Canon Legria HF G30 – pro pokročilé amatéry s ambicemi profesionála

Této novince vývojáři Canon určitě věnovali hodně pozornosti a výsledek je nasnadě. Všichni co si chtějí pořídit kameru téměř s profesionální výbavou za cenu kamery komerční třídy, by teď měli zpozornět a věnovat pozornost tomuto povídání o ní. Nepostrádá vlastně nic, po čem pokročilý amatér touží. Rozsah ručního nastavení je téměř vyčerpávající, kvalita obrazu s těmito nastaveními vytvořená je dovedena k dokonalosti. Nic tedy nebrání zhotovit s ní dokonalé video na úrovní profesionální techniky.

Tak jsme se konečně dočkali i u videokamer Canon vyšší třídy, u ostatních výrobců již delší dobu standardního formátu nahrávání 50p, tedy padesát neprokládaných snímků za vteřinu a to až 35Mbps v MP4 s AAC zvukem nebo až 28Mbps s AC3 Dolby Digital či nekomprimovaným LPCM zvukem. A to se vidí v této cenové kategorii opravdu jen u videokamer firmy Canon.

Komu je kamera určena

Tento přístroj je tu především pro zkušené amatéry, s ambicemi poloprofesionála. Má mnoho manuálních nastavení, které ocení zejména ten, kdo má už s natáčením videa bohaté zkušenosti nebo je chce brzy získat. Kamera vzhledem k ceně osloví opravdové nadšence, kteří si ovšem nemohou nebo nechtějí dovolit přístroj za výrazně vyšší cenu, např. Canon XA 20, která je ještě o více jak deset tisíc dražší, ovšem s téměř srovnatelnou výbavou a parametry.

První dojem

Tato kamera je skutečný cvalík. Nijak to však nebrání ve funkčním ovládání přístroje. V dlani se drží velmi dobře. Její tělo je vyvážené a její ergonomické křivky napomohou dlani ji příjemně obejmout. Pohodlnému držení velice napomáhá i bohatě polstrovaný hřbetní třmen. Ruka je tím pádem jako ve vatičce, jak se říká. Druhá ruka obslouží všechny ovládací prvky a celkové obouruč držení je bez výhrad.

První zapnutí

Zde mi Canon udělal velikou radost tím, že nepodlehl rádoby módním trendům a ponechal na obsluze, kdy si kameru sám zapne příslušným ovladačem. Nekoná se tedy nepříjemná aktivace kamery vždy, když otevřeme boční panel nebo vysuneme hledáček. Paměťovou katru tak můžeme v klidu vyjmout ze šachet pod OLED panelem bez toho, aby se kamera samovolně zapnula a aktivovaly se funkce, které v té chvíli vůbec nepotřebujeme. V klidu si tedy přístroj připravím, a až potom přepnu do módu, který potřebuji.

Poznámka: Nepochybuji, že automatické zapínání kamer není někdy užitečné. Např. u levných typů kamer to plno lidí vyžaduje a já je i chápu. Ve většině případů je to ovšem obtěžující, a když nic jiného, tak bychom si mohli vybrat v menu přístroje, kdy se má kamera zapnout samovolně a kdy to není vhodné pro daný typ práce s kamerou. Hlavně u vyšších typových řad by si to měli vývojáři uvědomit. Canon má u mě za tento způsob aktivace pomyslnou jedničku s hvězdičkou.

Zapnutí přístroje se může jevit jako dosti zdlouhavé. Po třech vteřinách se na začátku objeví obrazovka s několika základními údaji o aktuálním nastavení přístroje. Ty vydrží zobrazeny na obrazovce další tři vteřiny. Šest vteřin do okamžiku možnosti prvního natáčení je opravdu velmi dlouhé. Naštěstí se tato doba může zkrátit na polovinu, protože při úvodní informaci na panelu, se dá již zmáčknout spoušť a kamera začne ihned natáčet.

Specifikace Canon Legria HF G30 ZDE

Tělo videokamery

Korpus Canon Legria HF G30 je z tmavého matného černého plastu. Rozměry těla se sluneční clonou je 115 x 84 x 231 mm. Hmotnost poctivých 900 gramů. Střední horní část je pololesklá a vzbuzující dojem kovu. Plastový povrch není úplně hladký. Je spíše jako extrémně jemný smirkový papír. Když po něm přejedete třeba jen náhodou při manipulaci s přístrojem nehtem, objeví se ihned na těle světle šedé čáry. Naštěstí jdou bez problému setřít. Plast sluneční clony se chová obdobně.

Díky mohutnosti těla přístroje, mohl výrobce umístit všechny potřebné ovládací prvky téměř bez výjimky tam, kde mají pro pohodlnou obsluhu být. Při pevném uchopení si bohužel plastové tělo občas jemně zanaříká. To mě trochu nepříjemně zaskočilo, protože pohyby rukou na těle jsou mnohdy slyšitelné v pozdější nahrávce, provedené v tichém prostředí. Je tedy záhodno snažit se prsty po kameře při natáčení mnoho nebruslit a vyhnout se tak finálnímu šelestu v záznamu, takto vzniknuvšímu.

Obšírnější prohlídku videokamery začneme tentokrát na její horní části a to odzadu, kde najdeme nejvíce ovládacích prvků.

Horní část

Bezpochyby její dominantní částí je kolébka zoomu, která je stejná, jako u profesionálních kamer. Kdo na obsluhu není zvyklý, bude se muset chvíli učit, než se naučí plynule přibližovat nebo oddalovat scénu transfokací. Mě, zvyklému na „amatérskou“ vychylovací páčku na Sony HDR-CX730, to dělalo mírné problémy po celou dobu testování přístroje. Nicméně naučit se to při delším používání určitě dá. Chce to ale hodně citu, jinak zoom poskakuje trhavými pohyby do obou směrů. W (wide – široký) a T (tele-blízký) označují, jak se bude obraz chovat při jejím použití.

Hned vedle kolébky vidíme posuvný přepínač se třemi polohami. AUTO (automatika) nechá veškerá nastavění na inteligenci elektroniky, takže se zdánlivě nemusíme o žádné nastavení starat. Tuto volbu ale já osobně doporučuji jen v krajních mezích, protože automatický režim v podání této kamery má svá specifická úskalí. Většina lidí, která se ovšem rozhodne pro tento přístroj, si na tuto volbu ani nevzpomene, protože síla této videokamery spočívá právě v možnostech manuálního nastavení, které je v mnoha ohledech již profesionální.

Tento režim lze použít po přepnutí na M (Manual – Ruční). K dispozici je nadále automatický režim, který se dá ale již svobodně vylepšovat specifickými ručními nastaveními, které jsou pro skvělé výsledky s tímto přístrojem často potřeba.

CIMEMA – filtry filmového vzhledu

Poslední možností tohoto přepínače je přejít do režimu CINEMA, který nám dokáže zprostředkovat devět specifických nastavení (1. Film standard, 2. Živý, 3. Sen, 4. Studený, 5. Nostalgický, 6. Sépie, 7. Staré filmy, 8. Vzpomínky a 9. Dramatický černobílý) pro napodobení určité atmosféry natočených záběrů. Velmi silný nástroj, který se dá dobře použít společně s naší fantazií.

Na opačné straně blíže hledáčku nalezneme druhý posuvný přepínač se stejným množstvím poloh, jako u toho předešlého. Uprostřed poloha OFF, kdy je kamera úplně vypnutá. Posunutím směrem k objektivu do polohy CAMERA přístroj aktivujeme a předpřipravíme tak k samotnému natáčení. V tu chvíli se rozzáří zelená LED dioda označená nápisem POWER/CHG, která dokáže svítit ještě oranžově v případě dobíjení akumulátoru skrze přístroj samotný.

Poloha přepínače směrem k hledáčku MEDIA, aktivuje funkce přehrávání skrze či jeho prostřednictvím v HD televizi, monitoru nebo projektoru s HDMI konektorem. Dá se použít i AV konektor, jehož prostřednictvím jde signál zavést i do starších CRT (cathode ray tube) televizorů.

Aktivní mini patice

Přibližně uprostřed mezi oběma přepínači se pod plastovou skrývá „inteligentní“ patice pro příslušenství napájené nebo i ovládané skrze kameru samotnou a proto vybavenou mnoha kontakty.

Poznámka: Ano. Odhadujete správně. Jako i ostatní výrobci má specifické rozměry a uspořádání kontaktů, nedostanete tam tedy nic, co není přímo od firmy Canon.

Posuneme se blíže k objektivu a tam narazíme ještě na jednu patici. Ta je tentokrát pasivní a klasických univerzálních rozměrů, které má mnoho výrobců universálního příslušenství stále ještě za standard.

Mikrofon

Posuneme se ještě blíže k objektivu, kde těsně za ním dlí dva mikrofony, levý a pravý kanál vytvářející stereo zvuk. Zvuk samotný, když ho nekazí nějaké vnější vlivy, je velmi dobrý, jak už jsme si u kamer Canon stačili zvyknout. Je plný, dynamický, plný detailů. To posiluje ještě možnost jej zaznamenávat v LPCM režimu. Bohužel automatická úroveň síly signálu je často překvapivě nemile nízká. Je třeba s tím počítat a být u zdroje zvuku s běžnou hladinou co nejblíže, anebo ještě lépe nastavovat sílu signálu ručně.

Kamera umí snímat zvuk i v nesmyslných 5.1 kanálech, ale jen přídavným mikrofonem hodícím se do před chvilkou zmiňované aktivní patice. Upřímně, budou to s velkou pravděpodobností vyhozené peníze.

Stereo báze, na které je založeno jeho snímání snímá zvuk bohužel dosti všesměrově, takže je slyšet v záznamu i dech člověka, snímajícího video skrze hledáček i LCD obrazovku. S mikrofonem 5.1, zasazeným v zadní části kamery se tento efekt vsadím se, ještě posílí.

Směrovost je buď mono, Normální, Široká nebo Zoom.

Frekvenční odezva – Normální, Zesílení LF (Low Frequency – nízké tóny) rozsahu, Filtr dolní propusti, Zesílení MF (Medium Frequency – střední tóny) a Zesílení HF+LF (High Frequency – vysoké tóny) rozsahu.

Větrný filtr – H Automaticky Rychle, L Automaticky Nízký a Vyp. – vypnuto. Mikrofon je bohužel dosti náchylný k větrným poryvům a to, i když je zapnuto elektronické omezení.

Poznámka: Doporučuji sehnat kvalitní chlupatinu, která vítr z velké části dokáže eliminovat nebo používat stereo mikrofon externí, taktéž s protivětrným krytem, který má Canon ve své nabídce pro aktivní patici.

Tlumič mikrofonu – A Automaticky (aktivováno jen v případě potřeby) a ON Zapnuto ATT (aktivováno trvale).

Ostřící kroužek

Nakonec nám zbývá už jen i se shora viditelný jemně ozubený kovový otočný kroužek kolem objektivu, kterým můžeme buď ostřit, ale i zoomovat. Transfokace kroužkem je ale doménou velmi zkušených nebo velmi trpělivých kameramanů. V menu se dá nastavit rychlost odezvy při jeho otáčení a směr, kterým se daná akce provádí.

A tímto se plynule přesouváme na čelní část těla kamery, kde je více než logicky umístěn objektiv.

Objektiv

Při prvním vybalení přístroje, je na objektivu nasazeno bytelné transportní víčko, za kterým se ukrývá oko kamery. To je vybaveno, jak se na firmu Canon sluší pořádným objektivem s velikou vstupní pupilou, který je vybaven dvacetinásobným optickým transfokátorem a nejvyšší možnou světelností F1:1,8-2,8. Ohnisková vzdálenost f=3,67-73,4 mm, ekvivalent 35 mm film je 26,8 respektive 28,8 podle použité stabilizace, až 576 mm. Je vybaven 8lamelovou kruhovou clonou. Tento objektiv je složen z 12 členů v 10 skupinách, s jedním oboustranným asférickým členem. Kolem objektivu je uchycení zvané bajonet a máme ho tu proto, aby zde šla uchytit bytelná sluneční clona s vlastním uzávěrem, kterým se manipuluje na jejím boku posuvným šoupětem.

Poznámka: Pro lidi jako jsem i já, kteří jsou doposud zvyklí na to, že se kamera automaticky při vypnutí uzavře roletkou přímo v těle objektivu, budou mít zpočátku dva problémy. Jeden při zapnutí přístroje, kdy, když budou chtít začít pohotově natáčet, nesmí zapomenout nejdříve otevřít ručně víčko ve sluneční cloně a naopak po skončení natáčení a vypnutí kamery zase myslet na to, že se má objektiv uzavřít, aby nehrozilo jeho znečištění. Neustále myslet na tyto operace dá v začátcích dost zabrat vaší paměti.

Pod objektivem se ukrývají dvě bílé diody, které ovšem nedokáží přisvítit scénu v tmavých podmínkách, ale jsou tu od toho, aby pomáhaly s rychlejším a přesnějším ostřením, kterých má kamera v záloze několik kvalitativních stupňů. Jsou tři: I.AF – Instant Auto Focus, M.AF – Medium Auto Focus, Střední AF a konečně AF, Normální AF. V prvních dvou případech je použito jak měření skrze objektiv TTL, tak senzor pod objektivem. Při nasazení předsádky a přepnutí v menu s tímto režimem, se spodní senzor vypne a zaostření se provádí pouze normálním AF, tedy jen TTL metodou.

Ve sluneční cloně je i při jejím použití dost místa pro nasazení případného skleněného filtru – např. UV – čirého ultrafialového, který bude přední čočku chránit před znečištěním nebo nedej bože pře jeho poškrábáním. Průměr takového filtru má mít 58mm.

Poznámka: Firmě Canon za takový přístup patří veliká pochvala, protože např. u některých kamer Sony vyšší cenové kategorie je třeba udělat nesmyslně kompromis a vybrat si mezi nasazením filtru nebo sluneční clony. Obojí je z principu připojení nemožné.

Objektiv ostří v širokém ohnisku od jednoho centimetru a od šedesáti centimetrů v celém rozsahu zoomu.

Za objektivem se skrývá CMOS snímač typu 1/2,84 palce a obsahuje cca 3 090 000 obrazových bodů s efektivními pixely v množství cca 2 910 000. Signál zpracovává DIGIC IV procesor.

Hloubka ostrosti

Většina amatérských kamer má díky mini snímacímu čipu malou hloubku ostrosti, to znamená, že je vše v záběrech zaostřeno, ať je to v popředí či v pozadí snímané scény. Díky stavbě objektivu a poměrně velkému snímacímu čipu dokáže tato kamera skvěle pracovat s důležitým uměleckým filmovým prostředkem, jakým bezesporu hloubka ostrosti je. Již při menší transfokaci se oddělí popředí od pozadí tím, že je zaostřeno jen na vybranou část scény a to ve finále působí na diváka velmi příjemným dojmem. Lidem, pro které je důležitá koncepce a kompozice záběrů, budou s tímto přístrojem velmi spokojeni. Dokonalá možnost plného ručního nastavení to ještě umocní.

Stabilizace obrazu

Neroztřesený obraz je známkou kvalitně natočeného videa. Ovšem udržet kameru v klidu, zvláště při transfokaci je veliký kumšt. Profesionálové používají stativ, kde jen to jde. U amatérského videa, které se točí převážně z ruky, se používají stabilizátory. Stabilizátory v kamerách se stále ještě zdokonalují a tak je tomu i v tomto novém přístroji. Uvnitř objektivu je zabudován optický stabilizátor, kterému nejspíše dokáže vypomoci v nejvyšším módu nastavení i elektronika. V automatickém režimu Inteligentní IS vybírá kamera sama nejvhodnější stabilizaci. V režimu širokoúhlého snímání, když je kolébka zoomu v pozici W, je použit Dynamický IS – ikona třesoucí se dlaně s písmenkem D, Pří výrazné transfokaci – přiblížení T, je použit Zesílený IS – ikona je stejná, ale s písmenkem P a svítí žlutě. Při záběrech na kratičkou vzdálenost je aktivován Makro IS – ikona třesoucí se květinky a při záběrech stabilních nebo ze stativu je aktivován Režim stativ – ikona roztřesené kamerky.

V ručním nastavení M v CINEMA módu se dá ručně natavit, který se způsobů stabilizace si vybereme. Je tu možnost použít Dynamický, Standardní anebo jej můžeme deaktivovat. Dále je tu ještě možnost tzv. Zesílený IS, který se dá přidružit k jednomu z nastavitelných tlačítek a vybrat mezi možnostmi aktivovat je pouhým držením tlačítka či jej aktivovat a deaktivovat opětovným stiskem.

Poznámka: Pro první možnost osobně neznám žádnou situaci, kdy by se dala účinně využít. Výrazně zoomovat a přitom se soustředit na neustále držené tlačítko mi připadá jako holý nesmysl. Zapnout a po akci zase vypnout je přeci logické řešení.

Co se týká účinnosti stabilizátoru, nepřijde mi stabilizace o nic lepší než u podobných kamer Canon předchozích generací. Velikým posunem je ale to, že obraz již při jejich použití v rozích obrazu „neplave“, jako tomu bylo do nedávna a to je výrazné pozitivum. Překvapuje mne také fakt, že stabilizace, ať již dynamická nebo zesílená je mnohem účinnější při výrazné transfokaci, než při širokém ohnisku. Tam má stabilizace ještě stále co napravovat. U člověka, kterému se třesou s kamerou ruce více, než je obvyklé, je stabilizace stále málo dokonalá.

Ostření a transfokace

Automatické zaostřování je celkem spolehlivé. Přístroj zaostřuje s prioritou na střed obrazu a na to je třeba myslet a občas si raději vypomoci ostřením ručním. Osobně jsem si oblíbil, nejen u této kamery možnost zaostřit na určité specifické místo dotykem na obrazovce. Objeví se čtvereček a ten se potom drží dané místa ve scéně, dokud na něj objektiv míří. Tato varianta ovšem může selhávat u málo kontrastních scén, kde se předurčený objekt může snadno kameře ztratit. Potom už se vyplatí spolehnout se na ruční zaostření. To je velmi pohodlné, protože se v okamžiku pootočení kroužku kolem objektivu obraz zvětší a pomůže nám tak dobře zacílit na objekt, který má prioritu být ostrý.

Porovnání zvýraznění vlevo doslova elegantní peaking HF G30, vpravo Sony CX730

Peaking – ostření a hloubka ostrosti pod dokonalou kontrolou

Je tu ještě jedna velmi důležitá pomůcka. V menu přístroje ji najdete pod položkou Zvýraznění. Tuto možnost měli do nedávna jen profesionální videokamery, ale naštěstí pronikla i do spotřební vyšší třídy. Po aktivaci této funkce se obarví hrany objektů tenkou čarou. Na výběr je zde ze tří barev: červená, modrá a žlutá. Výraznějšího efektu se dá docílit ještě tím, že si náhled přepneme do černobílého módu, aby obarvené hrany ještě více vynikly a nám se tím usnadnila orientace a zjednodušilo zaostření a případné doladění hloubky ostrosti. Tuto funkci považuji za revoluční.

Poznámka: Dejte si prosím pozor při rychlejším nájezdu zoomem na detail. Při automatickém zaostření se lehce stává, že si obraz dýchne – chvilkové rozostření anebo se dokonce ztratí a již nedokáže správně zaostřit. Potom je nutné vrátit se do širokého náhledu, aby se zaostřovací automatika měla čeho chytit. Kdo se naučí ostřit ručně, nemusí se tohoto nedostatku nijak obávat. Jak už jsem psal s tímto přístrojem je ruční ostření hračka a pro troše nácviku se k automatice budete vracet jen opravdu sporadicky, když nebude jinému vyhnutí.

Zebra

Kamera samozřejmě nepostrádá ani z další z funkcí, která bývala dlouho výsadou jen profesionálních přístrojů a tou je tzv. zebra. Při jejím použití nám dává najevo šikmým šrafováním, kde je scéna přesvícená – tedy bez vykreslení detailů – a nabádá nás k úpravě expozičních hodnot. Dá se nastavit 70% a 100%.

Zebra je funkce, která se dá aktivovat na 70IRE nebo 100IRE*. Ta slouží k určení přeexponovaných (přesvícených) míst v obraze, které se dají upravit ručním nastavením expozice.

*IRE (Institute of Radio Engineers) je měřítkem úrovně videosignálu, které se používá jako základní úroveň jasu; referenční úroveň (prahová úroveň) je nastavena na 0 (%) a maximální úroveň (úroveň plně bílé) se nastavuje na 100 (%).

Za pohodlným mohutným třmenem se ukrývá kruhová mřížka reproduktoru určenému k mono přehrávání zvukové složky přímo z kamery.

Popis objektivu máme za sebou a teď přejdeme na bok přístroje, za který se videokamera standardně drží. Mimo nejvýraznějšího dílu na této straně, kterým je hřbetní třmen, jsou tu ještě dvě dosti podstatná místa.

Pod kolébkou zoomu se pod plastovým víčkem ukrývají dvě zdířky. Ta vlevo DC IN, je tu pro napájení přístroje přes adaptér a pro dobíjení akumulátoru. Druhý žlutý je AV OUT, který slouží především k propojení se staršími typy televizorů či videorekordérem s komponentním připojením skrze tzv. CINCH zástrčky.

Druhé větší plastové víčko v přední části na boku kamery ukrývá pět přípojných míst. Tři z nich můžeme použít při záznamu videa, dva další pak k vyvedení Full HD signálu do počítače či HDTV. Od shora jsou to nejprve dvě minijack 3,5 mm zdířky. Černá pro sluchátkový odposlech a červená s označením MIC pro externí mikrofon, který nemá možnost připojení skrze výše popisovanou aktivní patici. Třetí kulatá zdířka minijack 2,5 mm je úplně dole a je připravena pro drátové dálkové ovládání, většinou na páce stativu.

Dvě zdířky uprostřed jsou mini USB 2.0 Hi-Speed, pro možné propojení kamery především s počítačem a vyvedením natočených dat na jeho úložné zařízení a druhá delší a tenčí mini HDMI OUT, jejímž prostřednictvím můžeme sledovat natočený materiál přehrávaný kamerou v HD televizoru v až Full HD rozlišení a to včetně zvuku.

Tímto jsme výčet přípojných míst vyčerpali a můžeme se přesunout k důležité zadní části těla kamery.

Zadní část

Zde je vévodícím prvkem optický OLED hledáček, ke kterému se vrátíme ještě samostatně. Potom tu máme šachtu pro akumulátor, který po jeho připojení vdechuje tomuto přístroji životní energii, nezbytnou pro jeho fungování.

Po jeho obou stranách vidíme nezbytné nebo velmi užitečné ovládací prvky. Začneme vpravo, kde jsou tři.

Největší z nich, stříbrné a červeným středem START/STOP, který zastává funkci, jak již popisek naznačuje zapínání a vypínání natáčecího procesu.

Vpravo od něho jsou dvě tlačítka, která duplikují možnost nastavení a ovládání dotykem na OLED panelu. Spodní FUNC., má na starost možnost vstoupit do menu, i když je právě boční obrazovka zavřená. Pohyb v menu a potvrzování vybraných položek se realizuje pěti směrným mini joystickem, se kterým se můžeme pohybovat do čtyř stran a jeho zmáčknutím danou vybranou funkci aktivovat.

Poznámka: Tyto tři ovladače na pravé straně obsluhuje palec pravé ruky. Jsou dost blízko sebe a je otázkou cviku, nežli se je naučíme intuitivně ovládat bez toho, abychom se pletli a vykonali jinou operaci, než jsme měli v úmyslu. Je potěšitelné, že ačkoliv videokamera nemá samostatnou foto spoušť, ve skutečnosti jí supluje právě joystick, jehož prostřednictvím najedeme v hledáčku na ikonu PHOTO a zmáčknutím fotografii exponujeme. Velmi šikovné.

Na levé straně máme potom dvě kulatá tlačítka označené čísly 3 a 4, kterým se dá přiřadit některá s užitečných funkci v prostředí menu a pohodlně jí tak pohotověji obsluze kamery zpřístupnit. Těchto individuálně nastavitelných tlačítek má kamera celkem pět, ale ty ostatní už mají jednu z funkcí přiřazenu samotným výrobcem.

Nad nimi je přepínač, jehož úlohou je zprostředkovat otočnému kroužku kolem tubusu objektivu jednu z funkcí, o kterých jsem se zmiňoval již výše. Je ostatně opatřen výmluvnými popiskami Nahoře FOCUS (zaostřování), dole ZOOM (transfokace).

Poznámka: Pět individuálně nastavitelných tlačítek kvituji s velkým povděkem. Mrzí mě jen, že do nich nejde implementovat ještě širší paleta nástrojů, které by šli tímto způsobem efektivněji aktivovat. Za všechny uvedu dva příklady a tím je nemožnost dostat se tímto způsobem k nastavení rychlosti kolébky zoomu a odezvy ostřícího kroužku.

Hledáček – radost pohledět

Zde je správný čas vrátit se k hledáčku typu OLED, který je širokoúhlý, samozřejmě barevný, ale v menu je možnost přepnout do černobílého vidění, stejně jako na bočním zobrazovači. K mému smutku jen současně. Uhlopříčku má 0,61 cm a je složen z cca 1 560 000 obrazových bodů. Pokryje 100% zorného pole.

Okulár hledáčku je z měkké pryže a výrobce doporučuje ho pro obrýlené kameramany ohrnout. Z mé zkušenosti to ale není bezpodmínečně nutné.

Tento výsuvný a navíc i výklopný hledáček směrem nahoru, umožňuje skvělý výhled na snímanou scénu. Je velmi jemnozrnný, všechny údaje jsou v něm přehledně uspořádány a jsou skvěle čitelné. Jeho jas lze posílit v menu, ale ve většině případů to není nutné. Osobně to ani nemohou doporučit, protože se potom oko mnohem rychleji unaví. Samozřejmostí je dioptrická korekce, takže si ho i člověk se slabším zrakem může doostřit. Je na něm skvělé i to, že je funkční i při otevřeném bočním zobrazovači, což s povděkem kvituji. Firma Canon se u tohoto typu kamery s hledáčkem velmi polepšila a patří jí za něj jenom chvála.

Vysunutím tubusu se hledáček aktivuje. Jeho vysunutí je dostatečné i s největším náhradním akumulátorem.

Poznámka: Nemohu si pomoci a musím se otázat vývojářů firmy Sony, kdy se už konečně ponaučí a začnou do svých vyšších typů v současnosti řad 6xx a 7xx montovat podobné hledáčky?? Tady jim to Canon natřel na plné čáře.

Informace o zadní straně přístroje jsou vyčerpány. Přejdeme tedy na druhý bok videokamery HF G30.

Bok se zobrazovačem

Tam se pod mohutným zobrazovacím panelem ukrývají dvě šachty pro paměťové karty typu SD. Lze použít SDHC velkokapacitní SDXC. Pro Full HD video se doporučují karta s rychlostí záznamu od třídy 4 či 6. Karty je dobré před samotným prvním záběrem inicializovat (naformátovat) přímo v přístroji.

Výrobce tuto kameru osadil, jak je ostatně jeho dobrým zvykem dvěma sloty pro paměťová média. To je velmi užitečné řešení, které oceníme buď při delším natáčení, kdy se po zaplnění první karty automaticky zapne nahrávání plynule na kartu druhou. Když chceme mít jistotu, že se záznam vydaří, můžeme natáčet na dvě karty stejný záznam. Můžeme také záznam kopírovat z jedné karty na druhou nebo převádět AVCHD do MP4.

Vývojáři vymysleli také to, že musejí býti při záznamu na karty dvířka krycí jejich šachty zavřené. Jinak nám přijde hlášení na displej, že jej máme zavřít. Dokud to neuděláme, tváří se kamera, jako že v ní žádná karta není, i když jsou slot jeden nebo oba obsazeny.

Napravo od šachty pro záznamová média jsou dvě kulatá tlačítka. Vrchní je označeno číslovkou 5, což nám již napovídá, že půjde i toto tlačítko obsluhou v menu přenastavit. Výrobcem přednastavená funkce je, že se po jeho namáčknutí můžeme podívat na konec posledně zaznamenané scény.

Druhé tlačítko níže má funkce hned dvě. Při zapnutém přístroji je sním možno dočasně odstranit všechnu grafiku, kromě ikony indikující zda kamera natáčí nebo je jen k tomuto připravena. Druhou funkcí tlačítka je možnost zkontrolovat kapacitu dobití akumulátoru a to funguje, jen když je přístroj vypnutý úplně.

Otočný volič a tlačítko Custom

Nesmíme zapomenout ještě na jeden dosti důležitý ovladač pro ruční nastavování některých parametrů natáčení. Je to otočný ovladač s jedním tlačítkem, kterým dlouhým stiskem vybereme funkci točítka a potom krátkým vybíráme jednu s možností, které nám ruční nastavení poskytuje.

Tomuto ovladači se dá přiřadit jeden z pěti funkcí: Priorita Tv/Av – clony nebo času, M- ruční expozice, AGC – limit elektronického zisku a jemné doladění expozičních hodnot +-3EV. Nesmíme ovšem před pokusy manipulovat s tímto ovladačem aktivovat daný režim nejprve v menu přístroje, pod hlavní ikonou FUNC.

Zobrazovací panel – není téměř co řešit

Kamera disponuje velkým dotykovým OLED displejem typu TFT s uhlopříčkou 8,77 cm (3,5“) a cca 1 230 000 obrazových bodů. Její rastr je velmi jemný, barevné podání přirozené. To se dá navíc ještě jemně doladit v menu přístroje.

Co mě překvapilo hned po prvním zapnutí je, že je samotná obrazovka zapuštěná pod sklem nezvykle hluboko. Povrch je bohužel oslnivě lesklý. To mu ovšem dlouho nevydrží, protože při dotykovém ovládání je původně lesklý povrch brzy matný. Otisky prstů potom při jasném okolním světle dokonale brání v určitých úhlech pozorovat scénu bez rušivých artefaktů. Čistící hadřík je dobré mít tedy stále při ruce.

Ovládání dotekem je – nebráním se napsat – brilantní. Dokonalejší odezvu a přesnost jsem zatím snad ještě nezažil.

Po levé straně jsou dvě kulatá tlačítka. Jsou označeny číslovkami 1 a 2. To je proto, že se dají zařadit mezi vlastnoručně nastavitelné a v menu se jim dá přiřadit nová funkce, místo té původní od výrobce. Osobně jsem však s přednastavením vcelku spokojen. Při práci s otevřeným displejem jsou jejich funkce na správném místě, když ale pracujeme s hledáčkem, už se nám situace může komplikovat a my jsme potom nucení jít za pomocí joysticku pro aktivaci těchto funkcí hlouběji do menu.

Tlačítko č. 1 AF/MF má od výrobce přednastaveno přepínání mezi automatickým a ručním zaostřováním.

Předtočení

Druhé tlačítko PRE REC pod ním aktivuje možnost začít danou scénu natáčet s jeho pomocí o tři vteřiny dříve, než v okamžiku zmáčknutí spouště. Hodí se to tam, kdy přesně nevíme, kdy se nám něco zajímavého dostane před hledáček, a nechceme přijít o úvod tohoto děje. Je však třeba upozornit, že přístroj je v tomto režimu „žravější“ a energie z akumulátoru mizí rychleji. Je to logické. Kamera vlastně skrytě nahrává do vlastní paměti a při namáčknutí spouště tento před natočený děj zapíše na paměťové médium, které je k tomu určeno.

Nad tlačítky je ještě jedno zdánlivé kulaté tlačítko. Je to však mýlka. Ve skutečnosti je to senzor dodávaného dálkového ovladače, kde se předpokládá, že při ovládání kamery dálkovým ovladačem bude boční zobrazovač otočen směrem dopředu, stejně jako objektiv, který dané dění snímá a obsluha může mít pod kontrolou, co se v zorném úhlu kamery odehrává, a jeli kompozice záběru správná.

Poznámka: Po vypnutí přístroje se bohužel nastavení v menu na jasnější obraz vrátí do nastavení standardního, což je pro obsluhu dosti nepříjemné zjištění. Brzdí a zdržuje to, když je člověk nucen to stále dokola nastavovat. To by mohl ale snadno opravit novější firmware. V rámci delších prodlev mezi natáčením je vhodné z důvodu šetření energie v akumulátoru nutností. U hledáčku nastavení na jasný zůstává nastaveno trvale.

Spodní část

A dostáváme se na konec prohlídky vnějšího pláště kamery a tím je část spodní. Výčet prvků je zde velmi skromný. Uprostřed je poctivá kovová stativová matice standardního rozměru, která je umístěna v těžišti přístroje.

Fotografie – pouhý doplněk

Tato kamera umí zaznamenat nebo vyrobit statické snímky z videozáznamu ve formátu JPEG, až do rozlišení 1920 x 1080. Neexistuje pro ně možnost nějakého vlastního nastavení. Přesto mají velmi slušnou úroveň. Zaznamenají se buď dotykem na obrazovce ikony PHOTO, nebo při použití hledáčku prostřednictvím joysticku vedle video spouště na zadní straně přístroje. Několik originálních snímků stahutje zde (heslo je „HFG30“). 

Poznámka: Je chvályhodné, že jde pořídit statický snímek i při záznamu videa v nejvyšších full HD rozlišeních. To není např. u videokamer Sony možné. Je mi ale naopak trochu líto, že v okamžiku expozice, nezůstane na zobrazovači, alespoň na chvilku „mrtvolka“, aby si člověk mohl uložený snímek zkontrolovat, že se povedl a není např. rozmazaný. To U Sony a Panasonic jde bez problému.

Video – AVCHD a MP4

Čtyři režimy kvality záznamu AVCHD
50P: 1 920 × 1 080, 28 Mb/s, 50i/PF25: 1 920 × 1 080, 24 Mb/s, 50i/PF25: 1 920 × 1 080, 17 Mb/s,
50i/PF25: 1 440 × 1 080, 5 Mb/s. Zvuk je zaznamenáván stereofonně v LPCM nebo AC3 Dolby Digital.

Pět režimů nahrávání v kvalitě MP4
50p: 1 920 × 1 080, 35 Mb/s, 25p: 1 920 × 1 080, 24 Mb/s, 25p: 1 920 × 1 080, 17 Mb/s, 25p: 1 280 × 720, 4 Mb/s, 25p: 640 × 360, 3 Mb/s. Zvuk je zaznamenáván stereofonně v AAC.

Video se zaznamenává ve variabilní VBR přenosové rychlosti.

Kvalitu obrazu jsem ověřoval jen v nejvyšším možném nastavení a to jak u AVCHD, tak MP4. Obojí se zaznamenává v H264 a rozdíly jsou tudíž v nahrávkách nepostřehnutelné.

Obraz je ostrý, s přirozenými barvami a udělá radost každému, kdo ho bude sledovat na Full HD televizoru. Je ovšem třeba zapomenout ve většině situací na automatické nastavení a vše si pokud možno nastavit ručně. Hlavně věnujete velkou pozornost vyvážení bílé a zaostřování. Potom je také třeba naučit se nastavit ruční parametry pro solidní výsledky ve spoře osvětlených nebo nočních záběrech. Stále hrozí více obrazového šumu, než by nám bylo milé.

Fotka pořízená z videa MP4 35 Mb/s: Ztmavené hory v horní části a obrazová aberace kolem vrcholků stromů, zde málo patrná.

Poznámka: Bohužel jsem zjistil, že obraz se při výrazné transfokaci v horních rozích ztmavuje a nevyhne se ani rozšířenému neduhu, tzv. obrazové aberaci (fialové kontury kolem hran objektů), i když je opravdu jen nepatrná a v běžných scénách si jí nevšimneme. Toto ovšem může být způsobeno objektivem právě jen v testovaném kusu. Doporučuji tedy kupovaný kus raději vyzkoušet a popřípadě dle možností jich vyzkoušet jeli to možno více.

Zrychlení či zpomalení záznamu

Tato kamera umí nahrávat i zpomalený nebo naopak zrychlený záznam a to v MP4 formátu. Přirozeně bez zvukového doprovodu.

Menu a nastavení

Veškerá nastavení se dají nastavit dotykem na bočním zobrazovači anebo v případě použití hledáčku, již také zmiňovaným joystickem. Pro náhled jsem vytvořil video, které najdete ZDE (heslo „HFG30“). 

Ruční nastavení – možnosti

Tato kamera je v ručním nastavení velmi silným nástrojem. Uspokojí v tomto směru snad každého, kdo má při natáčení videa vyšší ambice. Jeho možnosti jsou taktéž k zhlédnutí ve výše uvedeném videu, proto není potřeba to tu nějak obšírněji rozebírat.

Automatika – dobrý sluha horší pán

Automatický režim má v tomto přístroji své opodstatnění jen pro opravdu okrajové využití. Ten kdo si zakoupí tento přístroj, jí asi využije jen minimálně. Já při testování videokamer kladu vždy velký důraz na umění přístroje zvládnout v automatickém režimu co nejspolehlivěji a co možná nejširší paletu úkonu samostatně, bez vnějších zásahů. U tohoto přístroje ji beru s pochopitelných důvodů, jen jako okrajovou záležitost. Proto jí tentokráte nebudu věnovat pozornost téměř žádnou.

Automatické vypnutí – jak má být

Zvyklý a nespokojený s několikaletým automatickým vypínáním kamer Sony je pro mne řešení na HF G30 velmi milým překvapením. Nepoužívaná leč zapnutá kamera o sobě dá vědět po pěti minutách pípáním a zobrazením nápisu v modrém poli, které bliká červeným orámováním. Dává nám tak jasně najevo, že se sama chystá ukončit činnost, aby se šetřila energie v akumulátoru. Když vykonáme jakoukoliv činnost s ovladači kamery, přístroj se opět vrátí do běžného režimu a to alespoň na dalších pět minut, kdy o sobě dá po další nečinnosti opět vědět stejným způsobem. Před samovolným vypnutím ještě pravidelně pípá a potom se vypne. Toto se dá v menu vypnout. Potom kamera běží nepřetržitě, třeba až do úplného vybití, když jí zapomeneme sami vypnout a necháme ji někde nepovšimnutě odpočívat.

Akumulátor a dobíjení

Dodávaný Lithium iontový akumulátor BP-820 vydržel na jedno nabití při běžných podmínkách natáčení cca 45 až 60 minut. Ano, je to méně než udává v návodu výrobce, ale to je běžné u všech producentů videokamer. Nabíjení prostřednictvím samotné kamery potom trvá cca tři a půl hodiny. Každý kdo bude s tímto přístrojem pracovat intenzivněji, se bude muset nejspíše poohlédnout po náhradních akumulátorech co nejvyšší možné kapacity a sehnat si i vhodnou externí nabíječku, která odstaví problém, že když se nabíjí přímo v kameře, nedá se zároveň i natáčet.

BLC – korekce protisvětla

Kompenzace protisvětla je nastavená uživatelem v menu přístroje nebo je možné ji ponechat v automatickém režimu, kdy sám přístroj zvolí optimální nastavení.

Příslušenství

Příslušenství dodávané společně s kamerou není podle mne nutné při pohledu na tento obrázek potřeba nijak hlouběji komentovat. Jednoduše, má vše co budete při běžné práci potřebovat.

Wi-Fi

Tato kamera má velmi rozsáhlé možnosti, co se týká využití bezdrátového přenosu dat. Já se tu o tom zmíním jen okrajově, protože na úplný výčet tu není dostatek prostoru. Např. se dá dívat na natočené video v počítači přímo z kamery. Já to zkoušel v přehrávači PowerDVD 12, který si kameru spolehlivě našel. Byla tu potom i možnost skrze něj ukládat vybrané záběry na HDD v počítači. Dále se dá přes Wi-Fi rozhraní ovládat přístroj skrze moderní smart mobilní telefony nebo tablety. Dají se tak ovládat v kameře na dálku rozsáhlé funkce. Já osobně to však neměl možnost jak vyzkoušet.

GPS – jen se zvláštním příslušenstvím

U tohoto přístroje jdou vkopírovat do záznamu údaje z externího přijímače Canon GP-E2, který se s přístrojem propojí přes USB konektor.

Návod a software přibalený s kamerou

K přístroji jsou přibaleny stručné papírové příručky v mnoha jazycích včetně češtiny. Podrobný návod na obsluhu kamery a nastavení Wi-Fi funkcí je potom možnost stáhnout na webových stránkách Českého zastoupení Canon. Návod je podrobný a kvalitně a přehledně zpracovaný.

K přístroji jsou přibalena i dva disky CD-ROM, kde najdeme software Data Import utility a ImageBrowser EX pro snadný přenos dat z paměťových médií do počítače a to jak z kamery samotné, tak přes čtečku paměťových karet.

Pohotovostní režim – nedostupný

Ten se bohužel při zavřeném OLED panelu i zasunutém hledáčku nekoná. Na těle nenajdeme ani žádné tlačítko, kterým by se dal aktivovat. V tomto zdánlivě neaktivním režimu indikovaném zelenou LED diodou POWER/HCG se dá dokonce zapnout natáčení, které je naštěstí zřetelně indikováno vpravo na horní zadní části červenou LED diodou označenou ACCESS. Její blikání spolehlivě naznačí zápis dat na některé z úložišť v kameře.

Poznámka: Nedá se tak přehlédnout ani omylem spuštěné nahrávání, které by u jiných výrobců kamer neodhalilo tak snadno, protože mají tento indikátor povětšinou ukryt blízko šachty pro paměťové médium dokonce někdy navíc i pod neprůhlednými dvířky.

Vypuštění zbytečného SD natáčení videa

Zde musím vyjevit svou radost, že už konečně někdo pochopil, že implementování standardního rozlišení do Full HD videokamer je zbytečnou investicí, kterou asi v dnešní době málo kdo zúročí. Proto jsem rád, že u tohoto přístroje mohu konstatovat, že konečně chybí.

Zkušenosti s obsluhou a natáčením

Tato videokamera je tu tedy především pro ty, co chtějí mít parametry natáčení pod kontrolou a nechtějí nechat nic na náhodě, aby později zjistili, že se některý záběr nepovedl k jejich plné spokojenosti jen díky tomu, že něco ponechali na rozhodnutí samotnému přístroji, když by se uchýlili k automatickému režimu, který není bohužel z nejdokonalejších. To ale v tomto případě nemusí tolik vadit, protože přístroj je určen především zkušeným uživatelům, kteří nehrají na náhodu.

Přístroj se velmi dobře drží a ovládá. Umí vyprodukovat skvělý obraz i velmi dobrý zvuk. Je však třeba použití ručních nastavení, která jsou naštěstí dostupná téměř v neomezené míře. Určitě dokáže svým majitelům udělat hodně radosti, jak při natáčení, tak při sledování již vytvořeného videa. Canon zde předvedl, že se dá vyrobit přístroj, který se již blíží doslova ideálu, co se cenově dostupné videokamery týká. Ano. Stojí skoro čtyři desítky tisíc českých korun, ale její za její výsledky by bylo u jiných typů přístrojů nutno zaplatit často i mnohem víc. V tomto segmentu nemá zatím Canon Legria HF G30 konkurenci. Doufám ale, že co se týče automatického nastavení, půjde Canon ještě více do sebe a přístroj v budoucnu ještě zdokonalí.