Nejsem fanouškem nakupování elektroniky či sportovního vybavení v supermarketu. Dlouhou dobu jsem byl vyloženým odpůrcem. Když jsem narazil na tuto lampu, která jakoby z oka vypadla námi testovanému Lamaxu, zaujala mě i cenou. Pak jsem ji objevil ve výprodeji za 50 % původní ceny, neodolal a 399 Kč (včetně desátek pro Babiše) vytáhl z peněženky bez okolků.
11 komentářů
Re: Recenze Sony DSC-HX400V – vychutnejte 50násobný optický zoom
Při tom, jak skvěle funguje mikrofon při nahrávání videí, mě poněkud překvapilo, že neexistuje možnost nahrávat zvukové poznámky k fotkám, běžná i u mnohem levnějších kompaktů.
Re: Recenze Sony DSC-HX400V – vychutnejte 50násobný optický zoom
Vadí mi, že usnutý foťák nelze probouzet tlačítkem spouště.
Funkce DISP
Nechápu logiku, s jakou je navrženo 5 různých režimů displeje při fotografování. U jiných foťáků to chápu: například si fotograf může zvolit, zda chce na displeji vidět hlavně samotný záběr, nebo zda tam chce mít spoustu dalších parametrů a nástrojů. Popřípadě bych chápal, kdyby tyto funkce byly nějak logicky seskupovány podle toho, které z nich uživatel pravděpodobně nebude využívat současně. Ale jak například výrobce přišel na to, že když mě zajímá vodováha, nebude mě v tu chvíli zajímat GPS signál, a naopak? A přepínání mezi 5 režimy displeje je také neprakticky těžkopádné: ovládá se pouze jedním tlačítkem, takže zatímco k přepnutí z vodováhy na ukazatel GPS signálu stačí jeden stisk, k přepnutí zpět na vodováhu je třeba hned 4 stisků po sobě (protože „couvat“ v tomto pořadí nejspíš nelze). Navíc se horní řádka symbolů zobrazí až zhruba tři sekundy po zvolení režimu (předtím se tam zobrazí jen nějaké slovo charakterizující podmínky, třeba „Krajina“ nebo „Slabé osvětlení“), takže při rychlém procházení těch pěti režimů člověk ani nevidí, co který režim nabízí.
Re: Recenze Sony DSC-HX400V – vychutnejte 50násobný optický zoom
Další specialita, možná typická pro Sony: orientace foťáku se do EXIF ukládá jako GPSTrack (tedy jako směr pohybu), nikoliv správně jako GPSImgDirection. Takže jakmile pro další zpracování či využití fotky užíváte projekt či nástroj, který předpokládá dodržování standardů EXIF, tyto zavádějící údaje tam nadělají paseku, resp. nejsou využitelné. A třeba v IrfanView se mi tento údaj v EXIF parametrech nezobrazuje vůbec.
Re: Recenze Sony DSC-HX400V – vychutnejte 50násobný zoom
Fotánek jsem po přečtení Romanovy jao vždy podrobné a vyčerpávající recenze, za níž nelze jinak než poděkovat(opětně!), zakoupil.
První z připravovaných videorecenzí jsem zveřejnil na Tubě zde:
https://youtu.be/nT90sQhpP0I
Další už se stříhá, ale bude v něm nepoměrně více šmiků a víceokýnkovostí, bo zároveň srovnávám bakeliťáčka s kamerkou Sony NX70E a JVC-PX100E.
S fotoaparátem fotím a vídeuju už tři týdny. Podle mého názoru jde o slušný výrobeki vzhledem k poměru cena/výkon.
Můj kus nemá „vrklavé“ kolečko režimů, takže se nepřetáčí, když o něj zcela logicky drkotám při spouštění nahrávání vídeíčka, za to jsem natrefil na kus, který má jednoznačně „podtaženu“ T chromatičnosti při automat. vyvážení bílé AWB. Není to moc příjemné, bo z obrazu leze tím pádem fialová (typická pro přístroje zn. Sony) a té se lze zbavovat barevnou úpravou ve střižnách zdlouhavým nastavováním filtrů (je při každé příležitosti trošku jiná, víc nebo méně).
V režimu denní světlo je už vše v pořádku.
Používání AWB má také další úskalí: fotánek má problém s rychlejším, plynulejším vyrovnáním T chromatičnosti při přechodu z jednoho prostředí do druhého. Při nutnosti vklouznout z venku do útulné hospůdky a pohotově cvaknout přátele, jak si zasedají ke stolu, to může být nepříjemné (nutno dorovnat úpravou v počítači), ale nikoliv nezvládnutelné; při nahrávání videa půjde o operaci složitější, při níž nutno vytvořit plynulý přechod pomocí volby klíčových snímků.
Pro foto zde chybí RAW formát, kt. např. Panasonicy v podobné cenové hladině mají (Panák FZ72 – 60x zoom, FZ200 – 25x zoom, oba skleněný a kovové tělo).
Výrazně slabým bodem je… baterie, nejspíše záměrně typově pro mobil, ačkoliv „normální“ akumulátor Sony by se do gripu fotánku pohodlně vešel. Použitá „mobilová“ baterie – aku má 1240mA/h, náhradní v rozumné cenové relaci dodává buď Avacom n. c-baterie, obě firmy ale ještě slabší, nějakých 1000 mA/h ((origoše stojí tisícikorunu, ufff). To je na vraždu, zvl. když fa Sony v rámci úspory nákladů na produkt nedodává s přístrojem nabíječku (Panasonic k výše uvedeným typům ano!).
Čili zásadně nutno dokoupit náhradní aku, podle mých zkušeností raději dva!!!
(origoše stojí tisícikorunu, ufff).
Přehazování režimů displaye, viz pozn. v komentářích níže, je asi také nešikovné. Moc jsem s ním nepracoval, ale je nabíledni, že občas chceme mít „čistý“ display bez infa a možnost rychle přehodit zpět.
Co se týče displaye, opět Panasonic zabodoval, když udělal display otočitelný dovnitř. Když používám koukáček, což já dělám prakticky stále, tak tváří a zejména mými vosusy brousím u tohoto fotánku display, takže ochranná fólie se stává nutností. Při tom u mého Alfíka 57, kt. nebyl se setovým objektivem zase o tolik dražší, je display otočný a zaklopitelný ukazovací stranou dovnitř k tělu foťáku.
Display také není otočitelný na stranu od fotánku ven nebo nahoru, aby člověk mohl natáčet či fotit sama sebe, např. pro účely vlogování, ale to lze rychle nahradit spísknutím s mobilem či tabletem přes fifinku (promiňte: WiFi).
Vzhledem ke gigantické konkurenci na trhu bych si na takové maličkosti asi dával velký pozor – konkurence holt nespí.
Co je zde další, mírně slabší bod, je snímání zvuku pro video. Opět: konkurence nespí a inzeruje príma-ultra-super zvuk u zmiňovaných typů.
Mikráčky jsou umístěny nahoře a logicky špatně snímají vzdálenější zdroje zvuku ve směru objektivu. Což by se dalo nahradit exter. mikráčkem, ovšem fa Sony nám znovu dává najevo, že kupujeme přístroj nižší cenové kategorie, takže vstup pro ext. mikráček chybí. Externí mikrofon je připojitelný jedině přes Sony Enteligentní botopatičku. Kvalitní mikrofonek Sony existuje, má dokonce kromě „enteligentní botopaty“ také jackový výstup a v balení je kláblelizace vhodná pro připojení k DSLR či kamče (zakupuji, takže udělám nějaké to testovací vídeíčko), ovšem připravte si peněženku, lépe naditou než poloprázdnou. Mikráček je to jinak parádní, má nastavitelný úhel snímání (pohyblivé elektretové vložky) od souběhu = 0º až po rozevření do úhlu 120º.
Na rozdíl od mikráčků Rode mají Sony mikrofony „uříznuté spodky“, to jest jakýsi „low cut“ a nesnímají tak bůmy a dunění, kt. lidské ucho přirozeně dorovná, ale mikráček často naopak zdůrazní. To je na samostatnou kapitolu.
Zkušenost s mikráčky Sony mám velmi dobrou a mohu doporučit.
Ale jsou zde silná pozitiva: u všech kusů vč. Romanova testovaného i vč. ukázek na Tubě jsou barvy excelentní, což jsem u ukázek výstupů ze zmiňovaných Panáků nezaznamenal (sklon k zabarvení do špinavě obilné barvy či suché trávy). Také stabilizátor je u tohoto fotánku naprosto excelentní! Skoro dosahuje úrovně Active Optical Steady Shotů u kamerek CX730 a návazných typů, jakž u nové AX33. Všechny mají „viklací“ objektiv pružně uložený v objímce.
Stabilizátor je zde vynikající jak při focení extrémně dlouhým ohniskem, tak při natáčení vídeíček (záběry z ruky za chůze jsou opravdu plavné jak kdyby šlo o kamerový pojezd).
Co také velmi oceňuji u přístrojů zn. Sony je prakticky přesná barevná shoda snímaných obrazů s obrazy na displayi i v koukáčku.
(případné chibyčky a peřklepíky prosím promiňte)