DVD přehrávač Yamaha DVD-S661: Hrajeme si na Hi-Fi

Na první pohled by se mohlo zdát, že následující řádky jsou určeny pouze vyznavačům značkových komponent a Hi-Fi aparatur. Do jejich ranku Yamaha bezesporu patří. Nicméně věci často nejsou takové, jaké se zdají, a často se snaží vytvořit pouze dobře prodejnou iluzi. DVD přehrávač S661 od Yamahy je přesně takovým “iluzionistou“ a tak si s ním pojďme chvíli hrát na Hi-Fi.

Potěmkinovo Hi-Fi

Poněkud záhadný úvod uvedeme hned na pravou míru. Yamaha má sice ve svém výrobním programu několik modelů plnokrevných Hi-Fi DVD přehrávačů s odpovídající cenou. Modelem DVD-S661 se však evidentně snaží oslovit ty méně majetné zákazníky, kteří se spokojí s něčím, co alespoň jako Hi-Fi vypadá. Koneckonců těch méně majetných bude vždy nepoměrně více a ani Yamaha se nechce vzdát šance si nějaké ty drobné od nich uloupnout pro sebe.

Zdařilou imitaci hliníku čelního panelu prozradí teprve zvuk při poklepání

Šla na to přitom poměrně chytře. Nezdržovala se moc se zbytečně nákladným vývojem vlastního přehrávače, ale nakoupila technologii u jiné osvědčené značky. Tu úhledně zabalila do krabice evokující hodnotnou Hi-Fi komponentu (zvláště díky strohým tvarům a zdařilé imitaci leštěného hliníku na přední masce), přidala svoje firemní AV výstupy a levný model pro masy “Hi-Fi začátečníků“ byl na světě. Alespoň takové vývody jsme z nasbíraných faktů udělili my.

A co nás k tomu vedlo? Inu běžná komparativní metoda ( a hlavně Yamaha se tím nijak netají:). Už rozvržení předního panelu Yamahy DVD-S661 je nám odněkud povědomé. Podívejte se na předek přehrávače Philips DVD-5960 nebo 5980 a sami posuďte. Tvar a provedení prvků samozřejmě odpovídá vzhledu Hi-Fi, ale pozice jsou stejné. Mechanika trošku přibrala na šířce, bodový displej má neodmyslitelnou firemní oranžovou barvu a jeho intenzita je nastavitelná. USB port je stejně necudně obnažen.

Miniovladač ala Philips

Obyčejná domněnka se stane potvrzenou pravdou při vybalení dálkového ovladače. Je zcela totožný s tím u Philipsu. Snad žádný jiný výrobce nedělá ovladače tak nepohodlně malých rozměrů a s tak nízkým počtem tlačítek. Nicméně i s jeho rozměry pořád dobře sedne do ruky a nejdůležitější tlačítka jsou vždy po ruce.

Tradičně skromnou konektorovou výbavu ozvlášťňuje vstup a výstup pro signály dálkového ovladače

Na zadním panelu postrádáme pouze optický výstup. HDMI disponuje upscallingem “pouze“ na 1080i, takže náčiní pro Full HD televizory to není (i když poznáte někdo rozdíl mezi přepočítaným obrazem na 720p a 1080p?). Netradiční je pak přítomnost vstupního a výstupního konektoru pro sdílení signálů dálkového ovladače. Taková svébytná obdoba různých VieraLinků a jiných Linků.

Starý známý

Již ikony první obrazovky nám dávají jasně najevo, jaká elektronika se o chod přehrávače stará. Je to náš starý dobrý Mediatek 1389. Je to ta nejlepší volba pro nedočkavé, protože je rychlý a jeho operace nenechávají uživatele zbytečně čekat.

Pokud si potrpíte na různé Virtual Surround, ekvalizéry a další „znásilňovače“ originálního zvuku, není Yamaha určitě určena vám

Obzvláště nás zaujala rychlost načítání obsahu flashdiku připojeného přes USB, okamžité spouštění DivX filmů a poměrně svižné načítání i velkých JPEG snímků. Při propojení přes HDMI je pro fotografie k dispozici režim pro jejich zobrazení ve vysokém rozlišení, který jejich kvalitě a detailnosti značně přidá. Je však nutné se spokojit jen s hodně hrubými kroky lupy. Na druhou stranu u DivX videa lupa nefunguje vůbec.

Filebrowser bez zásahu „ladičů“ firmware zobrazuje příliš málo znaků souborů, ale pohyb v adresářové struktuře disku je přes něj výborný

Ve hře na Hi-Fi přístroj je třeba přistoupit také na absenci dalších funkcí a nastavení, běžných u “tuctových“ přehrávačů. Poměrně dobře lze nastavit výstupní videosignál včetně jasu, kontrastu a barevné hloubky, nicméně tato nastavení platí pouze pro analogové výstupy. Přes ty digitální se Yamaha DVD-S661 snaží být přece jen věrná svým ideálům a pouští signál ven pokud možno v původní, nijak nezměněné formě originálního záznamu (pokud se za takový dá stále považovat signál přepočítaný z PALu do rozlišení vyššího). To platí také pro zvuk, kde v nastaveních naštěstí chybí všechny ty EQ przniče původního zvuku a je možné aktivovat pouze noční režim poslechu. V menu si přitom budete muset vystačit s angličtinou, protože na českou lokalizaci Yamaha pozapomněla.

Yamaha zobrazuje titulky SUB, SRT a TXT stejného názvu. Kompletně jejich vzhled přebrala od Philipse

Nedovolila si ale zapomenout alespoň na české znaky v DivX titulcích (nutno nastavit titulky v menu na GROUP 2). Ty jsou celkem dobře čitelné, na světlém podkladu ale jaksi záhadně opticky bobtnají (stejné to bylo u Philipsu). Na internetu jsme nalezli ale firmware s vylepšenými titulky od renomovaného neoficiálního úpravce MTZ, který jistě udělá mnoha příznivcům tohoto s Hi-Fi poněkud neslučitelného formátu radost. Yamaha přehraje a také nepřehraje klasickou plejádu kodeků, na které jsme u MTK čipu zvyklí. Od Philipsu se Yamaha naučila také číst DivX 6, zato NeroDigital prostě nebere.

Zobrazování id3 tagů na displeji moc běžných přehrávačů neumí

Když pomineme, že základní filebrowser zobrazuje žalostně málo znaků souborů, líbilo se nám jeho jednoduché prostředí a zobrazování náhledů obrázků, stejně jako zobrazování id3 Tagů k spuštěné hudbě v MP3 a WMA. Velice mile nás překvapilo zobrazování id3Tagů také na displeji po spuštění hudebního souboru. Bohužel k navigaci bez nutnosti zapnuté TV to nestačí, protože pokud se nic nepřehrává, tak se ani nic na displeji nezobrazuje. Škoda.

Solidní základ

Při přehrávání DVD-Videa se nám obraz docela líbil. Jeho projev odpovídá konkurenčním přehrávačům střední třídy. Tedy ani zázrak, ani zklamání. Také analogový zvukový výstup je vyvážený, ale opravdový Hi-Fi maniak by nad ním zřejmě ohrnul nos, respektive ucho:). Oproti jiným přehrávačům se však Yamaha striktně drží původní interpretace zvukového záznamu a tak vám pošle do receiveru zvuk v čisté, nezměněné podobě. To z Yamahy DVD-S661 dělá solidní základ levné domácí Hi-Fi aparatury a určitě se bude skvěle doplňovat s nižšími řadami AV receiverů. Koneckonců každý, kdo se snaží postavit kompletní Hi-Fi domácí kino za nějakých 15 000Kč, si na Hi-Fi vlastně jen hraje, a nemusí se tedy zdráhat do hry tento přehrávač přibrat. Kdybychom chtěli ale jen samostatný přístroj ke své TV, určitě bychom sáhli po nevlastním bráškovi od Philipsu s více cingrlátky a funkcemi pro běžné masy.