Xavian Joy versus Wharfedale Diamond 225: Drzé srovnání

Není to klasická recenze, ale takové dosti drzé srovnání. Vychvalovaných česko-italských Xavian Joy a čínsko-britských Wharfedale Diamond. Rozdíl v ceně je přitom více, než dvojnásobný. A není to odlišnost jediná. Ale co ten hlavní rozdíl? Totiž zvuk?

Xavian Joy

Drobnější bedýnky z masivního, lakovaného, dubového dřeva vyrobené v Česku. Konstrukce je velmi tuhá, zpracování je pečlivé a výsledek je jednoduše nádherný. Přední bass-reflex je tolerantní k umístění v prostoru. Krycí mřížka je magnetická (magnety jsou schovány uvnitř), takže po sejmutí mřížky nejsou patrné žádné úchyty. Joy jsou osazeny na zakázku vyrobenými měniči (v Itálii), hedvábnou kalotu doplňuje papírový středobas.

Wharfedale Diamond 225

Masivnější bedny, jejichž design působí poněkud pouťově. Respektive veze se na vlně moderny, lesku a kovu. Kovové rámečky navíc nepřekryje mřížka. Konstrukce působí bytelným dojmem a zpracování není vzhledem k ceně nijak odbyté. Bass-reflex ústí směrem dolů, do promyšlené mezery. Pod tuto mezeru lze ještě navíc osadit gumové nožičky, ale nutné to není (pro odhmotnění beden je to ale lepší). Poměrně hluboko usazený výškový hedvábný měnič nijak nevybočuje z toho, na co jsme zvyklí. Středobasový měnič je ze tkaného kevlaru.

Proč a jak probíhal test

Prostě jsme reprobedny postavili vedle sebe a poslouchali. Obě sestavy byly dlouhodobě rozehrány. Wharfedaly posloucháme už od dob řady Diamond 9 a málokdy zklamaly. Xavian Joy jsou pak natolik všude vychvalované, že již nebylo možné je déle ignorovat.

Jako zdroj zvuku posloužil zejména počítač s velmi kvalitním externím DAC převodníkem. Signál pak putoval do zesilovače Pioneer A-30. Chvíli posloužil i multifunkční MARANTZ M-CR611. Mnozí namítnou, že použitý zesilovač Pioneer je pro Xavian příliš levný. Ony ale bedny mají být aspoň „dvakrát dražší než zesilovač“. A pak, Pioneer A-30 (recenze) je výborný zesilovač, ne že bychom mu totiž nedali přednost například před o třídu dražším Marantzem PM6006. Prostě, test probíhal na velmi živě a dravě hrajícím Pioneeru, který se nám líbí. 

Nejprve Joy v prostoru

Jako první jsem nasadil Joy do velkého prostoru, kde nahradily staré Wharfedale Diamond 9.2. Čekalo mne obrovské překvapení, kdy tak malé bedýnky velké Wharfy přehrály. Nečekaně konkrétní a působivé spodní pásmo (dobře, tak spíše pásmo nižších středů). Ale prostě poslouchalo se to dobře a to i ve velkém prostoru. Docela jasný bod pro Xavian Joy. Ale přece jenom, Diamond řady 9 jsou už hodně letité bedny…

První přímé srovnání

Nelze pominout vzhled a zpracování. Joy jsou prostě nádherné, tuhé, těžké, avšak docela drobné bedýnky. Kdežto Diamond 225 působí tak trochu jako bedny ze stánku. Ale to jsme se již přesunuli do menšího, dřevem solidně vytlumené místnosti v podkroví.

Oba páry soupeřů jsou připojeny k jednomu zesilovači, který umožňuje jak jejich paralelní provoz, tak rychlé přepínání. Rozdílná citlivost bohužel způsobuje, že sestavy hrají „různě hlasitě“ a je nutné to vždy korigovat. Diamondy mají citlivost vyšší, takže jim stačí méně výkonu zesilovače (hrají hlasitěji).

A nyní to nastalo. Joy dokázaly v nízkém zvukovém pásmu velkým Diamondům docela dobře konkurovat. Rozdíl v „síle“ je zde jen velmi malý. Hlavní obava padla. Jenže první dojem dále byl takový, že Diamondy hrají otevřeněji, se širší scénou. Prostě lépe! Po důkladnějším poslechu bylo patrné, že za to mohou nejspíše výraznější výšky, než mají Joy. Rozdíl v pásmu středním jsem pak hledal docela obtížně (a to jsou jím Xaviany proslavené).

Po delším poslechu se myšlenky utříbily: Joy hrají uhlazeněji, s mírně menším prostorem. Výšky jsou hladké, hebké. Hloubky dostatečně ohraničené i důrazné. Malinko více ohraničené, než u Diamondů. Ale nepatrně. Diamondy zase mají o kousek více hloubek, které zvládnou lépe i při větší hlasitosti. Rozdíly ale jinak byly minimální i u nízké poslechové hladiny. Naopak Diamondy hrají otevřeněji, rozjasněně, mají výraznější výšky.

Oba páry beden působily zvukově jako velmi vyrovnaní soupeři. Diamondy hrají otevřeně, mírně jasněji, důrazněji na výškách. Je radost je poslouchat a to zejména s živými hudebními žánry. Ale mohou po čase mírně unavit (hodina až dvě poslechu mohou být dost, ale je to velmi subjektivní). Kdežto Joy působí o malinko méně živě, což je dáno zejména velmi kultivovaným středním a vysokým pásmem. Rozhodně je bude možné poslouchat delší dobu bez únavy a nutnosti se tolik soustředit. Ale zase hrozí trochu nuda, zvláště když se chcete nabudit kratším poslechem. 

Money talks

Jenže, máme tu ten obrovský cenový rozdíl. Při faktu, že oba výrobky hrají skvěle.

Wharfedale Diamond 225 si zaslouží uznání za to, že při ceně začínající někde na 8 tisíci korunách, dokážou zcela bez ostychu konkurovat několikrát dražšímu výrobku. Bedny hrají dobře skoro se vším a skoro v každém prostoru. Pokud nechcete investovat mnoho, máte rádi elektronickou hudbu, rock, metal a podobné žánry, nebo máte rádi důraznější podání i třeba vokální hudby, kupte si je (třeba v Anglii, dle našeho návodu), brzy už nebudou. Model 225 je nyní nahrazován modelem Diamond 11.2, který dle recenzí posunuje laťku opět výše (a dost možná směrem ke kultivovanosti), ale za vyšší cenu.

Xavian Joy nehrají lépe, jen jinak. Mají kultivovanější projev ve středním a vyšším pásmu. Ne o mnoho, ale méně tak unaví posluchače. Ale současně: Prezentace je o mikrometr méně živá a prostor je o mikrometr méně otevřený. Jistě sedne o kousek lépe umírněnějším hudebním žánrům, ale nebojí se ničeho. Roli pak může hrát i to, že jde o kompaktní soustavy, které nezaberou místo a lze je pověsit i na zeď. A jejich zpracování je luxusní, poctivé a evropské.

Stojí však Xavian Joy za 20 tisíc korun? Zde budu drzý a řeknu, že nestojí. Takové prostředky bych za ně nevynaložil. Dají se občas sehnat z druhé či třetí ruky za cca 12 tisíc. A zde již, drze a sám za sebe říkám, že bych si je za tu cenu koupil a byl bych spokojený.

Update po pár letech

Joy jsou méně citlivé a nejen proto náročné bedny na zesilovač. A-30 je dobrý, zábavný, ale slabší. Nahradil jsem ho po čase za Yamaha A-S501 a ten ke Xavianům sedl perfektně. I díky lehce větší ostrosti Yamahy je výsledný zvuk velmi vyvážený. Ano, takhle je to skvělé pro častý a náročnější poslech v klidu pracovny. Wharfedale 225 mám nakonec připojené k Marantz M-CR611 a tam je to také v pořádku. Do obýváku k televizi pohodička.