Fitness trackery už dávno nejsou drahou hračkou pro geeky. Během několika let je do svého portfolia zařadil skoro každý větší výrobce elektroniky a ceny některých spadly na střední stokoruny.
Průkopníkem v této oblasti byl Fitbit. Ten začal nejprve jako malý tracker za opasek v roce 2008. V roce 2013 se s modelem Fitbit Flex (recenze Fitbit Flex zde) přesunul z kapes a opasků na zápěstí a definoval tak celý obor.
Inspirovaní úspěchem Fitbitu ani další výrobci neváhali. Svůj pásek postupně představil i Microsoft, Nike, nepovedl se LG (LG Lifeband Touch) a korunu všemu nasadilo čínské Xiaomi, když na trh uvedlo pásek MiBand, který se u nás dal koupit okolo 800,- Kč, což je o polovinu méně, než stojí Fitbit Flex.
Fanatici do přesnosti mohou – někdy vcelku oprávněně – kritizovat přesnost náramků nošených na ruce. Softwarové algoritmy nikdy nedovedou přesně změřit, kolik kroků uděláte. Na to se zaměřila i studie publikovaná na webu Journal of the American Medical Association, která drobné odchylky našla u většiny testovaných náramků, jako Fitbit Flex, Jawbone UP24, Nike Fuelband nebo krokoměru za pas Digi-Walker SW-200.
Přestože jsou tedy fitness náramky do jisté míry nepřesné, pro mnoho lidí mohou sloužit jako skvělá motivace pro větší pohyb. Náramky navíc umí i další věci, jako třeba vibrační budík, který vzbudí pouze majitele, nebo u OS Android mohou sloužit jako tzv. bezpečné zařízení u funkce Smart Lock.
A co vy? Už se taky měříte?