo se vám dostat úspěšně signál až k vašemu satelitnímu přijímači? Pokud byste jej ještě v tuto chvíli neměli, přečtěte si o nich něco více.

Satelitní příjem můžete realizovat samozřejmě jen pomocí satelitního tuneru. V současné době se využívá moderního standardu digitálního satelitního vysílání DVB-S2. Jiné přijímače již téměř ani neseženete, případně je ani nemá význam kupovat.  

Satelitní tuner najdete ve speciálních set-top-boxech, tedy samostatných přístrojích, které propojíte s televizí. Anebo jsou již běžně na trhu televizory, které DVB-S2 tuner obsahují. A ani nejsou drahé. Tuner integrovaný v televizi vám nabídne vyšší pohodlí a jednotné ovládání. Kdežto samostatný satelitní přijímač toho většinou nabídne více z funkčního hlediska. Opět platí, že pro základní příjem satelitního vysílání postačuje tuner integrovaný, nebo levnější set-top-box.

Satelitní přijímače mají svá specifika. Zaměřit se u nich dá na klasické parametry a výbavu, jako u jiné elektroniky. Třeba u přehrávačů. Vstupy, výstupy, kvalita, ergonomie ovládání, podpora přehrávání různých formátů, připojení na internet atp. Kromě toho tu ale máme výbavu důležitou pro satelitní příjem.

Jak jsme na začátku zmínili, na satelitu najdeme volné programy, ale stejně tak ty placené. A bez těch se zde obejde málokdo. Poskytovatelé vysílání (třeba Skylink nebo freeSAT) pak chrání své vysílání pomocí šifrování. A na základě platby jej zpřístupňují pomocí speciální karty. Existuje mnoho druhů ochranných systémů, ke kterým občas přibude nějaký nový, ještě bezpečnější. Aktuálně se hojně využívá systému IRDETO.

A abyste mohli placené vysílání sledovat, musí váš satelitní přijímač nějakým způsobem podporovat onen ochranný systém. Musí spolupracovat s vaší přístupovou kartou. Koupíte tak třeba satelitní set-top-box certifikovaný pro IRDETO a do něj stačí vložit kartu a jede se.

Anebo máte univerzální satelitní přijímač, který disponuje CI slotem (dnes již většinou CI+ standardu). CI slot sám osobě ještě nic neznamená. Musíte do něj vložit modul čtečky karet (zkratka CAM) s podporou patřičného ochranného systému. A do CAM teprve přijde vaše karta. CI slot vám tak dává možnost v případě potřeby vyměnit modul za nějaký s novějším standardem ochrany. Je to dražší, ale univerzálnější řešení. Na satelitním přijímači často najdete jak integrovanou čtečku pracující v určitém systému, tak jeden či více CI slotů. Přijímač proto dokáže kombinovat využití několika karet.

Aby to nebylo příliš jednoduché, tak existují přístroje se čtečkou univerzální (UNI), kterou lze softwarově přizpůsobit více ochranným systémům. Tyto čtečky jsou značně univerzální, ale jejich funkčnost není zcela garantována. Jejich výrobce totiž musí reagovat na případné změny a případně zpřístupnit aktualizaci jejich softwaru. U certifikovaných čteček se tak děje automaticky a zaručeně.

Univerzální čtečky také neberou tak vážně ochranu nahraného obsahu, takže své nahrávky často přehrajete i na jiných zařízeních. S certifikovanými čtečkami pak můžete být odkázáni pouze na svůj přístroj. Ale nemusí to platit absolutně. Satelitní přijímače označené DVR ready umí nahrávat, ale neobsahují svou vlastní paměť. Musíte připojit FLASH nebo pevný disk na USB, nebo ty pokročilejší umí nahrávat na zařízení připojená k počítačové síti.

TIP: Přečtěte si naše recenze na
povedené satelitní přijímače –  HD-BOX FS-7119  a  AB CryptoBox 550 HD

Jeden tuner dokáže většinou nahrávat více programů současně, nebo program nahrávat a jiný sledovat. Ale pouze u těch programů, které putují z jednoho transpondéru. V něm bývá jen několik programů. Pokud byste chtěli větší volnost, musíte si vybrat satelitní přijímač se dvěma tunery. A ke dvěma tunerům jsou třeba i 2 výstupy z LNB a dvojí kabeláž.

Satelitní přijímače můžeme také rozdělit na standardní a linuxové. V podstatě všechny satelitní přijímače dnes pohání linux, ale pokud se konkrétní model linuxem chlubí, znamená to, že je určen spíše zkušenějšímu uživateli, který ocení širší možnosti přístroje. Jeho operační systém totiž lze doplňovat o různé softwarové moduly (funkce) a v případě zájmu lze i více, či méně zasahovat do jeho softwarové konfigurace.

Sdílení karty

Nakonec zmiňme ještě jednu oblast, kterou mohou satelitní přijímače řešit. Jak jsme si řekli u výběru poskytovatelů satelitního vysílání, tak většinou budeme pro každý přijímač potřebovat dekódovací kartu. Druhou a další dekódovací kartu do domácnosti sice můžete získat s určitou slevou, ale v podstatě nijak zajímavou. Pro 4 satelitní přijímače v domácnosti byste tak například u Skylinku zaplatili v základu cca 1400 korun a freeSATu byste dali 2000 korun za rok.

Některé satelitní přijímače (většinou ty linuxové) nabízejí možnost sdílení karty (sharing). Tedy že kartu máte jen v jednom přijímači a další přijímače využívají tutéž. Přistupují k ní přes počítačovou síť. Může to vyžadovat například přístroje stejné značky, ale právě linux nabízí určitou univerzálnost. Sdílení karty není legální, pokud byste tak činili mimo svou domácnost. Ale ve své domácnosti? Tady vám to aktuálně nikdo nezakazuje. Více viz náš návod ke sdílení karet, který obsahuje i vyjádření Skylinku k této otázce. 

Kvalita odměnou za námahu

Příjem satelitní televize je velmi rozsáhlá oblast a ne vždy jednoduchá a přehledná. Pokusili jsme se pro případné zájemce v tomto textu vysvětlit to podstatné, i když to samozřejmě nešlo vždy do detailu. Jako odrazový můstek to ale, věříme, pomůže. Námaha vložená do satelitního příjmu se vám tak vrátí, třeba jeho vyšší kvalitou vůči pozemnímu vysílání.