HD Ready a Full HD byly fenoménem poslední doby, téměř nebylo elektronického výrobku, kde by se nějaké to HD nevyskytovalo. Nyní přichází 3D Ready. Co to je?
Možná, že se již pomalu v obchodech s elektronikou nebo v reklamních „elektro“ letácích setkáte s nálepkou 3D Ready (ale pochybuji, dementní marketingové šrotovné momentálně vede). HD Ready bylo o tom, že výrobek zvládne přijmout HD obraz, ale zobrazí jej jen zhruba v poloviční kvalitě (i když pořád mnohem lepší než klasické SD standardní rozlišení). 3D Ready neznačí nic polovičatého. Nečekejte ale také nic převratného a zázračného.
Pokusy o trojrozměrná zobrazovadla tu byly už mnoho let zpátky. Kdo by neznal klasické brýle s červeným a zeleným sklem, díky kterým na vás z plátna kina cáká voda nebo se přímo před vaším nosem zastaví nozdry tyranosaura rexe… Zážitek je to bezpochyby úžasný a kdo jej nezná, má možnost například v kině IMAX i u nás.
Jak funguje 3D
Princip 3D vjemu je následující (zjednodušeno podle Wikipedie):
Pro správné vnímání 3D efektu lidským okem (stereoskopie) je potřeba je oklamat a pro každé oko dodat poněkud odlišný obraz.
Toho lze docílit několika postupy:
- anaglyfické brýle (červeno-modré, červeno-zelené) – pro každé oko je jeden barevný filtr, přes červené sklo se zobrazí jen modře zobrazené objekty a přes modré sklo širší spektrum barev kromě objektů zobrazených modře
- různě polarizovaná skla brýlí a filtry na projektorech – každé oko dostane svůj vlastní kompletní obraz, tuto technologii využívá například kino IMAX nebo digitální kina systému RealD
- zatmívané (nebo také závěrkové) brýle (anglicky shutter glasses) – brýle mají skla z tekutých krystalů, jež střídavě zatmívají, synchronně s grafickou kartou počítače a každé oko dostává obraz zvlášť
Právě posledně jmenované shutter glasses jsou to, co nyní letí. Technologie se začala prosazovat hlavně u počítačových her, ale pomalu postupuje i do televizního světa. I když dost oklikou.
Hlavně na počítačích
Ve světě počítačových her znovu nastartovala 3D mánii společnost nVidia. Ta přišla s příslušnými brýlemi na trh, doplnila podporu ve svých grafických kartách a zajistila s partnery první LCD displeje, které danou technologii podporují. Právě v displejích je zakopán pes – musí totiž disponovat obnovovací frekvenci alespoň 120 Hz. Běžné LCD monitory mají frekvenci 60 Hz případně 75 Hz, u televizorů občas narazíme na 100 Hz. On také nebyl významný důvod hnát se za vyšší obnovovací frekvencí (na rozdíl od CRT se na LCD překreslují jen ty body, které se mění, takže nebliká celý obraz). Technologie si poradí dokonce i s hrami, které přímo s 3D zobrazením nepočítají – ty ale vidíte jen do hloubky, nic nevyčuhuje z monitoru. U her, které přímo se stereoskopií počítají, potom narazíte i na objekty vystupující z monitoru.
Kit 3D brýlí od nVidie přijde na 199 dolarů
Je to úchvatné, je to nový rozměr zábavy, a to doslova. Platí to i pro filmy, které musí technologii ovšem speciálně podporovat. Najdou se ale jedinci, kterým se udělá špatně, nebo je po delším používání rozbolí hlava…
I na TV, ale zatím dost oklikou
Od LCD monitorů k počítačům, které začínají být 3D Ready, není daleko k větším televizorům a výrobci se toho hnedle chytili. Na 3D Ready tedy už narazíte i u velkých LCD, plazmových televizorů nebo dokonce projektorů.
120 Hz, nic víc
Problém je v tom, že bez počítače (HTPC, Play Station 3) je tato technologie zatím k ničemu. Produkty, které byste v klasickém provedení typu Blu ray přehravač vybalili z krabice a sledovali 3D, snadno nenajdete. 3D Ready tedy samo o sobě znamená jen a pouze to, že televizor má 120Hz obnovovací frekvenci. Uvidíme, zda to bude mít do budoucna nějaký jiný význam, než že nejrychlejší formule, fotbalisti nebo hokejisti se opravdu nebudou za běhu rozmazávat (což u 60 Hz LCD občas nastává).
