Čtvrtek , 21. 11. 2024

Albert

Polibek od dánského Kiss DP-600 – éra HD videa začala

02. 02. 2007

Nejedná se o polibek vnadné severské dívky, nýbrž černočerné krásky s již méně poetickým jménem Kiss DP-600. Uvnitř strohého zevnějšku však bije temperamentní srdce v taktu nové éry HD videa, WiFi nevázanosti a multimediální všestrannosti. Stojí takový polibek vůbec za to, nebo se jedná spíše o obyčejnou štípanou pusu? Při prvním pohledu na nadstandardně přerostlou kartonovou krabici začne člověk přemítat, co všechno ho musí čekat uvnitř. A možná bude i trochu zklamán, když zjistí, že značnou část vnitřního prostoru zabírá samotný přehrávač.

Kromě obligátního příslušenství, jako je dálkový ovladač s bateriemi, samostatná napájecí šňůra, propojovací AV kabely SCART a cinch pro video/audio (ještě pozlacený YUV kabel), nalezneme i dvě CD a jedno DVD s filmem No Smoking (ve vysokém rozlišení), který přidává jako bonus český dovozce Acomp. Na CD najdeme především utilitu Kiss PC-Link 1.2 a software pro vytváření videa ve formátu Nero Digital Nero Recode 2 SE. To je vše. Za dosti trestuhodnou považuji absenci HDMI kabelu, který přidávají i výrobci mnohonásobně levnějších přehrávačů osazených tímto digitálním rozhraním. Koneckonců jedině přes HDMI (případně YUV) propojení je možné do displeje dostat vysoké rozlišení, kvůli kterému si tento přístroj většina lidí kupuje.

Aby černá byla černá

O designu všech Kissů se už vedlo tolik polemik a sporů, že nemá cenu ho dále rozebírat. Buď se vám decentní černý case s čistými liniemi vyloženě líbí a blahořečíte ho, nebo ho považujete za cosi přežitého, jakousi nevzhlednou rakev bez nápadu. Já se přikláním k první sortě lidí. Minimalistický design oproštěný od módních cingrlátek bude i po letech vypadat moderně. Kiss nás navíc tentokrát ušetřil jakýchkoliv oslnivě zářících stavových diod (vystačí si s jednou takřka neviditelnou), které by celkový dojem kazily.

Mechanika DVD je uprostřed a vyjíždí celý, několik centimetrů vysoký „špalek“ se šuplíkem. Při jejím výsunu bych však v této cenové kategorii očekával plynulejší a hladší chod, který dává u HiFi produktů pocit fortelně odvedené práce při výrobě. Tenká stříbrná linka lemující celý přístroj obsahuje základní ovládací tlačítka, jejichž stisk opět nepůsobí příliš přesvědčivě, a stříbrné jsou i nožičky zabíhající až do bočnic přístroje.

Taktéž klasický dálkový ovladač nezůstává ve strohosti pozadu a nenajdete na něm žádná zbytečná tlačítka navíc. Zde však platí, že méně může být více, a po chvilce zvykání se s ním výborně zachází. Jedničku s hvězdičkou si zaslouží ovladač za svou až neuvěřitelnou citlivost, která mě chvíli vedla k podezření, zda není jeho signál přenášen rádiově. Ovladač totiž funguje i pod úhlem 180 °, a to není třeba ani mířit přímo na přehrávač.

Bez spojení není koukání

Nechme design konečně ve zpětném zrcátku a podívejme se na něco mnohem důležitějšího, alespoň z toho fyzického hlediska. Tou důležitější věcí je přirozeně konektorová vybavenost a možnosti propojení. Kromě obligátních konektorů SCART, S-video, YUV, optiky čí 5.1 analogového výstupu, nás bude mnohem více zajímat konektor HDMI, RJ-45 pro 10/100 síť a dva USB 2.0 (jeden vpředu zakrytý dost nešikovnou lištou).

Vzadu vykukují jak ďáblíkovi růžky také dvě WiFi anténky. Ty jsou bohužel připevněny napevno (jdou schovat sklopením), ale dá se předpokládat, že WiFi síť se nachází ve stejném pokoji a jejich výkon by tedy měl stačit. Všechny analogové konektory jsou navíc pozlacené, takže HiFisti si přijdou na své.

Připrav se, hrajem!

Při prvním spuštění přehrávač nabídne krátkého průvodce základních nastavení, jako volby jazyka (čeština bohužel chybí a zatím není ani na obzoru), poměru stran, zvuku atd. Nastavuje se i obrazový výstup a zde musí horlivější uživatelé, kteří hned propojili přístroj přes HDMI, počítat s tím, že při prvním spuštění není HDMI aktivní a musí se teprve zapnout (naštěstí je obrazový výstup možno měnit přímo tlačítkem na přístroji). Všechny volby nastavení se také současně zobrazují i na výborném bodovém displeji předního panelu. Připojovat tento přehrávač ke klasické televizi by se rovnalo onomu okřídlenému „házení perel sviním“, a proto jsem jako referenční televizor zvolil LCD TV Amoi 37″. Tu jsem nevybral náhodně, ale proto, že již má fyzické rozlišení zobrazovače 1920 x 1080 a dokáže tak reprodukovat plný HD signál bez přepočítávání obrazu. HDMI výstup lze nastavit na toto rozlišení dokonce progresivně, což není zcela obvyklé. Kvalita obrazu přes digitální výstup je nekompromisní a naprosto nesrovnatelná s jinak dobrým analogovým SCARTem. Vykreslení je mnohem jasnější, detailnější a ostřejší. Detaily, které v analogovém obraze zanikají, jsou výborně čitelné, a to mluvím o přehrávání klasického DVD formátu. Zde je možné najít chyby spíše na straně obrazové kvality některých disků než přehrávače. Přílišné rozdíly mezi nastaveným rozlišením 720p a 1080i/p již však nejsou pozorovatelné. Ještě zajímavější je samozřejmě přehrávání HD videa, ale o tom později. Stejně tak digitální zvukový výstup přes HDMI je dynamický a vyvážený. Nikterak za ním nezaostává ani analogový 5.1 výstup. Integrovaný je pouze dekodér Dolby Digital, takže zvuk v DTS lze „poslat“ pouze přes optiku nebo koaxiální výstup do externího dekodéru.

Je to hukot

Nejdříve v rychlosti probereme standardní přehrávací režimy, notoricky známé ze všech tuctových přehrávačů. Mechanika si poradí se všemi druhy médií, ať už pálených nebo originálních (kromě DVD-RAM). Spolehlivě četla i více poničené disky. U takto progresivního přístroje bych si dokázal představit trošku rychlejší inicializaci načtených DVD-Video disků, ale nějaká ta sekunda navíc nehraje podstatnou roli. Mechanika je při čtení DVD disků takřka neslyšitelná, zato po vložení klasického CD se začne projevovat dosti hlasitě. Disk je roztočen do vysokých obrátek, které si tvrdošíjně drží po celou dobu přehrávání. Vydává při tom zvuk podobný výkonnému ventilátoru. Zde je však potřeba zmínit fakt, že všechny testy probíhaly s betaverzí firmware ve verzi 3.0.26, a dá se předpokládat, že tento neduh bude softwarově odstraněn v některé z dalších verzí.

K TÉMATU  Společnost Huawei upřednostnila AI před výrobou nejprodávanějšího telefonu

Klasické formáty na ústupu

Nemá asi smysl zmiňovat, že přehrávač, vybavený silným mediálním čipem Sigma Designs EM8620L, zvládá s přehledem formáty jako obrázky JPEG a zvukové soubory MP3, WMA, Ogg Vorbis. Nezbytností je též přehrávání všech běžných DivX, Xvid (Packet Bitstream, OPEL, vše v pořádku, nesetkal jsem se s filmem, který by mi nefungoval), i když klasický DivX je, troufám si říci, již poněkud na ústupu. Zajímavá je tedy i podpora relativně nového formátu Nero Digital.

Titulky musí mít stejný název jako videosoubor a mohou být v jednom z tradičních formátů jako SRT, SUB, TXT a SSA. Přístroj přitom zvládá snad všechny myslitelné znakové sady včetně ISO 8859-2 a win1250, takže čeština je za všech okolností stoprocentní. Titulky jsou dostatečně velké, s dobře čitelným fontem a tmavým podbarvením. Díky tomu se neztrácí ani ve světlých scénách.

HD video zatím v nesmělé ofenzivě

Kdybychom žili někde na vesnici v Japonsku, zřejmě bychom HD videosignál brali asi tak samozřejmě jako splachovací toaletu. Žijeme však v poněkud zastydlejší Evropě, za kterou navíc ještě zatím pokulháváme, a tak je pro nás obraz ve vysokém rozlišení stále něčím fascinujícím. Bohužel také značně nedostupným, protože nabídka titulů v HD je prozatím dost tristní. Než si něco pořádného v HD seženeme, bude muset stačit přibalený amatérský film No Smoking, o jehož kvalitě se zde nebudu zmiňovat, protože (naštěstí) není předmětem recenze. K dispozici mám ještě tentokrát již profesionálně vyrobený originál s filmem Choking Hazard ve WMV, kde je hned v úvodní lesní scéně s Dádou Patrasovou jasně viditelná výhoda vysokého rozlišení. Každý spadený lístek, každá větvička jsou ostře a detailně vykresleny a Dáda stále nemá viditelné vrásky v obličeji ani v 1280 x 720! Zbytek filmu však už obrazově upadá, a pro ten správný vizuální zážitek bylo tedy nutné začít stahovat z internetu propagační HD trailery. Navíc lisovaný originál Kissu s aktuálním firmware příliš nesedl a občas vykazoval drobné „sekání“ obrazu. Snažil jsem se zajistit všechny dostupné formáty videa, a to v obou variantách, tedy 720 i plný 1080. Jejich základní výčet a výsledek testu můžete vidět v následující tabulce. Při reprodukci trailerů z vypalovaných DVD se Kiss chová tiše, rychle a kultivovaně. Reakce na povely jsou okamžité a video neseká. Z testovaných formátů si neporadil s QuickTime, se kterým vůbec nepočítá, a Nero Digital v nejvyšším rozlišení 1920 x 1080 bodů. To je trochu škoda, ale Nero se zatím jako kodek pro HD video stejně příliš neprosazuje. Taktéž Advanced Video Coding H.264 podporováno není. Celkový dojem z přehrávání je výborný, přehrávač má dostatek výpočetního výkonu i pro rychlé operace s 1080 WMV, AVI videem.

Síťujeme

Nastavení metalické sítě je velmi snadné a bezdrátové jen o chlup složitější. Měl by si s tím poradit každý, kdo alespoň jednou nastavoval domácí síť. Pokud máte v síti DHCP server, je to úplně jednoduché, a pokud ne, stačí nastavit IP adresu, masku sítě a případně DNS adresu pro přístup na internet. Není možné provozovat bezdrátovou (802.11g – 54 Mbps) i metalickou síť najednou a budete si tedy muset vybrat. Po nastavení sítě je nutné ještě na počítači, ze kterého budeme chtít přehrávat data, nainstalovat utilitu Kiss PC-Link a přes ni data nasdílet. Tento postup je dobře znám již ze starších Kissů. Asi by bylo ideálnější, kdyby Kiss začal podporovat také klasické sdílení Windows jako třeba konkurenční Zensonic Z500, který má také brzy přijít na trh. Utilita přímo od Kissu je dost jednoduchá a na internetu se dají volně stáhnout i pokročilejší programy jako třeba FreeKiss 0.6, ale všechny mají ještě nějaké mouchy. Nepodařilo se mi přes PC Link rozjet větší videa o několika GB, snad je to jen dočasná chybička utility ve verzi 1.2. Počítačů v síti, sdílejících obsah disku, může být více, ale v přehrávači se musí zvolit vždy jen jeden jako HOST. Kromě sítě a DVD mechaniky lze data „čerpat“ ještě ze dvou USB 2.0 portů. K nim lze připojit prakticky jakýkoliv Mass Storage externí disk. U pevných disků podporuje všechny běžné souborové systémy, tedy FAT, FAT32 a NTFS. Zapojit můžeme čtečky paměťových karet, digitální fotoaparáty, flashdisky, mp3 přehrávače atd. Já jsem měl po ruce pouze svůj obstarožní fotoaparát a z jeho karty četl všechna multimédia naprosto stejně a jistě jako z DVD nebo sítě.

K TÉMATU  Recenze Niceboy HIVE podsie – sluchátka, která s vámi srostou

Internet rozšiřuje obzory

Kiss DP-600, stejně jako někteří jeho předchůdci ze stejné stáje, dokáže po zapojení do počítačové sítě využívat též internet a jeho možnosti se tím neobyčejně zvětšují. Hned první užitečnou možností je aktualizace firmware přímo z webu Kissu, pokud je dostupná nová verze. Zde bych vytknul jen, že po aktualizaci si přehrávač vymaže nastavení (nejen) sítě a musí se vše otrocky konfigurovat znovu.

Ty hlavní internetové aplikace jsou přístupné přes funkci Kiss online. Prozatím je dostupných celkem pět režimů. Můžete poslouchat jednu z tisíců internetových rozhlasových stanic, rozčleněných podle států a žánru. Dále je přístupný televizní průvodce, který naprosto brilantně zastoupí EPG lidem přijímajícím stále ještě analogové televizní vysílání.

V seznamu jsou i všechny české stanice s podrobným televizním programem! Taktéž lze načítat aktuální předpověď počasí pro mnoho míst na světě, včetně Prahy, Brna a Ostravy. Zapálení spekulanti a burziáni ocení zprávy z burzovního trhu (českou burzu jsem nenašel). A nakonec je možné si zahrát několik jednoduchých, převážně stolních her.

Jediné, co mě trochu mrzí, je, že není možné přijímat také internetové televizní stanice, protože konektivita (těch šťastnějších) a výkon procesoru by to jistě umožňovaly, a bylo by hezké si na Kissu pustit třeba Óčko TV nebo ČT24. Nechme se překvapit, jestli něco takového, s neustálým rozvojem IP TV, nebude v budoucnu také možné. Při brouzdání internetem se však nemusíte zdaleka omezovat jen na stránky vytvořené a udržované výrobcem. Kiss vytvořil pro svoje přehrávače volně šiřitelný kód KML podobný PHP, díky kterému si každý může vytvořit svoje vlastní internetové aplikace a už nyní jich je možno navštívit velké množství. Z nedostatku času jsem nestihl tuto funkci příliš vyzkoušet, ale z toho mála stránek, co jsem si v přehrávači nastavil, bylo patrné, že to opravdu jakž takž funguje.

Závěrem

Tato první vlaštovka v segmentu HD přehrávačů si určitě svoje zákazníky najde. Jednak mezi skalními fanoušky značky, ale i u Kissem zatím nepolíbených nadšenců. Sáhnou po něm především majitelé plochých televizorů s HD rozlišením, protože s klasickou TV je to zbytečná investice. Cena přístroje, cca 9300 Kč s DPH, není totiž nikterak lidová. Otázkou také je, jak rychle bude v distribuci dostatek filmů v HD rozlišení. Celkovým zpracováním, funkcemi a kvalitou reprodukce určitě Kiss DP-600 vyčnívá, ale bude nezbytné ještě doladit některé chyby ve firmware (především hlučné přehrávání CD disků). V současnosti je to asi nejuniverzálnější přehrávač na trhu, co se podporovaných formátů týče. Teprve čas ukáže, jak si poradí ve srovnání s podobně vybavenými konkurenty chystanými na následující měsíce. Mám na mysli především již zmiňovaný Zensonic Z500 a také H&B DNX-8620. Kiss bude mít podle mne navrch hlavně v netradičním designu a skvělé technické a softwarové podpoře. Zapůjčil www.acomp.cz

Zdroje článku:
sdílet
tisknout

Témata pro vás

Výběr článků

Nejsem fanouškem nakupování elektroniky či sportovního vybavení v supermarketu. Dlouhou dobu jsem byl vyloženým odpůrcem. Když jsem narazil na tuto lampu, která jakoby z oka vypadla námi testovanému Lamaxu, zaujala mě i cenou. Pak jsem ji objevil ve výprodeji za 50 % původní ceny, neodolal a 399 Kč (včetně desátek pro Babiše) vytáhl z peněženky bez okolků.

Pokud však nepřichází, přestaň čekat dál... Nabízí se parafráze populární písničky, která by mohla pokračovat v duchu, že stačí střídavý, střídavý elektrický proud a do něj připojit TP-Link TL-WA855RE. Samozřejmě to chce také tu Wi-Fi, ale kdo by se zabýval takovými drobnostmi?

Sluchátka Genesis Oxygen 400 jsou vcelku netradičně mezi herními periferiemi v provedení do uší, tedy tzv. „špunty“. Přes to, aby mohla být herní, nabízí možnost připojit mikrofon. Vedle toho nás při vcelku nízké ceně překvapila bohatá výbava.

Nepřehlédněte

Odebírat novinky

Přihlásit se

Jestě nemáte účet? Zaregistrujte se zde.

Nahlásit článek