Impérium zkouší vrátit úder: Recenze Sony RDR-HXD870

Nakonec jsme se všichni dočkali a přicházíme s netrpělivě očekávanou recenzí na DVD/HDD rekordér s DVB-T tunerem, o kterém se médií šíří samé superlativy. Takže, je nové Sony opravdu taková perla, nebo je to jen mnoho marketingového povyku pro nic? Pojďte se s námi podívat!

Nejlepší Sony je Pioneer

Tištěnými médii stihlo projít už několik srovnávacích testů, kde Sony slavilo velké úspěchy. S takovými testy se to občas ale může mít tak, že konečným pořadí produktů do jisté míry dokáže zázračně zamíchat také množství peněz, které v daném plátku byl ten který výrobce za minulý rok ochoten utratit za reklamu. Proto budeme dělat, jako bychom žádné testy zatím neviděli a uděláme si vlastní obrázek na RDR-HXD870 alespoň do doby, než u nás raději Sony inzerovat začne:)). Uvidíme, zda Digilidi dojdou k podobným závěrům či nikoliv.

Sony si dělá ambice vyšoupnout na poslední chvíli Panasonic DMR-EX77 z trůnu DVD/HDD rekordéru roku. Vývojáři Sony pro to udělali maximum, když si sebekriticky přiznali, že jejich vlastní vývoj poněkud pokulhává za konkurencí, a vyrazili na nákupy technologií za mistrem v oboru, značkou Pioneer. A trochu se evidentně nechali unést nákupní horečkou, když už na první pohled je naprosto jasné, že model RDR-HXD870 je ve skutečnosti převlečený Pioneer DVR-555H, pouze maskovaný jiným předním krytem, osazen jinou mechanikou DVD a kosmeticky předělaným firmware. Pioneer je však všeobecně znám jako sice vynikající hi-end výrobce, ale také je proslulý svojí strohostí a neochotou podporovat pro něj kvalitativně “druhořadé“ formáty, jako DivX.

Zadní panel je zcela totožný s Pioneerem, paletě běžných analogových výstupů sekunduje dnes již nezbytný HDMI výstup s upscallingem až do rozlišení 1080p. Ventilátor chlazení je instalován zevnitř, což nám přijde jako méně šťastné konstrukční řešení z hlediska vibrací i aerodynamického hluku. Lepší se zdá instalace do “klece“ zvenku, jako u Panasonicu (vzájemná srovnání s Panasonicem DMR-EX77 budou častější) a skutečně subjektivně se nám ševel ventilátoru zdál vyšší, než u jmenovaného. Ze zadního panelu vyčteme ještě jednu podstatnou věc. Analogový i digitální tuner mají vlastní anténní konektory (a nutno říct, že dost daleko od sebe) a oba tunery jsou tedy zcela autonomní jednotky. To má vliv na konečné užívání obou tunerů, jak se dozvíme později.

Tvar předního panelu musel do značné míry akceptovat rozvržení výchozího šasi Pioneer. Poměrně vysoký (76,5mm) přístroj, je příjemně řešen ve dvou stupních. Horní část s mechanikou, nepříliš jasným grafickým displejem a řadou nezbytných ovládacích tlačítek. A konečně větší spodní část. Za její uhlazenou krycí lištou přes celou šířku přístroj se skrývá paleta konektorů a dalších ovládacích prvků. Na první pohled nezvyklou záležitostí je hned dvojice USB portů. První tradičně slouží k vstupu, tedy pro připojení čtečky, fotoaparátu nebo flashdisku. Měla by jít připojit i klávesnice pro zadávání třeba názvů souborů atd., ale to mi přijde poněkud ujeté. Druhý slouží výlučně k připojení tiskárny podporující rozhraní PictBridge, kterou umí obsluhovat a přímo tisknout uložené fotografie. To se může hodit fotoamatérovi, kterému nesmí počítač přes práh, jiné použití mě nenapadá. Nesmí chybět firewire vstup pro digitální kameru a obligátní sdružení analogových vstupů, které nalezneme snad na každém rekodréru.

K dálkovému ovladači nemáme větších výhrad. Je dost rozměrný, popisky jsou dobře čitelné, jen barevné a tvarové schéma je dosti usedlé a tlačítka poměrně malá. Množství tlačítek chce trochu cviku k sebejistému ovládání, na spodní hraně najdeme i několik základních tlačítek pro ovládání televizoru. O citlivosti a směrovosti snad nemá smysl se zmiňovat, jsou přirozeně výborné.

Startujeme hučák

Při prvním spuštění nás uvítal strohý, ale přehledný průvodce laděním a základními nastaveními přístroje. Hned na začátku nás zaskočila nutnost volit Belgii jako zemi pro digitální DVB-T tuner. Vývojáři zřejmě s DVB-T přímo pro Českou Republiku nějak nepočítali. Zvolíte-li jiný stát, nebude se správně zobrazovat v digitálu EPG ani teletext (ten se však správně nezobrazuje ani s Belgií), jak můžete vidět na jednom z videí (bohužel jsme video natočili před přenastavením na správné EPG, ale musíte nám tedy věřit, že opravdu korektně funguje:)).

Všechny ostatní volby již Českou Republiku nabízí a přístroj taktéž komunikuje plně v Češtině. Příjemná je v jinak jednoduchém OSD prostředí možnost zapnout nápovědu ke všem volbám, takže si dole hned přečtete vysvětlivky k danému nastavení. Co nás ze začátku tak moc nepotěšilo, byl onen zmíněný aerodynamický ševel ventilátoru a zvuk pevného disku, který o své aktivitě dává též lehce znát. Navíc se nám nepodařilo přijít na to, jak přístroj nastavit, aby disk ve chvíli jeho nepoužívání přešel do StandBy a tak si vesele přede celou dobu, dokud nepřejde do spánku celý rekordér. Naopak pochvalu zaslouží kultivovaný chod samotné mechaniky, která je slyšet, jen když usilovně hledá data, jinak je klidná. Takže pravý opak oproti Panasonicu.

Ladíme a jedem!

Když už máme tu pochvalnou část, tak musíme pochválit i vynikající citlivost analogového tuneru (ten na naši testovací “prutovku“ naladil i slabší signál STV1, pro které jinak tady v Brně potřebujete většinou venkovní anténu se zesilovačem) a stejně dobře se s citlivostí ukázal i digitální tuner. Jak jsme již naťukli na začátku, tunery pracují jako zcela samostatné jednotky. To je celkem škoda, když vzpomenu na Panasonic, kde bylo možné analogové a digitální kanály mít pohromadě v jednom program listu. Zde nic takového není. Buď je vstupem signálu analogový tuner nebo digitální a šmitec. Na možnost využití druhého tuneru během záznamu na první nebo dokonce možnost PIP rovnou zapomeňte.

Poněkud osekaná je možnost příjmu teletextu. Když pominu špatné některé znaky v dekodéru teletextu z digitálu, pak u analogového tuneru tento dekodér zcela chybí! Další fakt, který nás při prvním “osahávání“ přístroje poněkud zaskočil, byla nefunkčnost funkce lupy a to jak při přehrávání DVD, DivX, tak u televizního signálu. Obraz lze zvětšit výhradně při prohlížení obrázků. Co je u Sony vyřešeno dobře, je posun v přehrávaném titulu pomocí dvou dodatečných tlačítek. Podle počtu stisknutí se můžete rázem posunout třeba o 25 minut, což je výtečné.

Sony jako mediální stanice

Nemá cenu popisovat jak Sony hraje klasická DVD. Prostě hraje, jako každý jiný, mechanika přitom není nijak zvlášť vybíravá a ochotně čte všechny druhy originálních i pálených disků včetně DVD-RAM. Co většinu našich čtenářů zajímá asi nejvíc, je podpora různých dalších nosičů ať videa nebo zvuku. Zde už je to horší a Pioneer v krvi přístroje o sobě dává opět vědět. Situace není ale až tak tragická. Pokud jde o zvuk, na své si nepřijdou fanoušci žádného jiného formátu, než MP3. Existenci třeba WAV, OGG, FLAC, nebo dokonce běžného WMA zarputile zapírá.

Pro MP3 má Sony udělaný pěkný Jukebox, tzn. Že si je můžete libovolně nahrávat na pevný disk z USB nebo DVD, řadit do skupin podle žánru a mít je vždy po ruce. Manuál se přitom nezmiňuje o nějakém kapacitním omezení pro MP3 soubory na disku. Velice zajímavá je také možnost překopírovat libovolné nechráněné Audio CD na pevný disk v nezměněné podobě, ve formátu PCM. Jinak je ale prostředí Jukeboxu velice spartánské a skoro v něm ani vizuálně nepoznáte, že je daná MP3 spuštěná, natož aby vám Sony poskytlo ID3 tagy nebo doplňkové informace. Naprogramovat si lze jen pěkný playlist a maximálně zvolit způsob přehrávání (opakovaně, náhodně apod.). Nemilé je, že z HDD už MP3 nijak nedostanete ani na optický disk, ani na USB.

Jukeboxu podobné je také prostředí pro přehlednou správu obrázků. Ty lze na disk kopírovat, upravovat je, řadit do alb a nakonec buď vytisknout přes připojenou tiskárnu nebo zkopírovat na optický disk. V tomto případě Sony navíc na disku vytvoří videosoubor se slideshow obsahující všechny překopírované obrázky. Lze je tedy prezentovat i na přehrávačích, které neumí JPEG…ale znáte takový?? Přehrávání JPEG běžné velikosti 1-2MB je velmi rychlé, bez deformací poměru stran, samozřejmě lze obrázky otáčet a přiblížit. Lupa má však pouze dva dost hrubé skoky na 2x a 4x. Sony si nakonec po chvíli načítání poradilo i s naším šestimegovým JPEG-otesánkem.

Největším překvapení při manipulaci s DivX videem byl hned na začátku nepříjemný fakt, že jeho přehrávání vůbec nepodporuje USB vstup. Přes USB prostě video NEPŘEHRAJETE! Museli jsme se tedy spokojit s DVD mechanikou a výsledky opět dokumentuje závěrečná tabulka. Výsledky nejsou slavné, Sony nezvládlo dva z našich testovacích DivX, což se nám dlouho už nestalo a s Xvid-em bojoval ještě hůře. Tradičně největší problém je GMC, se kterým si neporadí a rozhodně o tomto rekordéru nelze říci, že by byl pro tento typ dat stvořen. To jsme ale už na začátku ani nečekali.

Nutno dodat, že AVI videa na HDD překopírovat na rozdíl od MP3 a obrázků nejde. Titulky k AVI filmům zvládá Sony vcelku obstojně, čeština je korektní, není nutný shodný název s videem, pouze jeho font je dost titěrný a dobře se bude číst jen opravdu na velké obrazovce. Všechny běžné formáty SUB, TXT a SRT zvládl. Jinak stejně, jako u zvukových formátů, podpora nic moc. Buďme rádi aspoň za ten Xvid. Nero Digital nebo DivX Ultra je pro Sony zatím evidentně Sci-fi.

Sony to pálí

Nahrávání je to, co jde tomuto rekordéru nejlíp. Už samotný fakt, že pálí na všechny druhy DVD médií včetně DL potěší. Nezvládne pouze zápis na DVD-RAM, což osobně oželím. K dispozici je celkem devět kvalitativních režimů záznamu od EP s dvojnásobnou kvalitou oproti DVD, kdy se na jeden jednovrstvý disk vejde přesně hodina záznamu, až po extra, extra úsporný mód SEP s 10 hodinami na jeden disk. Tento režim však nelze použít na všechny druhy disků a komprese je již tak velká, že nemá cenu ho příliš používat. K dispozici je také již běžná funkce automatické úpravy datového toku podle zbývajícího místa na disku.

Tituly nahrané na pevný disk jsou zobrazeny v seznamu buď po čtyřech s náhledy miniatur videa nebo po osmi již bez náhledu. Natočený materiál lze libovolně dále zpracovávat. Přejmenování, rozdělení na více kusů nebo jednoduchý střih s přesností na jeden snímek. Na DVD se pak video vypaluje šestinásobnou rychlostí (mimo DL disky).

Časovač nahrávání je vcelku jednoduchý. U analogových kanálů lze využít i VPS/PDC. Trochu zamrzí, že nelze přímo číselnými tlačítky zadat čas nahrávání, ale pouze posunem šipek nahoru a dolů, což zdržuje. Nastavit časovač z EPG se nám vůbec nepodařilo, protože náš kousek sveřepě odmítal seznam EPG načíst. Důvod zůstal záhadou, EPG přímo na jednotlivých kanálech totiž fungovalo bez problémů.

Nevšední je funkce zálohy disku. Pokud máte DVD-Video disk s nechráněným obsahem, tedy takový, který před tím například tento nebo jiný rekordér nahrál, můžete ho pomocí této funkce zkopírovat v libovolném počtu kopií. Na HDD se nahraje obraz kopírovaného disku a pak už jen pálíte tolik disků se stejným obsahem, kolik chcete. Samozřejmě nejde tato funkce použít na originální disky, ale již nagrabovaný DVD film zbavený ochran proti kopírování takto překopírovat jde. Pokud tedy máte 20 minut času. Image uložený na HDD bohužel nejde nijak přehrávat, můžete ho na konci kopírování jedině smazat a uvolnit místo na disku.

Je král mrtev?

Konečné resumé je nejednoznačné. Pro uživatele, který považuje DivX nebo WMA za zkratky buněk nějakých teroristických organizací, je Sony určitě jasnou volbou. Výborná technika Pioneeru z něj děla spolehlivého dříče s výbornými uživatelskými možnostmi jak v editaci videa, tak ve správě obrázků a hudebních souborů. Nahrávky jsou perfektní, mechanika kultivovaná a hlavně kvalita HDMI výstupu uspokojí i náročné uživatele. Co je už uspokojí méně je hluk skoro se blížící zapnutému (sice tichému) počítači.

Příznivce minoritních multimediálních formátů však asi celkem zklame. Zde ještě čeká výrobce další objevná cesta, na které zjistí, že neexistuje jen JPEG, DivX a MP3. Také USB port by si zasloužil větší možnost využití. Řadíme Sony k tomu nejlepšímu, co nám z rekordérů prošlo redakcí, ale rekordérem roku ho titulovat prozatím nebudeme. Mít doma Pioneer za cenu Sony je však nadmíru lákavá nabídka.