Co oči vidí, srdce bolí: Sony KDL 32S2530 versus Samsung 32R86BDX – část II.

V první části testu LCD televizorů Sony KDL 32S2530 a Samsung 32R86BDX jsme rozebrali vlastnosti a funkce typu konektorové výbavy, kvality zpracování, ergonomie dálkového ovládání, spotřeby a podobně. V této, závěrečné, části se podíváme na kvalitu obrazu, citlivost tunerů a možnosti nastavení a doladění různých parametrů. Bratrovražedný souboj pozná vítěze!

Proč vlastně bratrovražedný souboj? Protože loni začaly společnosti Sony a Samsung spolupracovat na vývoji LCD panelů jako uskupení S-LCD. Testované modely ale působí spíše jako nevlastní bratři, jelikož jsou značně rozdílné. Zřejmě tedy zatím nejde o tuto novou „společnou“ generaci, ale o starší produkci.

Citlivost tunerů a rychlost přepínání programů

Kromě přivedených externích zdrojů signálu jsme samozřejmě hodnotili i kvalitu zobrazení televizního vysílání. K tomu jsou u obou přístrojů připraveny dva tunery, jeden analogový a jeden digitální DVB-T. Důležitým parametrem je jejich citlivost a schopnost vyrovnat se s rušením.

Samsung má potíže s přirozeným podáním pleťových barev, ale díky možnostem doladění obrazu to lze vyřešit. Pořízené fotografie ale nepodávají reálný obraz skutečnosti

S digitálním signálem si poradily tunery obou televizorů totožně, i v místech s relativně špatným pokrytím byl obraz celistvý a nerozpadal se. Sony potom překonala Samsung v zápolení analogových tunerů – tam, kde Samsung produkoval mírně zrnitý obraz, Sony poskytnula téměř bezchybnou reprodukci. Bod, který získává navíc opět Sony, udělujeme za rychlejší přepínání programů v DVB-T režimu.

Na startovní čáře s prvními dojmy

Před samotným porovnáváním obrazu jsme za použití speciálního kalibračního DVD nastavili pokud možno stejný jas, podsvícení, kontrast, barevnost a ostrost obou panelů. Vnímání obrazu je často hodně subjektivní záležitostí, a proto jsme prováděli hodnocení ve dvou lidech. Výsledky jsou tedy průnikem obou názorů.

První dojem byl poněkud strohý – Samsung má výborné podání bíle barvy, Sony má lepší černou. Ale nakonec to není samozřejmě takto černobílé.

Který programový průvodce vám bude lépe vyhovovat? Vlevo Sony nebo vpravo Samsung?

Obraz při sledování TV vysílání

Při sledování televize poskytuje Sony mírně zastřený obraz, navíc jako by neuměla zobrazit bílou barvu k naší úplné spokojenosti. Vyniká to zejména v porovnání s vedle stojícím Samsungem. V balení Samsungu sice nenajdete „umělohmotného esesáčka zdarma“, ale bílá je opravdu bílá. Samsung má ovšem menší potíže s barevnými přechody na hranách tmavých a světlých ploch, kdežto Sony tímto zblízka pozorovatelným neduhem netrpí.

S kvalitně podanou bílou barvou souvisí i naše větší spokojenost se sledováním černobílého filmu na televizoru Samsung. Také teletext byl na tomto panelu výrazně lépe zobrazen.

Celkově se nám pro běžné sledování TV vysílání jednoznačně jeví lépe Samsung. Zastřenější obraz Sony je příjemný jen u „agresivních“ počítačově tvořených znělek a pozadí nebo kreslených filmů, u kterých už Samsung poskytuje přece jen trošku přepálený a zkrášlený obraz.

Zejména při sledování našich TV kanálů, které jen sporadicky produkují širokoúhlý obraz, jsou důležité režimy, které umí obraz různě ořezávat, zoomovat nebo natahovat. V tomto lehce vede Sony s režimy 4:3, 16:9, 14:9, zoom a smart zoom s vertikálním manuálním posunem obrazu. Samsung nabízí 4:3, 16:9, zoom a široký zoom. Ani jeden z modelů neumí relativně novou funkci, která roztáhne obraz více po stranách a ve středu jej téměř zachová.

Obraz pro filmové nadšence

Při sledování DVD nebo HD filmů lze využít menšího reálného kontrastu Sony, jelikož tím získáváme obraz blízký zážitku ze sledování filmového plátna. Samsung jakoby si zde vymýšlel více, než je zdrávo a ztrácí body v zobrazení pleťové barvy, která je nepřirozená (až do červena zabarvená). Obraz je také celkově méně ostrý, než u Sony. Skoro bychom se v tomto režimu přiklonili k Sony, ale vzhledem k tomu, že Samsung má tak obrovské možnosti nastavení, bylo snadné obraz doladit tak, že jsme až na problematickou pleťovou barvu, neměli námitek. Přitom u Sony slabší kontrast a podání bíle barvy laděním nezachráníme.

Další obrazové nuance

Z kvalit zobrazení už nám zbývá zmínit jen rovnoměrnost podsvícení panelů, rychlost a pozorovací úhly – ty samozřejmě jsou u LCD trošku problém obecně. U obou televizorů dochází ze strany k blednutí obrazu a tím pádem ke ztrátě věrnosti barev, ale v rámci srovnání s jinými panely jsou na tom oba testované modely dobře. Rovnoměrnost podsvícení je potom u obou panelů dobrá a žádných neduhů si nepovšimnete, Sony má podle našeho pozorování ale přece jen mírně navrch. Také rychlost panelů, u obou totožně udávána jako 8 ms (grey to grey), nezpůsobovala žádné patrné problémy, což dokazuje bezproblémové sledování hokejového zápasu.

S ovládacím menu Sony (vlevo) se nám pracovalo snáze a rychleji. Menu Samsungu je méně intuitivní, ale nabízí malinko více voleb

Jak to hraje?

Od obrazu se nyní posuneme ke zvuku, byť by se mohlo zdát, že to je až vedlejší záležitost. Nenechte se ale mýlit, ostré sykavky potěší jen některé důchodce, kteří mají potíže se sluchem… A jak že na tom jsou testované produkty? Samsung působí zprvu značně nevyrovnaně – zahuhlané basy a ostré výšky. Naštěstí to zachraňuje přítomný ekvalizér, kterým jsme docílili použitelného zvukového projevu. U Sony jsme nemuseli nic ladit, zvuk byl příjemný a přirozený už „z výroby“.

Těžká volba?

Jak nakonec rozseknout tento duel? Nic lehkého to není (a kolega dobře věděl, kdy odjet na dovolenou a nechat mi tu těžší část:-). Nejprve řekněme, že pokud by nebyly televizory postaveny vedle sebe a měli bychom doma jen jeden model, byli bychom s obrazem spokojeni. Nebáli bychom se ani jednu TV zakoupit a vesele používat.
Ale výrobky jsme měli vedle sebe a tak vyplynuly na hladinu i ne vždy příjemné vlastnosti a rozdíly.

Samsung 32R86BDX nakonec hodnotíme po obrazové stránce jako vítěze. Má živé barvy, umí zářivou bílou, ve většině režimů se nám líbil obraz více. Menší potíže s barevnými přechody, nebo nutnost delšího nastavování pro dosažení použitelných pleťových barev jsou sice mínusy, ale oproti zmíněným kladům ne tak podstatné.

Na druhou stranu, Samsung je vybaven horším dálkovým ovládáním, méně přehledným a intuitivním menu (i když s obrovským množstvím voleb), mírně horším zvukovým podáním a méně citlivým analogovým tunerem.

Sony KDL 32S2530 na nás zapůsobila obrazově velice umírněně a usedle, což se projevovalo občasným pocitem barevné zastřenosti celého obrazu. To sice nahrávalo přirozenému zobrazení pleťových barev a občas i lepší černé barvy (kterou nezesvětlovala zářivá bílá), ale celkově nás to v nadšení neuvrhlo. Na rozdíl od Samsungu zde totiž horší podání bíle jen težko doženete nastavením dostupných parametrů, kdežto u Samsungu lze velký kontrast samozřejmě snížit. Plusem zůstává ostrý obraz v režimu přehrávání filmů přes HDMI a bezproblémové barevné přechody.

Po stránce ergonomie vítězí na oplátku Sony nad Samsungem, protože má jednoduché a funkční dálkové ovládání, přehledné a intuitivní menu, přirozený zvukový projev, citlivější tuner a například i více režimů pro zobrazení různých poměrů stran a zoomů.

Plusy a mínusy

Související články

Co oči vidí, srdce bolí: Sony KDL 32S2530 versus Samsung 32R86BDX – část I.

Za zapůjčení LCD TV Samsung LE32R86BD a Sony KDL 32S2530 děkujeme www.lcdtelevize.biz