Každý, kdo vlastní televizor, musí podle našich zákonů platit koncesionářské poplatky. Jsem jím i já, jsem koncesionářem. Podle chování České televize ale usuzuji, že ze mne mají snahu udělat hlupáka. Jistě nejsem sám.
Koncesionářský poplatek činí (i s rozhlasovným) 2160 korun ročně za domácnost. To se mi zdá opravdu dost. ČT to na svém webu přepočítává na eura a srovnává se zahraničím. To je samozřejmě chyba toho nejhloupějšího ražení. Dostáváme snad u nás výplaty v eurech a srovnatelné se západní Evropou?
Ale budiž. Jednou je to zákon. O to horší je ovšem chování ČT jako příjemce mých peněz ke mně jako zákazníkovi…
iVysílání jsem tu už chválil i kritizoval. V kritice ale musím pokračovat.
Dnes se nad Českem proháněly bouřky a naneštěstí rušily příjem digitálního signálu natolik, že se vysílání nedalo sledovat. Chtěl jsem se odreagovat u triptychu s Miroslavem Donutilem a tak jsem si řekl, že zkusím sledovat televizi přes internet.
Ani mě nepřekvapila stupidní hláška, že tento pořad nemůže být vysílán online a že jako další přijde na řadu až pořad Na stopě.
Ať už je důvod toho, že pořad vyprodukovaný Českou televizí nemohou vysílat online jakýkoli, rozhodně mě vůbec nezajímá. Platím, chci určitou úroveň služeb. Raději ani nemyslet na to, že pořad není vysílán možná jen pro to, aby mohl být prodáván na jakémsi pochybném portálu Videopůjčovna ČT.
V poslední době se naštěstí v Senátu projednává možnost zrušení koncesionářských poplatků. Ty peníze od nás sice stejně nějak získají, ale každopádně jde o chvályhodnou snahu. Už aby to bylo!