Dnešní úvahu chci věnovat komerčním videokamerám Sony – řady PJ a CX7xx z roku 2012. Chci upozornit na nedostatky, které jsou u posledních typů kamer do očí přímo bijící, ztěžují nebo znepříjemňují práci s nimi. Toto by se nemělo tolerovat a měli by se hlasitěji ozvat všichni, kterým tyto chyby vadí, aby si na to vývojáři dali pro příště větší pozor. A lidé, kteří videokamery Sony mají a používají je, nebyli nuceni se díky výrazným nedostatkům nakonec poohlížet po kamerách ostatních výrobců.
Toto, co tu budu dále popisovat, jsou mé vlastní postřehy. Někomu třeba jako nedostatky nepřipadnou, ale mě osobně zlobí a proto vznikla úvaha na toto téma.
Sám jsem se stal nedávno majitelem videokamery Sony HDR-CX730. I když ona se také nevyhnula dále popisovaným chybám, zvolil jsem ji jako nástupce mé čtyři roky staré Sony HDR-SR11e, se kterou jsem byl léta velmi spokojený, a která mi, co se ergonomie a ovládání týká, připadne daleko povedenější, než její mladší sestřička – CX730.
Novou kameru jsem si koupil ze dvou hlavních důvodů. První je vynikající kvalita obrazu a s ní se snoubící nový, velmi účinný stabilizátor obrazu, který mé vrtkavé ruce už notně potřebují. Druhým pro mne závažným důvodem, je přechod na ukládání natočených video dat v progresivním módu 50p, který je pro mne opět výrazným posunem vpřed, protože zvláště při rychlejších pohybech kamerou a před kamerou je obraz při přehrávání na HDTV mnohem plynulejší a také ostřejší, než při ukládání obrazu v technologicky starším formátu 50i, tedy prokládaných snímcích, což bylo dříve na CRT (Capillary Refill Time) televizích a monitorech běžnou praxí, vycházející s technologie přenosu a zobrazovaní videa na vakuových obrazovkách.
Teď se tu postupně rozepíši o pro mne zásadních nedodělcích videokamer Sony pro rok 2012.
Zapínání videokamery, ekologický režim a tlačítko POWER
Pro mne snad nejzávažnější prohřešek je zapínání kamery pouhým otevřením LCD panelu nebo, u typů s hledáčkem, jeho vysunutím. S tím také přímo souvisí tlačítko Power, nesmyslně ukryté pod výklopným zobrazovačem.
Někdy mi připadá, že si dělají firmy produkující videokamery pro domácí využití legraci a zároveň možná zkouší, co všechno si ještě necháme líbit. Nedokáži si jinak vysvětlit, že toto tlačítko je v menu některých typů kamer Sony pro rok 2012 možno určit, jako hlavní vypínač kamery, konkrétně např. u typu HDR-PJ580VE. Odpadá tak starost s nepříjemným zapnutím přístroje, např. jen ve chvíli, kdy chceme do kamery pod LCD panel do příslušné šachty zasunout paměťovou kartu. Jenže paradoxně tuto možnost nabízí kamera, která má šachtu na paměťovou kartu na spodní straně těla v jeho zadní části a není proto této vlastnosti tolik potřeba. Je však dobře, že na této kameře tato možnost k dispozici je.
Když si chci kameru zapnout proto, abych se podíval na natočené záběry přímo v ní, není důvod, aby se kamera zapnula nejprve do módu nahrávání, kdy se otevře i krytka objektivu a je tu hned větší pravděpodobnost, že se na přední čočku objektivu dostane nějaká nečistota ať již vzduchem nebo neopatrnou manipulací a dotekem mastnými prsty. Otevřu LCD panel, když už jsou ovládací tlačítka trochu nesmyslně ukryta pod ním, zmáčknu tlačítko Přehrávání a kamera se mi aktivuje rovnou do tohoto módu. Lamelová krytka objektivu zůstane zavřena a tak je to logické a správné.
Zcela nevhodně umístěné tlačítka POWER pod LCD panelem na většině typů CX a PJ7xx bez možnosti nastavení jeho priority v menu
U typu kamery CX730 tato možnost nastavení priority tlačítka Power paradoxně chybí! Nejen, že je toto tlačítko schováno pod LCD zobrazovačem, který je tedy nutné nejprve odklopit, abychom se ke konkrétnímu tlačítku dostali, ale to už se kamera aktivuje a toto tlačítko je tedy dobré jen na to, abychom mohli kameru v případě potřeby na chvíli vypnout. To se dá ale přeci tím, že zavřu panel nebo zasunu hledáček. Ano, toto tlačítko chytře použiji na to, abych pohyblivé části zobrazovačů tolik nenamáhal neustálým otvíráním a zavíráním řekli bychom si logicky. Jenže ouha, i když zavřu LCD panel a hledáček zůstane vysunutý, kamera zůstane v aktivním stavu a do pohotovostního se přepne (tedy vlastně vypne, abych byl přesnější), až ho zasunu. Chci-li si ho nechat vysunutý, abych s ním nemusel neustále manipulovat, neohrozil tím samotnou kameru porouchání rychlejším opotřebováním kloubu elektronického hledáčku, musím kameru úplně vypnout zmáčknutím tlačítka Power, které je nesmyslně umístěno pod LCD panelem. Musím ho tedy otevřít, ač používám k natáčení hledáček, abych se k němu dostal a kameru vypnul. Po vypnutí kamery tlačítkem zase kryt zobrazovače zaklopím.
Kamera odpočívá, šetří se tak proud. Teď se rozhodnu kameru s vysunutým okulárem zapnout, abych mohl opět začít pokud možno pohotově natáčet. Ptám se, PROČ nejde videokamera spustit zmáčknutím spouště, jako je to třeba u fotoaparátu téže značky Sony NEX-7? Rozhodnu-li se tedy kameru spustit, chtěl bych to udělat alespoň pohotovostním tlačítkem, kterým je pro mne v tomto případě tlačítko Power. Jelikož už víme, že je schováno pod LCD zobrazovačem, je jediná cesta jak se k němu dostat – a to otevřít jej. Po tom nám už tlačítko Power paradoxně k ničemu není, protože kamera se zapne pouhým otevřením většího ze zobrazovačů scény.
S tím souvisí i možnost automatického vypínání kamery po dvou minutách ve standardním ekologickém režimu, když hodláme více šetřit energii v dobíjecím akumulátoru.
Točím přes hledáček (je to pro mne až na výjimečné případy standart, jako ostatně pro každého poučeného kameramana). Mám kameru zavěšenou na krku a čekám na další vhodný záběr. Protože chci šetřit proud, (kterého není nikdy, alespoň v akumulátoru dodávaného společně s kamerou dost) mám ekologický (pro mne spíše šetřící režim) v menu aktivovaný, přístroj se mi co chvíli vypne. Zde bych uvítal možnost nastavit v menu pětiminutový režim k stávajícímu dvouminutovému. Kamera se mi tedy s vysunutým hledáčkem sama vypne. Nepřejde do spícího režimu, bohužel.
Já v tu chvíli vidím, zajímavou scénu. Jako na potvoru je to kolikrát právě v okamžiku, kdy se kamera těsně před tím samočinně vypne. Lomcovat s křehkým hledáčkem nechci, aby se mi neopotřebovala aretace vysunutí, a proto jsem nucen vyklopit LCD panel, i když ho ve skutečnosti k ničemu nevyužívám a tím se kameru pokouším rychle zaktivovat, abych nepřišel o zajímavou dynamickou scénu, která se přede mnou začala nečekaně odehrávat. Když se ale kamera chvilku před tím sama vypnula, nechce se ihned opět zapnout. Musím v takovém případě čekat několik (v tu chvíli) předlouhých vteřin a otevření a zavření velkého zobrazovače musím vykonat několikrát v rychlém sledu za sebou. Na několikátý pokus se to konečně podaří, ale zajímavá scéna už je v tu chvíli na smetišti dějin a já mohu kameru znechucen opět nechat jen vyset na krku a proklínat vývojáře, který tento způsob aktivace kamery vymyslel a také producenta, který tuto stupidnost schválil a nechal uvést v život.
A řešení je přeci tak jednoduché. Umístit tlačítko Power na tělo kamery, na místo, kde by k němu byl okamžitý přístup. Takové místo by se zcela určitě našlo. Druhá možnost je, aby se kamera při snaze šetřit energii úplně nevypínala, ale přecházela pouze do pohotovostního režimu a dala se aktivovat, jak už jsem psal výše pouhým namáčknutím spouště.
Elektronický hledáček
Velké PRO je, když už se na těle videokamery tato užitečná věc vůbec objeví. Pouhý LCD panel na kameře považuji za vývojářskou zvrhlost, kterou si lidé nechali ve velké míře vnutit. Na přímém slunečním nebo jiném intenzivním generátoru světla je takový zobrazovač s tekutých krystalů, ve většině případů nepoužitelný. Kdy to lidem konečně dojde a začnou výrobce kamer obecně nutit k návratu hledáčku na každou videokameru. Nejsem naivní – k tomu asi nedojde už nikdy, ale je to veliká chyba, kterou se chystám při každé příležitosti pořádně pranýřovat.
A když už si člověk pořídí kameru s hledáčkem (je to mnohdy ve vyšší cenové hladině spotřebních videokamer) měl by za své peníze dostat adekvátní kvalitu tohoto zařízení.
Výrobci tuto oblast výrazně podceňují a lepší hledáčky umisťují, až do videokamer polo a profesionálních. Na lidi ve střední cenové kategorii dost kašlou. Člověk se zájmem o natáčení nad rámec běžného záznamu dovolené a Vánoc, si zaslouží trocha té pozornosti od výrobců kamer za mnoho desítek tisíc korun. Takový spotřebitel se vydá z tolika peněz v naději, že za to dostane adekvátní zařízení, které mu bude dobře sloužit i po stránce technologické a také tvůrčí.
Hledáčky v kamerách pro komerční využití Sony pro rok 2012, jsou u všech typů stejné. To by nevadilo, ovšem jen v případě, že by byly stejně povedené. To se ale v tomto případě říci vůbec nedá! Hledáček je malý a tím pádem i dosti nepohodlný. Plastová očnice s malým pozorovacím otvorem je výsměch pro všechny trochu zapálené video tvůrce. Dělají to snad nejen producenti Sony schválně, aby si tito zanícení amatéři kupovali raději kamery polo profesionální a tedy mnohem držší?! K čemu jim ale taková kamera bude, když se jim investice do ní vložená není schopna nijak vrátit, protože tito lidé chtějí jen z podstaty svého koníčka dobře a kvalitně natáčet, jen pro domácí použití, bez využití komerčního? Nebo snad tito lidé nemají nárok na uspokojení svých výtvarných potřeb? Já říkám, že bezesporu mají, a že to co jim trh nabízí, je neadekvátní i k těm několika desetitisícům, které musejí do těch technologických nedodělků investovat, když chtějí mít obraz na vysoké úrovni.
Chceš hledáček na kameře? Zaplať. Zaplať horentní sumu, abys nakonec dostal pouhý paskvil, který sice dokáže (zaplaťpánubohuzato) udělat kvalitní obraz, ale v ovládání kamery je proto nutno udělat mnoho kompromisů…
Hledáčky na kamerách typových řad PJ a CX7xx jsou doslova otřesné. Vsadil bych se, že je to stejný hledáček, jako ve fotoaparátu Sony DSC-HX200V. Považte, je ve formátu 4:3! Kamera má hledáček ve formátu starých CRT televizorů. Místo osvědčeného formátu pro fotografování 3:2, který se dá bez úprav přenést na fotopapír 15 x 10 cm přišla Sony ve zmíněném foťáku k revolučnímu posunu 4:3! Pravda, ve foto módu můžeme pořizovat statické snímky i ve formátu 16:9, jako je tomu u natáčeného videa. Ty jdou alespoň promítat bez nutnosti ořezu v HD televizorech, ale pro papírové fotky, je taktéž potřeba je oříznout a ztratit tak původní informaci na fotografii zachycenou.
Promiňte malou odbočku, která ale s hledáčky ve zmiňovaných kamerách přímo souvisí. Hledáček s tekutých krystalů v tomto případě neoplývá, žádným zázračným rozlišením a při natáčení je nám plno místa v zorném poli odepřena. Ano je pravda, že přes černé pruhy nahoře a dole jsou zobrazovány grafické informace, ale to tento zvolený formát nijak neomlouvá.
Oko musíme – chceme-li v něm vidět opravdu vše – přimáčknout k tvrdému plastovému okuláru. Hned zjistíme, že nám při tom vadí řasy na oku, protože jsme – světe div se – občas nucení mrknout. Tak oko od okuláru trochu oddálíme a po tom zase nejsme schopni vidět v hledáčku celou snímanou scénu. Navíc tvrdý okulár není pohodlný pro oko samotné, nemluvě už o lidech, kteří nosí brýle a jejich moderní plastové čočky se jim tímto způsobem brzy nepříjemně odřou. Nemluvě o tom, že tak nemají ve stávajícím hledáčku šanci vidět celou scénu.
Navíc na hledáčku není žádná ochrana proti pronikajícímu parazitujícímu bočnímu světlu, které by ho účinně odclonilo. V takovém případě je zlatá gumová očnice, která svými vystupujícími boky úspěšně chrání vstupní pupilu do hledáčku i do oka, před rozptylujícím bočním světlem. Jako vhodná varianta ať je příkladem hledáček a jeho gumová očnice u videokamery Sony NEX-VG20EH.
Nevyhovující hledáček na typech CX a PJ7xx a hledáček snů z NEX-VG20EH. Do této očnice se v pohodě vejde i brýlová obruba a nechtěné boční světlo nemá šanci do hledáčku ani oka proniknout. Když tedy Sony chce, tak umí.
Mizerný hrubý zobrazovač s tekutých krystalů má přitom firma Sony možnost nahradit vlastním OLED hledáčkem s vysokým rozlišením a velikou jemností obrazu, který je běžný ve fotoaparátech Sony Alfa a NEX-7 a v pohodě předčí i pravé optické hranoly v digitálních zrcadlovkách.
Nevěřím, že je v té LCD současné mizérii a OLED hledáčky takový rozdíl v nákladech na výrobu, aby nějak významně negativně dokázal ovlivnit samotnou cenu pro koncového zákazníka, když může být i v digitální zrcadlovce A65, s cenou za 25 tisíc za tělo. A to je panečku pokoukání. Ten velký ostrý náhled s věrnými barvami. Jedním slovem nádhera! S tímto hledáčkem máte pocit, že jste součástí reality a to je pro kameramana stejně, jako pro fotografa velkým zadostiučiněním.
Velikost hledáčku (či spíše malost) je samozřejmě (nevhodně) podřízena velikosti a ergonomií těla kamery, které je sice skladné, ale nevejdou se na něj potřebné ovládací prvky, k pohodlné a dynamické práci, na kterou má nárok i pokročilejší amatérský tvůrce.
Vůbec se mi nelíbí také to, že je v hledáčku vidět to samé grafické rozložení některých ovládacích prvků, které mají místo jen na dotykovém displeji LCD panelu. Jen překáží ve výhledu a potřebné tlačítko Display, které bylo ještě nedávno součástí kamer Sony, a se kterým se daly přebytečné informace, alespoň dočasně uschovat, chybí! Je snad tak těžké přizpůsobit programátorem firmware pro oddělené zobrazování?! O tom si dovolím pochybovat.
Elektronická vodováha – užitečný pomocník
Také by nebyla v zobrazovačích kamer obecně na škodu elektronická vodováha běžná v digitálních fotoaparátech. Zase by se tím výrazně usnadnila práce kameramanům. Ona ruka unavená delším natáčením začne brzy umdlévat a udržet rovnováhu s touto šikovnou vychytávkou by bylo mnohem snazší.
Aktivace přiblížením hledáčku k oku
Další vychytávka běžná u digitálních fotoaparátů je aktivace hledáčku přiblížením oka k okuláru. V menu by mohla být možnost, aby se automaticky přepnulo z LCD panelu na hledáček, nebo se aktivoval jsem hledáček při zavřeném panelu anebo možnost, aby při aktivaci hledáčku zůstal aktivní i panel. Je to triviální záležitost. Čidlo za pár haléřů a opět zásah programátora do firmware kamery. Kolik lidí by to asi uvítalo s povděkem. Osobně si troufnu říci, že by jich bylo dost, mě nevyjímaje.
Aktivační čidlo vpravo – okulár z fotoaparátu Sony DSC-HX200V – proč ne u kamer?
Inteligentní patice pro příslušenství
Velice užitečná věc na kameře. Tedy, kdyby byla kamera alespoň tak veliká, aby na ní šlo příslušenství (např. mikrofon) v pohodě přidělat tak, aby nepřekáželo prstům, které obepínají kameru prsty nahoře, právě tam kde je i inkriminovaná patice, tedy, když kameru držíme klasickým způsobem a máme dlaň zasunutou pod hřbetním řemínkem, (o kterém se také ještě později zmíním). Potom si buď zlámeme prsty anebo (v lepším případě) do nich dostaneme brzy křeč, z jejich nepřirozené polohy.
Vetneme-li do patice např. externí mikrofon, není už kam položit prsty z dlaně obepínající kameru
Mnohem vhodnější ergonomie pro pohodlné držení na Sony HDR-SR11E
Nejenom moje starší HDR-SR11E měla v sobě klasický otáčivý harddisk a ten bylo potřeba někam uložit. V kameře byl tedy umístěn pod dlaní a prohlubeň za ním byla pro konečky prstů jako stvořená. Vývoj ale nezastavíme. Do kamer se začala dávat pevná paměť, která už zdaleka nepotřebuje tolik místa, takže vývojáři mohli těla kamer zase (grrr) o něco zmenšit. Patici pro inteligentní příslušenství ovšem museli chtě nechtě nechat na starém místě, na vrchu tubusu kamery, jen se jaksi při tom zapomnělo, kam dá člověk, který chce mít na kameře externí (kvalitnější) mikrofon prsty, když ho tam přece jenom umístí. Kam dali vývojáři všechnu soudnost, ptám se. Člověk by myslel, že japonský inženýr musí být málem vrcholem evoluce v inteligenci, ale ono tomu jak vidět není. A to je smutné, velmi smutné zjištění.
USB kablík na pevno
Další věc, která mě na kamerách Sony poslední roky trápí je napevno vyvedený USB kabel a jeho konec zastrčený do čela hřbetního řemínku. Kdo takovou – promiňte – zhovadilost mohl vymyslet a ještě hůře – uvést v život. K těm pěti centimetrům kabelu s placatým konektorem na konci je v příslušenství kamery přibalený cca jeden metr dlouhý prodlužovací USB kabel. Kvůli šetření materiálu tedy asi tu blbost nevymysleli. Tak k čemu tam probohadobrého je?! Ano, možná má jakýs takýs smysl pro majitele notebooku, kteří se rozhodnou (nechápu, co je k tomu vede) nabíjet akumulátor skrze USB konektor, když ze zásuvky je to mnohem rychlejší, když už nás výrobce nutí baterie léta nabíjet přímo v kamerách.
Snadno poškoditelný a úplně zbytečný napevno přidělaný USB konektor
Když máte k hřbetnímu řemenu připevněn popruh na krk a kamera se vám kýve na hrudi ze strany na stranu, ať už chcete nebo ne, kývá se s ní zároveň i ten cancour kabelu, který konči v hřbetním řemínku, a rytmicky se láme hned na dvou místech. Těsně za konektorem a také těsně u těla kamery. A to je panečku za celý den nějakých pohybů sem a tam. Takto tam ten kousek „pupeční šňůry“ kamery dlouho v pořádku nevydrží. Na záruční opravu rovnou zapomeňte, na mechanické poškození se s velikou pravděpodobností vztahovat nebude.
Osobně, jsem již několikrát uvažoval o tom, že ten kablík ustřihnu a budu mít od něho klid. Zvláště, když je pod LCD panelem klasický mini USB konektor, skrze, kterým kameru k počítači běžně připojuji. Tedy tak to bylo u té starší kamery HDR-SR11e. Sony HDR-CX730 je pouze na paměťové karty a já tedy nahrané záběry přenáším do PC prostřednictvím PMB (Picture Motion Browser) Software na přenos záznamu z kamery (paměťové karty) do PC čtečkou SDHC a MS Pro. Kablík s konektorem USB je tedy na kamerách Sony více pro zlost, nežli k užitku. Už, aby to slovutným producentům Sony konečně došlo a nechali v kameře obyčejný a léty s úspěchem prověřený mini USB konektor. Anebo ještě mohou přidat bezdrátový přenos video dat do počítače. Vždyť to už také není žádné sci-fi.
Multifunkční otočný ovladač
Ten je na kamerách Sony již několik generací spotřebních videokamer. Je to jakási náhražka za skupinu tlačítek, která by měla být v ideálním případě na těle přístroje, jako tomu bývalo ještě na kamerách vyšších tříd Hi8 a D8. Prostor na nesmyslně miniaturních tělech kamer se ale bohužel natolik zmenšil, že bylo třeba hledat nové řešení pro náročnější kameramany, kterým nestačí pouhá, – i když v poslední době velmi spolehlivá – automatika.
Miniaturní otočný ovladač s tlačítkem uprostřed nahradil také prstenec ručního zaostřování, který byl dříve na vyšších typech kamer kolem objektivu. Byl větší a tudíž i mnohem pohodlnější a přesnější.
Na první pohled povedený, ale po praktické stránce diskutabilní multifunkční ovladač. Osazení na sluneční cloně je pro silnější prst nedostatečné
Otočný ovladač na letošní sedmistovkové řadě má vícero funkcí, o kterých tu není potřeba se rozepisovat. Ovšem je potřeba zmínit, že mini kolečko jde moc lehce otáčet a je navíc hodně citlivé, takže se kameraman při snaze co nejrychleji zavézt nový manuální režim nebo ostření lehce přetočí o jednu položku v nabídce nebo více, a najednou má úplně jinou funkci, než původně zamýšlel. Musí dlouze a nepohodlně mačkat středové tlačítko uvnitř otočného ovladače, najet na poslední položku a funkci resetovat, což trvá dlouhé vteřiny a může to zmařit zamýšlený záměr. Otočným ovladačem bohužel nejde točit pořád v jednom směru, aby se funkce v roletové nabídce stále dokola opakovaly, ale musí, když je na konci začít couvat, aby se dostal zase na první položku, což zase nepříjemně zdržuje a obsluha kamery se pomalu ale jistě začne ještě ve větší míře snažit využívat plnou automatiku. A to není vždy nejvhodnější varianta pro pořízení co nejdokonalejšího záběru.
Navíc přístup ke středovému tlačítku je velmi ztížen, když máme na objektivu jinak užitečnou sluneční clonu, která je u ovládacího kolečka poměrně blízko a pro člověka se silnějšími prsty je obtížné se k potvrzovacímu tlačítku dostat, jelikož mezera mezi clonou a tlačítkem je dost malá. Možná pro někoho jen detail, ale jak dokáže znepříjemnit v inkriminovanou dobu ovládání kamery.
Hřbetní řemínek
Poslední čemu se dnes chci podívat na zoubek je hřbetní řemínek. Ten se stal také neznámo proč ještě miniaturnější, než tomu bylo na dřívějších typech videokamer. Ten původní pohodlnější nevymizel úplně. Sony ho dál montuje, ale jen na rádoby poloprofesionální typy, které jsou ale ve své podstatě – až na pár detailů – totožné s těmi nejvyššími typy kamer komerčních.
Podstatný rozdíl: vlevo ošizený CX730E a vpravo standardní řemínek na Sony HXR-NX30E, tělo kamer je shodné a řemínek tudíž snadno zaměnitelný.
Řemínek má při své miniaturizace jednu velkou nevýhodu. Suchý zip, kterým se upravuje mezera pro dlaň mezi ním a tělem kamery není zvenčí nijak krytý a snadno se může stát, že jeho drsné okraje začnou vytrhávat oblečení, se kterým přijdou do styku. Zničené oblečení řemenem kamery, to je dosti nepříjemný a pouze zdánlivý detail. Zvláště, když budeme mít na sobě třeba drahé značkové triko, které si tím doslova zohavíme vytrhanými vlákny na látce z něho ušité.
Poznámka: Pro ty, co chtějí mít na své videokameře ten širší a podstatně pohodlnější hřbetní řemínek, který neničí oblečení, je možné si ho nechat za 845 Kč ve značkovém servisu vyměnit, jako jsem to udělal já osobně.
Čidlo pro zabránění natáčení země
Je tu ještě jedna věc, která mě na současných typech kamer trápí a to, že nemají žádnou ochranu proti nechtěnému natáčení podlahy, když náhodou zapomeneme kameru na konci záběru vypnout. Dříve to některé kamery měly (možná jiných firem) a byla to velmi užitečná funkce, která zabránila tomu, abychom bez našeho vědomí přišli o místo na paměťovém médiu, a také jsme se tím dokázali vyvarovat předčasnému vybití baterie a to je ještě horší. Nechtěný záběr snadno vymažeme, ale baterii ztracenou energii někde na výletě nijak nenahradíme.
Nevhodně umístěná video spoušť na fotoaparátech Sony
K napsání posledního odstavce mě přimělo to, že jsem na internetu viděl nový drahý digitální fotoaparát RX1, a když jsem uviděl, že má zase nevhodně umístěnou video spoušť na zadní straně těla přístroje, donutilo mě to se tu na konci o tom ještě zmínit, ačkoliv to nesouvisí přímo s videokamerami, ale pouze s natáčením videa.
Třikrát nevhodné umístění video spouště Sony HX200, A65, NEX-7 a vhodné u Panasonic FZ200
Proč proboha neustále umisťuje firma Sony na svých fotoaparátech video spoušť do zadní části, kde hrozí nechtěné zmáčknutí a tím k aktivaci nahrávání, kterého si všimneme, až když se pokoušíme udělat fotografii a ono to jaksi nejde, protože už nějaký čas probíhá nahrávání videa. Video spoušť patří do přední části přístroje, tam kde je i foto spoušť. Umístil bych je hezky vedle sebe a každé bych dal trochu jiný tvar, aby bylo pohmatem zřejmé, na kterou z nich právě sahám. V extrémním případě foto spoušti nechám kulatý tvar a video spoušť hned vedle může mít tvar třeba čtverce či trojúhelníku. A je hned po problému.
Je tak těžké pro vývojáře dizajnu kamer a fotoaparátů na takové banality přijít a ulehčit kameramanům, ale také fotografům práci a ušetřit jim starosti, které je otravují a brzdí v jejich tvorbě, ptám se. Zatím to vypadá, že ano a to je velmi smutné pro potencionální kupce těchto výrobků.
Možná jsem tu nevyčerpal všechny nedokonalosti v ovládání videokamer, ale snažil jsem se vyjmenovat alespoň ty do oka přímo bijící. Doufám, že si mé výtky jednou někdo kompetentní přečte a začne se tím třeba – byť třeba jen částečně zajímat. Možná jsem příliš naivní, ale chci mít alespoň jiskérku naděje, že tomu tak jednou stane a zákazník si bude moci o pět u Sony koupit přístroj, který ho bude těšit nejen pohledem, ale hlavně účelností, do které zapadá dotaženost jednotlivých ne nepodstatných maličkostí, které jsem popsal výše. Tomu, kdo si toho všimne a něco s tím začne dělat, předem velmi děkuji za pochopení.
