Baterie, tedy přesněji řečeno akumulátory, jsou důležitou součástí výbavy každého, kdo vyráží například s videokamerou či digitálním fotoaparátem někam mimo dosah elektrických zásuvek. Jenže není baterka, jako baterka…
Náhradní dobíjecí baterie jsou ve většině případů nutností, bez které se nejde obejít. Dostatek energie zabalené na cestu je zárukou, že nepřijdeme o neopakovatelné záběry. Jako naschvál přicházejí nejlepší okamžiky a scény zpravidla ve chvíli, kdy máme poslední zbytky „šťávy“. Vyhnout se tomu dá jedině dostatečným množstvím náhradních akumulátorů, ale to není jen tak. Všichni víme, že to není právě levná záležitost, zvláště když se rozhodneme pro koupi akumulátorů značkových, tedy zpravidla od stejné firmy, jako máme přístroj samotný.
Značka nebo kopie?
U značkového akumulátoru očekáváme značnou výdrž na jedno nabití a také větší spolehlivost, než je tomu u tzv. náhražek, tedy dobíjecích akumulátorů neznačkových, od různých méně zavedených výrobců, mnohdy bohužel i s pochybnou pověstí a s proveniencí zpravidla z východu, nejčastěji Číny. Tam jak známo dokážou napodobit vše a sekají to zá pár drobných.
Kopie jsou opravdu mnohdy takřka dokonalé, tedy až na tu kapacitu. Zejména na různých aukcích, jako Aukro nebo Ebay, je skoro pravidlem, že se zde prodávají padělky. A jak poznat originál od padělku bez jeho zapojení? Jedině podle ceny.
Po nákupu nové elektronické hračky dříve či trochu později zjistíme, že s přibaleným akumulátorem toho zpravidla moc nenatočíme. Fotoaparát tak náročný na spotřebu nebývá, tedy když ho zároveň nevyužíváme i jako náhražky za poctivou videokameru. Potom i tam začneme brzy shánět baterii, která by náš přístroj dokázala oživit na delší dobu.
Nastává dilema. Pořídit si drahý značkový akumulátor nebo uvěřit tomu, co proklamují prodejci neznačkových a o to kolikrát mnohonásobně levnějších dobíjecích baterií? Rozhodnout se nebývá snadné. Záleží, na kterou misku vah přidáme více argumentů vlastních i cizích, kteří mají s jednou či druhou skupinou nějaké zkušenosti a někdy se s tím jsou ochotni podělit s ostatními, dnes nejčastěji na internetu.
Málokdo ví, že výrobci značkových akumulátorů opatřují své výrobky čipem ukrytým v plášti baterie, ale raději se o tom moc nikde nezmiňují, protože to tak trochu zavání nekalou soutěží. Zajišťují si tak odbyt vlastních akumulátorů, které jsou mnohem dražší, než náhražky a cena ne vždy odpovídá kvalitativnímu rozdílu mezi značkovým a neznačkovým výrobkem určeným k napájení záznamového přístroje.
Udávaná výdrž je spíše k zasmání
Značkové akumulátory se na svých obalech holedbají vysokou výdrží, která mnohého neznalého kupujícího přímo omráčí. Až s delší praxí zjistí, že skutečnost je jiná, bohužel smutnější, než by si před koupí dokázali představit. Skutečná výdrž akumulátoru je potom v reálných podmínkách natáčení pouze třetinová nebo dokonce čtvrtinová oproti údajům na etiketě výrobku. Tak se utěšuje alespoň tím, že když už koupil ten velmi drahý značkový akumulátor, že má alespoň záruku, že mu bude dlouho k jeho spokojenosti sloužit. Ale ani to nemusí být v některých případech pravda.
Výrobci se nám snaží také namluvit, že na dobíjecí baterii je záruka pouhého půl roku. Proč to dělají? Odpověď je jednoduchá. Baterie postupem času stárnou a znehodnocují se ve výsledku tím, že jejich deklarovaná kapacita začne rychle klesat nebo takový akumulátor nejde nabít plně.
V současné době na trhu výrazně převažují Li-ion (lithium iontové) akumulátory, které jsou plněny kovem lithiem. Tyto baterie mají malý tzv. paměťový efekt a není proto potřeba je před nabíjením nejprve skoro úplně vybít, jako tomu bylo dříve u starších typů baterií. Toto ale není hlavním předmětem článku. Podrobné informaci lze nalézt na internetu.
Problémem i dnešních akumulátorů je, že jejich náplň je nevyzpytatelná a ani výrobce samotný netuší, která z baterií kolik ve skutečnosti vydrží nabíjecích cyklů. Ty se udávají zpravidla v několika stovkách až tisíci, ale akumulátor časem nejde dobít úplně nebo se zase vybíjí rychleji, než když byl nový. Můžeme se tedy setkat s takovými, které vydržely pouhé měsíce, ale i s těmi, které podávají vynikající výsledky i mnoho let po záruční době.
Záruka jen půl roku? Kdepak!
Prodej náhradních akumulátorů je tak určitou sázkou do loterie pro obě strany – výrobce i spotřebitele. Vysoká cena pak kompenzuje náklady na nepovedené nebo později reklamované kusy. Jak snadné – vždy to odnese nakonec koncový zákazník.
Baterie jsou zabaleny mnohdy tak, aby nebylo vidět na číslo výrobní šarže, která skrývá pro obyčejného zákazníka nesrozumitelný kód, který se skládá z písmen a číslic a úspěšně tají datum výroby jednotlivých akumulátorů. Legislativa jim jde v mnoha zemích včetně našeho Kocourkova na ruku a nevyžaduje při prodeji zaručenou čerstvost právě kupovaného akumulátoru. Výrobce i prodejci na to žehrají a oběma se to hodí, jak se říká do krámu.
Nenechme se napálit, když nám tvrdí, že dobíjecí baterie lze reklamovat pouze do půl roku po jejich koupi. Není to pravda. I na tento druh zboží se u nás vztahuje ze zákona dvouletá záruční lhůta. Doporučuji všem, kdo si nový akumulátor pořídí, aby si zjistili, kdy byl akumulátor podle čísla šarže vyrobený a zjistí-li kupující, že koupil dobíjecí baterii více jak jeden až dva roky starou, aby se obrátil na prodejce a žádal výměnu.
Přiložený informační letáček určený pro korejské spotřebitele. Na něm se dozvídáme částečné tajemství, kdy byla baterie vyrobena – vpravo. Komentáře myslím není potřeba.
Zjistit si datum výroby by nemělo být zase tak těžké, i když se to tak může jevit, protože jsou naštěstí země, kde se lidé ošálit tak snadno nedají a požadují od výrobce zviditelnění údaje o datu zhotovení akumulátoru. Tou zemí je např. Jižní Korea (jestli se nemýlím) a výrobce, když je baterie určena pro širší trhy přibalí i letáček, podle kterého je možné přesné datum výroby identifikovat.
Čipování
Jak už jsem se zmínil, někteří výrobci vetnou do akumulátoru čip. Čipy se dávají do baterií přibližně od roku 2009, mám-li správné informace. Ten potom přístroj samotný po zasunutí baterie do přístroje vyhledá a přečte si na něm údaje, zda se jedná o výrobek autentický se seznamem, který má samotný přístroj v sobě obsažený. Když najde údaj, který hledal, vše je v pořádku a videokamera či fotoaparát fungují s tímto akumulátorem bez problému.
Jakmile ale hledanou informaci nenajde, přístroj se zpravidla po minutě vypne s hlášením, že se nejedná o kompatibilní součást. Může se tak stát, že ušetříme za neznačkový akumulátor značnou částku, ale tato radost nám vydrží jen do chvíle, než se nám stane to, co jsem popsal před chvilkou. Takový akumulátor může být jinak bez sebemenší chyby, ale i tak máme smůlu.
Poznámka: Ne úplně. Když takovou dobíjecí baterii koupíme přes internet a můžeme ji, i bez udání důvodu vrátit prodejci. Když ho ale koupíme přímo někde u prodejce, nejspíše nám takovou reklamaci neuzná a nám zbyde sice levnější, ale beztak nepoužitelný akumulátor v ruce.
Od teorie k praxi
Bohužel se výrobce často brání i vlastním starším výrobkům, aby si zajistil odbyt těch novějších. Je to velmi smutné, ale je tomu tak. Takový přístup znám z vlastní zkušenosti u firmy Sony.
Podle výše ukázaného kódu jsou tyto dvě baterie vyrobené (žlutě podtrženo) – FH60 – 8H, v srpnu 2008 a FV70 – 2D, v dubnu 2012
V posledních létech vyrábějí mj. řady dobíjecích baterií a to starší řadu NP-FH a novější NP-FV. Ty novější – V, jsou zpětně kompatibilní s kamerami, které používají videokamery pro svůj chod, s řadou H. Opačně to bohužel nejde, protože starším typům videokamer chybějí docela logicky v jejich rejstříku informace o novějších bateriích. Aby se někdo zbytečně nepokoušel zasunout starší typ H do kamer běžně využívajících typ V, jsou „zobáčky“ (na obrázku označeny červeně) na starších bateriích uprostřed širší a tím pádem nejdou do novějších kamer zasunout. Jinak jsou rozměry i kapacitou a napětím shodné a dali by se tudíž jinak bez problému využít.
Je to má vlastní zkušenost. Ze starší kamery mám náhradní akumulátory, a i když jsou zatím po technické stránce v pořádku, mohu se na ně už je smutně dívat a myslet na to, kolik tisíc bych ušetřil, nebýt té šlamastyky se záměrnou nekompatibilitou. K nové kameře je potom nutno dokoupit zase nové akumulátory a tím si výrobce zajistí automaticky odbyt na příští léta. Je to opravdu správný přístup k zákazníkovi? Diví se potom výrobce, že se snaží najít na trhu neznačkové levnější baterie?
Konečně, když na tom vydělá ten neznačkový výrobce, proč by to nemělo stačit i tomu výrobci značkovému. Tahle politika je postavená na hlavu, to ať se na mne nikdo neráčí zlobit.
Kapacita baterií
Je možné si pořídit dle nároků a potřeby akumulátor takového obsahu energie, který nám postačuje úměrně tomu, jak moc přístroj využíváme. Já jsem zastánce pořídit si baterii té nejvyšší kapacity, protože nikdy nevíme, kdy se nám právě bude hodit. Tedy byl jsem donedávna.
Zase musím zmínit firmu Sony, přesto, že jsem jinak jejich víceméně spokojeným zákazníkem. Občas mě ale dokážou pořádně vytočit.
Byl jsem až do nedávna spokojen se svou předposlední kamerou HDR-SR11E. Ovšem uchvátila mne – i přes některé nedostatky – nová HDR-CX730 a tak jsem si ji pořídil. Trable s kompatibilitou starších akumulátorů jsem popsal výše. Ke starší kameře jsem používal nejsilnější typ baterie NP-FH100 a byl jsem s ní vskutku celá léta spokojen. Měl jsem šťastnou ruku a koupil kus, který již několik let drží stále po nabití plnou kapacitu, a dokázal jsem s ní natočit vždy tolik, kolik bylo potřeba.
Na velikosti záleží
Baterie má poměrně velký rozměr směrem dozadu. U starší kamery to nebyl žádný problém. Baterie byla „utopena“ značnou částí v těle starší kamery a hledáček by výklopný a tak bylo vše v pohodě.
U novější kamery – díky pro mne silně nelogické politice zmenšování těl kamer – by i nová baterie NP-FV100 vyčnívala daleko dozadu a i přes vyklopení vysunovacího hledáčku a dívat se do něj s baterií nejvyšší kapacity je tak jen velmi obtížné.
Rozdílná hloubka šachty pro baterie v nové HDR-CX730E a starší HDR-SR11E
Baterie NP-FV70 a FH100 v HDR-CX730E a HDR-SR11E a posléze prohozené
Baterie NP-FH100 v HDR-SR11E (r. 2008) a v HDR-CX730E (r. 2012)
Novější typ baterie NP-FV70 v HDR-CX730E a v HDR-SR11E
Musel jsem tedy po dlouhých létech – a nerad – změnit strategii a zakoupit baterie kratší, které mají úměrně délce i menší výdrž na jedno nabití. Abych zůstal na svém, musel jsem pořídit dva akumulátory místo jednoho, jehož kapacita mi vyhovovala a v součtu s dodávanou baterií ke kameře mi vždy vystačila. Místo typu FV100 jsem byl tedy donucen konstrukcí kamery k ústupku, který mě v součtu ale vyšel draho. Zakoupil jsem dvě FV70, které v součtu dávají přibližně stejný výkon jako FV100, ale vyjdou bratru o více jak tisíc korun dráž. Tedy ve firemní prodejně. Ještě jedna nepříjemnost mě čeká. Nabíjení probíhá samozřejmě v kameře, když člověk nemá chuť investovat ještě navíc do externí nabíječky.
A jsme rázem v meritu věci. FV70 se nabíjí cca tři hodiny. Baterii jsem dával dobít většinou přes noc, když kameru nepoužíváme a necháme ji plně nabít. U FH100 to bylo v klidu na celou noc a druhý den bylo vystaráno. Ale FV70 se nabíjí dobu kratší a mi ji musíme hlídat, kdy ji bude potřeba zaměnit za tu druhou. Až potom usínám na dovolené v klidu, s jistotou, že druhý den budou akumulátory 100% připraveny. Další nechtěná komplikace.
Délka výdrže – teorie a praxe
Vrátím se tu ještě k samotné výdrži dobíjecích akumulátorů. Něco jiného se píše na obalech kupovaných náhradních baterií a jiná je skutečná délka možností využití. Teorie a praxe je diametrálně odlišná!
Firma Sony se například vychloubá přímo ohromující délkou natáčení na jediné nabití a klame tak potenciální zákazníky.
Sony akumulátor NP-FH100, kapacita 3900 mAh a jeho teoretická výdrž na jedno nabití v hodinách
Sony akumulátor NP-FV70, kapacita 1960 mAh a přemrštěná teoretická výdrž na jedno nabití v hodinách
Firma se pro jistotu již na druhém obrázku odvolává na test baterie v kameře DCR-SX43, respektive SX33, aby byla při udávání nesmyslu na obalu, alespoň trochu krytá. Ve skutečnosti se k těmto hodnotám ani zdaleka nepřiblížíte. NP-FV70 je po plném nabití ukazuje v kameře CX730E údaj momentální výdrže cca 2 hodiny 52 minut, ale její kapacita cvalem ubývá a máte veliké štěstí, když s ní při běžném provozu – tedy zapínání vypínání kamery, natáčení kombinovaně skrze LCD panel a hledáček, zoomování a přitom natáčíte několika sekundové záběry a zhotovíte také několik desítek fotografií – nedokážete ve finále natočit víc jak 90 minut videa.
Povšimněte si, na obrázcích výše, že FH100 má vydržet 10 hodin, ale FV100 má vydržet při stejné kapacitě baterie už nehorázně udávaných 14 a půl hodiny. Tyto vylhané údaje samy o sobě by měly v ideálním světě stačit na reklamaci zakoupené baterie, když skutečnost je o dvě třetiny až tři čtvrtiny kratší.
Dodávaná baterie FV50 společně s kamerou má podle papírového údaje natáčet tři a půl hodiny, bude ovšem zázrak, když vydrží natáčet 45 minut. Firma Sony se nás tedy snaží uvést v omyl, a mělo by to být v krajním případě řešitelné reklamací a domáháním se, aby zakoupená baterie s udávanou kapacitou vydržela v kameře, alespoň dvě třetiny z toho, co firma na svých obalech k dobíjecím akumulátorům udává…
1960 mAh kontra 2060 mAh
Na konec ještě jedna poznámka. Všude kam se po internetových e-shopech podíváte, se dočtete, že kapacita Sony NP-FV70 je 2060 mAh, na plášti baterie je ovšem údaj 1960 mAh. Kde je tedy pravda? Proč se nám Sony snaží namluvit, že novější FV70 má o sto miliampérhodin více, než předchozí typ FH70? Chce tím dosáhnout lepšího prodeje novějšího typu svých baterií??
Skutečná kapacita dobíjecího akumulátoru FV70
Sporný údaj je označen červeným bodem
Nenechme si tedy od výrobců baterií namlouvat něco, co je od reality na míle vzdáleno. Při nákupu je třeba být velice obezřetný a dávat si pozor na to, co kupujeme a jaké označení zakoupený akumulátor má a zda se všechny údaje shodují. Někdo dá přednost levnějším neznačkovým bateriím, jiný sáhne po originálech a za značku si připlatí někdy i násobně víc. Oba dva mohou být ve finále s výrobkem spokojeni, když si dají pozor na některé triky hamižných prodejců, kteří někdy nemají skrupule a jsou ochotni nám podstrčit při vidině zisku téměř cokoliv. Je tedy na místě vždy veliká obezřetnost a nesmíme si jako kupující nechat všechno líbit. Musí platit to staré a stále platící – Náš zákazník, náš pán.
