Sony DVP-NS38: Absolutní minimalista

Nejlevnější a logicky i nejméně vybavený přehrávač od Sony – DVP-NS38. Přesto, že Sony občas dělá psí kusy a tvrdošíjně lpí na podpoře jen určitých standardů, není to kupodivu tentokrát tak strašné. Rozuměj, přehraje i XviD. Ale i tak budeme tomuto modelu hledat zájemce jen stěží.

Dobrá dálka, minimum konektorů

Stran designu je NS38 jen mírný nadprůměr a neznačkové produkty překonává jen o kousíček. Dálkové ovládání už je na tom lépe, obzvláště exceluje v citlivosti, není nutné přehnaně mířit na přístroj. Tlačítka by ale mohla být větší, místa je na ovládání dostatek.

Dálkové ovládání s dobrou citlivostí a slušnou ergonomií, ale malými tlačítky

Při pohledu na zadní panel se nejeden nadšenec do techniky zhrozí. Pouhé dva konektory – SCART a digitální koaxiální výstup. Na druhou stranu, technický analfabet nebude tápat při výběru toho správného propojení. HDMI by ale chybět dnes již opravdu nemělo.

Mechanika plná písku a základní menu

Od Sony bychom čekali alespoň trošku slušnou mechaniku, ale i zde jsme se zděsili. Při prvních testech jsme vložili již dosti omšelé DVD+RW s testovacími soubory a zvuk, který se z přístroje ozýval, připomínal situaci, kdy vám DVD spadne na zem, na které je plno písku a následně jej zvedáte táhnutím po povrchu… Naštěstí při přehrávání to již nebylo tak strašné a i s dalšími médii se situace trošku uklidnila. Při inicializaci disku je tedy mechanika hlučná, při přehrávání to již lze snést, ale nejtišší rozhodně není (je ovšem možné, že náš testovací kus už byl po cestě trošku „natřesen“, jinak by bylo podivné, že Sony označí takto hlučnou mechaniku hrdým názvem Precision Drive 3).

U běžného a dávno již zvládnutého přehrávání DVD-videa jsme nenarazili na žádné výrazné problémy. Snad jen první krok zoomu 2x je příliš hrubý. Při přehrávání dalšího obsahu vše probíhá přes souborové menu, které zobrazuje dlouhé názvy souborů, což pomáhá v orientaci. Procházení adresářů a odezva menu je v pořádku. Pouze když v podadresáři spustíte soubor a potom se do menu vrátíte, jste opět v kořenovém adresáři a musíte znovu procházet do nižší úrovně.

Menu podporuje dlouhé názvy souborů a reaguje svižně, tím jeho popis v podstatě končí, nic dalšího neumí

Umí XviD, české titulky a… to je vše přátelé

Přehrávač nemá potíže přehrávat MPEG-4 (dokonce i docela dost formátů, viz tabulka na konci), MP3 nebo JPEG i z DVD médií, ale příliš se mu nezamlouvá, když je na jednom médiu více druhů souborů (takže pokud je na DVD uloženo DivX video, už z něj nelze přehrávat MP3, které by na něm byly taktéž uloženy). U textových titulků k MPEG-4 (DivX, XviD) je podporováno několik znakových sad, včetně české nejrozšířenější WIN-1250. Jejich zobrazení se nám zdálo poměrně dostatečně použitelné, tedy alespoň na velké obrazovce. Na menších úhlopříčkách by se pravděpodobně hodil o málo větší nebo kontrastnější font a jeho pozadí.

Titulky v MPEG-4 jsou relativně dobře čitelné, musí se jmenovat stejně, jako soubors s videem

Nakonec se zamysleme, zda má cenu se tímto přehrávačem zabývat dále. Vzhledem a ergonomií průměr, funkcemi a vybavením podprůměr, možnostmi nastavení a propojení taktéž podprůměr, kvalita obrazu a zvuku průměr. Cena vzhledem k uvedenému a konkurenci mírně nadprůměrná.

Přehrávač můžeme doporučit jen laikům, kteří chtějí základní model DVD přehrávače k obyčejné CRT televizi a se kterým nebudou muset nijak moc „laborovat“. Jinak pro všechny ostatní – ruce pryč!