Televize ze satelitu je kvalitní, ale dražší, než DVB-T. „Satelitní poplatky“ jsou obzvláště nepříjemné, když vyžadujete příjem na několika televizorech v domácnosti. Řešením, nikoli nelegálním, může být sdílení jedné přístupové karty.
Již dříve jsme porovnávali kvalitu a možnosti DVB-S a DVB-T. Tedy satelitní versus pozemní příjem televize. Satelit jsme označili za kvalitnější, svým způsobem lepší, variantu. Ovšem také finančně náročnější.
Satelitní příjem vyjde dráže nejen při pořizování, ale i při provozu. K základní televizní nabídce se dostanete nejlevněji za 29 korun měsíčně, plus zaplatíte něco i za pořízení přístupové dekódovací karty. A kartu běžně potřebujete pro každý přijímač, pro každou televizi. Více se můžete o této oblasti dozvědět v našem velkém průvodci satelitním příjmem.
Druhá karta od poskytovatele – levnější, ale stále drahá
Poskytovatelé si toho jsou vědomi a nabízejí do domácnosti doplňkové karty, které jsou o něco levnější. Tyto karty se ale vyplatí u dražších programových balíků, nikoli u těch základních. Podívejme se například na našeho největšího satelitního operátora.
Skylink nabízí doplňkovou kartu NEXT za 80 korun měsíčně. Tato karta zpřístupní na druhém přijímači totožné předplatné, jako má vaše hlavní karta. Avšak k jedné hlavní kartě můžete mít jen jednu další NEXT kartu. Karta NEXT se tak vyplatí u dražších programových balíčků. V žádném případě se nevyplatí pro základní programovou nabídku. Pro případy s více, než 2 přijímači v domácnosti, je nutné každou lichou kartu platit v plné sazbě a k ní přibírat jednu NEXT kartu.
U poskytovatele freeSAT od UPC najdeme obdobnou službu – kartu TWIN. Ta stojí 100 korun měsíčně a kopíruje, dle očekávání, služby dostupné na hlavní kartě. Na rozdíl od Skylinku ale lze přikoupit ještě další TWIN karty. Dohromady tak obsloužíte až 4 satelitní přijímače. Také TWIN karta je výhodná pouze pro vyšší programové balíčky, nikoli ty základní.
Sdílení karet – technicky náročnější levné řešení
Další možností, jak ušetřit a využít v domácnosti jen jednu přístupovou kartu k satelitním službám, je její sdílení. Takzvaný homesharing. Je to možnost technicky náročnější, negarantovaná, ale legální. Legální ovšem pouze v rámci jedné domácnosti!
Současné satelitní přijímače jsou mnohdy sofistikované a nechybí jim různé síťové funkce. Včetně těch pro sdílení jedné přístupové karty na další přijímače, na kterých pak lze v jednu chvíli sledovat různé programy zpřístupněné právě jednou sdílenou kartou. Jde o doménu takzvaných linuxových satelitních přijímačů. V tomto případě stačí jeden přijímač vybavený kartou (v roli serveru), zapojení do počítačové sítě, a několik dalších přijímačů na téže síti pak využívá tuto jednu sdílenou kartu (v roli klientů). Sdílení většinou probíhá z UNI čtečky karet, jen ojediněle je to možné z certifikovaného CAM modulu.
Pro sdílení se nejčastěji využívají služby (rozšiřující moduly pro systém přijímače) MCAS a MCLIENT, nebo balík OSCAM. Doporučené řešení se liší dle značky a modelu přijímače a nelze vytvořit univerzální návod. Konfigurace si v každém případě žádá zkušenějšího uživatele. Pro zjišťování postupů a stahování potřebných souborů doporučujeme návštěvu některého ze specializovaných diskusních satelitních fór.
TIP: Otestovali jsme 2 zajímavé satelitní přijímače. HD-BOX 7119 a Cryptobox 550HD. Oba podporují sdílení karet
Homesharing jednoduše se splitterem
Pro sdílení karet tu máme ještě jeden způsob, podstatně jednodušší. Na trhu najdeme specializovaná zařízení, která zajišťují výhradně funkci sdílení – tzv. splitter. Do centrální jednotky se vloží přístupová karta, která je sdílena na speciální fyzické (nikoli jen softwarové) klientské karty. Tyto karty se vloží běžným způsobem do dalších přijímačů a není na nich třeba náročné konfigurace. Přijímač se chová, jako by měl v sobě originální kartu.
Clone+ Smart Card Splitter jednoduše zduplikuje vaši přístupovou satelitní kartu. Cena je cca 2700 korun, viz Heureka…
Legální a garantované? Ano i ne…
Sdílení karet v jedné společné domácnosti je u nás legální. Konkrétně se v podmínkách služby Skylink píše o právech uživatele pod odstavcem 4.5.5.: Využívat službu Skylink výhradně pro svou vlastní potřebu, resp. pro potřebu členů své domácnosti, a současně se uživatel zavazuje neumožnit a zamezit užívání karty jiné osobě bez souhlasu poskytovatele. To nám nezní jako zákaz sdílení v domácnosti. Něco jiného je pak sdílení karty napříč internetem, nedejbože za peníze. To již jde o trestný čin. Pro jistotu jsme si ale naši doměnku ověřili.
K sdílení karet nám poskytl vyjádření Marek Němec, mediální zástupce M7 Group S.A.: „Principielně skutečně proti sdílení v rámci domácnosti nemůžeme nic namítat.“ A dále upřesňuje: „Metoda sdílení karty mezi několika přijímači je cesta, jak obejít systém podmíněného přístupu. Systém podmíněného přístupu je potřeba proto, aby jednotlivé platformy a vysílatelé získali kontrolu nad tím, kdo jejich služby využívá a nedocházelo k neoprávněnému využívání služeb. Technický princip sdílení karty přitom nikterak neomezuje, kde budou další přijímače využívány. Využití pouze v rámci jedné domácnosti se dá jen velmi obtížně kontrolovat. Proto se všechny platformy tomuto systému brání a existuje na to řada technických prostředků. Některé z nich jistě využije i Skylink. Zároveň neexistuje žádný certifikovaný přijímač s dekodérem Irdeto, který sdílení karty podporuje. Pokud uživatel naší karty používá kartu v přijímači s necertifikovaným dekodérem, vystavuje se riziku, že mu naše služby nebudou řádně fungovat.“
Z vyjádření vyplývá, že jediná jistota bezproblémového a trvalého příjmu je využití certifikovaného dekodéru v daném bezpečnostním standardu. A přijímače nebo nástroje umožňující sdílení certifikované nebývají. Současné zkušenosti ukazují, že provozovatelé neoficiálních čteček si se změnami zabezpečení vždy poradili. Spoléhat na to ale nelze.
