Po krátké odmlce jsme tu s dalším dílem našeho (snad konečného) seriálu. Zbývá nám osadit poslední tři komponenty, než se pustíme do té složitější části, tedy zprovoznění a odladění HTPC.
Pevně a tiše
HTPC je počítač, jako každý jiný a neobejde se tedy bez pevného disku (aspoň zatím). Naskýtá se nám čím dál více různých řešení. Pro systém by určitě bylo ideální instalovat některý z nových Flash HDD, tedy pevných disků bez pohyblivých ploten, ale pouze s flash pamětí speciálně vyrobenou pro dlouhou životnost při neustálém zápisu a přepisu (s čímž mají běžné flashdisky problém). Takový disk je zcela nehlučný. Přirozeně by mu musel sekundovat ještě běžný HDD pro záznam audiovisuálních dat. Ten by se v době, kdy ho není zapotřebí vypínal. Toto řešení by nám však sestavu v tuto chvíli neúměrně prodražilo.
Další řešení je nasnadě. Použít 2,5’’ pevný disk do notebooku. Je tichý a velice úsporný. Zatím jsou však nedostupné velké kapacity za rozumný peníz (ty opravdu velké ani za nerozumný) a problematická je i rychlost těchto disků.
Nezbývá než se tedy uchýlit ke klasice. Ze srovnávacích testů vyšel jako nejvhodnější kandidát 3,5’’ pevný disk Western Digital Caviar 2500KS s rozhraním SATA-300. Disponuje vyrovnaným výkonem, také díky 16MB bufferu, ale hlavně minimálními vibracemi a velice nízkým provozním hlukem. Kapacita 250GB zatím dostačuje a je z hlediska poměru ceny za 1GB výhodná. Uživateli nebrání nic v budoucnu instalovat jakýkoliv jiný disk větší kapacity, bude-li třeba.
Populární mechanika nejen pro děti, ale i HTPC
Stejná kritéria rozhodovala i při výběru DVD vypalovačky. Zatím nemá smysl uvažovat o osazení HD DVD nebo Blu Ray mechaniky. V tomto je právě kouzlo HTPC. Až přijde čas těchto technologií, bude dostatek disků a tedy i důvod si ji pořídit, prostě se mechanika vymění a morální životnost přístroje se zas posune o dekádu dál. Přitom ve chvíli, kdy tento čas nastane, budou ceny příslušných mechanik již zcela někde jinde než dnes.
Kromě tichého chodu DVR mechaniky bez zbytečného vytáčení DVD-Video disků do vysokých otáček (což by se muselo korigovat nějakou utilitou), musí i výborně číst i zapisovat všechny běžné disky. Ze srovnávacích recenzí opět nejlépe vyšla mechanika Asus DVR-1814BLT LS. Hled první výhodou je rozhraní SATA, takže se zcela obejdeme bez přežitých IDE “kšand“, které brání dobré cirkulaci vzduchu v case. Vypaluje snad na všechny běžná média (DVD-R/+R až 18x) a dle testů vypaluje velice obstojně i z hlediska kvality zápisu. Přítomná je i technologie Light Scribe, kterou sice nikdo moc nepoužívá, ale co kdyby?:)
V reálu se ukázala jako opravdu dobrá volba. Při běžném přehrávání je velice tichá, ale pokud je třeba rychle číst data, dokáže se také pěkně svižně roztočit.
Bez telky ani ránu
Protože má HTPC nahradit také video či DVD rekordér, je jasné, že se neobejdeme bez pořádného interního TV tuneru. Dilema zda v nastalé přechodové době sáhnout ještě po analogu nebo instalovat digitální DVB-T tuner jednoduše řeší combo tuner obsahující oba. Uživatel si pak aktivuje, ten, který potřebuje, bohužel Windows MCE neumožňují souběžný provoz obou tunerů najednou. Vyzkoušeli jsme několik combo tunerů a vybírali jsme hlavně podle kvality přijímaného signálu (který byl až na detaily skoro stejný), ale především podle citlivosti. Interní TV tunery v PC totiž díky všudypřítomnému rušení uvnitř case nejsou zdaleka tak citlivé, jako jejich stolní příbuzní v Settopboxech.
Nejlepší výsledky ukázal Pinnacle Studio PCTV 310i. Jeho implementace do prostředí Windows MCE se neobešla bez problémů (to ale platí pro každý DVB-T tuner viz příště), ale jakmile se zadařilo, pracoval spolehlivě i s dost slabým přijímaným signálem. Pinnacle přidává k této kartě spoustu doplňkového software včetně alternativy k MCE v podobě Pinnacle Media Center 3. Snad se v některém příštím díle dostaneme k jeho vyzkoušení. Součástí je i velmi dobrý dálkový ovladač. Ten sice asi nerozchodíme pod MCE, ale pokud se rozhodnete využívat utility přímo od Pinnacle, může svoje uplatnění najít.
Něco na datlení
HTPC bude sice primárně ovládáno pohodlně přes dálkový ovladač, ale pro surfování po Internetu nebo jakoukoliv “neHiFi“ činnost na tomto počítači se neobejdeme bez klasických periferií, tedy bez klávesnice a bez myši. Opět se dá jít dvěmi cestami. Můžeme zvolit speciální jednu komponentu určenou přímo pro HTPC. Taková klábrda je velice kompaktní, komunikuje většinou přes Bluetooth a mimo kláves má na boku i touchpad pro ovládání myši. Příkladem může být Logitech diNovoEdge, ale jednak příjde na bezmála pět tisíc korun a hlavně ovládání počítače pomocí touchpadu nevyhovuje zrovna každému.
Druhou a také schůdnější možností je použít některý z osvědčených bezdrátových setů klávesnice s myší. My jsme vybrali Logitech EX 110. Design je kompaktní, přitom robustní (pět let záruka). Set komunikuje v pásmu 27MHz a myš má velice dobrou citlivost 800dpi, která stačí i pro serióznější práci třeba s grafikou. Samozřejmostí jsou programovatelná tlačítka na klávesnici. Takže pro náš účel jednoznačně vhodná a cenově nikoho nezruinuje.
Příště půjde do tuhého
Až dosud byla stavba HTPC legrace. Troufám si říct, že poskládat fyzicky počítač z předem daných komponent umí každý, kdo si v dětství hrál s Legem nebo Merkurem:). Příště se pustíme do zprovoznění HTPC po stránce software a to už půjdou žerty stranou. Budeme se potýkat s nedotáhnutými ovladači od různých komponent (hlavně integrované grafiky) a řádně se popasujeme s Microsoftem a jejich Windows MCE 2005. Dostaneme se snad i k zatěžkávacím testům, měření spotřeby sestavy a uživatelským zkušenostem.
Související články:
Stavíme HTPC: Díl první
Stavíme HTPC: Díl druhý