Pondělí , 25. 11. 2024

Kateřina

Průvodce: Jak vybrat videokameru

03. 12. 2011

03. 12. 2011

Hybnou silou při nákupu první videokamery jsou často velké události, jako dovolená, svatba nebo ratolesti. Jsou i tací, kteří kupují kameru kvůli nějakému určitému, specifickému zaměření. Jedni i druzí by si měli nejprve uvědomit a zvážit, co má člověk udělat proto, aby měl jeho nákup smysl a později nemusel litovat hromady investovaných peněz. V tomto vyčerpávajícím průvodci se o kamerách dozvíte opravdu hodně!

Od doby, kdy se díky bratřím Lumiérovým v Paříži v roce 1895 konalo první veřejné promítání, jsou lidé fascinováni pohyblivými obrázky. Jeden ze zlomů nastal, když vznikly první ruční kamery určené široké veřejnosti. Tehdy ještě se záznamem na celuloidový filmový pás. Ještě později vznikl záznam na magnetický pásek. V té době se nosilo záznamové zařízení přes rameno, spojené kabelem s kamerou samotnou.

 

Nejvyšší současné typy amatérských videokamer od tří nejvýznamnějších světových výrobců. Spojit jejich vlastnosti do jedné, byla by z toho vynikající universální videokamera

Doba od té doby postoupila v tomto odvětví mílovými kroky. Videokamery jsou dnes kompaktních rozměrů a je jich i na našem trhu velké množství. I třeba právě proto není vůbec lehké se v nich orientovat. Nejjednodušší z nich lze pořídit od nějakých 5000 Kč. Ty nejdražší, o kterých se dá hovořit stále ještě, jako o kamerách amatérských, jsou za cenu kolem 40 000 Kč. Ty už se svou výbavou mnohdy blíží těm ještě dražším, poloprofesionálním, které najdou využití již ve vyhraněných případech. My se tu dnes pokusíme popsat zařízení a funkce, které jsou společné videokamerám v čistě amatérském ranku.

Točiči versus editoři

Jak tedy vybrat tu správnou kameru pro domácí použití? Vezmeme to trochu obšírněji. Zdálo by se, že lidé mají různé nároky a požadavky. Ve skutečnosti ovšem chtějí všichni to samé. Videokamera musí být spolehlivá, s dlouhou výdrží. Musí vytvářet skvělý obraz a zvuk. Musí se snadno ovládat a obsluhovat. Práce s ní musí být vždy pohodlná a intuitivní.

K TÉMATU  Blu ray přehrávače Samsungu: YouTube i MKV

Záznamy dále mimo kameru neupravují opravdu jen ti nejpovrchnější tvůrci, kteří si neváží toho, co natočili anebo jim to prostě stačí. Druhá skupina lidí – ti pokročilejší, kteří se nesmíří pouze s hrubým produktem, kopíruje své výtvory do počítačů za účelem dalších úprav.

Obě skupiny mají nárok na přístroj se základními vlastnostmi, které jsem popsal výše. Vidíte, jsou tu pouze dvě hlavní skupiny amatérských video tvůrců. Část z těch zprvu v první skupině přejde k těm, co jim pouhý surový základ nestačí. Automaticky jim tedy stoupnou nároky na videokameru samotnou. Je to paradox, ale v určitém smyslu slova bude pokročilejším milejší jednodušší kamera, než těm začínajícím, v uvozovkách nenáročným (začínajícím) kameramanům.

Začátečníci a úplní laikové jsou zpravidla zprvu oslnění funkcemi, které v pozdější tvorbě, ve druhém stádiu (když se k němu z vlastní vůle dopracují) už potřebovat ve své kameře nebudou. Naopak, je možné, že je tam budou kolikrát iritovat. Pokročilý tvůrce potřebuje „pouze“ kvalitně natáčet. Je úplně jedno, bude-li to pouhá oslava nebo dovolená nebo nějaký ucelenější projekt se záměrem svým dílem ostatním něco konkrétního sdělit. V obou případech CHCE mít základní materiál natočen co nejlépe je to možné.

Vraťme se na chvíli k první skupině, k těm co chtějí pouze zaznamenávat to, co mají v tu chvíli před sebou a jsou později šťastní, že se na záznamu někdo při prezentaci, na záznamu, pozná a bere to samo osobě jako pouhou taškařici, která jej tímto plně uspokojí.

Je tu ještě jedna skupina tvůrců,  které nejde pro úplnost nezmínit. Jsou závislí, ne na tom jak videokamera natáčí, ale hlavně na tom, kolik různých možností (většinou pro samotnou práci s kamerou úplně povrchních a zbytečných) v sobě ukrývá. Tato skupina se může objevit v obou hlavních skupinách nastíněných výše. Ve druhé skupině jsou ovšem tato individua vzácnější. Ale najdou se i tam.

K TÉMATU  Hackeři používají reklamy ve vyhledávání Google k vydávání se za Google

Nicméně neodbočujme od první hlavní skupiny. Ta má „vyšší nároky“ na to, co má videokamera všechno mít. Tací lidé jsou oslnění hlavně čísly, kterými výrobci kamer často oslňují. Například číslo násobku možného přiblížení kamery je přímo magické pro většinu začínajících, jak to nazvat – točičů. Ošklivé slovo, ale příhodnější nenacházím. Co na tom, že toto číslo označuje tzv. digitální zoom, který ze své podstaty takto snímané scény nenávratně ničí.

 

Neřešte ZOOM!

Mnozí si pletou svoji první videokameru s dalekohledem a to nejraději s tím, co má ve svých filmech James Bond. Nikdo jim před nákupem prvního přístroje pro záznam pohyblivých obrázků nevysvětlí, že tento údaj je více než zavádějící, hlavně, když ho přinutí k nákupu.

Lidé jsou také kolikrát oslněny efekty, které na první pohled způsobí u neznalých úžas, co všechno, že ta kamera nedokáže. Použije-li to ve svém dílku několikrát za sebou, každý, kdo na to kouká, je dříve nebo později znuděn anebo dokonce otráven. Točič netuší, že si své dílo nenávratně znehodnotil hned na začátku své tvorby.

Pokročilý tvůrce, kterému už můžeme říkat kameraman, tyto efekty buď úplně zavrhne, nebo je použije a dodá v editačním softwaru v počítači, jako určité osvěžení nebo dokonce záměr, který má podtrhnout určitý děj v jeho projektu.

Videokamera pro točiče je tedy zaplněna pozlátkem, které v mnoha případech pomůže kameru prodat, později jsou tam takové hračičky ve většině případů zbytečné, ne-li přímo obtěžující. To ovšem dojde většinou jen takovému tvůrci, který má ambice přejít v dohledné době do skupiny druhé, kde je zájem o natáčení již hlubší.

Poznámka: Točiče poznáte na první pohled. Drží kameru jednou rukou (pokud možno vysoko nad hlavou) a mávají s ní rozmáchlými gesty do stran zleva doprava, nahoru dolů, jako když myjí hadrem okenní tabuli. Když drží kameru bez hnutí, tak pro změnu záběr přibližují a oddalují zoomem po maximální mez (zpravidla několikrát tam a zpět) a diví se, že se obraz divoce třese, když má mít ta zatracená kamera přece v sobě účinný stabilizátor obrazu…

A nyní již ke konkrétním funkcím a parametrům kamer, které bychom měli znát…

Kvalita záznamu

Kamer s dříve standardním evropským televizním rozlišením, PAL 720 x 576 řádků je již méně, ale je zatím na výběr i z těch. Pro jejich nízké rozlišení si je dovolím nebrat. Trh v dnešní době z velké částí okupují HD kamery s mnohem kvalitnějším záznamem i reprodukcí. Tedy s možností natáčet ve vysokém rozlišení ve formátu obrazu 16:9, 1440 x 1080 nebo FULL HD 1920 x 1080 bodů. Zvládnou někdy i natáčení ve formátu 4:3, ale kdo by to dělal, když trh ovládají dnes bezezbytku širokoúhlé ploché televize. HD záznam se ukládá ve formátu AVCHD (H 264 MPEG-4 AVC). Standard 4:3 se ukládá většinou v MPEG-2. Standard je zatím stále 50i, tedy padesát prokládaných půl snímků za sekundu. Od toho se odvíjí písmenko (i) jako interlace – prokládaný. Čím dál častěji je v kamerách k dispozici také progresivní snímání, které se označuje malým (p) progressive, tedy progresivních celých snímků.

Zpravidla 25p a nejmodernější 50p celých snímků za sekundu. To později dokáže plnohodnotně zpracovat jen málokterý editační software v počítači.

Takto pořízený záznam jde plnohodnotně přehrát jen na moderních plochých televizorech, které jsou tomu uzpůsobeny. Takový signál jde do nich dopravit pouze rozhraním HDMI. Navíc 50p nepodporují zatím ani standardy pro záznam na blu-ray disky.

Zapínání kamery

Velmi důležitý prvek kamery. Zpravidla se jedná o samostatné tlačítko s názvem POWER. Ovšem bohužel některé typy dnešních přístrojů se zapínají nevhodně a to vysunutím hledáčku nebo vyklopením LCD panelu.

Objektiv, snímací čip a elektronika

Je to několik hlavních prvků, co v kameře být prostě musejí. Jde o snímací a záznamovou část. Bez těchto funkcí není videokamera myslitelná. Čím jsou kvalitnější, tím lépe pro nás.

Kvalitní snímací čip – čím je větší, tím je zpravidla lepší. Nejde zdaleka jen o hustotu pixelů, ale především o fyzickou velikost, udávanou většinou v palcích, ne milimetrech (dříve typ CCD, dnes spíše CMOS), který sbírá světelné paprsky.

Před něj musí být předsazeno zařízení, které se skládá ze soustavy optických čoček, zvaných objektiv. Ten musí být co nejsvětelnější. Při vypnuté kameře je chráněn proti vnějším vlivům, buď plastovou krytkou, která se nasazuje na objektiv ručně nebo malou žaluzií, která skla objektivu schová automaticky při vypnutí kamery.

Průřez videokamerou obnažující soustavu čoček objektivu, CMOS snímač a procesor, který zpracovává surová data.

Důežitým parametrem objektivu je světelnost. Snem je světelnost objektivu f 1,0, kdy má objektiv společně s clonou propustnost světla stejnou, jako lidské oko. Světelnost u videokamer obvykle začíná v lepších případech clonovým číslem f 1,8, při jeho nejširokoúhlejším zobrazení. To bývá nejčastěji bohužel kolem 40 mm ve vztahu k 35 mm filmovému negativu, podle kterého se úhel viditelného záběru poměřuje. Za širokoúhlý objektiv můžeme považovat takový, který má 28 mm a méně. Čím menší číslo, tím více je objektiv širokoúhlý a do záběru se tím pádem vejde více. Toho se nejvíce cenní zpravidla v interiérech (uvnitř místnosti), kde se nedá ustoupit od snímané scény dál, než ke zdi.

To znamená, že bez nežádoucích deformací musí donést co největší možné množství světla na snímací čip, ze kterého potom inteligentní elektronická část kamery uloží obraz po jeho řádném zpracování tak, aby, pokud možno co nejvěrněji zachytil realitu snímaného objektu, na specifické úložné médium.

Záznamové médium

Tím může být stále vzácněji se objevující magnetický pásek nebo harddisk s otáčivými magnetickými plotnami, velmi podobný těm v každém počítači, jen menší. Nejčastější současné úložné médium je dnes flash paměť. Ať již vnitřní, pevně zabudovaná v kameře, nahrazující mechanický harddisk, nebo přenosná, vyjmutelná v podobě paměťových karet, které jsou objemem stále menší a hustotou pojímaných dat naopak stále větší a také rychlejší. To je podmínkou pro úspěšný záznam HD videa, které má velký objem zaznamenávaných dat.

V některých kamerách existovalo do nedávna také jako záznamové médium osmicentimetrové DVD-R(W), v ještě vzácnějších případech pak BD-R(E). Těm, stejně jako pásce a rotačním HDD, zvoní hrana. Vše mechanické, vyjma pohybu čoček v objektivu dělalo kameru technologicky náročnější a tím i náchylnější k poruchám. Výroba takových dílů byla logicky i dražší.

Dnešním nejpopulárnějším záznamovým médiem je bezesporu paměťová karta. I když mít v kameře i nějakou tu vestavěnou paměť není od věci.

Mikrofon

Stejně důležitou součástí jako je snímání obrazu, je i snímání zvuku. Lidé často tuto složku záznamu podceňují, ale věřte, že je stejně důležitá, jako obrazový záznam. Troufám si říci, že někdy ještě důležitější, protože podtrhuje záznam emotivní složkou, kterou samotný zvuk bezesporu je.

Mikrofony jsou dnes v kamerách vesměs vestavěné. Bývají logicky na přední části těla videokamery. Někdy a ideálně pod objektivem nebo méně ideálně nad objektivem. To proto, aby zvládaly snímat i prostorový zvuk, nejčastěji ve formátu 5.1. Ve skutečnosti je to jen jeden z marketinkových tahů výrobců, kdy se snaží oslnit více číslovkou, než samotnou praktičností dané funkce.

Nejlepší vestavěný mikrofon na videokameře je STEREO (2 kanály), s ne moc širokým (prostorovým) snímáním (ideální je, když zabírá co nejvíce zvuku pouze z čelní strany kamery) a nejlepší místo pro něj je pod objektivem, jak už jsem zmínil. Je tak nejlépe chráněn před zvuky, které vydává samotný natáčející. Ono funění kameramana je to poslední, co v záznamu očekáváme. Nelahodí to zrovna sluchu a nedá se to účinně odstranit ani později v editoru videa.

Dražší kamery mají někdy možnost ručního nastavení hladiny zvuku. Někdy je vhodné intezitu snímaného zvuku omezit nebo naopak posílit. Mikrofony bývají někdy zoomové, což v praxi znamená, že při aktivaci této funkce se zvuk postupně zesiluje, jak moc se přibližuje zoom optický, aby byl slyšet i zvuk se vzdálenějšího místa, kam kamera míří.

Nešvarem nejen vestavěných mikrofonů je, že si nedokáží poradit se silnými poryvy větru. Občas v kamerách najdeme možnost zapnout protivětrný filtr, který ořízne specifickou část zvukového spektra. Problém to ovšem zpravidla vyřeší jen z části. Dobré je poohlédnout se po protivětrném filtru, nejlépe ze stříbrné lišky, který umí odfiltrovat nepříjemné zvuky daleko účinněji, než filtr v kameře samotné. Je ale dosti drahý.

Zvuk

Samotný zvuk je kódován buď do kvalitního LPCM nebo do bohužel méně kvalitního a rozšířeného AC-3 2.0 nebo 5.1 Dolby Digital, který je na rozdíl od prvního silně komprimován většinou mezi 128kbps – 256Kbps, aby nezabíral tolik místa na záznamovém médiu, jako je tomu v případě LPCM 1536Kbps, který je nekomprimovaný a zabírá tím pádem mnohem více prostoru v záznamu samotném. Je srovnatelný s kvalitou CD. V kamerách je kódován v 48kHz frekvenci. Na CD 44,1kHz frekvenci.

 

Hledáček a LCD displej – aneb výrobci přišli o rozum

Abychom měli přehled a přesnou představu o tom, co vlastně natáčíme, musí mít kamera zařízení, kterým můžeme pohodlně sledovat snímanou scénu.

Příklad toho, jak má vypadat hledáček (velká a pohodlná očnice) a LCD panel (s ovládacími prvky na boku). Zde na kameře Canon XA10, za cca 50 tisíc

Dříve to byl v kamerách a fotoaparátech výhradně optický hledáček, který postupně vytlačil hledáček elektronický, černobílý. V současné době je to hledáček barevný. Ten se musí skládat pokud možno, z co nejvíce obrazových bodů (pixelů), aby byl jeho obraz co nejjemnější, jinak řečeno, musí dokázat zobrazit co nejvíce detailů v obrazu. Hledáčky se bohužel staly pro výrobce víceméně přítěží, což je ta NEJVĚTŠÍ CHYBA, kterou mohli udělat. Když už dnes v kameře hledáček vůbec nalezneme, tak je on i jeho obrazovka z tekutých krystalů velmi malá a konstrukce hledáčku ve většině případů NEDOSTATEČNÁ.

Přitom je to jedna z nejpodstatnějších věcí na videokameře, kterou by měla obsahovat. Je tu dokonce v posledních létech tendence výrobců tento důležitý prvek úplně opomíjet a u modelů nejnižší a střední kategorie kamer, je na jejich tělech POUHÝ LCD panel, který má hledáček bezezbytku nahradit. Není možné toto zařízení na kameře odsoudit. Jako doplněk k hledáčku je to velmi užitečná věc, která má ve specifických případech své opodstatnění. Poctivý hledáček ovšem NEDOKÁŽE nahradit nikdy.

Kdo má hlubší zájem o natáčení, musí si vybírat mezi kamerami s kombinací LCD panelu a hledáčku. Bohužel VŠICHNI výrobci považují neprávem hledáček jako něco, co je na kameře téměř zbytečné a kvalitními hledáčky osazují videokamery až pro poloprofesionální nasazení. Proto má dnes člověk, který chce natáčet většinou video spadající stále do kategorie videa domácího, velmi těžkou volbu a najít vyhovující „amatérskou“ kameru, za slušný peníz, který ho nezruinuje, je skoro nemožné.

Výrobci jako by se snad tajně dohodli na tom, že každá další generace kamer pro domácí využití bude stále více nepohodlná pro ruku i oči. Hlavním kritériem se stalo, aby byla co nejmenší, nejlépe do kapsy. Taková kamera ale nemůže nikdy splnit základní kritéria pro úspěšnou, byť amatérskou tvorbu a postuluje své výrobky do kategorie pouhých záznamníků, co, kde a jak tam bylo. Bez šance na invenci tvůrce samotného.

Hledáček

Hledáček má být v ideálním případě co největší. Má zabírat dostatečně velký prostor v zadní části kamery, kde z pravidla bývá i akumulátor a často překáží ve snaze k hledáčku se řádně přiblížit, to znamená přitlačit ho co nejvíce k oku, aby okolní světlo nemělo šanci do hledáčku proniknout a bránit tak kvalitnímu sledování natáčené scény. Proto má být také v ideálním případě zakončen dostatečně velkou očnicí, nejlépe z pryže (gumy). Jen tak se dá zajistit pohodlí oka a jejího okolí a člověk se potom může plně soustředit na práci s kamerou.  Hledáček má být výsuvný dozadu, ale též plynule výklopný, aby s ním mohl kameraman točit ve všemožných situacích. Tím, že hledáček pevně přilne k oku, jednak zmírníme otřesy kamery a také docílíme toho, že obrazovka hledáčku nepotřebuje tolik jasu jako, když je hledáček nedostatečně odcloněný a neunaví tak rychle oko samotné.

Současné hledáčky, když už na kameře jsou, tak jsou téměř k ničemu, protože jejich ergonomie je paskvilem. Hledáček díky své nedomyšlené konstrukci nelze kolikrát k oku ani pořádně dostat. Mžouráme do něj a nadáváme, proč je sakra tak málo jasný. Aby ne, když nám do oka zároveň svítí přímé, jasné sluneční světlo nebo světlo neonů v ulicích večerních měst. Mají drobný okulár, navíc z tvrdého plastu, takže, když se k němu i dostanete, přivodíte si buď rychle bolest oka a Ti s brýlemi si je brzy odřou.

Poznámka: Pro lidi s brýlemi je dobrá zpráva to, že většina hledáčků na videokamerách má nastavitelnou korekci oční vady. Sundá-li si tedy člověk brýle, může si upravit ostrost hledáčku, aby v něm viděl, jako s brýlemi. Rozsah tohoto nastavení je samozřejmě omezen a lidem se silnými skly nebude nejspíše dostačovat.

LCD panel

Šikovná věcička. Bohužel u většiny kamer zcela vytlačila z těl kamer důležitý hledáček. Jeho klady jsou jednoznačně tam, kde styl natáčení nedovoluje přiblížit kameru k oku a nebýt přitom zároveň na úrovni hadí ženy v cirkusu.

Hodí se v davu, když si hodláte pořídit záběr z nadhledu. Vztyčíte paže a panel si natočíte směrem dolů. Dostanete se tak snadno nad hlavy ostatních. Kameru drčíte zásadně oběma rukama a je individuální záležitostí, jak dlouho to vydržíte, než se Vám ruce začnou klepat únavou svalstva.

Druhá varianta je také dosti častá. V tomto případě držíme kameru na úrovni pasu či ještě níže. Snímáme tak povětšinou děti při hře nebo jiné zábavě. Natáčet děti z výšky oka je nevhodné. To už ale moc odbočuji od tématu.

Nespornou výhodou výklopného a otočného panelu je také možnost snímat s nataženou rukou sám sebe a kontrolovat kompozici záběru. Výhodou obrazovky je následná snazší kontrola natočeného materiálu, když není poblíž jiné zobrazovací zařízení.

NEVÝHODOU LCD zobrazovače je, když je na kameře sám bez staršího bratra, že na něj není při prudkém osvětlení téměř nebo úplně nic vidět. Potom je pozdě myslet na kameru s pořádným hledáčkem, který by tento problém hravě odstranil. Výklopný zobrazovač také nutí lidi k tomu, aby ze své podstaty drželi kameru špatně a tím pádem i výsledné záběry většinou stojí za starou bačkoru.

Jediné jak je tomu možné trochu zabránit, je držet kameru VŽDY v obou rukách, lokty přitlačené k hrudníku (u žen vyvinutějších to jde hůře) pravá ruka v třmenu kamery, levá potom drží pěvně mezi palcem a ukazováčkem vyklopenou obrazovku. Nikdo nemá tak silnou paži, aby vydržel při jejím natažení bez opory, a jejího následného strnutí delší dobu natáčet jednou paží. Je to jen frajeřina nebo neznalost, která se vymstí většinou zpackanými záběry.

Velmi módním nešvarem se stalo ovládání kamery na dotykovém panelu. Ještě jsem schopen pochopit, že samotné nastavení kamery skrze hlavní menu může být tímto způsobem do jisté míry užitečné. Kamera je v tomto případě v klidu. Ale dát na dotykový displej ovládání prvků kamery, které se využívají přímo při natáčení, tak to je VELIKÝ nešvar, který konstruktérům není možné odpustit minimálně stejně, jako absenci kvalitního hledáčku. Nejhroznější je nutit kameramana konstrukcí kamery, aby ručně zaostřoval dotykem na LCD obrazovce.

Poznámka:  LCD panel je oproti hledáčku mnohem náročnější na odběr elektrické energie a ta tím pádem z akumulátoru rapidně ubývá. Zvýšíme-li jas na maximum, abychom viděli za slunného dne na obrazovce alespoň něco, odběr proudu ještě stoupne.

Automatické funkce

Ještě, že kamery mají nejen automatické zaostřování. Bez automatiky by se asi obešel málo kdo. Je vhodné mít v kameře možnost ručního nastavení všemožných funkcí, protože jsou chvíle, kdy se bez nich udělat slušný záběr nedá. Ovšem ve většině případů si s automatikou úplně vystačíme. Proto je velmi důležité, jak svůj veliký díl práce zvládá. Dnešní typy kamer mají automatiku vesměs velmi propracovanou, a proto se stává jen zřídka kdy, že nějaký její segment vážněji selže. Ano stává se to. Hlavně u kamer nejnižší cenové kategorie. Tam už se s tím také tak trochu počítá. Co by měl člověk za těch pár tisíc také chtít, že?!

Kvalitní automatika zvládá skvěle ostřit a nastavit optimálně vyvážení bílé (aby bílá, bílou byla), clonu a čas, aby byl natočený záběr pokud možno bez technických chyb. To se v dnešní době kamerám střední a vyšší cenové třídy povětšinou daří dodržet, i když výjimky potvrzují pravidlo.

Ruční nastavení a konkrétní parametry

Pro toho, kdo to s natáčením myslí jen trochu vážně, musí hledat videokameru, která má možnost ručního nastavení jednotlivých funkcí. Je to taková třešnička na pomyslném dortu pro ty, kteří věří ve vlastní schopnosti více, než ve schopnosti plné automatiky. To platí ale vesměs pouze pro opravdu zapálené lidi do natáčení a pro ty, kteří se odmítají při důležitých záběrech spolehnout i na jinak poměrně kvalitní automatické nastavení. To už je kategorie perfekcionistů, kterých v řadách v amatérském segmentu asi moc nenajdeme. Takovým také brzy přestane stačit obyčejná videokamera a ohlížejí se spíše v poloprofesionálním ranku, když na to mají samozřejmě dostatek finančních prostředků.

Automatika ostření selhává často ve velmi členitém terénu nebo tak, kde jsou v popředí výrazné překážky, např. drátěný plot nebo hustá spleť listí na stromech atd. Proto je dobré mít možnost zaostřit v určité situaci ručně. Nejlepší je v tomto případě mít na kameře zaostřovací prstenec kolem objektivu. Ty jsou dnes ale vesměs zapuštěné v těle kamery a tak se ho snaží suplovat malý otočný váleček, který je kolikrát ještě spřažen s několika dalšími funkcemi manuálního nastavení. S tím už je práce, chcete-li zaostřovat během natáčení složitější. Kamera by v takovém případě měla umět dát jasně najevo, že je na určitý objekt již správně zaostřeno, protože orientace na LCD panelu je dosti složitá. O přesné zaostření skrze dnešní mini hledáčky ani nemluvě. Některým kamerám, se proto pro ulehčení ručního zaostření např. zvětší střed obrazu, nebo se v okamžiku zaostření na daný objekt objeví nějaké znamení na zobrazovacím zařízení. Toto je velmi důležité a naše videokamera by to neměla postrádat. Jen tak splní ruční ostření svůj účel. NEŠŤASTNÉ řešení je ostření dotykem na panelu.

Clona

Clona mimo toho, že dávkuje přesnou porci světla dopadající na snímací čip tím, že zmenšuje či zvětšuje svůj otvor, také společně se specifickým přiblížením vytváří hloubku ostrosti, což znamená, že je ostrostí vymezená jen určitá část záběru. Ostatní, ať již popředí či pozadí je rozmazané a hlavní ostře snímaný objekt potom vystupuje z dané scény a je zajímavější, poutavější, protože na sebe takto strhne veškerou pozornost diváka. Toto automatika zvládne jen velice zřídka kdy. Ruční nastavení je zde NUTNOSTÍ.

Čas

Možnost zachytit ostře i rychlé děje zase zaručí ruční nastavení času. Počítá se ve zlomcích vteřin, a čím kratší ten zlomek je, tím ostřejší je i záběr pohybující se objektu. Ve skutečnosti je to o něco složitější, ale to už přesahuje naše základní seznámení obecně.

U nastavení vhodného clonového čísla a času je důležitou podmínkou dostatečné osvětlení scény, jinak je výsledek neuspokojivý. Proto také profesionálové, kde můžou, dosvěcují.

Vyvážení bílé

Také velmi podstatná položka v seznamu možností ručního nastavení. Světlo obecně má různé spektrální délky a to ovlivňuje i barevnou teplotu světla. Od studené přes neutrální až po výrazně teplou. Každý zdroj světla má jiné hodnoty spektra a proto je tolik důležitá možnost, ve specifických záběrech ručního nastavení bílé. Většinou si kvalitní automatika poradí, ale jsou tu scény, kdy selhává. Většinou tam, kde je světlo denní a umělé světlo různě promíchané nebo, kde výrazně převládá jeden barevný odstín. Tam všude přichází na řadu možnost nastavit ručně vyvážení bílé. Musíme většinou zajistit, aby natočené záběry svou barevností odpovídaly skutečnosti. Jsou ale i chvíle, kdy přirozené světlo chceme skreslit, obejit a atmosféru podtrhnout jiným odstínem celkového barevného vyznění.

Stabilizace obrazu

Stabilizátor je bezpochyby jednou z NEJDŮLEŽITĚJŠÍCH funkcí ve videokameře. Je to taková elektronická, v lepším případě optická (může být i kombinovaná) náhrada za stativ, trojnožku, kterou profesionálové využívají, kde to je jen možné. On je také za filmařsky dokonalý záběr, považován jen záběr úplně klidný. A to z prostého důvodu. Jakýkoliv třes obrazu člověk vnímá nepříjemně. Jsou samozřejmě výjimky, ale ty platí v profesionální tvorbě. V domácí produkci je našim cílem (mnohdy neúspěšně) pokud možno skálopevný obraz. Dnešní generace optických stabilizátorů je velmi vyspělá, ale zázraky neumí žádný z nich. Přesto nám v mnoha situacích zachrání jinak pokažený záběr.

Zoom – objektiv s proměnnou ohniskovou vzdáleností

Tato funkce je na každé kameře ovládána ručně. Jde o umění videokamery přiblížit si daný objekt bez toho, abychom se museli hnout z jednoho místa. Zoom je nejpřitažlivější funkcí pro všechny začínající video tvůrce. Opojení z toho, že si můžeme daný předmět, který sledujeme přiblížit nebo oddálit z jednoho místa je přímo magické. Lidé často neznají míru a v minimálně v každém druhém záběru přibližují a zase oddalují a divákovi se z toho za chvilku začíná dělat mdlo.

Zoom samotný je dobrý sluha ale zlý pán stejně jako oheň. Musí se s ním opatrně a střídmě. Používáme ho, jen když je to nezbytně nutné a situace si to vyžaduje. Začátečníci dělají kolikrát tu chybu, že je v dálce něco zaujme. Zapnou nahrávání a věc, kterou jsou zaujatí, si přitáhnou k sobě, co jen to kamera dokáže. Tam chvilku „postojí“. Uvozovky jsou na místě, protože většina začátečníků drží kameru jen jednou rukou, takže se přiblížený obraz třese jak při zemětřesení samozřejmě i při použití stabilizátoru a po několika dlouhých okamžicích pomalu opět vrátí zoom na nejvzdálenější možnou. Kameru vypnou a za chvíli dojdou k danému objektu a tam si ho natočí z novu hezky z blízka. Ten trochu poučenější si potom ponechá jen ten klidný záběr z bezprostřední blízkosti, který je vesměs klidný, díky nastavení objektivu, na širokoúhlý záběr. Ten splašený může při výběru vhodných scén s klidným srdcem odstranit. To bude první známka toho, že pochopil, jak má záběr vypadat. To je první předpoklad časem postoupit mezi skupinu pokročilejších kameramanů.

Při výběru videokamery proto můžeme s klidným srdcem ignorovat číslovku s možností digitálního přiblížení a soustředit se pouze na tu, která určuje přiblížení optické. Běžné a plně postačující je 10x – 15x. Jsou kamery, které mají optický zoom ještě větší. Nezapomínejte ovšem na to, že čím větší přiblížení, tím nesnadnější udržení kamery v klidu a to i s poměrně výkonným stabilizátorem. Druhou negativní stránkou objektivu s velkým, byť optickým zoomem je úbytek světla, který takovým objektivem prochází, což se projeví nedostatkem osvětlení a zpravidla nárůstem šumu ve tmavých zónách záběru. Komu nestačí velikost optického přiblížení, může si dokoupit tzv. telekonvertor, s jehož pomocí si zamýšlený objekt dokážeme ještě o něco přiblížit. Nicméně takové záběry jsou povedené, jen když je kamera na kvalitním pevném stativu. Stabilizátor je potom lépe vypnout. Je dobré mít proto na spodku kamery stativový závit, pokud možno uprostřed těla kvůli vyváženosti.

Akumulátor (baterie) a výdrž

Každá kamera musí mít zdroj napájení a to nejlépe vlastní. Dnešní videokamery jsou velmi úsporné, ale v návaznosti na obecnou kontra produktivní miniaturizace kamer samotných se zmenšují i akumulátory, které oživují elektronické obvody nepostradatelné k chodu záznamových zařízení, které kamery obecně jsou. Baterie dodávané s kamerou vydrží obecně jen několik desítek minut. Délky nahrávání v návodu ke kameře berte s VELKOU rezervou.

Každý, kdo bude chtít natáčet déle, než nějakých dvacet, třicet minut musí počítat s dokoupením náhradního akumulátoru s co možná největší možnou kapacitou, aby se nestalo, že vám v nejlepším dojde „šťáva“. V tu ránu je po natáčení a nastoupí hněv a deprese. Vysokokapacitní baterie je dost drahá záležitost, ale bohužel ve většině případů nezbytná. Výrobci kamer si tak zajišťují odbyt nutného příslušenství, které patřičně nadhodnotí. Vědí, že se bez toho neobejdete, tak proč nevydělat. Je také mnohem objemnější, než ta přibalená ke kameře. Navíc s ní stoupne hmotnost kamery až o třetinu celkové váhy.

Můžete-li, vyhněte se videokamerám, co mají baterii uloženou uvnitř těla. Prostor je malý a akumulátor tím pádem většinou i málo vydrží. Když budete s touto kamerou více aktivní, nezbude vám, než si pořídit náhradních akumulátoru hned několik a cena se potom kolikrát zněkolikanásobí. Naštěstí je dnes možno nakoupit baterie i od jiných výrobců, než je kamera. Ty mají ceny nezřídka poloviční. Je ovšem nutné takový „neznačkový“ akumulátor vyzkoušet nebo na něj mít alespoň dobré reference. Podvodníci se totiž najdou všude.

Poznámka: Nešvarem posledních let je to, že výrobci přestali dodávat ke kameře externí nabíječky a baterie se musí dobíjet přímo v kameře. Nejsme tedy ve standardní situaci omezeni jen samotnou výdrží akumulátoru, ale i tím, že v době, kdy akumulátory nabíjíme, nemůžeme natáčet. Existuje možnost dokoupit externí nabíječku zvlášť. Ta se ale vyplatí jen těm kameramanům, co natáčejí opravdu hodně. Ideální je mít takové baterie, aby Vám vydrželi na celý dlouhý natáčecí den, a dobíjíme v kameře přes noc.

Patice (botička) pro příslušenství

Jsou na kamerách dva hlavní druhy pasivní, do kterých se příslušenství kamery pouze připoutá a aktivní, které mají v sobě aktivní elektronické obvody a řeší tak přímo propojení např. s externím mikrofonem, který je přímo s kamerou propojen i napájen a nemusí mít žádnou, kolikrát obtěžující kabeláž. Stejně je to třeba s pomocným světlem, které se taktéž připojí ke kameře paticí.

Bohužel většina z výrobců má patice různé velikosti, aby zabránila případnému připojení cizího příslušenství. Nemusím zde zdůrazňovat, co si o nich myslím. Dokonce některý výrobce má odlišné patice na svých jednotlivých produktech, aby si zajistil, že stávající příslušenství, které dobře sloužilo na kameře starší, nejde díky odlišné novější tzv. inteligentní patici připojit a nutí nás ke koupi nového příslušenství k novější videokameře. OSTUDA není-liš pravda. V tu chvíli mi připadá pasivní patice férovější, protože případné příslušenství má konektory zpravidla stejné. A když náhodou i tito filutové udělají nový rozměr patice, tak vyjde levněji sehnat si pouhou přechodku, než kupovat celé nové příslušenství.

Dálkový ovladač

Užitečná věcička, kterou využijeme nejspíše jen sporadicky, ale jsou situace, kdy se hodí. Např., když chce být i samotný kameraman součástí natáčené scény nebo chcete-li zapnout kameru někde postavenou nenápadně anebo, když ji nechcete třeba rozhýbat na stativu s velkým přiblížením scény. Divili byste se, jak hodně s kamerou škubne i jinak nevinné stisknutí spouště nebo pohyb tlačítka zoomu při plynulém nájezdu nebo oddálení změnou ohniskové vzdálenosti. Těžký stativ, který toto ustojí, by sebou chtěl vláčet jen málo kdo.

Pořizování fotografií

Současné generace kamer pro domácí využití má i schopnost pořizovat průměrné statické obrázky – fotografie. Kvalitní fotoaparát NEDOKÁŽOU v žádném případě nahradit, ale v nouzi postačí. Jejich rozlišení většinou nepřesáhne, rozlišení čipu kamery. Nejsou dostatečně ostré a obsahují větší míru šumu. Je možné, je v krajním případě využit ke zhotovení papírových, pohlednicových fotografií 10 x 15 cm. Větší zvětšeniny by ovšem z takového zdroje vypadaly přinejmenším nehezky. Dají se z nich nicméně udělat slušné foto prezentace, vypálené na CD či DVD, které vypadají díky shodnému rozlišení s plochými HD televizory slušně. To nejmodernější digitální fotoaparáty jsou na tom s natáčením mnohem lépe, než v opačném případě.

 

Jak nakupovat

Rozhodneme-li se tedy k nákupu videokamery, je třeba si rozmyslet mimo jiné, jak často ji budeme používat a jak moc času chceme tomuto koníčku věnovat. Tomu bývá přímo úměrná zamýšlená investice. Ten, kdo bude natáčet jen o prázdninách, rodinných slavnostech a vánocích, ten nebude mít nároky tak vysoké, jako ten, který se natáčením hodlá zabývat častěji. V žádném případě to neznamená, že občasný točič bude muset zákonitě koupit jen nějaký ten levný „šmejd“. Ono i občasné natáčení si zaslouží kvalitu. Rozhodování je tedy individuální. Kupujte na to, na co máte, ale také myslete na to, že ne vždy je na místě za každou cenu ušetřit. Na nejlevnější kamery proto raději zapomeňte a řiďte se pokud možno radami, které jsem vám tu popsal. Jen tak se můžete vyhnout pozdějšímu zklamání.

Videokameru je třeba si před nákupem vyzkoušet. U nákupu přes internet je možnost v případě jakékoli nespokojenosti poslat zboží zpátky.

Přístroj, který vám má dobře posloužit, je třeba si řádně osahat. Musí dobře padnout do ruky. Hřbetní řemínek musí být příjemný, nesmí škrábat nebo svědit. Musí mít také dostatečnou velikost a možnost úpravy velikosti podle ruky.

Poznámka: hřbetní řemínek má svůj smysl, když je na kameře hledáček a kameru tím pádem držíte přiloženou okulárem k oku a kamera je opřena do dlaně. Tím je zajištěno mnohem pevnější držení, než je tomu u kamer bez hledáčku. Dnešní kamery jsou vesměs docela lehké. Neunaví proto paži tak brzo. Je tu ale díky tomu mnohem větší nebezpečí rozkývání kamery. Nad určitou mez nepomáhá ani sebelepší stabilizace uvnitř kamery. Paže se mnohem dříve unaví, když je volně ve vzduchu bez opory.

Hlavní ovládací prvky, jako je např. spoušť, tlačítko zoomu musí být snadno dosažitelná bez zjevných překážek nebo bez toho, aby byli prsty při obsluhy kamery, nepřirozeně pokrouceny. POHODLÍ je při natáčení velmi podstatnou věcí.

Při výběru mějte VŽDY na paměti: Videokamera bez hledáčku není plnohodnotnou kamerou! Ať si kdo chce, co chce, říká. Hledáček je pro kvalitní natáčení nezbytný. Kamera bez tohoto zařízení není celá. Hledáček nesmí být na kameře jen pro ozdobu. MUSÍ splňovat požadavky popsané výše. Jinak, jako by tam ani nebyl.

Pouhý LCD panel vás bude často nepřiměřeně omezovat v natáčení. Jeho slabinou je malý jas, v prudkém slunečním světle na něm uvidíte málo nebo vůbec nic a kamera se stane slepou. Budete jen odhadovat, co tam asi později při prezentaci natočeného bude. Ovládání kamery dotykem se v takovém případě zcela znemožní.

Další doplňky – širokoúhlá předsádka

Videokamera musí mít také dosti široký úhel záběru, aby se nám tam v omezeném prostoru interiéru vešlo co nejvíce. Většinou tomu tak nebývá a je potom nezbytné dokoupit širokoúhlou předsádku. Při výběru kamery je třeba vědět, jestli se dá k danému typu kamery dokoupit a připevnit. Většinou našroubováním před stávající objektiv.

Širokoúhlá předsádka Sony, a druhá i s originální sluneční clonou Canon. Při výběru kamery se ujistěte, zda ji můžete před objektiv našroubovat

Sluneční clona

Ke každému objektivu doporučuji sehnat si i sluneční clonu, která brání šikmým světelným paprskům k průniku světla zpravidla do mělce uložených objektivů kamer samotných. Dokáže částečně zabránit i usedání drobných nečistot na přední čočku objektivu nebo drobných kapiček vody, které dokáží nenávratně poškodit antireflexní vrstvy na něm nanesené výrobcem. Ty také brání lomu světla a různým světelným artefaktům uvnitř objektivu. Ty jsou příčinou kalných a neostrých záběrů, i když bylo zaostřeno správně.

Dva příklady sluneční clony. Je jich na trhu nepřeberné množství různých tvarů a velkostí

Správnou sluneční clonu není vůbec snadné sehnat. Problém to bývá, když si ji chcete pořídit právě na zmíněnou širokoúhlou předsádku. Člověk musí improvizovat a udělat si svépomocí různé přechodky, aby šla clona na takový objektiv bez problému připevnit.

POZOR! Sluneční clonu je třeba nejprve vyzkoušet, aby ani částečně nezasahovala do obrazu.

Skleněný filtr

V nabídce výrobců bývá většinou šedý a neutrální (čirý) filtr se závitem shodným s tím na objektivu kamery. Šedý slouží k zabránění příliš velkého množství prudkého světla na plážích nebo sněhových plání. Nastupuje, když nestačí ani nejvyšší čas a největší clonové číslo kamery. Zpravidla to bývá čas 1/2000 s a clona f 8,0. Čirý filtr je pouze k tomu, aby chránil drahý objektiv před poškozením, třeba otisky prstů, které dokáží pošramotit antireflexní vrstvy objektivu ještě více, než slané nebo chlorované vodní kapky. Tyto filtry bývají stejně jako ostatní firemní příslušenství předražené a dá se sehnat od jiných specializovaných výrobců levněji a to výrazně.

UV filtr a polarizační filtr

UV filtr zastane to samé, co filtr čirý, protože je také bezbarvý, ale navíc umí odfiltrovat ultrafialové paprsky, které, se např. v záběrech na sněhu projevují studeným modrofialovým tónem.

Polarizační filtr je speciální filtr pro náročné video tvůrce, který se nasazuje před objektiv z důvodu zamezení odlesků na nekovových předmětech. Je dosti drahý a má jen úzké uplatnění. Opomenout jsem ho ale nemohl.

Popruh a opěrky

Popruh kolem krku je velmi šikovná věc. Dokáže ulevit unaveným rukám, aniž bychom museli kameru odkládat. Ti z vás, kteří chtějí mít pocit větší stability kamery a nechtějí se spoléhat jen na stabilizátor uvnitř kamery, si mohou pořídit ramenní nebo hrudní opěrku.

3D kamery

Na trhu se nejnověji začaly objevovat videokamery, které umožňují natáčet tzv. 3D obraz. Dle mého osobního názoru je to jen rozmar, slepá ulička amatérského videa. Potřeba sledovat takto natočené záběry se speciálními brýlemi, je pro mne neúnosná. Každý má svou představu, takže jeho rozhodnutí je na něm. Já bych zatím ponechal 3D video profesionálům, Jen Ti dokáží velmi drahé a technologicky velmi náročné techniky, při velikém úsilí využít k dobrým výsledkům.

3D kamery musí mít dvojitou optiku. V amaterském ranku jde jen o předraženou zbytečnost

 

Jaká má být dobrá videokamera

TĚLO KAMERY – Musí padnout dobře do ruky a všechna ovládací zařízení musejí být snadno a pohodlně dostupné. Vhodnější je matný plast, na kterém tolik neulpívají otisky prstů, a tolik neklouže. Na spodní straně má být závit pro stativový šroub.

OBJEKTIV – S proměnnou ohniskovou vzdáleností. Hledíme jen na optické zvětšení, digitální s klidem ignorujeme. Má být kvalitní, co nejvíce světelný, s dostatečně širokým zorným úhlem záběru.

ZOBRAZOVACÍ SNÍMAČ (ČIP) – Není rozhodující, kolik má pixelů (obrazových bodů), důležitější je jeho velikost, rozměr. Nejčastěji se udává uhlopříčka senzoru (zjistíte ve specifikaci kamery nebo v návodu).

MIKROFON – Zařízení na snímání zvuku. Jejich kvalita často velmi kolísá. Pro vážnější práci je lepší většinou mikrofon externí, který je možno přidělat ke kameře prostřednictvím patice.

HLEDÁČEK – Pro pravého kameramana nepostradatelný! Čím větší, tím lépe. Polohovatelný nebo alespoň výsuvný. Jeho zobrazovací rastr má být co nejjemnější, aby byl obraz dostatečně ostrý pro možnost ručního ostření. Velká očnice, nebo alespoň pogumovaný. Možnost dioptrické korekce je samozřejmostí.

LCD PANEL – Není nezbytný, ale je dnes prakticky na všech amatérských videokamerách. Čím větší, tím lépe. Zpravidla je dotykový a veškeré nastavení je zprostředkováno bohužel skrze něj. Je vhodné, když obsahuje některá tlačítka. Minimálně druhou spoušť.

OVLADAČ ZOOMU – Měl by být tichý (bez nepříjemného cvaknutí v krajních polohách) a s proměnnou rychlostí přiblížení. Čím rychlejší, tím samozřejmě lépe.

DRUHÁ SPOUŠŤ (PRO POŘIZOVÁNÍ FOTOGRAFIÍ) – Je důležitá jen pro ty, kteří plánují mít kameru i jako fotoaparát. Řešení spouště formou ikony na LCD panelu je v tomto případě krajně nevhodná.

BATERIE (AKUMULÁTOR) – pokud možno s co největší výdrží, tedy s co největší kapacitou.

 

Doplňkové části:

PATICE PRO PŘÍSLUŠENSTVÍ – Je aktivní nebo pasivní. Každá má své pro a proti. Hlavně, že ji kamera obsahuje. Opravdu se vyplatí.

KONEKTORY – Vstupní a výstupní. Základem jsou vstup pro externí mikrofon zvláště, když je patice pouze pasivní, přidržovací. Pro vážnější práci a při možnosti ručního nastavení intezity hlasitosti snímání mikrofonu je více než vhodný výstup na sluchátka. Hodně záleží i na jejich umístění na těle kamery.

Dále potom konektory pro přenos audio/video signálu do TV. Těmi jsou kompozitní a kvalitnější komponentní konektory specifického tvaru dle výrobce, mini HDMI a mini USB pro export dat z kamery do počítače, k dalšímu možnému zpracování.

VESTAVĚNÉ SVĚTLO NEBO BLESK – Je většinou nedostatečné svítivosti a proto je v těle kamery téměř zbytečné. Výjimky tu potvrzují pravidlo.

NOČNÍ VIDĚNÍ – V kameře je někdy instalováno pro natáčení v úplné tmě, kdy je objekt nasvícen malou infračervenou diodou, která má dosah cca 2 – 3 metry. Takto pořízené video je nikoliv barevné, ale většinou hráškově zelené a silně zašuměné. Zajímavost: První infračervené lampy v kamerách měly schopnost zprůhlednit některé umělé tkaniny a odhalovat tak intimní místa natáčených osob.

 

Nezbytné příslušenství:

Sem spadají již některá popisovaná zařízení. V souhrnu jsou to: Nezbytná sluneční clona, širokoúhlá předsádka pro širší záběry, méně často telekonvertor pro ještě vyšší přiblížení, filtry, externí mikrofon, externí světlo (dnes nejčastěji diodové a tedy úsporné), podpěrky ramenní nebo hrudní. Dále pak brašna pro bezpečné uložení a stativ (může být s aktivní rukojetí). Vážní zájemci mohou objevit další šikovná zařízení, které jim dokáží práci s kamerou usnadnit nebo zpříjemnit.

Šikovný doplněk – rukojeť s ovládáním a mini stativ dohromady. Viz recenze v naší sekci o kamerách

 

Natáčení videa nejen videokamerou

V úplném závěru nesmíme opominout fakt, jak jsem již naznačil výše, že dnes umí natáčet i velmi kvalitní HD video i spousta digitálních fotoaparátu a velmi průměrné dokonce i některé drahé mobilní telefony. Osobně zastávám názor, že fotoaparát má umět pořídit skvělé fotky, mobilní telefon má v ideálním případě sloužit jako kvalitní komunikátor a videokamera má dokázat pořídit co nejpoutavější pohyblivé obrázky, kterým se u nás říká souhrnně videozáznam.

Výběr a nákup videokamery

Po přečtení tohoto článku, byste už měli mít jasnější představu o tom, co budete od své budoucí videokamery požadovat a které funkce a vlastnosti bude muset obsahovat, aby co nejvíce splňovala požadavky, které jsou nezbytné ke kvalitním konečným výsledkům, jenž, vás dokáží plně uspokojit. Musíte ovšem počítat i s kompromisy, protože dokonalá a universální videokamera bohužel neexistuje, byť vyrobit by se určitě dala…

Zdroje článku:
sdílet
tisknout

Témata pro vás

Odebírat novinky

Přihlásit se

Jestě nemáte účet? Zaregistrujte se zde.

Nahlásit článek