Základ podle pana Sonika: Recenze DVD Panasonic DVD-S33E

Občas je zajímavé srovnat, co za stejné peníze nabízí značkový výrobce oproti čím dál populárnějším neznámým DVD přehrávačům všeho druhu. Věhlasní výrobci se museli podřídit trhu a začít chrlit také přehrávače doslova za pár stovek. Jaká je však jejich kvalita a hlavně užitná hodnota?

Chuďas v nablýskaném kabátě

Jak se dalo předpokládat, i nejnižší model Panasonic po designové stránce nijak neošidil. Linie jsou čisté, hrany ostré a jak je u značky zvykem, celý výzor sjednocuje černá lišta táhnoucí se přes celou přední část. Na ní najdete jen opravdové minimum ovládacích prvků (můžete zapnout, vysunout, pustit a stopnout). Displej je skoupý na informace, je opravdu jen do počtu. Osazená DVD mechanika je vyvedena ve slimovém provedení a je škoda, že tyto nemotorně vybratelné (pouze za střed disku) šuplíky začali infikovat i dosud neposkvrněné značkové stroje. Její chod je při vyhledávání určité části disku nebo dat poměrně slyšet, ale při samotném přehrávání o ní už vědět nebudete. Dávno tomu, co si “značky“ neporadily s pálenými médii, dnes více či méně úspěšně přečtou skoro všechny. Oproti předchozímu modelu S42 jí však výrobce odebral pro Panasonic jinak typickou podporu DVD-RAM. Sečteno a podtrženo, case v sobě kvalitou a hodnotným designem původ nezapře.

Velmi hodnotný a elegantní vzhled

Nezapře ho však ani při letmém pohledu na zadní panel, protože jak známo, renomovaní výrobci se s paletou propojovacích konektorů zpravidla příliš nepředají. Nedá se hlavně počítat s 5.1 analogovým výstupem, který Panasonic nabízí až u o dva řády vyšších modelů a za ty si nechá řádně zaplatit. S-Video konektor zřejmě pomalu končí na smetišti dějin (ale ať zvedne ruku, komu to vadí?), stejně tak chybí optický výstup, což už zamrzí. Supluje ho ale koaxiál. Většina lidí propojí přehrávač SCARTem s 12bit/108MHz D/A převodníky, ale je možné se uchýlit i o chlup kvalitnějšímu YUV výstupu s progresivním scanováním. Ruce spráskne asi i člověk, který si koupil Panasonic v bláhové vizi, že nechce mít doma nic vyrobeno v Číně. Ano, už i ti velcí přesunuli výrobu za levnější pracovní silou.

DO je funkčně výborné, ale ergonomii by chtělo doladit

Od značkového dálkového ovladače se čeká dobrá funkčnost i směrovost, což Panasonic bez výhrad plní. Výtku mám k dvířkům otvoru pro baterie, který díky plastovým pantíkům hrozí brzkým ulomením. Ovladač by celkově mohl lépe padnout do ruky a je trochu přeplácaný, kdy snad každá z těch málo funkcí, které přehrávač umí, má snad vlastní malé tlačítko. Klávesa pro otevření mechaniky by měla být určitě větší.

Ať budete třepat s krabicí jakkoliv silně, kromě příručky a baterií do ovladače vám z ní už další příslušenství nevypadne. Propojovací kabely je holt třeba pořídit na vlastní pěst zvlášť.

Až nezvykle vyplněný vnitřek přístroje

Velice zajímavý pohled skýtá přístroj po odkrytování. Tak velkou desku zdroje (jsou na něm i konektorové výstupy) zasahující přes polovinu case jsem ještě neviděl. Na velkém platu se přitom jen sem tam vyskytuje nějaká ta součástka. Samotná destička s řídícími obvody je již titěrnou záležitostí. Marně byste hledali nějaký univerzální čip, Panasonic zvolil svoje vlastní firemní řešení. Udávaná spotřeba celku je solidních 9 W.

Zpět do budoucnosti

To si asi řekli vývojáři, když vytvářeli grafické prostředí přístroje, které svou invencí jen o chlup převyšuje mou dvacet let starou TV Tesla (nebo moment, ta neměla OSD vůbec:-). Velmi strohé a spartánské jsou volby i všechna grafika na obrazovce. Grafik dostal asi výpověď a model vznikl, než našli náhradu. Alespoň, že přístroj komunikuje plně v češtině. Laici ocení možnost spuštění průvodce nastavením, kde jim bude vše polopaticky vysvětleno. Pokročilí budou postrádat volby pro jakoukoliv korekci obrazu a zvuku. Přístroj se chlubí funkcí DNR, tedy digitálním potlačením šumu, který lze nastavit ve třech stupních. Spíše bych ho ale nazval digitálním potlačením ostrosti, šum totiž sice zmizí, ale jen díky jeho rozmáznutí. Tato volba má snad svoje opodstatnění jen u velmi komprimovaných videí, kde by mohla posloužit k vyhlazení. Celkový dojem z obrazu je dobrý, ale subjektivně postrádá trochu dynamiky a života, je bledší, což nejde nijak zkorigovat.

Design OSD menu je již opravdu obstarožní

Funkce přehrávání DVD nelze snad už ani nijak vylepšovat a nic člověka nepřekvapí. Dosti omezená je možnost použití lupy pouze ve dvou velkých skocích a oproti zvyku nejde pohybovat s výřezem (a to ani u zvětšených JPEG obrázků).

Xvid? Co to je?

Přehrávač se všemožně prsí oficiální certifikací DivX a skutečně právem. Všechny tetované DivX přehrál bez zaváhání. Dokonce s českými titulky SUB, SRT a TXT (pouze stejného názvu). Ty jsou sice čitelné, ale pevně nastavený font je celkem malý a text je posazen zbytečně vysoko v obraze. Cenná je určitě i podpora nastupujícího DivX Ultra (video, zvuk, kapitoly, menu, titulky v jednom DivX souboru).

Titulky DivX se přečíst dají a hlavně jsou v češtině

Ale nejen DivXem živ je člověk a jak se ukázalo, naprosto nepochopitelně není vůbec implementována podpora kodeků Xvid (opraveno u nověji prodávaných modelů), což tento přístroj pro příznivce AVI videí přímo vylučuje. Panasonic dává od rozšířeného Open Source kodeku ruce pryč a tím určuje skupinu svých zákazníků jen a pouze na příznivce plnokrevného DVD.

Filebrowser přehrávače plně ladí s celým OSD menu potlačujícím grafiku a kromě toho, že si na začátku musíte vybrat, zda se budou zobrazovat videosoubory nebo obrázky, případně hudba, vypadá opravdu hůře, než u prvních průkopníků v oboru. Kromě názvu souboru nezískáte žádnou jinou informaci, náhled ani ID3 tag. Přístroj aspoň přehraje základní mediální soubory typu MP3, WMA a JPEG, ale nic víc, nic míň.

Pro koho?

Nerad bych byl k této S33ce nespravedlivý, ale podle všeho je to jen prázdná bublina ve slušivém kabátě. Zaujme opravdu jen příznivce značky svým kvalitním dílenským zpracováním, případně jako opravdu jednoduchý přehrávač pro babičku. Absence dnes běžných USB a čteček karet, podpory Xvid a strohé prostředí ho však řadí na spod pelotonu. Možná si ho někdo koupí kvůli dobrému dálkovému ovladači, možná kvůli podpoře DivX Ultra nebo široké servisní síti Panasonic. Dle mého soudu se ale nejnižší renomované modely vůbec kupovat nevyplatí. Buď chci kvalitu a značku, za což si zaplatím čtyři tisíce za pořádný player nebo chci něco levného a koupím si raději dobře vybavený noname.