Panasonic DMR-EX78EP: letošní špička mezi rekordéry?

První česká recenze: Panasonic má stran jejich HDD rekordérů dobré renomé a tak je v uvedení každého nového modelu velký kus napjatého očekávání, zda to bude ten nejlepší rekordér roku. Je tomu skoro přesně rok, co jsme v redakci měli úspěšného předchůdce, model EX77. Co za ten rok vývojáři vymysleli, aby posunuli laťku zas o kus výš?

Facelift

Hned na začátku musíme schladit přehnaná očekávání. Nový Panasonic DMR-EX78 je velice, ale velice podobný loňskému modelu a těch inovací není zase tolik. Na zásadní technologickou “revoluci“ si budeme zřejmě muset počkat až s nástupem stolních Blu ray rekordérů. Ty Panasonic sice už delší dobu vesele prodává v Japonsku, ale my si na našem starém kontinentě budeme muset ještě počkat.

Nedávno testovaný přehrávač DVD-S54 stejné značky jsme po právu kritizovali za to, že nepřináší oproti loňskému modelu prakticky žádnou výraznější změnu. Při prvním pohledu na nový rekordér by se chtělo říci, že to bude podobné. Nebudeme ale předbíhat. Opravdu minimálních změn doznal design přístroje. Zachovány zůstaly strohé, technokraticky hranaté tvary, také prolis ve tvaru L, který chrání mechaniku, i extrémně povedený VFD displej s výbornou čitelností (ten při nastavování režimu záznamu hned ukáže, kolik se v něm na disk vejde hodin záznamu, což je výborné). Tlačítka pro zapnutí a pro vysunutí mechaniky zaujala novou pozici v rozích horní lišty. To nejdůležitější se však změnilo pod konektorovou lištou, chránící před zraky uživatele firewire, analogové konektory a párek dalších funkčních tlačítek (jedno z nich je tlačítko PLAY, které by si dle našeho soudu zasloužilo svoje místo na dostupnějším místě). Panasonic konečně nahradil svůj oblíbený slot na SD karty mnohem účelnějším USB rozhraním (nutno dodat, že tak přes nespočetnou řadu kritiky učinil z hlavních hráčů mezi rekordéry jako poslední. U vyšší verze DMR-EX87 zůstal zachován také SD slot).

To jsou všechny viditelné změny. Dálkový ovladač je totožný, což opět není na škodu. Díky přehršli popisů funkcí tlačítek připomíná spíše novinový sloupek, než ovladač, ale po ergonomické i funkční stránce je dobře promyšlený. Důležitá tlačítka jsou velká a odlišená, takže ovládání rekordéru je hračka.

Zadní panel nedoznal oproti modelu EX78 naprosto žádné změny. Zůstal i relativně tichý ventilátor ve vnější “kleci“ a pochopitelně HDMI s 1080p a podporou VieraLinku. Další fyzickou změnu tedy odhalíme až po odkrytování, když zjistíme, že si základní model polepšil ve velikosti disku, která teď činí 250GB. Měření spotřeby ukázalo, že vylepšení doznalo také hospodaření s energií. 24W v plném provozu a 13W ve “falešnému“ Stand-By (režim, kdy je rekordér uspán jen částečně a je schopen startovat do pohotovostního stavu během 1s.). V klasickém Stand-By je odběr již neměřitelný. Zato k změření času náběhu z tohoto režimu by vám vzhledem k 38 sekundám stačily i kostelní hodiny. Zde k vylepšení nedošlo.

U předchozího modelu jsme měli drobné výhrady ke kultivovanosti čtecí mechaniky. Také zde Panasonic zapracoval a mechanika, tradičně podporující všechny existující formáty DVD a CD médií, je zase o stupínek umravněnější, ale výrobce si stále ponechal nějaký ten prostor k dalšímu zlepšení…asi pro příští model:) Celkově lze sice sluchem chod rekordéru rozpoznat, ale přístroj nevydává žádné výrazné zvuky nad rámec “slušného vychování“. Opět jsme se ale nedočkali funkce přechodu HDD do režimu spánku. Toto kritizujeme u každého rekordéru a ani dnes neuděláme výjimku. Stejně tak si neodpustíme obecnou kritiku výrobců k jejich strachu a neochotě konečně použít ve stolních přístrojích stále dostupnější 2,5’’ disky z notebooků, které by ještě srazily spotřebu a hladinu hluku. Obrazové ani zvukové výkony rekordéru netřeba komentovat. Tradičně jsou již výborné, zvláště přes HDMI. Přes klasický SCART je obraz méně ostrý a mdlejší, ale nijak nevybočuje z toho, na co jsme u renomovaných výrobců zvyklí.

Vše tu už bylo

Panasonic se rozhodl zbytečně neměnit úspěšný koncept ovládání, funkcí a prostředí loňského modelu, a proto odlišnosti se hledají jen velice obtížně. Před rokem jsme si u EX77 povzdechli, že přístrojů s combo tunerem je po málu. Rok se s rokem sešel a situace se diametrálně změnila. Pokud nemá přístroj kromě analogového, také digitální DVB-T tuner, najde svoje místo spíše v regálech s levným výprodejem (pravdou ale je, že Panasonic inovoval i svou čistě analogovou a cenově dostupnější řadu EH). Oba tunery si ponechávají dobré přijímací vlastnosti a také již dříve vyzdvihovanou možnost kombinování analogových a digitálních programů v jednom seznamu kanálů. Nic jiného, než pochvalu, si nezaslouží také přehledné EPG na celý týden. Velké fonty, možnost přepínání typu zobrazení EPG nebo zvýraznění pořadů podle jejich typu. To vše napomáhá jeho pohodovému používání. Rychlé je také jeho načítání a obecně lze za svižnou označit celou instalovanou elektroniku, což je velké plus oproti tradičně lenivější konkurenci levnějších výrobců.

“Univerzální“ sériový port a JukeBox

Pojďme si přiblížit to nejpodstatnější, co vlastníci starších modelů rekordérů Panasonic postrádali, tedy přítomnost USB portu. Nečekali jsme zázraky, ale omezená použitelnost tohoto rozhraní nás docela zklamala. Na pevný disk lze přes USB překopírovat pouze hudba v souborech MP3 a obrázky JPEG. DivX lze z USB pouze přehrávat. Pokud si myslíte, že z HDD něco dostanete přes USB opět zpět na klíčenku, vyvede vás Panasonic z omylu. Nelze. Rozhraní prohlížeče a postup kopírování by zasloužilo trochu promyslet, zpřehlednit a zjednodušit. Zatím co u MP3 si lze označit, co chcete zkopírovat, u JPEG se rekordér na nic neptá a zkopíruje všechny JPEG soubory, co jich jen na flashdisku najde. V testovaném balení byl jako dárek také gigový flashdisk od Panasonicu, ale v oficiálních specifikacích se o něm nemluví, takže se může jednat jen o promo akci. I tak je to na zklamání z USB jen velmi malá náplast.

Větší radost nám Panasonic udělal se svým JukeBoxem. Na HDD si lze překopírovat libovolné množství fotografií a hlavně hudby v podobě MP3 nebo celé Audio-CD. Největším tahákem Panasonicu je přitom využití hudební databáze Gracenote, která identifikuje vložený hudební disk, přiřadí autora, album a pojmenuje správně názvy všech skladeb. Tato databáze obsahuje v základu údaje o 350 000 hudebních discích a je možné ji aktualizovat pomocí USB (tak aspoň na něco to USB je:)).

Velice strohé je prostředí samotného přehrávače hudby. Kromě základní informace o názvu a přehrávacím čase, neposkytuje žádné informace. Ty lze vyvolat až přes skryté menu.

Déjá vu

Nyní bychom se měli rozepsat o dalších funkcích, jako přehrávaní DivX, nahrávání a úpravě záznamu. Nicméně bylo by to zbytečné opakování již napsaného. Vše se zcela shoduje s předchozím modelem DMR-EX77 a tak, pokud lačníte po podrobnostech, odkážeme vás na naši recenzi. Jestli budou výrobci své nové modely “inovovat“ tímto způsobem, budou naše recenze čím dál kratší a kratší. Uspoří nám sice hodně času, ale my bychom vás raději informovali o neuvěřitelném pokroku, který zase novinky udělaly. Jen ve zkratce si řekněme, že podpora DivX a Xvid je výborná. Rekordér přehrál všechny testovací samply a poradil si také s DivX 6. Jiné formáty neumí. Titulky jsou použitelné, žel zůstaly beze změny, takže opět zbytečně vysoko v obraze a zbytečně malý font. Zcela chybí funkce přiblížení obrazu, lupa je pouze u fotografií.

Nahrávání lze nastavit dle libosti. Buď z EPG (jen DVB-T), ručně nebo pomocí kódu ShowView (jen analogové vysílání). Kromě čtyř kvalitativních režimů záznamu je opět k dispozici ještě mód FR s proměnlivým datovým tokem pro uzpůsobení nahrávky volnému místu na disku. Ze čtyř pevných režimů jsou dobře použitelné bez větší ztráty kvality první tři. Poslední dlouhohrající režim EP je opravdu jen pro nouzové použití. Pravda, na disk se pak vejde v tomto módu až 441 hodin záznamu, ale kdo by se chtěl takovou dobu pak koukat na rozostřený, rozpitý záznam s nízkým rozlišením? Možná za trest. Kladně hodnotíme možnost nahrávat skryté titulky a volbu zvukové stopy pro nahrávku. Střihové funkce jsou opět stejné. Stříhat lze s přesností na jedno políčko, nicméně záznam na sebe po vystřižení nenaváže zcela plynule a je patrné drobné zaseknutí obrazu.

Opakování, základ nudy

Model DMR-EX78 nás opět přesvědčil o tom, že Panasonic rekordéry dělat umí. Mezi hlavní klady jednoznačně patří rychlá elektronika, která nás nenutí často čekat, stabilní a relativně tichý chod a především kvalitní příjmové a záznamové schopnosti. První krůčky Panasonicu s integrací rozhraní USB do rekordérů nás ale moc nepřesvědčily a v zásadě se jedná jen o kosmetické vylepšení. Identifikace Audio-CD pomocí databáze Gracenote je krůčkem správným směrem. Malinko se nám zdá, že Panasonic přeceňuje svoji technologickou vyspělost oproti konkurenčním rekordérům, a tak poněkud s inovacemi u letošního modelu šetřil. Kupříkladu nové rekordéry LG řady RHT3XX si již konečně vystačí s pasivním chlazením, což považujeme za přínosnější.

Největší pozitivní změnou u Panasonicu tedy je navýšení základní kapacity pevného disku na 250GB. Panasonic DMR-EX78 stále patří k letošní špičce v oboru. Je to poctivý kus železa, ale abychom tady pěli oslavné ódy na nejlepší rekordér roku, muselo by těch vylepšení být podstatně více. Tak třeba napřesrok. Český návod pro Panasonic DMR-EX78 a EX88 najdete zde.