Jde to i bez konverze DivX: recenze Doonio Naut

Osobní mp4 přehrávače už zvládají AVI videosoubory dlouho. Skoro vždy je však nutné nejdříve video konvertovat do nižšího rozlišení, aby se dalo přehrát. To se stává s Dooniem Naut už přežitkem minulosti. Přesvědčili jsme se, že Dooniu běžné DivX i Xvid filmy chutnají bez dalšího “dochucování“ a co víc. Na jídelníčku je také kvalitní displej a velmi slušný zvuk.

Lahodný displej

Nové Doonio je designově tak čisté, jak to snad jen je možné. Brzy umatlaný lesklý plast vepředu a stříbrný chladný kov vzadu. Konstrukce díky němu působí bytelně. Zadní kryt narušují pouze dva otvory skrývající vestavěný reproduktor. Ovládací prvky najdeme až při bližším pohledu. Většinu funkcí obstarává pětice až příliš úzkých tlačítek na horní hraně. Zatím co ovládání je vymyšleno velmi jednoduše a přístroj lze ovládnout bez pročítání návodu doslova během několika okamžiků, samotná praxe mačkání “piditlačítek“ je už malinko obtížnější, zvláště pokud nemáte polštářky prstů ztvrdlé poctivou tvrdou prací…jako třeba my:). Poslední ovládací prvek je posuvný a najdeme ho na hraně spodní. Zbývá už jen USB port, slot microSD karty a sluchátkový výstup. Víc toho na těle už nemá.

To hlavní je však patrné až po zapnutí přístroje. Velký třípalcový širokoúhlý displej disponuje jemným (vzhledem k rozměrům) rozlišením 420×240 bodů při 16 milionech barev. Je dostatečně kontrastní i při velké intenzitě okolního světla. Je však třeba eliminovat maximálně odlesky hladkého krytu displeje. Intenzitu podsvícení lze ještě korigovat v pěti krocích. Barevné podání je příjemné a boční pozorovací úhly (s výjimkou pohledu seshora) dovolí sledovat video i vašim spolucestujícím.

Rychlík

Grafické provedení ovládacího prostředí je velice příjemné, všechny funkce jsou v jednom horizontálním menu a není tedy nic snazšího, než se přesouvat po ikonách doleva či doprava a požadovanou funkci rychle vybrat. Doonio je samozřejmě kompletně lokalizováno do češtiny a tak ani jednoduchá nastavení nejsou žádným problémem. Všechny operace přitom probíhají nebývale rychle a je vidět, že výrobce musel kvůli plnému DivX použít čip s velkým výpočetním výkonem (velkým vzhledem k podobným mp4 přehrávačům).

Menu nemají zbytečně mnoho podsekcí, kterými by bylo nutno se bezútěšně brodit. Hlavní nabídka obsahuje tyto položky: muzika, video, foto, e-book, rádio, záznam, ostatní funkce (ta obsahuje kalendář a stopky), knihovna a nastavení. Nejpohodlnější přístup k různým typům souborů je přes knihovnu, kde jsou vedle sebe v seznamu všechny podporované formáty a tak lze třeba pustit mp3 a při jejím poslechu prohlížet obrázky nebo číst txt soubor elektronické knihy.

Kdyby ty muziky nebyly…

Pokud se rozhodneme přistupovat k hudebním souborům přímo přes k tomu určenou funkci Muzika, nebudeme sice moci procházet adresářovou strukturu paměti jako u funkce knihovna, ale zato si přístroj z obsahu paměti vytvoří media library a tak můžeme hudbu najít rozčleněnou podle interpreta, alba, titulu, oblíbených či z diktafonu nahraných souborů. Možný je i výpis všech dostupných hudebních soborů. Škoda jen, že Doonio neumí media library vytvořit také z dat uložených na microSD kartě.

Samotné prostředí přehrávače je opět jednoduché, ale najdeme v něm všechny potřebné informace o skladbě, nastavení přehrávání a zvuku. Jako každá sekce, má i samotný mp3 přehrávač vlastní menu s řadou nastavení, především opakování a náhodné přehrávání skladeb, zobrazení vizualizace ekvalizéru nebo textu písní a široké možnosti nastavení zvuku. Ten nás sám o sobě poměrně příjemně překvapil. Při zapnutí funkce Msplay FX poskytovaly přibalené špunty pozoruhodné množství basů. Trochu na úkor přirozenosti zvuku, ale při pořádném rockovém nářezu velmi efektní. Paleta podporovaných formátů hudebních souborů uspokojí až na výstřední exoty prakticky všechny. Zvládá MP3, WMA, WAV, OGG, FLAC a APE. Pokud je v souboru i text písní, je možné ho zobrazit na obrazovce.

Opravdu bez konverze, ale zdaleka ne vše

My jsme byli přirozeně nejvíce zvědaví jak moc si tento drobný strojek poradí s nijak neupravovanými AVI videi a oproti zvyku u MP4 přehrávače jsme do něj “napumpovali“ (rychlost kopírování pohybující je kolem hranice 3200kbps není mnoho vzhledem k tomu, že se přehrávač pyšní rozhraním USB 2.0, ale mezi současnými MP4 přehrávači je to hodnota spíše nadprůměrná) naše kompletní testovací CD. Na konci článku můžete vidět tabulku kompatibility, na kterou jste zvyklí z recenzí DVD přehrávačů. Je z ní patrné, že Doonio si nevede vůbec špatně v kompatibilitě s DivX kodeky. Naopak s kodeky Xvid si zdaleka tak dobře nerozumí a dobrou polovinu jich odmítl přehrát. U obou kodeků jsou problematické tradičně GMC a QPEL.

Zobrazené video je na displeji velmi jemně vykresleno a opravdu pěkně se na něj dívá. Pouze při velmi rychlých přechodech světlých a tmavých scén jsme zaznamenali drobné diagonální rozsekávání obrazu, malinko kazící dojem z jinak zcela plynulé reprodukce. Videa se načítají rychle a také posun v nich je plynulý a rychlý. Některé stolní DVD přehrávače mají určitě integrované pomalejší čipy, než tato miniaturka do kapsy. Přehrávač nepodporuje bohužel titulky, i když teoreticky by mohly být na tak precizním displej i docela čitelné. Pro úplnost dodáme, že podpora videa se neomezuje pouze na AVI, ale zvládne také RM, RMVB a FLV videa. Oblíbená 3gp nebo Nero Digital žel nikoliv.

Další radosti

Ostatní funkce se již příliš neliší od ostatních MP4 přehrávačů. Prohlížeč obrázků těží z fyzického rozlišení displeje a rychlosti elektroniky, takže načítání snímků je rychlé, delší dobu Dooniu zabral pouze opravdu veliký soubor o rozlišení 6000×4020, ale i ten nakonec docela detailně zobrazil. Přístroj si kromě JPEG, poradí ještě s formátem GIF a BMP.

Díky WQVGA rozlišení by byla dobře použitelná také funkce elektronické knihy, čerpající text z txt souborů. České znaky se zobrazí korektně, pokud je soubor uložen v unicode. Písmo je dobře čitelné, je však třeba zvolit v nastavení vhodné pozadí přehrávače.

Vestavěný FM tuner rádia je velice jednoduchý, jeho citlivost není vpravdě zázračná, ale v místě silného signálu postačí. Kromě frekvence nečekejte ke stanici žádné doplňkové informace. Stanice lze ladit jak ručně, tak automaticky, úspěšnost automatického ladění není však vzhledem k citlivosti zdaleka stoprocentní.

Funkce diktafonu nabízí dva kvalitativní režimy záznamu (45kbps a 128kbps). Ten sice obsahuje až nepříjemnou porci šumu a ruchů (kupodivu více ve vyšší kvalitě záznamu) , ale dokáže zřetelně zaznamenat i vzdálenější zvuky. Zbývající doplňky v podobě kalendáře a stopek jsou už jen jakýmsi milým bonusem navíc.

Displej dělá muziku

Přístroj se podle nás celkově povedl a to jak po konstrukční stránce, tak po stránce firmware, který příliš nezatuhával, jak mají MP4 přehrávače často ve zvyku (naštěstí, protože nikde není tlačítko reset, v případě nutnosti šel přístroj vždy vypnout normální cestou). Výrobce sáhl po kvalitním displeji a rychlé elektronice, ze kterých vytěžil z nich maximum. Měli jsme k dispozici verzi s 2GB paměti, ale vyrábí se také 4GB. Přítomnost rozšiřujícího microSD slotu je nanejvýš žádoucí s ohledem na nemalou velikost nekonvertovaných DivX filmů. Přístroj nepropadl ani zvukově a přiznejme, že MP4 přehrávače bývají se zvukem občas na štíru. O to více zamrzí nedomyšlené drobnosti, tedy v tomto případě doslova drobnosti, protože titěrná tlačítka opravdu mohla být širší.