Test Sony HXR-NX70E – odolná profesionální kamera

Povedená Full HD AVCHD videokamera s 96 GB vnitřní paměti, zařazená do třídy NXCAM. Jejími přednostmi jsou kvalitní barevný hledáček a dotykový LCD panel pro sledování scény, XLR nadstavba s kvalitním – byť pouze mono směrovým mikrofonem. Je odolná proti prachu a stříkající vodě a hodí se tak i k natáčení akčních reportáží. 

Objektiv chráněný povedenou sluneční clonou má velmi dobrou optickou stabilizaci v kombinaci s elektronickou, která se aktivuje automaticky při výrazné transfokaci a dělá obraz ještě stabilnějším. Možnost ručního nastavení a ovládání je zde také samozřejmostí. 

Co se vzhledu týká, líbila se mi tato kamera již na obrázcích. Ve chvíli, kdy se mi dostala do rukou, se tento pozitivní dojem ještě utvrdil. HXR-NX70 má bytelné a kompaktní tělo zároveň. Pro mě osobně je tato velkost (tělo: 111.5 × 119.5 × 297.5 mm, s mikrofonem a nástavcem 178 x 192 x 519.5mm) a váha (840g respektive 1285g) k natáčení z ruky přímo ideální. Tělo je v převážně většině z matně černého tvrzeného plastu. Výjimku tvoří šedý plast na zadním olemování LCD panelu, rohu pod ním a v největší míře je zastoupen pod třmenem, kde se kamera opírá do dlaně.

Ať se snažím pevným sevřením sebevíc, žádné skřípání nebo praskání se nekoná. To je důkazem, že tělo je dostatečné kompaktní a kvalitně do detailu zpracované. Aby také ne, když je nejen prachotěsné, ale dokonce i odolné proti přívalu stříkající vody. To ovšem neplatí pro mikrofonní nástavbu. Počítáme-li se zhoršenými povětrnostními podmínkami je třeba ji od těla kamery oddělit. Najít totiž způsob, jak bránit vodě nebo písku, aby se nedostala do mikrofonní části a to včetně mikrofonu samotného by asi bylo dosti obtížné.

Veškerá víčka a ovládací prvky jsou řádně utěsněna pryžovými těsněními, která dovolují vzít si kameru i do ne právě ideálních povětrnostních podmínek. Po práci je ale nutné věnovat dostatek času údržbě – tělo vyčistit a řádně osušit. Jinak by se mohlo stát, že by nám tento kvalitní a poměrně drahý přístroj mohl vypovědět díky naší nezodpovědnosti službu.

Držení – bez výhrad

Kamera se drží velmi dobře. Ve středně veliké pánské dlani sedí jako ulitá. Dostatečně široký hřbetní řemínek toto pohodlné držení ještě umocňuje.  Hlavní ovládací tlačítka jsou přesně tam, kde je očekáváme a základní obsluha přístroje je tedy bezproblémová.

Zevrubný popis těla kamery – síla v jednoduchosti

Kamera HXR-NX70E se týmu vývojářů, co se dizajnu a účelnosti víceméně povedla. Osobně bych si dokázal představit na těle kamery ještě více prvků, kterými by se daly ovládat přímo některé další funkce, ale vcelku jsem spokojený a mohu říci – díky za ně.

Kompaktnost a ladnost tvarů vynikne více po odebrání mikrofonního nástavce

Je čas prohlédnout si přístroj hezky za všech stran. Začneme od zadní části.

Tam, kde nalezneme u většiny videokamer baterii, jsou tentokrát místo ní některé ovládací prvky. Baterie samotná je šikovně schovaná v těle kamery, ale o tom později. Nehrozí tak, že při zasunutí více výkonného akumulátoru, který je tím pádem objemnější směrem dozadu, že nám bude překážet v možnosti dostatečně se přiblížit okem k hledáčku kamery, jako je tomu u kamer spotřebních.

Zleva je posuvný přepínač mezi plně automatickým nebo automatickým s možností ručního nastavení jednotlivých funkcí. Nad ním vidíme dvě zeleně podsvícené ikonky v podobě kousku perforovaného filmového políčka a fotoaparátu, které spojuje jedno tlačítko – MODE, kterým můžeme přepnout z filmového do foto režimu a zpět. Tato aktivita probíhá překvapivě hbitě.

Pod tímto pryžovým zapuštěným tlačítkem vidíme zámek dvířek pro paměťovou kartu. Na výběr je firemní Memory Stick do kapacity32GB nebo levnější a rozšířenější SDHC/XC až do kapacity 64GB. Červeně svítící LED dioda oznamující práci s paměťovou kartou, je pro mne z nepochopitelného důvodu uschována pod dvířky zakrývající šachtu pro výměnnou záznamovou paměťovou kartu.

Vpravo od tlačítka MODE, vidíme další dvě LED diody s popisy ACCESS – svítící červeně a CHG – svítící pro změnu oranžově a to jen v případě, že je do kamery zaveden kabel od síťového adaptéru, a oznamuje, že se akumulátor v kameře nabíjí. Její pohasnutí signalizuje plné dobití. Hned pod nimi jsou plastová dvířka s nápisem DC IN, které vodotěsně kryjí zdířku pro napájení nebo dobíjení. Mimochodem – nabíjení akumulátoru v kameře je u tohoto výrobku výsměchem! Závěs, na kterém jsou dvířka zavěšená, je na můj vkus velmi krátký a při zasouvání napájecího konektoru mám obavy, že se neopatrnější manipulací odlomí.

Část kamery přímo pod hledáčkem jsme zdárně popsali a přesuneme se o kousek vpravo, kde na nás čeká v horní části pod dalšími plastovými dvířky mini jack 3,5 mm zdířka zelené barvy, pro zasunutí příposlechových sluchátek.

Pod nimi jsou pak veledůležité ovladače kamery. Jednak prstenec se zelenou zamačkávací pojistkou proti nechtěnému zapnutí kamery, pro její uvedení do pohotovostního stavu, kdy je po několika vteřinách připravena k používání, obepínající samotnou kruhovou spoušť s červeným bodem v jejím středu, kterou uvádíme v chod samotné natáčení.

Hledáček – krása to na pohled

Na první pohled jde o jeden z nejvýraznějších prvků na těle této videokamery. Pozornost k němu přitahuje hlavně mohutná pryžová očnice, která zaslouží velký podíl chvály. Dokáže dokonale odclonit veškeré parazitující světlo, které zhoršuje pohled do hledáčku tím, že se odráží od skla chránícího vnitřek hledáčku.

Elektronický hledáček je jedním slovem skvělý. Je barevný, smutné je, že bez možnosti přepnout do černobílé škály barev. Tuto možnost by kamera s ambicemi na přístroj profesionální mít bezesporu měla. To je ale také jediná výtka, kterou lze k tomuto jinak velmi povedenému hledáčku mít.

Jeho parametry jsou: uhlopříčka 1,1 cm, formát 16:9. Skládá se z 1 226 880 obrazových bodů v rozlišení 852 x 480. I když se toto číslo může zdát malé, je dostatečně jemnozrnný a vynikne v něm každý detail. Tento hledáček by měl být povinným minimem pro všechny kamery, a to nejen Sony.

Poznámka: Já osobně bych ještě uvítal možnost, aby mohl být hledáček aktivní i při zapnutém LCD panelu, abych měl možnost využívat výhod dotykového LCD, při práci s hledáčkem.

Teď logicky postoupíme dále vpravo – do míst kde se kamera drží a ovládají se tam některé z důležitých funkcí.

První čeho si z tohoto boku všimneme, je hřbetní třmen plynule nastavitelný podle mohutnosti dlaně poctivé velikosti s kovovým poutkem pro popruh na krk nebo rameno. (Bohužel v nabídce přiloženého příslušenství chybí.) Při ceně za tuto kameru to opravdu nechápu. Na čem všem chce Sony ještě ušetřit, když je cena této kamery i tak bezprecedentně vysoko?!

Poznámka: Chceme-li si přiléhavost třmenu přizpůsobit podle vlastní ruky, není to tak jednoduché, jak by se mohlo výrobci zdát. Převis s nápisem Sony je třeba nejprve vyklopit směrem vzhůru. Toho docílíme odtržením silně přilnavého suchého zipu. Potom nás tu čeká úzký řemínek, který drží také na suchý zip, ale už ne tak pevně. Tady je potom ten kámen úrazu. Jednu ruku máme pod třmenem a druhou se snažíme řemínek utáhnout, ale zároveň tou samou rukou musíme držet hezky vzpřímený, abychom pod ním mohli manipulovat s délkou řemínku a zvolit optimální přítlak na hřbet ruky. Jenže ouha – přitom jak je horní krycí část všita do části přiléhající k ruce, je tento úkon téměř nemožný. Máme totiž jednou rukou držet převis a zároveň popotahovat řemínek a to je zhola nemožné, a to proto, že když budeme chtít za řemínek zatáhnout, pustíme převis a on se nám rychle vrátí do jeho základní polohy a navíc se opět pevně přichytí suchým zipem. Přestaneme tedy řemínek napínat, abychom opět odklopili převis a mohli jsme dál napínat. Věřte mi, obojí jednou rukou není možné zvládnout, leda bychom jí měli velkou jak talíř! Taková zdánlivá maličkost a jak dovede potrápit. Nakonec to vzdáte, kameru položíte a na několik pokusů se pokusíte nastavit správnou velikost, takříkajíc naslepo. Kolik jich bude, je otázkou štěstěny. Tento problém je ovšem obecný a není jen u tohoto typu kamery.

Nad třmenem je vidět jednak perforaci ve tvaru buňky včelí plástve, pod níž se nachází reproduktor, který najde své uplatnění při přehrávání natočeného záznamu přímo v kameře. Zvuk z něho zní plechově. Je to pochopitelné, protože ho kryje proti případnému proudu vody ochranná folie.

Ve stejné výškové úrovni vpravo, blíže objektivu se nacházejí další plastová dvířka. Pod nimi se tentokrát skrývají dvě zdířky vlevo LANC REMOTE mini jack 2,5 mm, pro připojení dálkového kabelového ovládaní, např. firemní RM-1BP. I do druhé zdířky AV/R je možno připojit dálkové kabelové ovládání, nebo posílat HD nebo SD signál (podle druhu použitého kabelu – oba druhy přibaleny) do TV.

Na tubusu objektivu se nachází kulaté pryžové tlačítko NIGHTSHOT, kterým se spouští infračervené světlo pod tubusem objektivu společně s čidlem pro ovládání kamery dálkovým ovladačem.

V prohlídce postupujeme dále ve směru proti hodinovým ručičkám a dostáváme se tím do čela kamery, která je pro tento popis nejstručnější. Nachází se zde objektiv a pod ním pod lesklým plastem s nápisem SONY vlevo již zmiňovaná infralampa pro natáčení ve tmě a vedle ní na levé straně čidlo pro bezdrátové ovládání některých funkcí kamery, přibaleným dálkovým ovladačem.

Při čelním pohledu také vidíme vlevo na přední části kamery, kterou svírá při natáčení dlaň víčko s nápisem MIC (Plug in power) – na obrázku zakryté sluneční clonou -, které ukrývá zdířku mini jack 3,5 mm, orámovanou červeně pro možné připojení kabelového externího mikrofonu bez možnosti zapojení do tzv. inteligentní botičky s možností napájení skrze tento konektor.

Objektiv – není bez chyby

Hlavním dílem na přední straně kamery je objektiv. Je firemní – řady Sony Lens G. Clona F1,8- F3,4, f = 3,8 – 38 (ekvivalent pro 35 mm film je širokoúhlý 26,3 mm – 263 mm) při 16:9. Optické přiblížení 10x, se zapnutým optickým stabilizátorem v módu Aktivní – 14x a digitální zoom 120x. Ten je ale úplně k ničemu, protože degradace obrazu je při jeho použití enormní. Co dělá v této kameře, opravdu nechápu. Závit pro filtr je 37 mm. Ostří automaticky nebo ručně prstencem či skrze dotykový LCD. Čas závěrky je 1/6s – 1/10 000s. Minimální osvětlení je 3 luxy při 1/25s rychlosti závěrky. Nevhodné pro více pohyblivé scény.

V širokém ohnisku jsou výsledky bez výhrad. Obraz není nijak deformován. Kresba je ostrá. Bohužel při transfokaci 10x (14x stabilizátor aktivní) se projevuje silně obrazová aberace. Fialové pruhy na krajích svislic, směrem ven od krajů a zelené pruhy směrem dovnitř.

Obrazová aberace – zoom 10x, F 3,4, čas 1/300, zisk 0 dB, stabilizátor vypnutý

Poznámka: U kamery za cca 80 000Kč je tento jev nepříjemným zjištěním. Smutné navíc je, že Sony tuto vadu nepovažuje jako důvod k reklamaci a nápravu stavu. L

Snímač CMOS s technologií Back-Illuminate

Z objektivu dopadá světlo na CMOS snímač Exmor R s velikostí uhlopříčky 6.2 mm (1/2.88“) a s 6 648 000 obrazovými body.  Aktivních je pak 6 140 000 obrazových bodů pro 16:9 video a foto a 4 600 000 obrazových bodů v 4:3 formátu obrazu.

Poznámka: Vůbec bych se nedivil, kdyby šlo o stejný snímač, který je montován i do komerčních řad kamer Handycam a pro profesionální práci, je dle mého úsudku na hranici použitelnosti.

Stabilizátor – kvalitní, ale všechno neustojí

Stablizátor – SteadyShot (stabilizační systém 3-Way Shake-Cancelling zaručuje prý až 10x stabilnější záběry) je optický v kombinaci s elektronickou výpomocí pří výrazné transfokaci. Zesílení efektu je možné nastavením v menu na Aktivní. Dá se samozřejmě i vypnout.

Možnosti nastavení: Aktivní – optický a elektronický zoom 14x, standardní – optický zoom 10x, vypnutý – optický zoom 10x

Sluneční clona – krytka není bez výhrad

Bytelná plastová sluneční clona, která se připojí ke kameře prostřednictvím bajonetového uchycení s mačkací pojistkou, je velmi sympatická. Objektiv je v ní ukryt poměrně hluboko a parazitující boční přímé světlo má velmi omezenou šanci dopadat na objektiv a obraz tím zakalit mléčným závojem. Má výhodu také v tom, že se pod ní vejde šroubovací filtr – např. UV, který chrání přední pupilu objektivu před drobnými nečistotami.

Clona má vlastní mechanismus zavírání. Tvoří ji dvě lamely – něco jako okenice naležato. Těmi se přepíná mezi otevřením a zavřením pomocí posuvného přepínače na zadní straně těla sluneční clony.

Poznámka: Tento na první pohled velmi dobře vyřešený mechanismus zavírání clony, má pro mne jednu vadu na kráse. Je třeba si dávat dobrý pozor, aby hlavně na spodní sklopené lamele otevřené sluneční clony neulpěli při práci nějaké větší částice prachu nebo podobných nečistot, které se potom mohou snadno dostat – vystřelit prudkým zavřením – na povrch objektivu. My si toho na malé ploše obrazovky hledáčku či LCD panelu nevšimneme, a až později zjistíme, že nám záběry kazí nějaké stíny v obraze, které způsobily právě tyto přehlédnuté nečistoty.

Radím tedy clonu pravidelně z objektivu kamery odejmout a vyčistit v otevřeném stavu štětečkem čí foukacím balonkem a předejít tak pokaženým záběrům, které už nemusejí jít nahradit.

Začněme se věnovat druhému boku přístroje, kde je soustředěna většina ovládacích prvků. Pod LCD obrazovkou, jak už víme, je pouze šachta pro napájecí akumulátor. Ovládací tlačítka jsou, jak vidíme kolem LCD panelu, kterému se budeme věnovat později.

Popis začneme od objektivu. Ten obepíná pogumovaný prstenec dostatečné šíře a příjemně tuhého chodu. Uvítal bych ale u něho možnost změny rychlosti, jak při ručním zaostřování, tak hlavnš při transfokaci, a to alespoň ve třech krocích. Zaostřovat jde při stávající rychlosti otáčení ještě docela pohodlně zoom, se ovšem ovládá špatně. Na plynulou změnu ohniska je stávající odezva příliš líná. To brání v plynulém posunu ohniska a musí se několikrát přehmátnout, což plynulost logicky naruší.

Přepínač režimů prstence

Hned za prstencem najdeme přepínač, který určuje právě jeho danou funkci. ZOOM, FOCUS a IRIS. Tedy ruční ovládání transfokace, zaostřování a změny clonového čísla. Hned pod přepínačem je kulaté tlačítko FOKUS, kterým aktivujeme manuální ostření prstencem.

Ovládací tlačítka funkcí

Na spodní straně kamery pod LCD panelem je pět tlačítek – tři kulatá a dvě podlouhlá. Všechny jsou z tvrdé pryže kvůli vodotěsnosti kamery.

První zleva je první kulaté tlačítko IRIS. Je funkční jen při zapnutém MANUAL modu, který se aktivuje, jak již víme na zadní straně přístroje. Na LCD nebo v hledáčku se objeví vlevo dole číselný údaj o právě zařazené cloně. Změna nastavení clony se potom realizuje přepnutím funkce prstence vpravo na IRIS a je možno měnit clonové číslo v rozsahu F1,8 – F9,6. Opětovným zmáčknutím tlačítka ruční nastavení clony zrušíme.

Prostřední z trojice kulatých tlačítek je EXPANDED FOCUS (Zvětšené ostření). Po aktivaci funkce se obraz cca 2x zvětší a umožňuje tak mnohem lepší ruční zaostření daného objektu ve scéně.

Třetí kulaté tlačítko má přednastavenu funkci HISTOGRAM. Ta slouží k vyladění nastavení pro optimální expoziční nastavení snímané scény. Na daném zobrazovači se potom objeví okénko, ve kterém jsou formou křivek podle intenzity osvitu znázorněny tmavá (vlevo), světlá (vpravo) a střední – šedivé odstíny uprostřed okénka. Ideálně osvětlená scéna je obecně znázorněna v histogramu bílým kopečkem – tedy uprostřed je bílá křivka nejvyšší a k oběma stranám se svažuje plynule dolů. To potom značí optimální rozvržení jasů a stínů ve scéně. Po druhém namáčknutí tlačítka Histogram se objeví na pravé straně žlutá svislá čára, která označuje hranici, za kterou je ve scéně už příliš jasu ve světlých místech a hrozí tzv. přepaly, kdy se ztrácejí detaily v obraze a je tam jen bílý neurčitý flek. Je svázána s konkrétní hodnotou nastavení funkce Zebra. Aktivace histogramu je možná také v menu přístroje skrze dotykové ovládání. Histogram se využívá více ve fotografii, protože dynamika odstínů se v pohyblivém obraze neustále mění a její nastavení v kameře je tak velmi obtížné.

Tlačítka EXPANDED FOCUS a HISTOGRAM se dají v menu přenastavit, na některou ze třinácti jiných funkcí, kterou zrovna potřebujeme mít po ruce. Čtrnáctou možností je tlačítko deaktivovat úplně.

Poznámka: Osobně se domnívám, že dvě před nastavitelná pevná tlačítka na těle kamery a další tři „soft“ tlačítka na LCD panelu jsou v prostředí vážnější práce, pro kterou se domnívám je tento přístroj určen, je to žalostně málo. Nastavení navíc probíhá hluboko v menu a to dynamičnosti práce profesionálního kameramana nepřidá. L Jak poznamenal trefně můj přítel – Sony si za každé další tlačítko na kameře účtují ve finální ceně výrobku dalších deset tisíc korun. J

V podrobném rozebrání funkcí jednotlivých tlačítek nám pod LCD zbývají ta dvě podlouhlá. To levé má na starosti přepínání funkcí jak na velké obrazovce, tak i v hledáčku. První stisk a na displeji se objeví dotyková tlačítka třetího možného způsobu transfokace a to držením virtuálního tlačítka W (Wide – široký) a T (Tele – blízký).

Zde mi prosím odpusťte malé odbočení. Pod nimi je třetí s červeným bodem uprostřed a to má stejnou funkci, jako spoušť mechanická na druhé straně přístroje (ve foto režimu se změní v druhou foto spoušť). Tato trojice soft tlačítek na panelu je ve stejných – nepříjemně malých – rozestupech nad sebou, což je na velkou závadu hlavně mezi tlačítkem „T“ a REC. Z vlastní nemilé zkušenosti vím, že je hrozné při záznamu nějakého neopakovatelného děje místo namáčknutí tlačítka pro návrat do širokého pohledu objektivu, omylem dotknout i tlačítka REC těsně pod ním a nahrávání si vypnout. To je vážně silně nedomyšleno! Přitom jsem viděl na některé ze starších typů komerčních kamer Sony, – snad HDR-XR550 – že tato dvě tlačítka bývala oddělena větší mezerou. Ví jen Bůh, proč u toho Sony nezůstali, anebo ještě lépe – nejsou po levé straně LCD panelu mechanická tlačítka, jako je tomu např. u HDR-SR11E z roku 2008.

Zároveň s tím zmizí z náhledu i některé důležité informace, např. o délce probíhajícího záznamu. Tato nelogičnost se objevuje nejen u tohoto typu kamer Sony. L

Další namáčknutí vypne veškeré grafické informace probíhající na zobrazovačích a zůstane jen jediná ikona, která informuje o aktivaci či deaktivaci nahrávání. To samé se dá udělat i při přehrávání natočeného videa. Potom tam zůstanou jen informace o parametrech nahraného videa, které se právě promítá na obrazovce LCD nebo televize. Třetí namáčknutí vrátí na obrazovku informace před prvním namáčknutí.

Poznámka: Ani v rádoby profesionální kameře neudělalo Sony softwarové opatření, aby se v hledáčku nezobrazovali graficky vyvedená tlačítka, které není jak při natáčení s jeho pomocí používat. No aspoň, že se dají úplně vypnout.

Poslední tlačítko s ikonkou trojúhelníčku v obdélníčku slouží k přepínání z modu natáčení do modu přehrávání. Vlastně nechápu proč tam vůbec je, nebo spíše proč nemá zařazenu nějakou užitečnější funkci. Je totiž opět – dle mého soudu – zdvojeno s tím na LCD zobrazovači vlevo dole. To by přece úplně postačovalo, protože je tu veliká pravděpodobnost, že při potřebě video si přehrát prostřednictvím kamery si otevřeme LCD panel a budeme díky němu minimálně řídit přehrávání natočených souborů v kameře. Co tím tedy soudruzi z Japonska mysleli, mi není vůbec jasné.

Poznámka: Já bych tlačítko HISTOGRAM naprogramoval právě zde a místo něho bych dal původnímu – teď volnému tlačítku funkci možnosti ručního nastavení expoziční doby (rychlosti závěrky).

USB a HDMI

Mezi shora popisovanými tlačítky jsou umístěna dvířka vyklápěcí směrem dolů s výčnělkem pro zasunutí špičky prstu na boku (při každém pokusu daná dvířka odklopit tímto způsobem, jsem měl vážné obavy, že se odlomí), pod kterými objevíme mini USB (Hi speed) a mini HDMI 1.4 konektory. První slouží k přenosu natočených dat do PC nebo přímo do některého externího úložného prostoru – HDD, SDHC/XC, MS anebo velkokapacitní flash disk. K tomu slouží VMC-UAM1 kabel o délce 10 cm, dodávaný v příslušenství kamery. (Pro levnější typy kamer je ho třeba dokoupit.) Kabel HDMI – mini HDMI pro propojení s HDTV v dodávaném příslušenství – světe div se – chybí!

Když pomineme spodní stranu přístroje, kde je k vidění jen stativová matice, tak už nám v dokonalé prohlídce chybí jen strana horní.

Za prstencem vidíme stereofonní mikrofon, který bych já osobně viděl raději spíše pod objektivem. (Jeho zvuk má plochou dynamiku záznamu. To se dalo očekávat, když je mikrofon utěsněn blanou proti vniknutí prachu a vody.) U něho je možné nastavení omezení nízkých frekvencí (zjištěno velmi výrazné ořezání basových složek) k omezení vlivu větrných poryvů ve zvukovém záznamu. Toto nastavení je účinné obecně jen velmi okrajově, protože zmizí sice ze záznamu hluboké tóny, jak vítr naráží na mikrofonní vložky, ale zbylou frekvenci odstranit nelze.

Za ním jsou pasivní sáňky, do kterých se zasune a přišroubuje mikrofonní XLR nástavec s dodávaným mono mikrofonem ECM-XM1. Hned za ní (na obrázku pod víčkem schovaná) inteligentní mini patice pro nasazení Sony příslušenství anebo k aktivaci před chvilkou zmiňovaného nástavce pro dokonalejší zvukový záznam.  Za ní je tubus plynule, do potřebného úhlu nastavitelného hledáčku s dostatečnou tuhostí, která brání nezamýšlené změně úhlu jeho nastavení.

Na úchopové straně kamery jsou nahoře vidět dvě kruhová tlačítka. To blíže k objektivu s názvem IRIS PUSH AUTO slouží k dočasné deaktivaci ručního nastavení clony (automatické jednorázové dorovnání expozice).

Tvarem stejné tlačítko na opačné straně, je označeno nápisem PHOTO – a jak již mnozí pochopili, jde o spoušť fotoaparátu. Toto tlačítko se dá stejně jako dvě boční naprogramovat na jednu ze třinácti možností v menu nastavení nebo deaktivovat.

Posledním ovladačem je kolébka zoomu. V menu se jí dají přiřadit dvě rychlosti – pomalá a rychlá. Samozřejmostí je plynulé zpomalování či zrychlování transfokace, ať již nájezdu nebo oddálení.

LCD panel – dotyk není asi jen výsadou pro amatéry

Úhlopříčka dotykového LCD monitoru Xtrafine je 8.8 cm (3.5“, formát 16:9), 921 600 obrazových bodů (1920 x 480). Obraz na něm je věrný a jasný, neméně pak i ostrý. Jeho povrch je lesklý a otisky prstů na něm ulpívají v hojném množství. Je dobré si pořídit ochranou folii, která sice nezabrání v tom, aby se na ní otisky objevovaly, ale nebudou přímo ohrožovat povrch samotného zobrazovače. Od Sony je drahý, dá se pořídit i od jiných výrobců výrazně levněji. Dotykové ovládání je spolehlivé. Na obrazovku není třeba nijak tlačit. Zóny stisku jednotlivých ikon v menu nastavení jsou dostatečně (až na zmiňovanou výjimku) odděleny a k přehmatům tedy nedochází.

Menu – nastavení dotekem

Grafické ztvárnění je identické s komerčními kamerami Sony roku 2012. To je v pořádku. Co se mi v pořádku už nezdá, že i možnosti nastavení jsou až na pár výjimek shodné s kamerami Sony v cenové hladině kolem 30 tisíc korun.

Většina funkcí se dá nastavit prostřednictvím dotykového menu, což je poměrně vyhovující. Co mne osobně silně irituje je nemožnost nastavení času závěrky, přes tlačítko na těle přístroje. Podobně nepohodlné je nastavení korekce automatické expozice (zde +- 2 EV stupně po 0,3 krocích), zisku (digitální zesílení citlivosti snímače obrazu) a omezení AGC Automatic Gain Control v dB.

Poznámka: Když se rozhodnu natáčet – jako profík – skrze hledáček, možnost pohotového nastavení těchto funkcí je velmi omezená. L

Co naopak chválím je možnost zaostření na místo ve scéně pomocí výběru dotekem na LCD panelu, který kamera drží po dobu, dokud předurčený objekt nezmizí ze zorného úhlu kamery. Chvályhodné je, že se dá kombinovat i s bodovým nastavením expozice.

Režimy snímání

Jsou – Film (video), fotografie, Smooth Slow (plynulý zpomalený záznam – kamera se sama přepne na 1080/50i) a Golfový úder (rozfázování rychlé scény do jednotlivých statických fází)

Mikrofonní XLR nástavec + mono mikrofon ECM-XM1

Jedná se o systém se zabudovaným phantomovým napájením +48V, které je stále považováno za naprosto nezbytný standard pro záznam zvuku Linear PCM bez šumu a dalších nežádoucích ruchů.

Podrobné vysvětlení všeho, co je možné na tomto mikrofonním nástavci nastavit by znamenalo opisovat návod k použití, který je navíc k mání jen anglicky, a proto se omezím na tomto místě jen na konstatování, že je možné přepnout na manuální nastavení citlivosti. Dá se zapnout nezávisle pro oba kanály tzv. Low Cut – tedy ochrana před nárazy větru, účinná jen omezeně. Je možné přepnout z mono do stereo (s patřičným mikrofonem).

V základním balení MONO XLR mikrofon s jednou zdířkou, je možné samozřejmě použít i mikrofon stereofonní – např. velmi dobrý Sony ECM-MS2, který má zvuk minimálně stejně dobrý, jako ten dodávaný monofonní. Výměna je snadná a je otázkou okamžiku.

Příslušenství dodávané s kamerou

Není domnívám se potřeba se tu o něm zevrubněji rozepisovat. Ilustrační obrázek je sám o sobě dostatečně výřečný.

V této cenové kategorii mi v příslušenství dodávaném s kamerou výrazně chybí mj. externí nabíječka akumulátorů. Dobíjet baterie v „profi“ třídě přímo v těle kamery je pro Sony ostudou.

Vyvážení bílé – pouze základní

V této videokameře zařazené rádoby do profesionální provenience, tedy alespoň její cenou jsou možnosti nastavení bílé doslova na úrovni kamer komerčních – amatérských. V menu je možno nastavit předvolby na venku (5800K), uvnitř místnosti (3200K) a jednorázovým nastavením proti bílé ploše v daném okolním prostředí. V menu je možné ještě jemné doladění sedm stupňů do plusu nebo mínusu.

Média pro nahrávání

Kamera je osazena 96GB vnitřní pevné paměti (osm hodin nahrávání v PS a FX formátu). Je tu ještě možnost záznam ukládat na Memory Stick Pro Duo (mark2), MS Pro-HG Duo karty do velikosti 32GB a SDHC/XC do velikosti 64GB paměti v rychlostní třídě 4 a vyšší.

Video a audio formáty nahrávání

• Video formát je ukládán v HD: MPEG4-AVC/H.264 AVCHD (1080/50p) a STD: MPEG-2 PS
• Audio formát je ukládán v HD: Linear PCM a Dolby Digital 2ch, 16 bit, 48 kHz bit rate 256Kbps, STD: Dolby Digital 2ch, 16 bit, 48 kHz bit rate 256Kbps.

Video nahrávky lze pořizovat v těchto formátech:

HD PS (28 Mbps) 1920 x 1080/50p/16:9, HD FX (24 Mbps) 1920 x 1080/50i/16:9, HD FH (17 Mbps) 1920 x 1080/50i/16:9, HD HQ (9 Mbps) 1440 x 1080/50i/16:9, HD LP (5 Mbps) 1440 x 1080/50i/16:9, HD FX (24 Mbps) 1920 x 1080/25p/16:9, HD FH (17 Mbps) 1920 x 1080/25p/16:9, SD/STD HQ (9 Mbps) 720 x 576/50i /16:9, 4:3

Peaking, zebra a vodící značky

Tato videokamera mimo již výše zmiňovaného histogramu, také další pomůcky pro usnadnění práce.

Peaking – česky v menu Vyznačení

Aktivací této funkce si velmi usnadníme zaostřování objektů před objektivem.  Jejich svislice se obarví barevným pruhem. Zde je na výběr ze tří barev – bílá, červená a žlutá. Dále se dá nastavit Úroveň – tedy síla čáry zvýrazňující daný objekt ve třech stupních – vysoká, střední a nízká. Je šikovné a užitečné, že jak barevné podání, tak tloušťka obrysu jde upravit podle vlastních potřeb.

Zebra (dostala název podle šikmého šrafování v přeexponovaných místech obrazu) – je další pomůckou profesionálních kameramanů.

Poznámka: Objevuje se v poslední době společně s funkcí Peaking i v komerčních kamerách a to je jenom dobře.

V tomto přístroji se dá nastavit v rozmezí 70IRE až 100IRE*, v pětistupňovém rozsahu, obohaceném ještě o možnost nastavení na 100+.

*IRE (Institute of Radio Engineers) je měřítkem úrovně videosignálu, které se používá jako základní úroveň jasu; referenční úroveň (prahová úroveň) je nastavena na 0 (%) a maximální úroveň (úroveň plně bílé) se nastavuje na 100 (%).

Značka – pod tímto označením se v menu skrývá: Střed (středový křížek), Vodící mříž (vyznačuje pomyslné tzv. Zlaté řezy v ploše obrazu), Vzhled 4:3 (ohraničení formátu 4:3 pole na 16:9 displeji) a Bezpečná oblast 90% (rámuje bezpečnou oblast na displeji v 90% plochy, aby se nestalo, že to co je na LCD vidět bude později v TV schováno za jeho okraji).

Akumulátor (baterie)

Do této kamery se ukládá do těla přístroje, pod dvířka ukrytá pod zavřeným LCD panelem. Stejně jako ostatní dvířka na kameře mají i tato gumové těsnění, které brání stříkající vodě nebo jemnému prachu v proniknutí do nitra přístroje. Firemní akumulátor InfoLITHIUM ActiFORCE dodávaný společně s přístrojem je NP-FV70 (2060mAh). Šachta nicméně dokáže pojmout i o rozměrech cca třetinu větších – baterii NP-FV100, která má kapacitu 3900mAh. Baterie se vkládá naležato proti pružině a proti vypadnutí při otevřených dvířkách ji chrání modrá odklopná pojistka na pérku. Vlastní zkušenost z výdrží baterie nemám.  Při testování se mi ji nepodařilo ani jednou kompletně vybít. Sony uvádí v návodu s NP-FV70 205 minut souvislého a 110 minut typického natáčení. S NP-FV100 potom 405, respektive 220 minut natáčení.

Poznámka: U tak drahého přístroje by se slušelo, aby byl k němu v nemalé ceně dodáván akumulátor s nejvyšší kapacitou. Za cca osmdesát tisíc by si nás mělo Sony trochu hýčkat a dodávané příslušenství by mělo odpovídat výdajům, které zákazník při koupi této videokamery vydá.

Fotografie – milé překvapení

Sadu fotografií v originálním rozlišení a kvalitě si můžete stáhnout zde

Jsem si plně vědom, že kamera v této třídě má být jaksi primárně určena k vážnější filmařské práci. I tak potěší zjištění, že fotky z tohoto přístroje jsou velmi dobré. Ba lepší než jsem očekával. Na tak malý snímací čip se fotografie pořízené touto kamerou vyrovnají leckterému fotoaparátu vyšší střední třídy s podobně velikými snímacími senzory.

Snímat statické obrázky je možno ve formátu 16:9 v rozlišení 12,3Mpix (4672 x 2628) a ve formátu 4:3 9,2Mpix (3504 x 2628), 3,3Mpix (2112 x 1584) a konečně VGA 0,3Mpix (640 x 480).

Nightshot – nemá snad ani smysl

Jeho lampa je pod objektivem a nasazená sluneční clona brání jejímu svitu. Je třeba ji tedy sundat, aby byla scéna infrazářičem souvisle osvětlena. Zapíná se na boku objektivu a takto natočené scény mají zeleno černé odstíny.

Poznámka: Pro mne osobně je noční vidění na kamerách pouhý marketingový tah a smysluplné využití prakticky nemá.  V této třídě kamer je již domnívám se, zcela beze smyslu. Nakonec osvit okolí infračervenou diodou je i zde nedostatečný a pro jeho využití při nějakém specifickém natáčení by bylo potřeba silnějšího infračerveného zdroje, aby byly uspokojeny nároky při natáčení v úplné tmě. Špioni ale využívají v těchto případech zajisté mnohem sofistikovanějších zařízení.

GPS – zde pouze prostý značkovač polohy

Global Positioning Systém – slouží v této kameře pouze k tomu, aby se záznamy v exteriéru doplnily o informace, pro pozdější určení polohy, ve kterých zeměpisných místech byly v inkriminovaný čas natočeny či nafotografovány. V budovách a místnostech není možno toto využívat, protože signál z družic je příliš slabý na to, aby byl schopen proniknout pod střechy a za zdi. Mapa podle, které by se dalo sledovat polohu tzv. online, v tomto přístroji není. Značky v záznamu je potom možno iniciovat pomocí počítače a map, např. Google.

Zkušenost s natáčením

Moje názory zde jsou pouze subjektivní, i přesto mohou mít určitou vypovídací hodnotu. Na tuto videokameru jsem si rychle přivykl. Ve dlani pod třmenem se drží dobře. Druhou rukou jsem jí podpíral za dno přístroje nebo mé prsty obepínaly multifunkční prstenec. Ukazováček a prostředníček pravé ruky zasedl přesně na kolébku zoomu. Malíček seděl přesně na tlačítku IRIS PUSH AUTO. Jen s foto spouští jsem měl problém. Mé prsty se nedokáží roztáhnout natolik, abych byl schopen pohodlně ukazováčkem zmáčknout v daný moment její tlačítko a hrozilo mi tak vždy roztřesení přístroje, což je jak sami uznáte u fotografování nepříjemné. Po několika desítkách fotografií mě už chytala do tohoto prstu křeč a to stěžovalo i průběžnou transfokaci.

Kamera s mikrofonním nástavcem už něco váží a paže, která drží tento přístroj celou vahou, postupem času začíná umdlévat. Druhá ruka dokáže té první značně odlehčit jejím podpíráním.

Natáčel jsem ve většině případů skrze hledáček opatřený skvělou pryžovou očnicí, která dokonale chrání oko od parazitujícího světla a to i s brýlemi a díky tomuto velkému hledáčku bylo natáčení mnohem pohodlnější, protože bylo možno kameru pevně přitlačit k obličeji a mít tím zajištěno ještě pevnější držení, které oceníme hlavně při nájezdu zoomem na detail.

Kamera zaostřuje v automatickém režimu svižně. Občas zaváhá i při pomalém panorámování, když je před ní specifické prostředí, které brání automatice v jistém zaostření. Je vhodné na to myslet a jeli to možné, zaostřovat ručně. Funkce Peaking společně s možností dočasného zvětšení scény na zobrazovači, nám to značně ulehčí. Hloubka ostrosti se dá výtvarně využít jen omezeně.

Kamera si nebyla vždy jistá při automatickém vyvážení bílé. Chvíli jí vždy trvá, než se zorientuje podle okolí. Někdy se mi zdály takto pořízené záběry dosti studeně zabarvené. Je na to třeba myslet a doopravit jemnějším doladěním WB v menu.

Když se budeme vyhýbat přílišnému přibližování transfokátorem, kde se již projevuje nepříjemně aberace (fialové pruhy kolem svislic objektu), budeme s tímto přístrojem ve většině situací spokojeni. Ovšem je na místě, některá nastavení ovládat ručně. Ostření a vyvážení bílé především.

Návod k použití – na češtinu se zapomnělo

Ačkoliv se tato kamera prodává i na českém trhu, český návod k ní k dispozici nikde není. Ačkoliv již dlouhá léta platí, že zboží prodávané v naší republice musí být opatřen i lokalizovanou příručkou k ovládání přístroje, je vidět, že jsou stále výjimky. Kamera za bezmála osmdesát tisíc a Sony se nevyplatí zhotovit k ní českou mutaci návodu. Chápu, že výtisk by se mohl prodražit (chraňme lesy), ale alespoň v elektronické podobě by nebyl na škodu. 

Přímé kopírování na externí médium – HDD, SDHC/XC a flash disk

Kamera má možnost zdvojeného nahrávání na vnitřní pevnou paměť přístroje, společně se záznamem na SDHC/XC kartu. Mimo to jde ještě kopírovat záznam v kameře přímo na externí médium. Je k tomu potřeba kabelová přechodka, dodávaná společně s kamerou – VMC-UAM1. Kameru je třeba mít zapojenu skrze síťový adaptér do zásuvky s elektrickou energií. S pouhým – byť plně nabytým akumulátorem – neobstojíme. Externí médium musí být naformátováno na FAT 32 nebo exFAT. Je možné jej také prostřednictvím kamery příslušně, před započetím kopírování naformátovat. Je ovšem třeba počítat se ztrátou všech dat na médiu uschovaným před zformátováním kamerou. Tak na to POZOR!

Poznámka: V návodu k videokameře Sony HDR-CX730E je psáno, že se tímto přímým kopírování dá zhotovit pouze jedna kopie. Opakovat s kopírováním stejných dat na další externí médium již prý není možné. Je to snad zase nějaká pofiderní snaha bránit ve svobodném kopírování – navíc vlastních dat?!

Závěrečný dojem

Ačkoliv se tento přístroj tváří na první pohled jako profesionální, jeho výbava a možnosti jsou až na pár výjimek patřící ryze do nejvyšší spotřební třídy. Ano, takto si já představuji kameru, která by měla být k mání do 40 tisíc korun, aby na ní cenou dosáhli pokročilí video amatéři, kterým by mohla tato na softwarovou výbavu poměrně chudá (přihlédneme-li k nárokům profesionálů) plně dostačovat. Až na pár drobností zjistíme, že možnosti nastavení parametrů kamery jsou téměř shodné s řadou komerčních kamer Sony CX a PJ700. Drobnosti, – které jsou sice velmi užitečné – ale jen pro lidi, kteří je dokáží využít a zároveň jim nechybí jiná užitečná nastavení, která profesionál na této kameře bude hledat marně. To samozřejmě neznamená, že s touto kamerou nejdou natočit záběry, za které se nebude stydět ani profesionální tvůrce. Přece jen se takový člověk musí připravit na jisté kompromisy a najdou se snadno situace, kdy se NX70ce bude krátit pomyslný dech.

PODĚKOVÁNÍ: Za zapůjčení přístroje děkujeme panu Borisi Jarošovi z Prahy. Jen díky jeho vstřícnému přístupu jsme měli možnost otestovat tuto videokameru.