Letošní Vánoce budou znamenat ortel smrti pro masy dosluhujících VHS páskových rekordérů. Jejich diskoví nástupci stlačili svou cenu na již snesitelné cifry a není tedy na škodu udělat si menší přehled, čím se při výběru toho pravého řídit.
Na co budeme nahrávat?
Nejzákladnější otázka hned po smyslu lidského bytí je nasnadě. Pořídit rekordér pouze s DVD vypalovačkou nebo si radši připlatit za verzi, která má integrovaný také pevný disk. Rozhodnutí je na vás. Vše je to o komfortu, který poskytuje přítomnost harddisku, a vaší ochotě za něj (dnes už ne příliš) připlatit. Veškeré diskové operace jsou mnohem snazší, na HDD se vejdou stovky hodin záznamu, vždy pěkně rychle po ruce. Na DVD si pak lze překopírovat jen opravdu to nejdůležitější, co chceme archivovat a navíc většina rekordérů umožňuje záznam před vypálením zeditovat (vystříhat reklamy atd.). Často je také část kapacity disku vyhrazena pro multimediální soubory (MP3, JPEG, DivX ), takže je možné mít po ruce kupříkladu i své oblíbené songy. Snazší je i využití funkce pozastavení živého vysílání TimeShift, pokud ji ten který bezdiskový rekordér vůbec má. Všechno má však svoji druhou stránku. Pevné disky nejsou zcela nehučné, navíc se zahřívají a je třeba je aktivně chladit za pomoci ventilátoru, což přináší další porci hluku (zdarma jako dárek:-)) navíc. U moderních přístrojů jsou však hluk a vibrace maximálně potlačeny.
Ať už se rozhodnete pro typ s diskem nebo bez, důležité jsou i formáty, na které DVD palírna umí zaznamenávat. Levné neznačkové stroje zpravidla zvládají pouze klasická +/-R a +/-RW. Většina nových značkových strojů pak zvládá pálit i na dvouvrstvé disky DVD-R DL a DVD+R DL, případně DVD-RAM. Pozor, většinou nelze vůbec počítat s použitím CD-R/RW, pouze vypalovací DVD. Častým omylem je také představa, že si film třeba z půjčovny nebo od kamaráda překopírujete na HDD a potom vytvoříte jeho kopii. Toto však neumí žádný rekordér. Všechny akceptují pouze disky s obsahem, který předtím samy vytvořily, tedy nahrávky z TV tuneru. To víte, ochranářů autorských práv se všichni bojí, jak čert kříže. Alespoň, že už se prakticky nesetkáme s přístrojem, který by některý z vypalovaných formátů disků alespoň nepřehrál.
Pokud se už rozhodneme (a myslím správně) pro přístroj s pevným diskem, je třeba rozmyslet jeho kapacitu. Nemá smysl nechat se nalákat na výprodeje starých 80GB modelů, třebaže za lákavé sumy, a jako nezbytné minimum je třeba brát 160GB. Na takový disk se už vměstnají až stovky hodin videa (záleží na použitém kvalitativním režimu nahrávání, běžný rekordér jich má minimálně pět, některé umí ukládat i do úspornějšího formátu MPEG4). Pro seriálové maniaky připadá v úvahu 250GB. Vyšší kapacity jsou většinou zbytečně drahé a málokdo je ještě využije.
Potřebujeme digitální tuner?
Postupná digitalizace televizního vysílání sebou nese i řadu problémů a otázek ve vztahu k rekordérům. Vystačíme si s přístrojem osazeným analogovým tunerem nebo máme radši zainvestovat do dražšího přístroje s tzv. combo tunerem, tedy kombinací analogového a DVB-T tuneru? Odpověď není jednoznačná. Kupříkladu pokud přijímáte televizní signál výhradně z kabelové televize (ať už analogové nebo digitalizované) nebo satelitu, bude DVB-T tuner zcela k ničemu. S kabelovým DVB-C ani satelitním DVB-S formátem si neporadí a nahrávat takový zdroj signálu lze pouze přes další set top box (nebo satelit) připojený k rekordérů přes SCART. Ještě, že kabelové společnosti většinou zatím zachovávají i po přechodu na DVB-C signál část programů i v analogu. Ten pak na rekordéru snadno naladíme a nahrajeme.
Takže DVB-T tuner se vyplatí opravdu jen čistokrevným příjemcům pozemního televizního vysílání (v místech, kde se už digitálně vysílá) a těm, kteří chtějí být na tuto možnost “pro sichr“ připraveni. Takto vybavených přístrojů utěšeně přibývá (ze značkových např.: Panasonic DMR-EX77 nebo Sony RDR-HXD870) a je pravděpodobné, že za rok už se vyloženě analogové modely ani nebudou prodávat, ale zatím jsou pro některé aplikace cenově zajímavější.
Důležité konektory
V konektorech je celkem jasno. Záleží, co všechno bude třeba připojit. Základní paletu analogových konektorů jako dvojici SCARTů (jeden vstupní, druhý výstupní), kompozitní vstup/výstup atd. najdeme prakticky u všech. Stejně obvyklý začíná být k potěše všech i HDMI výstup s přepočtem obrazu do 720p nebo 1080i/p rozlišení, vhodný pro plazmové a LCD televize. Od přepočtu neočekávejte však detailní obraz HD videa, je to pořád jen PAL rozlišení, ze kterého nelze dostat zázraky, ale už samotný spoj HDMI i v běžném rozlišení přinese zatím nejlepší možnou kvalitu přeneseného obrazu i zvuku.
Po zvukové stránce bývají značkové přístroje s konektory skromnější. Nenajdeme u nich přímý 5.1 analogový výstup a všechny potřebují pro reprodukci prostorového zvuku další zařízení (například AV receiver) s příslušnými dekodéry, které se připojí přes optický nebo koaxiální výstup. Majitelé digitální videokamery by měli trvat na přítomnosti FireWire (iLink) vstupu. Setkat se můžeme s různými sloty na paměťové karty, ze kterých lze prohlédnout syrový materiál rovnou z foťáku, nebo čím dál oblíbenější konektor USB. Ten je většinou pouze vstupní a nahrané video z HDD přes něj nejde žel jednoduše přetáhnout do PC, jak by si většina uživatelů zbožně přála. Příjemná by jistě byla integrace síťového rozhraní ethernet pro začlenění do domácí sítě. Bohužel v rozumných cenových kategoriích se zatím RJ-45 nevyskytuje. Je to však jasný trend do budoucna a budeme se s tímto rozhraním brzy setkávat i u levnějších modelů. Nějakou dobu to ale ještě zabere. Nakonec je třeba ještě počítat s faktem, že výrobci dost často upouštějí od instalace RF modulátoru signálu na Loop anténní propojku a po koaxiálním anténním kabelu už většinou do staré televize bez SCARTu rekordér nepřipojíte.
Funkce
Od moderních rekordéru se očekává i široká podpora multimediálních souborů. Obrázky, hudbu MP3 nebo DivX už bezpodmínečně musí umět všechny. Běžná je už i čeština v titulcích k DivX filmům. Nicméně nečekejte tak široké možnosti, jako u specializovaných přehrávačů typu Ferguson D-780. Často se setkávám s názorem, že za “takové“ peníze musí umět rekordér reprodukovat (nebo dokonce nahrávat) video ve vysokém rozlišení, což je bohužel zatím pouze hudba budoucnosti (v Japonsku už se takové rekordéry prodávají). Zatím se budeme muset spokojit s rozlišením normy PAL.
O dalších užitečných funkcích jsme se už zmínili. TimeShift pro pozastavení a opožděné přehrávání živého vysílání umí každý harddiskový rekordér a některé bezdiskové taktéž. Jednoduchý střih videa přímo na disku se stává také standardem. Pomalu mizí dříve oblíbené ShowView pro zadávání programu nahrávání. Částečně ho nahrazuje nahrávání z EPG u combo modelů. Zachováno je stále VPS, respektive jeho nástupnická alternativa PDC pro přesný start nahrávání. Výrobci se také snaží zajistit během nahrávání alespoň některé funkce rekordéru, takže lze přehrávat většinou současně DVD nebo jinou nahrávku na pevném disku. Sledovat přes rekordér jiný pořad, než který je nahráván však zpravidla nejde. Zbývá několik dalších okrajových funkcí, jako PIP, možnost přímého tisku fotografií na připojenou tiskárnu (Sony) atd. Zajímavá je i možnost programování dálkového ovladače rekordéru pro ovládání dalších zařízení, zpravidla bez ohledu na příslušnost ke stejné značce.
Takže?
Bohužel, univerzální odpověď na to, který rekordér pod stromek nakonec podstrčit, neexistuje. Je třeba zvážit svoje potřeby, možnosti příjmu signálu a propojení s dalšími “domácími mazlíčky“, zkonzultovat se svou peněženkou a na základě toho všeho se nějak, pokud možno správně, rozhodnout. Naším cílem nebylo tedy vám říkat, aby jste koupili tohle nebo ono (od toho jsou placené PR články, kterých si na jiných webech před Vánoci užijete až hanba:-)), ale poskytnout vám základní informace, aby jste se mohli sami udělat představu. Samozřejmě jistým vodítkem mohou být i naše recenze. Recenze LG RH-277H 160GB Recenze Samsung HR753 160GB Recenze Panasonic DMR-EX77 160GB